Švandovo divadlo chystá pět premiér

V pestrém programu představí Švandovo divadlo světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur

Novinky Švandova divadla v sezóně 2017/2018

Smíchovská scéna chystá od letošního září do června příštího roku pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll. A posvítí si i na sporné okamžiky našich dějin. Podle tvůrců se diváci mohou těšit na silné příběhy v osobitém podání.

Dámskou část souboru rozšíří od září dvě nové posily. Herečka Marie Štípková, držitelka Ceny divadelní kritiky (dříve Ceny Alfréda Radoka) za rok 2015, přichází ke Švandům z volné nohy a diváci ji znají například ze scény Městského divadla Kladno. Z Klicperova divadla v Hradci Králové přestoupila Natálie Řehořová. Ta ve Švandově divadla zazářila už v premiéře hry Natálie Kocábové Pohřeb až zítra, kde ztvárnila prostořekou Andy. Dalším dramaturgem se stává Martin Sládeček, dříve dramaturg činohry Národního divadla Brno.

Bourat stereotypy

I v nadcházející nové divadelní sezóně bude Švandovo divadlo provázet společné téma. Jejím mottem je „uvidět jinak/uvidět nově“, a právě o to se smíchovská scéna chystanými inscenacemi pokusí. Jak vysvětluje kmenová dramaturgyně souboru Martina Kinská: „Nadále budeme bourat stereotypy. I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ dodává Kinská, která je mimo jiné sama úspěšnou autorkou a režisérkou: její inscenace Pankrác ´45 patří u Švandů k divácky nejvyhledávanějším titulům.

Právě sporným okamžikům českých dějin i klasickým divadelním textům s přesahem do současnosti se chtějí divadelníci na Smíchově věnovat i po prázdninách. „Pokusíme se o výraznou interpretaci klasických děl a nabourání jejich interpretačních stereotypů, které mnohdy dané dílo umrtvují a dnešnímu divákovi oddalují. Sázíme na silné příběhy, které rezonují s námi i v nás“, říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. „Usilujeme o osobní i osobitý pohled,“ prozradil Gombár, sám zkušený divadelní autor a režisér.

Malé lidské tragédie v dobách velkých diktatur

Sezónu zahájí konfrontační drama s názvem Lámání chleba, které diváky provede domácími událostmi od poválečné doby až po Sametovou revoluci. Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora románu Cena facky) vychází ze skutečných událostí na jižní Moravě a z její sebereflexe po roce 1989. Příběh přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017 v režii Doda Gombára. „Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobem nahlédnout do rodinných kronik, abychom zase z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ uvádí Gombár a dodává: „Naše divadlo objevuje ve zkušeném autorovi – romanopisci poprvé také dramatika.“

Holcman svoji divadelní hru napsal přímo pro Švandovo divadlo. Po uznávané Petře Hůlové, která pro ŠD adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala například také Natálie Kocábová s čerstvou novinkou na repertoáru, komedií Pohřeb až zítra.

Právě Natálie Kocábová nyní pro Švandovo divadlo dopisuje další hru, která se možná objeví na repertoáru už v této sezóně. V listopadovém Scénickém rozhovoru, se jí ostatně i na toto zeptá moderátor David Hrbek, jelikož právě tato autorka bude hostem živého rozhovoru, který se uskuteční 15. listopadu ve Studiu Švandova divadla a jehož se mohou aktivně účastnit i diváci.

Hon za zážitkem

Další premiérou bude klasika Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku Obraz Doriana Graye v režii Martiny Kinské. Tu na Wildeově předloze láká téma touhy po věčném mládí a nekonečně trvajících požitcích, ale i možnost překročit při ztvárnění příběhu rámec tradiční činohry. I proto se na konceptu inscenace bude podílet známá tanečnice a performerka Miřenka Čechová. „Být znamená pro většinu naší společnosti „zažívat“, opatřit si neustálý přísun podnětů a vzruchů. A tak vzniká závislost na lovení zážitků za jakoukoli cenu. Kde je ale hranice, za níž už bez následků nelze jít? “, ptá se režisérka inscenace, která ji v premiéře představí publiku 10. února 2018 ve Velkém sále.

 

Mládí a láska, dospělost a zisk

Třetí novinkou, uvedenou na velkém smíchovském jevišti, bude inscenace vrcholného díla německé klasiky Friedricha Schillera Úklady a láska. Režisér Martin Františák ji vidí jako střet síly čistého citu a děsivé deziluze coby nezbytné součásti dospění. Velmi současná hra o střetu generací vypráví o mladé lásce uvězněné do sítě vztahů, v nich tahá za nitky rozum a zisk. „Friedrichu Schillerovi bylo pětadvacet, když začal Úklady a lásku psát. Je to hra rozhněvaného mladého muže, odmítajícího se přizpůsobit nespravedlnosti světa „dospělých&ld quo;. Jednoznačný jazyk mládí v ní naráží na zkorumpovaný jazyk zkušenosti, idealismus se tříští o cynismus,“ říká překladatel a dramaturg Martin Sládeček. První uvedení se chystá 26. května 2018 ve Velkém sále.

 

Kdo je tady terorista?

Do komorního Studia ŠD se vrací jako režisér i jako spoluautor David Šiktanc. K dramatizaci si spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem vybral světoznámou novelu Ztracená čest Kateřiny Blumové dalšího německého velikána Heinricha Bölla. Příběh titulní hrdinky popisuje krutý mediální lynč, jemuž je vystavena, takže jí už téměř nikdo v jejím okolí nevěří. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně napojení na teroristickou organizaci. A vše se odehrává v kulisách karnevalu, kde se lidé převlékají za šejky a beduíny, zatímco pohřešovaný atentátník není k nalezení… „V situaci, kdy vicepremiér vlády fakticky vlastní mediální dům, kdy je členem senátu člověk zapojený do nejasného vlastnictví významného dezinformačního webu, kdy se vznik úřadu, který má bojovat s těmito dezinformacemi, jeví už jako holá nutnost, může příběh Kateřiny Blumové sloužit jako odrazový můstek k úvaze, co jsou informace a jakým způsobem nás ovlivňují,“ říká David Šiktanc. Premiéra je ve Studiu ŠD plánována na 11. listopadu 2017.

 

Po práci legraci aneb „Pelíšky“ se nekonaly

V návaznosti na inscenace Gottland a Země Lhostejnost, které reflektovaly různé etapy českých dějin, rozšíří v nové sezóně smíchovský repertoár autorská inscenace Daniela Hrbka a Pavla Holého nazvaná Husákovy děti. Osmdesátá léta minulého století: je to čas nostalgie, růžových vzpomínek, impuls k zúčtování s vlastní minulostí nebo snad od všeho trochu? Co všechno jsme to vlastně za zvuků normalizačních hitů a socialistických estrád zažili? Konaly se tehdy vůbec nějaké „Pelíšky“, nakolik se na n ás podepsala tehdejší „schizofrenie duše“ a jakou cenu dodnes platíme za zdánlivě neškodné slogany typu “Po práci legraci”? „To všechno jsou otázky, které mne zajímají, a protože v souboru našeho divadla je Husákových dětí hodně, máme potřebu o tom mluvit. Vždyť je to právě naše generace, která tvoří současný svět,“ říká Daniel Hrbek, režisér hry a ředitel Švandova divadla. Hudební doprovod inscenace vytvoří Pavel Holý, jeden ze zakládajících členů skupiny Dr. Max (LP Vaše tělo uletělo…). Publikum suterénního Studia uvidí Husákovy děti v premiéře 28. dubna 2018.

 

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Novinky Švandova divadla v sezóně 2017/2018

V nové sezóně od září 2017 do června 2018 chystají ve Švandově divadle pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll.

Smíchovská scéna chystá od letošního září do června příštího roku pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll. A posvítí si i na sporné okamžiky našich dějin. Podle tvůrců se diváci můžou těšit na silné příběhy v osobitém podání.

 

„Nadále budeme bourat stereotypy.  I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ říká dramaturgyně Martina Kinská. Ta coby režisérka v příští sezóně chystá u Švandů hru Obraz Doriana Graye – klasiku Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku. Na konceptu inscenace bude podílet i vynikající česká tanečnice, performerka a režisérka Miřenka Čechová, působící v New Yorku.

Bourat stereotypy

I v nadcházející nové divadelní sezóně bude Švandovo divadlo provázet společné téma. Jejím mottem je „uvidět jinak“, a právě o to se smíchovská scéna chystanými inscenacemi pokusí. Jak vysvětluje kmenová dramaturgyně souboru Martina Kinská: „Nadále budeme bourat stereotypy.  I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ dodává Kinská, která je mimo jiné sama úspěšnou autorkou a režisérkou: její inscenace Pankrác ´45 patří u Švandů k divácky nejvyhledávanějším titulům.

Právě sporným okamžikům českých dějin i klasickým divadelním textům s přesahem do současnosti se chtějí divadelníci na Smíchově věnovat i po prázdninách. „Pokusíme se o výraznou interpretaci klasických děl a nabourání jejich interpretačních stereotypů, které mnohdy dané dílo umrtvují a dnešnímu divákovi oddalují. Sázíme na silné příběhy, které rezonují s námi i v nás“, říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. „Usilujeme o osobní i osobitý pohled,“ prozradil Gombár, sám zkušen&yacu te; divadelní autor a režisér.

Malé lidské tragédie v dobách velkých diktatur

Sezónu zahájí konfrontační drama s názvem Lámání chleba, které diváky provede domácími událostmi od poválečné doby až po Sametovou revoluci. Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora románu Cena facky) vychází ze skutečných událostí na jižní Moravě a z její sebereflexe po roce 1989. Příběh přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017 v režii Doda Gombára. „Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobe m nahlédnout do rodinných kronik, abychom zase z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ uvádí Gombár, který je zároveň spoluautorem scénáře.

Holcman tak bude třetím beletristou, který svoji divadelní prvotinu napsal přímo pro Švandovo divadlo. Po uznávané Petře Hůlové, která pro ŠD adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala také Natálie Kocábová s čerstvou novinkou na repertoáru, komedií Pohřeb až zítra.

Hon za zážitkem

Další premiérou bude klasika Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku Obraz Doriana Graye v režii Martiny Kinské. Tu na Wildeově předloze láká téma touhy po věčném mládí a nekonečně trvajících požitcích, ale i možnost překročit při ztvárnění hry rámec tradiční činohry. I proto se na konceptu inscenace bude podílet známá tanečnice a performerka Miřenka Čechová. „Být znamená pro většinu naší společnosti „zažívat“, opatřit si neustálý přísun podnětů a vzruchů. A tak vzniká závislost ulovit zážitek za jakoukoli cenu. Kde je ale hranice, za níž už bez následků nelze jít? “, ptá se režisérka inscenace, která ji v premiéře představí publiku 10. února 2018 ve Velkém sále.

Mládí a láska, dospělost a zisk

Třetí novinkou, uvedenou na velkém smíchovském jevišti, bude inscenace vrcholného díla německé klasiky Friedricha Schillera Úklady a láska. Režisér Martin Františák ji vidí jako střet síly čistého citu a děsivé deziluze coby nezbytné součásti dospění. Velmi současná hra o střetu generací vypráví o mladé lásce uvězněné do sítě vztahů, v nich tahá za nitky rozum a zisk. „Friedrichu Schillerovi bylo pětadvacet, když začal Úklady a lásku psát. Je to hra rozhněvaného mladého muže, odmítajícího se přizpůsobit nespravedlnosti světa „dospělých“. Jednoznačně jazyk mládí v ní naráží na zkorumpovaný jazyk zkušenosti, idealismus se tříští o cynismus,“ říká překladatel a dramaturg Martin Sládeček. První uvedení se chystá 26. května 2018 ve Velkém sále.

Kdo je tady terorista?

Do komorního Studia ŠD se vrací jako režisér i jako spoluautor David Šiktanc. K dramatizaci si spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem vybral světoznámou novelu Ztracená čest Kateřiny Blumové dalšího německého velikána Heinricha Bölla. Příběh titulní hrdinky popisuje krutý mediální lynč, jemuž je vystavena, takže jí už téměř nikdo v jejím okolí nevěří. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně napojení na teroristickou organizaci. A vše se odehrává v kulisách karnevalu, kde se lidé převlékají za šejky a beduíny, zatímco pohřešovaný atentátník není k nalezení… „V situaci, kdy vicepremiér vlády fakticky vlastní mediální dům, kdy je členem senátu člověk zapojený do nejasného vlastnictví významného dezinformačního webu, kdy se vznik úřadu, který má bojovat s těmito dezinformacemi, jeví už jako holá nutnost, může příběh Kateřiny Blumové sloužit jako odrazový můstek k úvaze, co jsou informace a jakým způsobem nás ovlivňují,“ říká David Šiktanc. Premiéra je ve Studiu ŠD plánována na 11. listopadu 2017.

Po práci legraci aneb „Pelíšky“ se nekonaly

V návaznosti na inscenace Gottland a Země Lhostejnost, které reflektovaly různé etapy českých dějin, rozšíří v nové sezóně smíchovský repertoár autorská inscenace Daniela Hrbka a Pavla Holého nazvaná Husákovy děti. Osmdesátá léta minulého století: je to čas nostalgie, růžových vzpomínek, impuls k zúčtování s vlastní minulostí nebo snad od všeho trochu? Co všechno jsme to vlastně za zvuků normalizačních hitů a socialistických estrád zažili? Konaly se tehdy vůbec nějaké „Pelíšky“, nakolik se na nás podepsala te hdejší „schizofrenie duše“ a jakou cenu dodnes platíme za zdánlivě neškodné slogany typu “Po práci legraci”? „To všechno jsou otázky, které mne zajímají, a protože v souboru našeho divadla je Husákových dětí hodně, máme potřebu o tom mluvit. Vždyť je to právě naše generace, která tvoří současný svět,“ říká Daniel Hrbek, režisér hry a ředitel Švandova divadla. Hudební doprovod inscenace vytvoří Pavel Holý, jeden ze zakládajících členů skupiny Dr. Max (LP Vaše tělo uletělo…). Publikum suterénního Studia uvidí Husákovy děti v premiéře 28. dubna 2018.

 

Vícena: www.svandovodivadlo.cz

 

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín

Momentum

Na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) se 22. června v 16.00 na celých 30 hodin zastaví čas.

Momentum: 30ti hodinové taneční představení Miřenky Čechové na piazzettě Národního divadla

Na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) se 22. června v 16.00 na celých 30 hodin zastaví čas. Místo se promění v zabydlený pokoj s neviditelnými stěnami, v němž vše plyne pomaleji, než ve skutečnosti. Performance Momentum, inspirovaná japonským tanečním uměním but&o acute;, nabídne zamyšlení nad každodenní uspěchaností života. Jde o jedinečné česko-německé setkání dvou významných performerek tanečního divadla – Miřenky Čechové a Sabine Seume – v extrémní fyzické výzvě. Na projektu se podílí také výtvarník Jakub Tauš a hudebníci Matouš Hekela a Martin Tvrdý. 

Co všechno bychom stačili prožít, kdybychom dokázali překonat ubíhající čas? Před zraky procházejících návštěvníků zakusí performerky Miřenka Čechová a Sabine Seume maraton všednodenních intimních momentů, stejně jako extrémních okamžiků únavy a vyčerpání. Premiéra performance Momentum proběhne 22. června v 16.00 a potrvá celých 30 hodin bez přerušení až do 23. června do 22.00. Kolemjdoucí se budou moci zapojit, zvolnit svou každodenní uspěchanost, naladit se na stejný rytmus, nebo jen pozorovat, meditovat, nechat plynout čas i pomalu se odvíjející příběh. „Často nestačíme životní události skutečně prožívat, míjejí nás jako krajina, kterou pozorujeme z okna pádícího vlaku. Říkáme si, kdyby můj den měl 48 hodin, to bych stihla věcí! A přitom někdy se stačí jen zastavit, nadechnout a rozhlédnout se kolem sebe, aby člověk zjistil, že nepotřebuje všechno  stihnout. A že smysl, který už tak dlouho hledá, je ve skutečnosti uvnitř jeho samého,“ vysvětluje Miřenka Čechová.

Do projektu se zapojili také další umělci – místo divadelních světel budou na piazzettě rozmístěny originální světelné objekty od výtvarníka Jakuba Tauše. Atmosféru otevřeného pokoje bez stěn tak budou evokovat různé druhy autorských lamp, lampiček a svítidel. Zpomalení času reflektuje i hudební složka vystoupení. Zvuková scénografie, kterou živě vytváří Matouš Hekela a Martin Tvrdý, pracuje s přirozenými ruchy prostoru, které přetváří do cyklících se prostorových kompozic a navozuje v divákov i představu jiné reality.

Představení Momentum vzniklo ve spolupráci s Národním divadlem. „Národní divadlo nám umožnilo využít jejich rozsáhlé sklady scénografie a kostýmů a zpřítomnit tak fakt, že se nacházíme v prostoru mezi dvěma divadly, kde se protínají síly dvou tvůrčích prostorů; z jedné strany paměť a tradice „kapličky“ a z druhé nové tendence a přesahy Nové scény. To nás inspirovalo k tomu využít jednotlivé, již nepoužívané, části scén a nábytku, které leží zapomenuté ve skladech, a které v sobě obsahují určitou vzpomínku. Věříme, že každá věc má svou paměť. Je to nejen recyklace materiálu, ale i určitá stopa, k níž se my jako performeři musíme nějak vztáhnout,“ dodává Miřenka Čechová k projektu Momentum.

PREMIÉRA: 22. 6. od 16.00 nonstop do 23. 6. do 22.00 na náměstí Václava Havla (piazzettě Národního divadla).

Více informací naleznete na webu www.tantehorse.cz

 

Eliška Míkovcová

Foto: Vojtěch Havlík, Vojtěch Brtnický

Taneční magazín

Kousavá intimita v NoDu

Otevírání se neznámému, překonávání strachu, intimita? Nebo zaujetí animálností, kousavostí (doslovnou i přenesenou) a vzájemné využívání jednoho člověka druhým ?

 

 

6.října se v pražském Teatru NoD uskutečnila premiéra inscenace Lessons of Touch souboru fyzického divadla Tantehorse. Jeho stálí členové Miřenka Čechová a Radim Vizváry k účasti přizvali choreografa Jiřího Bartovance a dále publicistku a režisérku Ninu Vangeli, která vystoupila jako interpretka, a tak ještě zvýšila očekávání, jaký bude výsledný tvar představení.

20151006_7818

Hned na začátku vystoupila režisérka Miřenka Čechová s vysvětlením záměrů inscenace: řešení intimity dotyku, kam v ní jde zajít, zkoumání tělesnosti – jednotlivce, v páru i ve skupině. A ještě během jejího proslovu přinesl Radim Vizváry nádobu s ledem, do níž ponořil ruce a divák mohl pochopit, že představení už začalo a že se bude jednat o performanci.

20151006_7850

Následující Vizváryho sólo ukázalo všemožné variace olizování svého těla nebo prostoru, okusování, fackování, vyluzování zvuků plácáním a mlácením se, polévání vodou z lavoru a košilovým sebemrskačstvím. Tuto gradující směs povrchového sebeobjevování narušila až Nina Vangeli, která při svém příchodu na Vizváryho vysypala kýbl ledu. Interpreti poté využili možnosti párové hry častými protipohyby, vzájemným zastavováním se či překonáváním svých těl při posunu do dalších akcí. Roli také sehrálo otevření prostoru do jeho zadního plánu, kde se objevila jakási „oáza“ klidu. Tam se, na rozdíl od animálního života v blízkosti diváků, performeři cítili evidentně dobře, až si místo začali závidět a začali se prát nejen o svá těla, ale i o tento „kousek nebe“.

20151006_7877

Poslední část představení využila neherce, vybrané do projektu k dotvoření performačního záměru. Skrze mikroporty se devět lidí nechalo vést do různých pozic a úkonů, které pravděpodobně sami předem neznali. Zkoumání autenticity jejich jevištní přítomnosti je pro diváka zajímavý moment, který vygradoval do zpodobnění rituálu, kdy tygr (v podobě koberce na Vizváryho zádech) rozdrásal Ninu Vangeli (z břicha jí tekla červená) a Miřenka Čechová se vrátila na scénu, aby divákům dala deset vteřin fotit a sdílet podívanou na twitter, facebook a další zákoutí internetu.

20151006_7946

Celková podoba performance se podle anotace autorů měla týkat intimity a otevírání se neznámému, překonávání strachu. Praxe však obsahovala spíše zaujetí animálností, kousavostí (doslovnou i přenesenou) a vzájemného využívání jednoho člověka druhým. Bylo zde spíše málo skutečné intimity, která by nebyla nějakým způsobem vynucená nebo ponižující, a pro diváka tak nebylo příliš možné se dění na scéně nebo ostatním divákům otevřít. Závěrečná scéna včetně následné výzvy k fotografování a natáčení by pak mohla být vnímána jako kritika p erformancí, při kterých se určité výjevy, které zde byly pouze zahrané, děly doopravdy (s výčtem takových událostí můžeme jít až do šedesátých let minulého století). Ať už jako kritika či jako skutečná snaha o senzaci však scéna bohužel nepřinesla nový přesah. Upozornění, že se lidé při performancích často bez většího významu sebepoškozují ani upozornění, že jako lidé zapomínáme na důležitost rituálu, zde nepřináší katarzi.

20151006_7968

Oproti vyčteným koncepčním nedostatkům je nutné vyzdvihnout interpretační výkony performerů. Radim Vizváry šel v některých scénách opravdu do krajností a předvedl obdivuhodný fyzický výkon. Nina Vangeli pak měla od příchodu na jeviště až do konce představení sugestivní jevištní výraz. Ani jeden z protagonistů sice nerozehrál žádný herecký charakter, o to silněji však na diváky oba působili. Ve vzájemných interakcích na pomezí tance a fyzického herectví se nešetřili a bylo znát, že nejen Vizváry, ale ani Vangeli se nespokojila s ničím jiným než s plnohodnotným jevištním výkonem.

20151006_7977

Oproti nim byli neherci na konci představení původci jiné energie. V jejich přítomnosti a výrazech po příchodu na scénu byla cítit snaha o klid, a do jisté míry se jim to dařilo, přesto byla ve vzduchu nervozita. Když se však všichni poprvé postavili do jakési nehybné sochy vzájemných pozic, dostali pokyn, aby se najednou všichni nadechli a vydechli. To vydechnutí bylo jedním z nejhezčích a nejvíce uvolňujících míst Lessons of Touch

20151006_7813

Alexej Byček

Foto: Tantehorse

Taneční magazín