Nenáviděná i milovaná

Madonna opět rozčílila i nadchla

 

 

 

 

Madonna zavítala do Prahy se svým  turné s názvem  Rebel Heart.  7. a 8. listopadu  se O2 aréna zaplnila asi 17-ti tisíci návštěvníky. Vybavení pro koncert přivezlo 33 kamionů a 13 autobusů. Madonna  a její tanečníci vystřídali  během vystoupení na 1000 kostýmů (prozradili pořadatelé).

Jaká byla atmosféra během koncertu?

V případě, že měl Madonnin předskokan irský rapper  Alex Anyaegbunam vystupující pod jménem Rejjie Snow za úkol obecenstvo rozčílit, potom se svého úkolu zhostil báječně. Po půl hodině většina posluchačů píská, odchází a přichází, zívá, dívá se na  hodinky, sleduje své mobilní telefony, či si chodí pro rychlé občerstvení.  Atmosféra připomíná všechno, jen ne koncert. Zdá se, že zpěvák pochopil a opustil jeviště. Jenže hvězda nikde. Kolem 9 hodiny dav začíná bouřit, ale ani to nepřimělo hvězdu vyjít na pódium. Lidé se zaraženě dívají jeden po druhém, nadš ené tváře se mění ve více či méně kyselé. Madonno, kde jsi?

Nehraje hudba, všichni napjatě čekají. Nespokojenost roste a roste. Madonno, jak jsi mohla něco takového svým fanouškům udělat?  S každou čtvrthodinou se ozývá nový hurónský křik. Nic.  V 9.45 se rozlícení lidé pouští do takového běsnění,  že hala by možná nemusela něco takového vydržet, a  tak začíná hrát ohlušující hudba. Dav zpozorní, přestává řvát, neboť člověk neslyší ani sám sebe a vydávat další zvuky  za těchto okolností bez tak nemá cenu.

V tom padá opona, Madonna v kleci se spouští k jevišti za doprovodu  písně Iconic. Vojsko se svatými kříži pobíhá po scéně a obří obrazovka dotváří scénu. Vše odpuštěno! Madonna je tu!

SEDM3635_LR (1)

Na turné Rebel Heart zazněly starší hity, možno říci i jedny z prvních, které Madonnu proslavily (Like a Virgin), ale i hity z nového alba –  Living for Love a skladby  HeartBreakCity, Holy Water a Unapologetic Bitch, Bitch I’m Madonna, Body Shop, Devil Pray.

Hvězda také předvedla mnohé ze svých provokativních scén, kterými dráždila diváky po celém světě  nějaké to desetiletí. Rozčílila papeže? Urazila Ameriku, když se oblékla nahá do americké vlajky? (Tentokrát se Madonna objevila v české vlajce).   Předváděla nestydaté scény? Snad i sadomasochistické?

SEDM3660_LR

To všechno je Madonna, jak ji známe. I teď se během okamžiku obrovské svaté kříže mění v tyče pro pole dance tanečnice, které předvádí své výkony a Madonna také nestojí stranou.

Navíc tyto svůdnice omotávající se kolem křížů mají na sobě oblek jeptišek. Věřící musí opět zuřit a proklínat, ostatně pár aktivistů stálo před koncertem před O2 arénou a hrozilo všem zúčastněným.  Nikomu ze 17-ti tisíc lidí to nijak nevadilo a poslední, koho by se výhrůžky  nějak dotkly, by byla Madonna.

SEDM3669_LR

V dalších písních si diváci užijí trochu sexu, když je hvězda svým řáděním už dost unavená, sedá si  jen sama s kytarou  a do ztichlého sálu  zpívá baladu o lásce. Zazněla i píseň od Edith Piaf.

Mezi působivé momenty bezesporu patřil ten, kdy se Madonna v jedné taneční scénce zřejmě nepohodla se svým milencem a zkopla  ho dolů ze schodů, které mezitím sestoupaly ze stropu. Artistických výkonů hodných cirkusu bylo k vidění mnohem více. Divák neví, zda dříve sledovat hvězdu, či tým tanečníků, nebo neustále se měnící scénu,  pestré oblečení Madonny či obrazovku. Kdyby nebyl zpěv tak hlasitý, možná by byl ztěží vůbec zaregistrován. Zvuk sem tam zaskřípal, ale co na tom.

Madonna během show dost ostře říká místo omluvy pro svůj pozdní  příchod: „Pořád si na mě někdo stěžuje. Ale já chci být pro Vás perfektní. Máte ještě nějaké stížnosti?“  Odpovědí je ticho.  A tak Madonna pokračuje se svou show.

SEDM3691_LR

Nutno připustit, že Madonna je perfektní. I navzdory svému věku, kdy mnozí už raději volí  menší a menší zátěž,  pohybuje se s nesmírnou vitalitou a energií, koncert běží přes dvě hodiny, ani na chvíli divák nevydechne. Její pohyby i všech ostatních  tanečníků a artistů jsou perfektní, efekty jsou perfektní, hlas je perfektní, chytlavé melodie posluchači milují. Co dodat. Zkrátka skvělá show, která stála i za trochu toho rozčilení a čekání. A rebel Madonna? Zůstává opět nenáviděná a milovaná.

SEDM3695_LR

Foto: Robert Sedmík

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Na útěku

„Oblíkej se nenápadně, udržuj se v čistotě, hlídej si neutrální výraz v tváři a v divadle si sedej u uličky blízko východu!“

 

 

 

Boca Loca Lab a NoD uvádějí – Jiří Adámek, Ivana Kanhäuserová: NA ÚTĚKU

„Oblíkej se nenápadně, udržuj se v čistotě, hlídej si neutrální výraz v tváři a v divadle si sedej u uličky blízko východu!“ Na útěku. Pohyb v noci cizí krajinou, dlouhé hodiny čekání, zvuky, hluky, vůně a pachy, výkřik, pot a zrychlený dech.

Jiří Adámek, režisér: Před rokem jsme se s výtvarnicí Ivanou Kanhäuserovou poprvé pokusili o příběhy, které divák nedostane naservírované se vším všudy, nýbrž si je musí intenzivně představovat a domýšlet. Byla to jednorázová akce. Ivana popisovala vizuálně pestré obrazy, přičemž diváci hleděli na jemně nasvícené prázdné jeviště.

image2fotoivanakanhauserova

Chtěli jsme v divadelně-nedivadelním způsobu vyprávění pokračovat, jen se nám zdálo nepatřičné, aby takto exponované příběhy zůstaly na úrovni pouhých hříček. Nastalo tedy hledání správného příběhu.
Při té příležitosti jsem se spolupracovníkům přiznal k soukromému tabu, které bych rád divadelně otevřel, jenom jsem nevěděl, kudy na to. Měl jsem na mysli židovské kořeny mé rodiny a tragický konec většiny příbuzných za druhé světové války. S pomocí rodinných dokumentů a vyprávění rodičů jsem poskládal osudy svých předků. Zároveň jsme se s výtvarnicí i dramaturgyní shodli na tom, že hrůza holocaustu je příliš absolutní, že není možné ji estetizovat. Že nás ale lákají individuální osudy ve své každodennosti.
Při četbě autobiografií těch, kdo přežili koncentrační tábory, jsem začal obdivovat u některých výjimečně odolných jedinců odhodlání bojovat o přežití. Tak jsme dospěli místo zobrazování beznaděje k ohromující vitalitě. A vznikla představa člověka na útěku.

To už jsme se vzdalovali odkazům na Osvětim. Mnohé inspirace jsme získali při četbě autentické zprávy bratrů Mašínů či z různých útěkářských filmů. A pak jsme začali rozvíjet příběh vlastní, v němž jsme využili epizody či opakující se motivy z různých pramenů. Ve chvíli, kdy byl téměř napsán, zaplavila Evropu vlna zoufalých lidí z okolních, válkou či bídou postižených oblastí. Být na útěku znamenalo najednou něco jiného než dřív. Zesílil v nás pocit, že je třeba nabídnout příběh, ve kterém není podstatná doba a místo, ale věčné útrapy člověka, jenž se nikoli vlastní vinou ocitne v nesnesitelné situ aci a nechce se vzdát.

image1fotoivanakanhauserova

Premiéra nové inscenace Jiřího Adámka a Ivany Kanhäuserové: NA ÚTĚKU se uskuteční ve středu 25.11.2015 od 20:00 v Experimentálním prostoru NoD.

Koncepce: Jiří Adámek, Ivana Kanhäuserová, Martina Musilová
Scénář a režie: Jiří Adámek
Scénografie: Ivana Kanhäuserová
Hudba: Michal Nejtek
Dramaturgie: Martina Musilová
Hlasy: Martin Finger, Maxime Mededa, Alessandro Motta, Ibrahim Ndiaye, Dragan Stojčevski, Matthias Straub a Hasan Zahirović
Zvukový design: Jan Veselý

Na scéně: Ivana Kanhäuserová, Petra Lustigová a Jan Mikušek

Výkonná produkční: Markéta Kocourková
Produkce: jedefrau.org a Roxy/NoD
Projekt vznikl díky finanční podpoře: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
Délka: 60 min

Předprodej vstupenek: https://goout.cz/cs/listky/na-uteku/eyh/
Facebook událost: https://www.facebook.com/events/1654466758134774/

jiriadamekfotoarchivjirihoadamka

Foto: Ivana Kanhäuserová a archiv Jiřího Adámka

Taneční magazín

Pražská mystika v pohybu

V pondělí 9. listopadu uvedla ženská pantomimická skupina Mime Fatale v A Studiu Rubín nové představení, inspirované Gustavem Meyrinkem. Město s tlukoucím srdcem v jednom večeru bylo uvedeno hned dvakrát a divákům nabídlo intimní divadelní zážitek.

 

 

 

„Město promlouvá skrze lidi, kteří v něm žijí.“ Tak skupina uvádí svoji inscenaci a tak také chce, aby zapůsobila. Osobní výpověď, která je převzatá zčásti i od diváků je jedním z důvodů, proč se autorky rozhodly pro netradiční uspořádání hlediště. Kapacita sálu je značně omezena, což má prý výhodu v intimitě inscenace.

„Je pro nás zajímavá atmosféra mystických seancí, které jsou přítomny snad v každé době. Praktiky, které se na nich provozují, jsou často jen iluzemi a mohou působit i směšně, což jako vystudované mimky také rády parodujeme,“ říká Tereza Těšínská, dramaturgyně a jedna z hereček představení „Pointa je ale někde jinde. Člověk může zažít nevšední duchovní stavy na seanci, ale i ve svém soukromí, a o tom také často píše Gustav Meyrink, který nás inspiroval. Ve spojení s jeho zalíbením v našem městě, a tím, že se opravdu říká, že ´pod Prahou vře krev´ – že je zde ukryto plno tajemství – je to velmi dobrodružná práce.“

Mime Fatale mají jako soubor za sebou už řádku inscenací. Původně jako studentky Katedry pantomimy HAMU vytvořily úspěšné kabaretní představení Na Plechárně. Následovalo Push the Button s tématikou PC her a nakonec cikány a balkánskými motivy inspirovaný Balkán. Město s tlukoucím srdcem je zatím nejkomornější prací této skupiny – účastní se jej jen tři z pěti stálých protagonistek skupiny – slibuje ale také být nevšedním a možná až mystickým zážitkem.

Mime Fatale v každém případě ukazují, že pantomima i v současnosti žije a může mít podoby, které bychom rozhodně nečekali. Chcete-li se přesvědčit na vlastní kůži, neváhejte a přijďte 3.12. 2015.

01

Mime Fatale: Město s tlukoucím srdcem – PREMIÉRY

  1. 11. 2015, 3.12. 2015

A Studio Rubín, Malostranské nám. 9

Vstupné 150 / 100,- Kč pro studenty

 

Hrají: Michaela Hradecká, Tereza Těšínská, Kateřina Votočková

Supervize: Anton Eliáš

Scéna a kostýmy: Anna Forstová

Light-design: Martin Špetlík

02

 

Taneční magazín

Co je „mužské“?

Vítězný projekt Esence tance 2014

 

 

Fúze tance a tradičních lidových písní z různých regionů Slovenska rámcovaná otázkami a odpověďmi na to, co je „mužské“. Vítězný projekt Esence tance 2014.

V kontextu od sebe propastí oddělených zvyků a hodnot dvou generací se v tomto tvůrčím procesu zaměřujeme na přechod dospívání chlapce v muže. V současné společnosti se důležité téma iniciace mužství úplně vytrácí, přičemž právě dnes je otázka místa v rodině a společnosti mnohem naléhavějšími než kdysi. Nacházíme se totiž v období, kdy se rozpadá celý dosavadní tradiční systém.

Kdysi byla silná tělesná schránka zárukou jistoty a stability, znakem, že se muž dokáže postarat o rodinu, byl totiž lovcem, bojovníkem i ochráncem. Jaké je dnes místo muže ve společnosti?

Veřejná generálka inscenace BOI se uskuteční v úterý 10.11.2015 od 20:00 v Experimentálním prostoru NoD.

„Původní kultury se navzájem lišily ve všem možném – a nenaleznete na planetě ani jedinou, která by nevyvinula nějakou formu přechodových rituálů mezi dětstvím a dospělosti. Z tohohle hlediska je současná západní civilizace úplnou anomálií.“
Respekt Magazín, 26, Kryštof a Lumír Kolíbalovi

Tvůrčí tým:

Režie: Matěj Matějka (SK/PL)
Choreografie: Martin Talaga (SK/CZ)
Hudební aranžmá: Katarina Kalivodová (CZ/SK), Cécile da Costa (FR/CZ)
Účinkují: Martin Talaga, Katarina Kalivodová, Cécile da Costa (FR/CZ)
Light design: Zoltán Vida (HU)
Sound design: Andrey Shefsky
Producent: ProFitArt
Koproducent: ROXY NoD, Záhrada (SK), Pro-Progressione (HU), Studio Matějka (PL)

Bez názvu

Taneční magazín