Ten, který vylezl na kopec a rozhlédl se

Skutečný příběh šamanského léčitele kmene Navahů přináší Jihočeské divadlo až do Prahy

Jihočeské divadlo přeneslo do Prahy vskutku mimořádnou inscenaci s názvem ‚Ten, který vylezl na kopec a rozhlédl se‘. Přeneseně i doslova. Malý chlapec poznal velký svět.

Jakýmsi zvláštním řízením osudu se v kanceláři ředitele Malého divadla Petra Haška začaly kupit předměty z navažské rezervace. Jednoho dne mu dokonce v rukou zůstal i deník navažského šamanského  náčelníka Blackhorse Mitchella, který dosud léčí indiány. A bylo rozhodnuto.

Vznikala inscenace vyprávějící jeho životní příběh, divák si také může prohlédnout všechny předměty denní potřeby, které skutečně jeho rodina užívala.

Broneco,  nebo také Blackhorse Mitchell,  dokončil svou autobiografii  Miracle Hill,  (Hora,  kde se dějí zázraky), v Institutu umění amerických indiánů.

Kniha byla vydána v roce 1967.  Broneco stále žije a dále se vzdělává, učí   jazyk Navajo, jediný,  který se nepodařilo  během 2. světové války rozšifrovat a získal za to ocenění. Zasvětil také svůj život léčitelství, pomáhá nemocným,  zrovna tak,  jako jeho dědeček. Miluje celý život hudbu a věnuje se jí.

Navahové žijí v jihozápadní části USA. Bydlí v hoganech, typických malých  obydlích, ve kterých je  uprostřed ohniště.  Většinu času tráví venku. Dřevěná konstrukce je obložena kamenem, spáry vyplňuje jíl a mech.  Hogany většinou netvoří osady, jsou od sebe vzdáleny, aby ovce a koně měly dostatečný prostor pro pastvu.  Zvířata jsou považována za plnohodnotné členy rodiny.  Navahové uznávají všudypřítomné kojoty,  kteří zosobňují dobro i zlo, lid  i božstvo.

Kresba pískem je hlavní součástí navažských rituálů. Mimo jiné, Navahové jsou velmi zruční řemeslníci, zejména tkalcovství je na vysoké úrovni.

Skalní suk Shiprock je jejich symbolem, je to místo, kde se stýkají hranice  Colorada, Arizony, Utahu a Nového Mexika.

Samotný příběh by možná nebyl až tak výjimečný, kdyby… Představte si život malého chlapce, který běhá bosý, žije s babičkou a dědečkem, protože své rodiče ztratil v bojích. Večer co večer  poslouchá vytí kojotů, praskání ohně  a každý den pase ovce. To tvoří  jeho život,  zkrátka všechno, co o něm ví.  Ovšem dědeček je léčitel a to je poslání, které není jen tak ledajaké.

Z této naprosté divočiny, tedy světa nám vzdáleného několik staletí, se náhle dostane do moderního světa velkoměst, techniky, školy a vědění. Poznává také koncerty a hudby, kterou je naprosto očarován. Zároveň ale  je jeho svět protkaný také magií a předvídavostí, která je jeho předkům tak blízká.

Pro diváka je toto nahlédnutí  do skutečného života  indiánů současné doby naprosto fascinující. Skutečně používané předměty denní potřeby, šamanská maska, hogany, kde  opravdu zakusíte atmosféru navažského kmene, vytí kojotů v dálce.

Celkový dojem z představení je ohromující. Bohužel ale, prostory Divadla X-10, které zatím nemá dostatečné zázemí, jsou spíše nedůstojné pro tak velkolepé   divadlo.

Určitě o moc krásnější by byl zážitek, pokud by návštěvník mohl vyslechnout a prožít tento příběh někde v letní přírodě….

Představení je také vnímáno  jako  dětské, tedy dobré poučení pro děti. Určitě ano. Děti vnímají věci po svém, jejich svět je jiný, než svět dospělých.

Ale dospělý by možná přece jen během představení vnímal raději více podnětů, tedy nahlédl by i do ostatních hoganů. (Je to ale umožněno po představení). Divák totiž usedne do jednoho z hoganů, ale každý hogan symbolizuje trošku něco jiného – tkalcovství, léčení a věštění z písku, chov zvířat.  Možná ale, pokud by si divák toto uvědomoval i během představení, byl by zážitek intenzivnější. Anebo naopak. Záměr tvůrce byl možná přesně takový. Usednutí v hoganu znamená určité omezení, které asi malý chlapec vnímal, než okusil ‚velký svět‘.

Pro diváka je velmi dobré, být před představením trošku obeznámen s příběhem Blackhorse Mitchella, (přečíst si program), protože jedině tak porozumí detailům.

Toto představení je pro nás  mimořádné, protože je to skutečný příběh, plný emocí, přináší nám vhled do života jiné kultury, tak vzdálené i blízké a můžeme se s ní sblížit i tady, v České republice.

Velice přínosné, neváhejte, vezměte s sebou i děti. Taneční magazín vřele doporučuje.

Foto: Archiv JD

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

F*cking Beautiful Spring

Přichází jaro

Orální vyprávění je nepostradatelnou formou projevu vdechující život skutečným příběhům o lidech, věcech, událostech, pocitech. Díky němu přežil i tenhle příběh o šestnáctileté Marii a jejím dítěti. O zrození, těle v těle, křičícím šepotu a zvucích, které tvoří prostor. O ztrátě sebe sama a kruzích, které je nutné překročit, abychom se znovu našli.

PREMIÉRA
Spitfire Company: F*cking Beautiful Spring
18.3. | 20:00 // 20.3. | 20:00

Přivítejte se Spitfire Company jaro a nechte se vtáhnout do vizuálně, zvukově a tanečně podmanivého příběhu. Inspirací jeho vzniku se stalo nekonečné poslouchání oratoria El Niňo amerického skladatele Johna Adamse, jedinečných rapových veršů Kae Tempest a petrohradského undergroundu v podání ruské skupiny Shortparis.

Divadlo Ponec, 

Taneční magazín

21. Malá inventura překvapila vynikající návštěvností

Téměř 4000 diváků, tedy bezmála vyprodaný festival nového divadla

Jednadvacátý ročník Malé inventury skončil. Bezmála vyprodaný festival nového divadla je skvělým signálem opět se probouzející návštěvnosti divadel. Nabídl v osmi dnech téměř šedesát různých akcí, pětatřicet divadelních, tanečních a multimediálních představení na jednadvaceti pražských scénách a obsáhlý doprovodný program – celou řadu živých networkingových setkání, nových formátů a diskusních eventů, nechyběly ani akce pro děti. Retrospektivní přehlídku nejvýraznějších projektů, které vznikly během uplynulého roku, letos navštívilo téměř 4000 diváků. Festival uvedl přes 250 účinkujících s cílem prezentovat současné nové divadlo nejen v zahraničí, ale také regionech ČR.

„Hlavním dramaturgickým klíčem letošní Malé inventury byly proměny citlivosti,“ říkají dramaturgové festivalu Karolína Plicková a Petr PolaDo určité míry toto téma nejspíš nastartovala covidová éra a s ní spojená sociální i smyslová deprivace. Tento systémový ‚black-out‘ umožnil začít se hlouběji zamýšlet nad systémy, v nichž žijeme, a nad způsoby, jimiž interagujeme s ostatními i se světem. Není divu, že otázky vnímání, citlivosti a osobních hranic získaly ve veřejném diskurzu konečně prostor.



„Malá inventura je festivalem pro profesionály stejně jako pro širokou veřejnost. Festival se výrazně profiluje jako showcase a profesionálnímu publiku samozřejmě věnujeme speciální pozornost a péči. Festival byl jako vždy centrem živého networkingu a navazování nové spolupráce. Přivítali jsme více než 160 domácích i zahraničních hostů a již během festivalu bylo předdomluveno na 20 výjezdů z hlavního programu,“ doplňuje ředitelka festivalu Adriana Světlíková. „Do Prahy přijela řada zahraničních delegací, například berlínská, bavorská, delegace z Lotyšska, Polska či vybraná mezinárodní delegace Českých center. Největším překvapením pro nás ale byla vynikající návštěvnost.“

Hlavním pořadatelem festivalu je kulturní organizace Nová síť, která se zaměřuje na podporu živého umění a kulturní spolupráce v České republice. Festival dále pořádá i v regionech, kde se uskuteční v květnu a září až říjnu v šesti městech (Kuks, Jičín, Karlovy Vary, Jihlava, Rožnov pod Radhoštěm a České Budějovice).

  1. ročník festivalu Malá inventura uspořádala Nová síť z.s. ve spolupráci s domovskými scénami Alfred ve dvoře / Motus, Divadlo X10, MeetFactory, Palác Akropolis, PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Studio Hrdinů, Vzlet, Venuše ve Švehlovce, Národní galerie Praha – Veletržní palác, partnery v regionech ČR i jednotlivými projekty.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Orchestr na dotek Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK

Taneční centrum Praha v Obecním domě s pražskými symfoniky

Studenti konzervatoře Taneční centrum Praha si v sobotu 4. března 2023 v Obecním domě zatančí v dalším z dětských dopoledních představení z cyklu Orchestr na dotek Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Choreografii na hudbu Edvarda Griega (předehra ke čtvrtému dějství díla Peer Gynt ‚Ranní nálada‘) vytvořil Šimon Kubáň, talentovaný mladý autor a jeden z bývalých absolventů školy. Pražští symfonikové se pomyslně vydají s dětmi na procházku do přírody. Jak je příroda vyjádřena v hudbě, dětem přiblíží průvodci Marek Němec a Veronika Khek Kubařová. Dramaturgem koncertního dopoledne je legenda dětských televizních pořadů Jiří Chalupa, symfonický orchestr bude dirigovat Jan Kučera.

„Jedná se o mou první spolupráci se Symfonickým ochestrem hl.m.Prahy FOK,“ uvádí choreograf Šimon Kubáň„Skladba Edvarda Griega, kterou jsem se inspiroval velmi volně, se řadí do zlatého fondu klasické hudby. Diváky zavede do snového, éterického světa, v němž se mohou nechat unášet svou fantazií, plout po veliké řece a snít. S dvanácti studentkami 6.-8. ročníku Tanečního centra Praha, které v choreografii tančí, jsme intenzivně zkoušeli poslední týdny, a já se velmi na toto vystoupení těším.“


Orchestr na dotek – Vycházka do přírody
4. března 2023, 11:00 hodin
Obecní dům

Účinkující:
Veronika Khek Kubařová – slečna Nika
Marek Němec – pan Notička
Hudební klub Fík
Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Jan Kučera – dirigent

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín