Jihočeské divadlo přeneslo do Prahy vskutku mimořádnou inscenaci s názvem ‚Ten, který vylezl na kopec a rozhlédl se‘. Přeneseně i doslova. Malý chlapec poznal velký svět.
Jakýmsi zvláštním řízením osudu se v kanceláři ředitele Malého divadla Petra Haška začaly kupit předměty z navažské rezervace. Jednoho dne mu dokonce v rukou zůstal i deník navažského šamanského náčelníka Blackhorse Mitchella, který dosud léčí indiány. A bylo rozhodnuto.
Vznikala inscenace vyprávějící jeho životní příběh, divák si také může prohlédnout všechny předměty denní potřeby, které skutečně jeho rodina užívala.
Broneco, nebo také Blackhorse Mitchell, dokončil svou autobiografii Miracle Hill, (Hora, kde se dějí zázraky), v Institutu umění amerických indiánů.
Kniha byla vydána v roce 1967. Broneco stále žije a dále se vzdělává, učí jazyk Navajo, jediný, který se nepodařilo během 2. světové války rozšifrovat a získal za to ocenění. Zasvětil také svůj život léčitelství, pomáhá nemocným, zrovna tak, jako jeho dědeček. Miluje celý život hudbu a věnuje se jí.
Navahové žijí v jihozápadní části USA. Bydlí v hoganech, typických malých obydlích, ve kterých je uprostřed ohniště. Většinu času tráví venku. Dřevěná konstrukce je obložena kamenem, spáry vyplňuje jíl a mech. Hogany většinou netvoří osady, jsou od sebe vzdáleny, aby ovce a koně měly dostatečný prostor pro pastvu. Zvířata jsou považována za plnohodnotné členy rodiny. Navahové uznávají všudypřítomné kojoty, kteří zosobňují dobro i zlo, lid i božstvo.
Kresba pískem je hlavní součástí navažských rituálů. Mimo jiné, Navahové jsou velmi zruční řemeslníci, zejména tkalcovství je na vysoké úrovni.
Skalní suk Shiprock je jejich symbolem, je to místo, kde se stýkají hranice Colorada, Arizony, Utahu a Nového Mexika.
Samotný příběh by možná nebyl až tak výjimečný, kdyby… Představte si život malého chlapce, který běhá bosý, žije s babičkou a dědečkem, protože své rodiče ztratil v bojích. Večer co večer poslouchá vytí kojotů, praskání ohně a každý den pase ovce. To tvoří jeho život, zkrátka všechno, co o něm ví. Ovšem dědeček je léčitel a to je poslání, které není jen tak ledajaké.
Z této naprosté divočiny, tedy světa nám vzdáleného několik staletí, se náhle dostane do moderního světa velkoměst, techniky, školy a vědění. Poznává také koncerty a hudby, kterou je naprosto očarován. Zároveň ale je jeho svět protkaný také magií a předvídavostí, která je jeho předkům tak blízká.
Pro diváka je toto nahlédnutí do skutečného života indiánů současné doby naprosto fascinující. Skutečně používané předměty denní potřeby, šamanská maska, hogany, kde opravdu zakusíte atmosféru navažského kmene, vytí kojotů v dálce.
Celkový dojem z představení je ohromující. Bohužel ale, prostory Divadla X-10, které zatím nemá dostatečné zázemí, jsou spíše nedůstojné pro tak velkolepé divadlo.
Určitě o moc krásnější by byl zážitek, pokud by návštěvník mohl vyslechnout a prožít tento příběh někde v letní přírodě….
Představení je také vnímáno jako dětské, tedy dobré poučení pro děti. Určitě ano. Děti vnímají věci po svém, jejich svět je jiný, než svět dospělých.
Ale dospělý by možná přece jen během představení vnímal raději více podnětů, tedy nahlédl by i do ostatních hoganů. (Je to ale umožněno po představení). Divák totiž usedne do jednoho z hoganů, ale každý hogan symbolizuje trošku něco jiného – tkalcovství, léčení a věštění z písku, chov zvířat. Možná ale, pokud by si divák toto uvědomoval i během představení, byl by zážitek intenzivnější. Anebo naopak. Záměr tvůrce byl možná přesně takový. Usednutí v hoganu znamená určité omezení, které asi malý chlapec vnímal, než okusil ‚velký svět‘.
Pro diváka je velmi dobré, být před představením trošku obeznámen s příběhem Blackhorse Mitchella, (přečíst si program), protože jedině tak porozumí detailům.
Toto představení je pro nás mimořádné, protože je to skutečný příběh, plný emocí, přináší nám vhled do života jiné kultury, tak vzdálené i blízké a můžeme se s ní sblížit i tady, v České republice.
Velice přínosné, neváhejte, vezměte s sebou i děti. Taneční magazín vřele doporučuje.
Foto: Archiv JD
Eva Smolíková
Taneční magazín