Mistr a Markétka

Pravdivý příběh o šílenství a lásce

 

 

 

22.listopadu se v divadle Inspirace odehrál příběh inspirovaný románem M. Bulgakova.

Ocitáme se  na rušné ulici, patrně asi na tramvajové zastávce. Vidíme opilého  cestujícího,  obtěžujícího svým chováním člověka, který sedí na lavičce a zaujatě čte. Opilec ho začíná opravdu  rozčilovat,  ale současně mu také   nabízí své    knížky. Jednu, druhou, … nejdříve to náš cestující vítá, ale když je knížek asi tak 15, začíná být vzteklý. Navíc opilec trhá své knížky a chechtá se.  Cestující  se vrhá na opilce a začíná bitka.  Ale v tom odváží  cestujícího do blázince.

Na  chvíli pozorujeme jeho osudy v blázinci. Soudě podle výrazů lékařů, je to patrně velmi zlé. Setkává se s dalším bláznem, pochopitelně je ukázáno, že lékaři přichází vždy v ten nejnevhodnější moment.

Druhý šílenec vypráví našemu čtenáři svůj pravdivý příběh o šílenství a lásce.

Tajemný démon se zjevuje tomuto muži. V jeho životě se ale  také  objevuje krásná dívka. Přichází láska, v tom nejméně očekávaném okamžiku.

Muž je  z blázince propuštěn, sedí možná v hospodě a dívka se mezitím  trápí láskou?

Dívka chce být s NÍM,  ale JEHO mysl ovládají démoni šílenství.

Sledujeme doslova cirkus démonů, kteří zřejmě ovládají mysl tohoto muže. Démoni jsou agresivní i k divákům a hází po nich papíry. Muž se pokouší číst, ale všechny papíry nakonec sní. Je zmítaný „Ďáblem“.

I přes to všechno ho  dívka nepřestává milovat. Chce se mu líbit, chce  s NÍM být.  Zatančí si  svůj tanec s kostlivci. Nelze žít plnohodnotně, když všude kolem žijí démoni…..

Výkony interpretů perfektní, pohyby bezvadné, ale hlavní myšlenka příběhu není pro diváka čitelná. Divák se může jen domnívat. Hra je  dobrou relaxací, jde-li nám o pouhé  sledování pohybů, výkonů herců, kostýmů a efektů.

Součástí představení je absolventský  výkon Valerie Daňhové na Katedře pantomimy HAMU v Praze.

Dále hrají Anna Kukuczková, Ondřej Holba, Radek Pokorný, Lukáš Šimon a Antonín Týmal.

Mistr_a_Markétka_01

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Rozhovor s tanečníkem a hercem MARKEM ZELINKOU

“První setkání s Marií bylo rozpačité, ale spolupracuje se mi báječně”

 

Tanec s hvězdami tanečního nebe na České televizi je už ve své sedmé sezóně a my jsme “odchytli” Marka Zelinku, který spolu s Marií Doležalovou přinesl do soutěže nezvyklou originalitu, aby nám pověděl o Stardance, o Marušce i o své divadelní tvorbě.

 

Marku, jak ses dostal ke společenskému tanci?

“Ve dvanácti letech jsem viděl Hříšný tanec a sám jsem se rozhodl, že se chci tanci věnovat. Řekl jsem mámě, ať mi najde taneční klub a ona ho našla. V té době jsem ještě dělal karate, ale to už pro mě „vyšumívalo“, nefungovalo to tak, jak jsem si představoval, tak nějak – z mého vlastního rozhodnutí – začal tanec.”

04 - kopie

Lákaly  Tě spíše  latinsko-americké nebo standardní tance?

“Já jsem v té době vůbec nevěděl, ale asi mě víc lákala latina. Je dobré, že jsme v klubu všichni od začátku dělali standard i latinu, ale postupně se  to samo vykrystalizovalo – i já jsem to tak cítil – dělal jsem více latinské tance.”

Co považuješ za svůj největší taneční úspěch?

“V tanci určitě Blackpool v Anglii, což je největší taneční soutěž. Být tam a relativně dobře dopadnout – v kategorii do 21 let skončit ve čtvrtém kole – považuji za úspěch, protože jsme, tehdy s Vandou Dětinskou, porazili spoustu skvělých párů a byl to v celé té atmosféře úžasný zážitek. Nebyl to sice můj největší úspěch co do výsledku, ale z hlediska zážitku to bylo skvělé.”

Na Blackpoolu se jako na jedné z mála tanečních soutěží tančí na živou hudbu. Na tu teď máš možnost tančit i ve Stardance. Poštěstilo se Ti to ještě jindy? Jak to je vůbec ve světě závodního tance s živou hudbou?

“Určitě se to přihodí, asi ne moc, ale já jsem na živou hudbu tancoval víckrát. Krásná byla třeba pohárová soutěž v Chebu, která probíhá dodnes, to mi říkal Honza Onder.  Mají tam takový malý band, který hraje k tanci a je  perfektní. Na živou hudbu se tancuje skvěle.”

Teď ke Stardance – jak se Ti vlastně tancuje s Marií? Na mě jako na diváka to působí, že musíte mít velmi dobrý vztah.

“S Marií se spolupracuje naprosto báječně. Naše první setkání bylo dost rozpačité, ale pak jsme se hned potkali neoficiálně, na kafé,  mimo studio, takže  jsme  rychle zjistili, že to je ideální spojení. Oba jdeme s tím, co tomu druhému vyhovuje, opravu si sedneme,   já můžu dávat svoje nápady, které by možná nikdo jiný nechtěl realizovat, ale Marie do toho jde. Jednak ji to baví a jednak chce taky hodně trénovat, což mi vyhovuje. Já totiž potřebuji víc času – experimentovat, zkoušet nové věci, a nakonec  se třeba vrátit zpátky k prvnímu nápadu, ale projít si tím vývojem, což děláme.”

DSC_0233

To je vidět i na Vašich choreografiích, které jsou hodně netypické a hravé. Přiznám se, že jsou mi moc sympatické, což asi i mnoha divákům. Porota ale nereaguje tak dobře a za odvážné nápady Vás spíš kritizuje. Jak to vnímáš Ty? Mohlo by se podle Tebe tímto směrem posouvat i celé tancování nebo to bereš spíš jako své osobní vyjádření?

“Myslím, že originalita by v tanci měla být. Mě s Marií to hlavně opravdu baví. Ona je herečka a já v současnosti dělám také divadlo, asi i proto nás baví jít touhle cestou, kombinovat věci, které se v první chvíli zdají nespojitelné. Co se týče porotců, občas kvůli tomu mají negativní postoje.  Ale zpětná vazba od dalších lidí – našich známých nebo diváků – je dobrá. Říkají nám, že takový pár – v tom, co děláme – ve Stardance ještě nikdy nebyl. Pro porotce je to asi nezvyklé a je to také těžší uchopit, ale já si říkám: proč ne. Pro mě je pak ten tanec mnohem naplněnější. Naví ;c by ty věci nešly dělat, pokud by Marie netančila  dobře. Kdybychom na tom nebyli s tancem dobře, tak bych si tam nedovolil tyhle prvky dávat, protože by byly pouze trapné. Porotci nám sice říkali, že někdy netančíme, ale podle mě – když jsem viděl záznamy z vysílání – tančíme pořád :-).”

05 - kopie

Jak vnímáš Stardance ve srovnání s profesionálním tancováním? Jsou tam paralely nebo rozdíly?

“Vnímám to z víc úhlů pohledu. Paralely tam jsou, ale spíše se to dost liší. Stardance vlastně není jen taneční soutěž. Jde tam totiž i o to, jak člověk baví nebo nakolik je známý jako celebrita. Další věc je, že v těch párech se potkávají lidé z různých oborů a někteří si sednou víc, někteří míň. Myslím si především, že Stardance je více zábava – vůbec jsem to nečekal a vlastně mě celý ten projekt hrozně baví. A když to přirovnám k divadlu, tak je to vlastně každý týden premiéra – premiéra jednoho krátkého kusu. Sleduje ji  hodně lidí a člověk tak má motivaci, aby to bylo opravdu připravené a dobré ;. Udělat pro to maximum a dát do toho všechno, tak, aby to bavilo diváky, o to jde. Samozřejmě je tam porota, která má docela velkou váhu, ale mně osobně přijde nejdůležitější, aby to bavilo nás a skrz nás naše  diváky: vždyť proto se na to lidé dívají. ..”

DSC_0236

Jak se tedy stavíš k tomu, že tuhle soutěž mohou rozhodovat i diváci?

“Beru to jako pozitivum. Když  člověk uváží, jak probíhají klasické taneční soutěže, kde je  třeba deset porotců, každý má svoje zájmy, páry, se kterými trénuje, je tam určitá politika, dohody, kontakty, známosti, a ve výsledku je to hodnocení strašně neobjektivní. Kdyby rozhodnutí, kdo má vyhrát nebo postoupit dál, bylo na divákovi, dopadlo by vše  úplně jinak. Stává se, že neustále  vyhrává pár, který je už známý: jednou podá lepší výkon, vyhraje, podruhé podá mnohem slabší výkon, ale vyhraje stejně, protože už ho všichni znají a je to vlastně v něčem nesmyslné. Proto mi divácké hodnocení ve Stardance přijde správné. Samozřejmě se skrze to může ukázat i náš národ: jak vnímá kvalitu tance nebo jak vnímá osobnosti, komu lidi fandí, koho by třeba volili, co mají rádi. Můžou ocenit snahu. Marek Eben říká, že každá osobnost, která šla do tohoto boje, má jiný odrazový můstek. Vedle sebe tam stojí lidé, jejichž věkový rozdíl je v některých případech skoro čtyřicet let, mají různou výšku, jsou z různých oborů. V tanci jsou kategorie jasně dané věkově. Ale tady  je nesmírně těžké jejich výkony porovnat a myslím, že je právě správné, že  hodnotí diváci. Byl jsem vlastně dokonce překvapený, že tu divá ;ci nemají větší slovo.”

Když jsme u těch diváků, ty jsi zvyklý pro ně nejen tančit, ale i hrát. Jak ses vůbec dostal k divadlu?

“Tak na jedné straně jsem si ke konci své taneční kariéry, pokud to tak můžu nazvat, uvědomoval, že je na tanec třeba čím dál víc prostředků, které jsem neměl, a na druhou stranu jsem si uvědomil, že už mě to tolik nenaplňuje. Chtěl jsem větší svobodu a větší možnost se realizovat. Soutěžní tanec je totiž v některých ohledech docela omezený a z mého pohledu se teď bohužel stává mnohem víc sportem než uměním. Staví se hodně na výkonu a efektu, dřív to bylo mnohem víc o napojení těch tančících lidí, o příběhu a choreografii, zajímavých momentech, a teď už bohužel dost párů vypadá jeden jako druhý. Jeden tančí trošku líp, má jinou rychlost, druh&yac ute; se liší v drobnostech, ale v podstatě tančí stejně. Je to škoad.  Necítil jsem to tak a skončil jsem, hledal, co bych mohl dělat jiného. Naštěstí jsem se po asi ročním hledání toho, co by mě vlastně naplnilo, dostal k herectví. Jak už jsem říkal, dělal jsem karate, tancoval, zkoušel různé hudební nástroje, studoval fyzioterapii, a tohle všechno se nakonec v divadle snažím využít, minimálně v pohybovém výrazu z toho hodně čerpám. Můj skvělý kolega Martin Talaga, se kterým spolupracuji, dělal folklórní tance. Všechny tyhle věci se snažíme v divadle zpracovat a využít pro to, co se chceme sdělit, aspoň v autorském divadle, které ponejvíce dělám.”

06

Je tedy nějaké konkrétní představení, které by čtenáři mohli vidět?

“Právě s Martinem máme společné autorské divadlo – říkáme si [PLAY] boyz – a hrajeme představení SYNovial s prvky nového cirkusu, klaunérie a tance. Hrajeme v La Fabrice, letos ještě 30. listopadu nebo 14. prosince – na to bych určitě všechny rád pozval.”

S Marií děláte oba divadlo. Nedomluvili jste se na nějakém společném projektu?

“Zatím jsme se konkrétně nedomlouvali, i když trošku jsme se o tom bavili, že bychom možná mohli spolu něco udělat. To propojení by určitě bylo zajímavé, ale je to budoucnost, kterou budeme řešit po Stardance. Každopádně myslím, že by nás to oba bavilo.”

Máš nějaké hobby mimo tance a divadla?

“Musím říct, že tanci a divadlu se teď věnuji stále a dost mě to baví, takže je to zároveň i moje hobby. Kromě toho dělám ještě akrobacii na balančním žebříku, což je trochu jiná disciplína, která mě také naplňuje a chceme ji zapojit v novém představení naší skupiny [PLAY] boyz. Mimo jiné jsem ten žebřík měl na castingu do Stardance. Asi si museli myslet, že jsem blázen, ale možná také proto mě vzali :-). Každopádně teď na další koníčky nemám čas, ale to co dělám, mě opravdu baví, takže je to tak nejlepší.”

01 - kopie

Díky za rozhovor

Alexej Byček

Stardance: „Diváci, na rozdíl od poroty, poznají kvalitní tanec“ říká Lukáš Pavlásek

„Je mi to nesmírně líto, že odcházím, říkám to upřímně“ prozradil Michal Necpál

Zeptali jsme se…

Lukáš Pavlásek, soutěžící

DSC_0223

Lukáši, porota Vás neustále kritizuje. Jak to snášíte?

„Snáším to, žiji  s vědomím, že by ještě mohli ubrat, mohli by nám dát čtyři jedničky. To zatím neudělali a doufám, že se tak stane.“

Cítíte se už unavený po všem tom trénování?

„Ne. Mám perfektní kondičku. Jsem čilý.“

Kdybyste mohl vrátit čas a rozhodoval o své životní dráze, chtěl byste být „profi“ tanečníkem?

„O tom jsem opravdu nikdy nepřemýšlel.“

V čem  podle Vašeho názoru tkví to Vaše kouzlo, že Vám diváci tak fandí?

„No tak, já jsem rád, že diváci na rozdíl od poroty poznají kvalitu. A dále – už  z historie je známo, že vyhrávají outsideři.“

Děkujeme

 

Zeptali jsme se ….

 4578316-praha-zkouska-ja-balas_denik-380

Radek Baláš, člen poroty

Nejste letos  přísnější než v předchozím ročníku?

„Těžko posoudit ze subjektivního hlediska.  Objektivně bychom mohli  soudit jen v případě, že bychom  srovnali   dva poslední ročníky. Ale svým způsobem možná ano. Mám dojem, že tento ročník po technické stránce je na nižší úrovni, až na několik párů, kterým  to dávám jednoznačně najevo svým  bodovým hodnocením.

Navíc člověk také podléhá změnám, které se udály za předchozí  dva roky. Mezitím  vznikly nové inscenace.  Možná, že v případě, kdy  si člověk sám na sebe  klade přísnější kritéria, a já se snažím být přísnější i sám na sebe, tak je možné, že se to  promítne i do téhle subtilní roviny. Takže připouštím, že jsem přísnější.“

Koho byste si raději vybral pro svou roli do muzikálu? Technicky dokonalého tanečníka, nebo komika, kterého národ miluje?

„To není přesně položená otázka!  Záleží na charakteru role. Pokud by postava měla být nositelem humorných prvků, charakterově i dramaturgicky, tak jako režisér dám jednoznačně přednost Lukášovi. Je to báječný komik a klaun, navíc je nesmírně zábavný člověk, současně i pohotový.

Ale pro roli postavy, která by v rozsahu i charakterové dimenzi musela aspoň trošku tančit, bych na  něj sázet nemohl. V divadle je to specifičtější.

Tady ve Stardance vyvstává jiná otázka. Mluvil jsem dnes o sociologické rovině. Na  jedné straně  má český národ rád humor, ale občas část českého národa, ať už pro srandu nebo z jiných důvodů, posílá hlasy svým favoritům v nevhodnou dobu na nevhodném místě. Či-li  nedosadí  profesionála tam, kam má.

Kdyby byla Stardance soutěž klaunů, Lukáš bude bezpochyby aspirovat na jedno z prvních míst. Ale jestliže název soutěže  je STARDANCE,  pak si myslím, že se divák chová trošku nespravedlivě  vůči profesionálům. Ale Lukáš je zábavný a to je pravda. A Stardance je hlavně zábavný pořad. To je také pravda.“

Děkujeme

 

Zeptali jsme se…

DSC_0261

Michal Necpál, soutěžící (dnes soutěž opouští)

Jste profesionál. Kdo je ve Vašich očích větší hrdina –  ten, od přírody talentovaný, všechno mu jde  snadno, vypadá dobře…, nebo ten,  který nedisponuje talentem, všechno nadře a vydře, snaží se a bojuje…

„Tak hrdina je ten, který vše  vydře. Ale ve výsledku, co se týče téhle soutěže,  převažuje  hlavně talent, protože je zoufale málo času na nazkoušení choreografie. Pokud má člověk talent v těle, cítí  hudbu, ví, jak se má pohybovat, má za sebou nějakou taneční  průpravu (třeba baletní) a  ví, jak propnout ruku, jak zahrát, to je dar a je to nesmírně  žádoucí v této soutěži. Budeme-li mluvit o profesionalitě, ta se trénuje několik let. To  znamená, že talent má velmi brzy strop a dále  už vyhrávají páry, které třeba toho talentu tolik nemají, ale měly více času vše &nb sp;vydřít a  chtěly dřít.  A vlastně paradoxně vyhrávají nad těmi  talentovanými.“

Před nějakým rokem  jste řekl,  že nechcete soutěžně tančit. Ale soutěžíte. Jak to je?

„Ano,  soutěžím. Ale tohle  je soutěž, která se nemůže  rovnat fyzickým vytížením běžných soutěží, protože tady se připravujeme na minutu a půl a při klasických  soutěžích se připravujeme nejméně na hodinu a půl čistého času. Navíc běžně za sebou jedou tance, které mají 5x  minutu a půl. Dělal jsem soutěžní tance  od malička a některé věci mi tam přišlly lehce demotivující. Zažíval jsem i zbytečně velkou rivalitu, to  se s tímto pořadem nedá vůbec  srovnat. Stardance je  noblesní, byť je to soutěž, ale je to současně i zábavní  pořad.

Můžete tedy potvrdit, že  mezi tanečníky v Čechách  panuje rivalita?

„Určitě.  Zákulisí nebylo pěkné.“

Jak hodnotíte dnešní neúspěch? Bylo Vám to opravdu líto nebo jste s tím počítal?

„Tady ve Stardance  se nedá počítat absolutně s ničím. Speciálně teď, když nás zbylo pouze šest. Samozřejmě jsou favorité nebo přinejmenším „ne adepti“ na vypadnutí. Je mi to opravdu neskutečně líto,  to je pravda.  V každém kole mi v  hlavě proběhne, že bych mohl vypadnout. Tentokrát jsme byli u poroty  už ve  druhé půlce. Ale samozřejmě  hlasy a sympatie diváků nemůžeme ovlivnit.

Mě náš  odchod  hrozně mrzí, protože jsem chtěl jít do dalšího kola. Toužil  jsem si vyzkoušet pana Svěráka a tančit s třetí osobou.“

Máte pocit, že jste s Leonou mohli něco udělat lépe? Nebo  je to skutečná sázka do loterie a  nemůžete pro své cíle  udělat vůbec nic?

„Já mám svědomí docela čisté, kdybych měl možnost vrátit čas, udělal bych všechno stejně. Klobouk  dolů,  zbývající páry teď budou mít ještě méně času, budou se  tančit dva tance. Chtěl jsem to už od září zažít, chtěl jsem v této části soutěže být, ale život  mě naučil, že soutěž je soutěž a musí se celkově brát se ctí.“

Děkujeme

Taneční magazín

 

6.kolo  otevřela   choreografie Jana Ondera, který  si zatančil  v čele

DSC_0281 DSC_0287 DSC_0289 DSC_0307

 Tentokrát se tančí v rytmu skladeb Michaela Jacksona

 

 DSC_0216

Lucie Hunčárová, Lukáš Pavlásek   (rumba)

Populární duo „Lu-lu“

Lukáš: „Cítím, že to bude hit. Lidé zkrátka  poznají dobrý tanec“

Marek Eben: „Z Lucie se  během této soutěže stala Matka Tereza“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  3 body   (byl to hit č. 1, tohle nikdo nikdy neviděl, polemizuji, zda tě mám litovat či obdivovat,  rumba je  uvolnění, ale v Tobě bylo jen napětí)

Tatiana Drexler: 4  body  (ruce pracují, kdybyste nemusel hýbat i tělem, šlo by to)

Radek Baláš: 2 body  (už nejste sousto pro taneční porotu, jste fenomén pro sociologickou studii. Národ má smysl pro humor. Pokud někdo nemá taneční vlohy a je v 6. kole, stává se Járou Cimrmanem českého tance!)

Zdeněk Chlopčík: 4 body  (vrátím se k tanci, v rumbě jsi zatím ze svých tanců šel nejpřesněji na hudbu, paže  se mi také líbily)

 

DSC_0246

DSC_0242

Leoš Mareš, Katarina Štumpfová   (ča-ča)

Leoš: „Teď jen tancuji a myslím na Stardance, kudy chodím. Pro své okolí jsem asociální. Tréma mi stále přibývá a více to prožívám“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  9 bodů

Tatiana Drexler: 9 bodů

Radek Baláš: 8 bodů  (luxusní tanec, krásné choreo, ale nepracují paže, málo jste mi vyprávěli Váš příběh, bylo to na můj vkus hodně sobecké)

Zdeněk Chlopčík: 8 bodů   (první výborná ča-ča, rytmicky moc pěkné, ale nepropínal jsi kolena, začíná mi vadit malá práce paží, tanec by víc vyniknul, kdyby byly zapojené paže)

DSC_0271

DSC_0262

Leona Machálková, Michal Necpál    (rumba)

Leona: „Rumba je  ňuňání a mazlení, ale ve výsledku velký fičák“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8 bodů   (krásné ruce,  rumba znamená uolnění, ale  chybí mi tam ten stop time a uvolnění)

Tatiana Drexler: 6  bodů  (jdou Vám lépe standardní tance, než latina, nejkrásnější byly ty části, kdy Vás Michal nesl, v rumbě to nestačí)

Radek Baláš: 6 bodů

Zdeněk Chlopčík: 7 bodů

DSC_0233

Marek Zelinka,  Marie Doležalová (ča-ča)

Maruška: „Nejsme pár, který by se vlnil a kroutil, děláme, co nás baví, říkáme – „Ať se porota nažere a divák zůstane celý“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8 bodů   (chválím ruce, choreo i příběh, ale trochu více kroků)

Tatiana Drexler: 7 bodů

Radek Baláš: 9 bodů  (porota se nažrala, ča-ča vyprávěla příběh, mohlo by tam být více dynamiky, je to pro mě jeden z nejkrásnějších  tanců)

Zdeněk Chlopčík: 9 bodů

DSC_0251

DSC_0257

Radek Banga, Tereza Bufková   (rumba)

Radek: „I když se Terezka snaží být zlá, tak je roztomilá“

Radek: „…když se točím dokola, vidím ty světla kolem a vlastně nevím, kde jsem“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  6 bodů

Tatiana Drexler: 6  bodů  (myslel sis, že si nikdo nevšimne, že nevíš, kde jsi… ale bylo to opravdu velké okno… , kroky špatné, kategorie Děti I)

Radek Baláš: 5 bodů

Zdeněk Chlopčík: 6 bodů  (okno mi ani nevadilo, to mívá každý, ale kroky hodnotím, nášlapy špatné, viděl jsem krásnou ženskou, ale ne chlapa, zkrátka dvě něžné postavičky)

DSC_0209

DSC_0208

Jitka Šnajdrová, Marek Dědík   (ča-ča)

Marek: „Často probíráme prvek zvaný „kafé“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  10 bodů   (zkrátka ča-ča, Marek, Jitka, no comment)

Tatiana Drexler: 10  bodů  (po této ča-či je čas, aby lidé posílali biliony sms)

Radek Baláš: 10 bodů  (byli jste jedineční, nemysleli jste na techniku, nadstandard)

Zdeněk Chlopčík: 10 bodů  (Vaše ča-ča měla všechno, běhal mi mráz po zádech)

Celkem: 40 bodů!!

 

Souboj týmů:

  1. tým

Lucie Hunčárová, Lukáš Pavlásek, Jitka Šnajdrová, Marek Dědík, Marek Zelinka, Marie Doležalová

  1. tým

Leona Machálková, Michal Necpál, Leoš Mareš, Katarina Štumpfová, Radek Banga, Tereza Bufková

Porota se shodla na tom, že vítězí první tým

 

Soutěžící sledují přímý přenos

DSC_0315

Soutěž opouští: Leona Machálková a Michal Necpál

DSC_0261

Leona: „To je škoda. Je to obrovská dřina, ale i radost!“

Foto:Eva Smolíková

 Taneční magazín

Vstupte do Nebeské říše

Svět byl kdysi krásný a plný zázraků. Hrdinové v těch dobách dokázali rozpůlit horu a plavat s draky. Po zemi kráčeli bohové a císaři vládli podle vůle nebes.

 

Co kdybyste mohli tento nestárnoucí svět na okamžik navštívit?
Teď máte příležitost. Shen Yun Vás zve, abyste prožili tuto nebeskou kulturu Říše středu

Vstupte do Nebeské říše
… ve zcela novém představení 2016!
Svět byl kdysi krásný a plný zázraků. Hrdinové v těch dobách dokázali rozpůlit horu a plavat s draky. Po zemi kráčeli bohové a císaři vládli podle vůle nebes. A lidé žili v souladu s vesmírem, protože věřili, že všechny věci jsou vzájemně propojeny.
Co kdybyste mohli tento nestárnoucí svět
na okamžik navštívit?

Teď máte příležitost. Shen Yun Vás zve, abyste prožili tuto nebeskou kulturu Říše středu. Nedostižné umělecké mistrovství Shen Yun na jevišti znovu probouzí hluboké kouzlo této ztracené civilizace. Každý taneční pohyb a každý zahraný tón Vám přinesou úchvatný zážitek, který jinde nenaleznete.

Bez názvu

 

OBNOVENÍ AUTENTICKÉ ČÍNSKÉ KULTURY
Po tisíce let byla Čína známa jako Nebeská říše.
Její bohatá kultura, kterou lidé považovali za dar
z nebes, si vážila ctnosti, poctivosti, soucitu a tolerance. Přesto bylo během uplynulých 60 let toto slavné dědictví pod vládou komunismu téměř zničeno. Posláním souboru Shen Yun, který byl založen roku 2006 v New Yorku, je obnova autentické čínské kultury a sdílení její krásy se světem.

 

Taneční magazín