Mistr a Markétka

Pravdivý příběh o šílenství a lásce

 

 

 

22.listopadu se v divadle Inspirace odehrál příběh inspirovaný románem M. Bulgakova.

Ocitáme se  na rušné ulici, patrně asi na tramvajové zastávce. Vidíme opilého  cestujícího,  obtěžujícího svým chováním člověka, který sedí na lavičce a zaujatě čte. Opilec ho začíná opravdu  rozčilovat,  ale současně mu také   nabízí své    knížky. Jednu, druhou, … nejdříve to náš cestující vítá, ale když je knížek asi tak 15, začíná být vzteklý. Navíc opilec trhá své knížky a chechtá se.  Cestující  se vrhá na opilce a začíná bitka.  Ale v tom odváží  cestujícího do blázince.

Na  chvíli pozorujeme jeho osudy v blázinci. Soudě podle výrazů lékařů, je to patrně velmi zlé. Setkává se s dalším bláznem, pochopitelně je ukázáno, že lékaři přichází vždy v ten nejnevhodnější moment.

Druhý šílenec vypráví našemu čtenáři svůj pravdivý příběh o šílenství a lásce.

Tajemný démon se zjevuje tomuto muži. V jeho životě se ale  také  objevuje krásná dívka. Přichází láska, v tom nejméně očekávaném okamžiku.

Muž je  z blázince propuštěn, sedí možná v hospodě a dívka se mezitím  trápí láskou?

Dívka chce být s NÍM,  ale JEHO mysl ovládají démoni šílenství.

Sledujeme doslova cirkus démonů, kteří zřejmě ovládají mysl tohoto muže. Démoni jsou agresivní i k divákům a hází po nich papíry. Muž se pokouší číst, ale všechny papíry nakonec sní. Je zmítaný „Ďáblem“.

I přes to všechno ho  dívka nepřestává milovat. Chce se mu líbit, chce  s NÍM být.  Zatančí si  svůj tanec s kostlivci. Nelze žít plnohodnotně, když všude kolem žijí démoni…..

Výkony interpretů perfektní, pohyby bezvadné, ale hlavní myšlenka příběhu není pro diváka čitelná. Divák se může jen domnívat. Hra je  dobrou relaxací, jde-li nám o pouhé  sledování pohybů, výkonů herců, kostýmů a efektů.

Součástí představení je absolventský  výkon Valerie Daňhové na Katedře pantomimy HAMU v Praze.

Dále hrají Anna Kukuczková, Ondřej Holba, Radek Pokorný, Lukáš Šimon a Antonín Týmal.

Mistr_a_Markétka_01

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Rozhovor s tanečníkem a hercem Markem Zelinkou

„První setkání s Marií bylo rozpačité, ale spolupracuje se mi báječně“

 

Tanec s hvězdami tanečního nebe na České televizi je už ve své sedmé sezóně a my jsme „odchytli“ Marka Zelinku, který spolu s Marií Doležalovou přinesl do soutěže nezvyklou originalitu, aby nám pověděl o Stardance, o Marušce i o své divadelní tvorbě.

 

Marku, jak ses dostal ke společenskému tanci?

„Ve dvanácti letech jsem viděl Hříšný tanec a sám jsem se rozhodl, že se chci tanci věnovat. Řekl jsem mámě, ať mi najde taneční klub a ona ho našla. V té době jsem ještě dělal karate, ale to už pro mě „vyšumívalo“, nefungovalo to tak, jak jsem si představoval, tak nějak – z mého vlastního rozhodnutí – začal tanec.“

04 - kopie

Lákaly  Tě spíše  latinsko-americké nebo standardní tance?

„Já jsem v té době vůbec nevěděl, ale asi mě víc lákala latina. Je dobré, že jsme v klubu všichni od začátku dělali standard i latinu, ale postupně se  to samo vykrystalizovalo – i já jsem to tak cítil – dělal jsem více latinské tance.“

Co považuješ za svůj největší taneční úspěch?

„V tanci určitě Blackpool v Anglii, což je největší taneční soutěž. Být tam a relativně dobře dopadnout – v kategorii do 21 let skončit ve čtvrtém kole – považuji za úspěch, protože jsme, tehdy s Vandou Dětinskou, porazili spoustu skvělých párů a byl to v celé té atmosféře úžasný zážitek. Nebyl to sice můj největší úspěch co do výsledku, ale z hlediska zážitku to bylo skvělé.“

Na Blackpoolu se jako na jedné z mála tanečních soutěží tančí na živou hudbu. Na tu teď máš možnost tančit i ve Stardance. Poštěstilo se Ti to ještě jindy? Jak to je vůbec ve světě závodního tance s živou hudbou?

„Určitě se to přihodí, asi ne moc, ale já jsem na živou hudbu tancoval víckrát. Krásná byla třeba pohárová soutěž v Chebu, která probíhá dodnes, to mi říkal Honza Onder.  Mají tam takový malý band, který hraje k tanci a je  perfektní. Na živou hudbu se tancuje skvěle.“

Teď ke Stardance – jak se Ti vlastně tancuje s Marií? Na mě jako na diváka to působí, že musíte mít velmi dobrý vztah.

„S Marií se spolupracuje naprosto báječně. Naše první setkání bylo dost rozpačité, ale pak jsme se hned potkali neoficiálně, na kafé,  mimo studio, takže  jsme  rychle zjistili, že to je ideální spojení. Oba jdeme s tím, co tomu druhému vyhovuje, opravu si sedneme,   já můžu dávat svoje nápady, které by možná nikdo jiný nechtěl realizovat, ale Marie do toho jde. Jednak ji to baví a jednak chce taky hodně trénovat, což mi vyhovuje. Já totiž potřebuji víc času – experimentovat, zkoušet nové věci, a nakonec  se třeba vrátit zpátky k prvnímu nápadu, ale projít si tím vývojem, což děláme.“

DSC_0233

To je vidět i na Vašich choreografiích, které jsou hodně netypické a hravé. Přiznám se, že jsou mi moc sympatické, což asi i mnoha divákům. Porota ale nereaguje tak dobře a za odvážné nápady Vás spíš kritizuje. Jak to vnímáš Ty? Mohlo by se podle Tebe tímto směrem posouvat i celé tancování nebo to bereš spíš jako své osobní vyjádření?

„Myslím, že originalita by v tanci měla být. Mě s Marií to hlavně opravdu baví. Ona je herečka a já v současnosti dělám také divadlo, asi i proto nás baví jít touhle cestou, kombinovat věci, které se v první chvíli zdají nespojitelné. Co se týče porotců, občas kvůli tomu mají negativní postoje.  Ale zpětná vazba od dalších lidí – našich známých nebo diváků – je dobrá. Říkají nám, že takový pár – v tom, co děláme – ve Stardance ještě nikdy nebyl. Pro porotce je to asi nezvyklé a je to také těžší uchopit, ale já si říkám: proč ne. Pro mě je pak ten tanec mnohem naplněnější. Naví ;c by ty věci nešly dělat, pokud by Marie netančila  dobře. Kdybychom na tom nebyli s tancem dobře, tak bych si tam nedovolil tyhle prvky dávat, protože by byly pouze trapné. Porotci nám sice říkali, že někdy netančíme, ale podle mě – když jsem viděl záznamy z vysílání – tančíme pořád :-).“

05 - kopie

Jak vnímáš Stardance ve srovnání s profesionálním tancováním? Jsou tam paralely nebo rozdíly?

„Vnímám to z víc úhlů pohledu. Paralely tam jsou, ale spíše se to dost liší. Stardance vlastně není jen taneční soutěž. Jde tam totiž i o to, jak člověk baví nebo nakolik je známý jako celebrita. Další věc je, že v těch párech se potkávají lidé z různých oborů a někteří si sednou víc, někteří míň. Myslím si především, že Stardance je více zábava – vůbec jsem to nečekal a vlastně mě celý ten projekt hrozně baví. A když to přirovnám k divadlu, tak je to vlastně každý týden premiéra – premiéra jednoho krátkého kusu. Sleduje ji  hodně lidí a člověk tak má motivaci, aby to bylo opravdu připravené a dobré ;. Udělat pro to maximum a dát do toho všechno, tak, aby to bavilo diváky, o to jde. Samozřejmě je tam porota, která má docela velkou váhu, ale mně osobně přijde nejdůležitější, aby to bavilo nás a skrz nás naše  diváky: vždyť proto se na to lidé dívají. ..“

DSC_0236

Jak se tedy stavíš k tomu, že tuhle soutěž mohou rozhodovat i diváci?

„Beru to jako pozitivum. Když  člověk uváží, jak probíhají klasické taneční soutěže, kde je  třeba deset porotců, každý má svoje zájmy, páry, se kterými trénuje, je tam určitá politika, dohody, kontakty, známosti, a ve výsledku je to hodnocení strašně neobjektivní. Kdyby rozhodnutí, kdo má vyhrát nebo postoupit dál, bylo na divákovi, dopadlo by vše  úplně jinak. Stává se, že neustále  vyhrává pár, který je už známý: jednou podá lepší výkon, vyhraje, podruhé podá mnohem slabší výkon, ale vyhraje stejně, protože už ho všichni znají a je to vlastně v něčem nesmyslné. Proto mi divácké hodnocení ve Stardance přijde správné. Samozřejmě se skrze to může ukázat i náš národ: jak vnímá kvalitu tance nebo jak vnímá osobnosti, komu lidi fandí, koho by třeba volili, co mají rádi. Můžou ocenit snahu. Marek Eben říká, že každá osobnost, která šla do tohoto boje, má jiný odrazový můstek. Vedle sebe tam stojí lidé, jejichž věkový rozdíl je v některých případech skoro čtyřicet let, mají různou výšku, jsou z různých oborů. V tanci jsou kategorie jasně dané věkově. Ale tady  je nesmírně těžké jejich výkony porovnat a myslím, že je právě správné, že  hodnotí diváci. Byl jsem vlastně dokonce překvapený, že tu divá ;ci nemají větší slovo.“

Když jsme u těch diváků, ty jsi zvyklý pro ně nejen tančit, ale i hrát. Jak ses vůbec dostal k divadlu?

„Tak na jedné straně jsem si ke konci své taneční kariéry, pokud to tak můžu nazvat, uvědomoval, že je na tanec třeba čím dál víc prostředků, které jsem neměl, a na druhou stranu jsem si uvědomil, že už mě to tolik nenaplňuje. Chtěl jsem větší svobodu a větší možnost se realizovat. Soutěžní tanec je totiž v některých ohledech docela omezený a z mého pohledu se teď bohužel stává mnohem víc sportem než uměním. Staví se hodně na výkonu a efektu, dřív to bylo mnohem víc o napojení těch tančících lidí, o příběhu a choreografii, zajímavých momentech, a teď už bohužel dost párů vypadá jeden jako druhý. Jeden tančí trošku líp, má jinou rychlost, druh&yac ute; se liší v drobnostech, ale v podstatě tančí stejně. Je to škoad.  Necítil jsem to tak a skončil jsem, hledal, co bych mohl dělat jiného. Naštěstí jsem se po asi ročním hledání toho, co by mě vlastně naplnilo, dostal k herectví. Jak už jsem říkal, dělal jsem karate, tancoval, zkoušel různé hudební nástroje, studoval fyzioterapii, a tohle všechno se nakonec v divadle snažím využít, minimálně v pohybovém výrazu z toho hodně čerpám. Můj skvělý kolega Martin Talaga, se kterým spolupracuji, dělal folklórní tance. Všechny tyhle věci se snažíme v divadle zpracovat a využít pro to, co se chceme sdělit, aspoň v autorském divadle, které ponejvíce dělám.“

06

Je tedy nějaké konkrétní představení, které by čtenáři mohli vidět?

„Právě s Martinem máme společné autorské divadlo – říkáme si [PLAY] boyz – a hrajeme představení SYNovial s prvky nového cirkusu, klaunérie a tance. Hrajeme v La Fabrice, letos ještě 30. listopadu nebo 14. prosince – na to bych určitě všechny rád pozval.“

S Marií děláte oba divadlo. Nedomluvili jste se na nějakém společném projektu?

„Zatím jsme se konkrétně nedomlouvali, i když trošku jsme se o tom bavili, že bychom možná mohli spolu něco udělat. To propojení by určitě bylo zajímavé, ale je to budoucnost, kterou budeme řešit po Stardance. Každopádně myslím, že by nás to oba bavilo.“

Máš nějaké hobby mimo tance a divadla?

„Musím říct, že tanci a divadlu se teď věnuji stále a dost mě to baví, takže je to zároveň i moje hobby. Kromě toho dělám ještě akrobacii na balančním žebříku, což je trochu jiná disciplína, která mě také naplňuje a chceme ji zapojit v novém představení naší skupiny [PLAY] boyz. Mimo jiné jsem ten žebřík měl na castingu do Stardance. Asi si museli myslet, že jsem blázen, ale možná také proto mě vzali :-). Každopádně teď na další koníčky nemám čas, ale to co dělám, mě opravdu baví, takže je to tak nejlepší.“

01 - kopie

Díky za rozhovor

Alexej Byček

Stardance: „Diváci, na rozdíl od poroty, poznají kvalitní tanec“ říká Lukáš Pavlásek

„Je mi to nesmírně líto, že odcházím, říkám to upřímně“ prozradil Michal Necpál

Zeptali jsme se…

Lukáš Pavlásek, soutěžící

DSC_0223

Lukáši, porota Vás neustále kritizuje. Jak to snášíte?

„Snáším to, žiji  s vědomím, že by ještě mohli ubrat, mohli by nám dát čtyři jedničky. To zatím neudělali a doufám, že se tak stane.“

Cítíte se už unavený po všem tom trénování?

„Ne. Mám perfektní kondičku. Jsem čilý.“

Kdybyste mohl vrátit čas a rozhodoval o své životní dráze, chtěl byste být „profi“ tanečníkem?

„O tom jsem opravdu nikdy nepřemýšlel.“

V čem  podle Vašeho názoru tkví to Vaše kouzlo, že Vám diváci tak fandí?

„No tak, já jsem rád, že diváci na rozdíl od poroty poznají kvalitu. A dále – už  z historie je známo, že vyhrávají outsideři.“

Děkujeme

 

Zeptali jsme se ….

 4578316-praha-zkouska-ja-balas_denik-380

Radek Baláš, člen poroty

Nejste letos  přísnější než v předchozím ročníku?

„Těžko posoudit ze subjektivního hlediska.  Objektivně bychom mohli  soudit jen v případě, že bychom  srovnali   dva poslední ročníky. Ale svým způsobem možná ano. Mám dojem, že tento ročník po technické stránce je na nižší úrovni, až na několik párů, kterým  to dávám jednoznačně najevo svým  bodovým hodnocením.

Navíc člověk také podléhá změnám, které se udály za předchozí  dva roky. Mezitím  vznikly nové inscenace.  Možná, že v případě, kdy  si člověk sám na sebe  klade přísnější kritéria, a já se snažím být přísnější i sám na sebe, tak je možné, že se to  promítne i do téhle subtilní roviny. Takže připouštím, že jsem přísnější.“

Koho byste si raději vybral pro svou roli do muzikálu? Technicky dokonalého tanečníka, nebo komika, kterého národ miluje?

„To není přesně položená otázka!  Záleží na charakteru role. Pokud by postava měla být nositelem humorných prvků, charakterově i dramaturgicky, tak jako režisér dám jednoznačně přednost Lukášovi. Je to báječný komik a klaun, navíc je nesmírně zábavný člověk, současně i pohotový.

Ale pro roli postavy, která by v rozsahu i charakterové dimenzi musela aspoň trošku tančit, bych na  něj sázet nemohl. V divadle je to specifičtější.

Tady ve Stardance vyvstává jiná otázka. Mluvil jsem dnes o sociologické rovině. Na  jedné straně  má český národ rád humor, ale občas část českého národa, ať už pro srandu nebo z jiných důvodů, posílá hlasy svým favoritům v nevhodnou dobu na nevhodném místě. Či-li  nedosadí  profesionála tam, kam má.

Kdyby byla Stardance soutěž klaunů, Lukáš bude bezpochyby aspirovat na jedno z prvních míst. Ale jestliže název soutěže  je STARDANCE,  pak si myslím, že se divák chová trošku nespravedlivě  vůči profesionálům. Ale Lukáš je zábavný a to je pravda. A Stardance je hlavně zábavný pořad. To je také pravda.“

Děkujeme

 

Zeptali jsme se…

DSC_0261

Michal Necpál, soutěžící (dnes soutěž opouští)

Jste profesionál. Kdo je ve Vašich očích větší hrdina –  ten, od přírody talentovaný, všechno mu jde  snadno, vypadá dobře…, nebo ten,  který nedisponuje talentem, všechno nadře a vydře, snaží se a bojuje…

„Tak hrdina je ten, který vše  vydře. Ale ve výsledku, co se týče téhle soutěže,  převažuje  hlavně talent, protože je zoufale málo času na nazkoušení choreografie. Pokud má člověk talent v těle, cítí  hudbu, ví, jak se má pohybovat, má za sebou nějakou taneční  průpravu (třeba baletní) a  ví, jak propnout ruku, jak zahrát, to je dar a je to nesmírně  žádoucí v této soutěži. Budeme-li mluvit o profesionalitě, ta se trénuje několik let. To  znamená, že talent má velmi brzy strop a dále  už vyhrávají páry, které třeba toho talentu tolik nemají, ale měly více času vše &nb sp;vydřít a  chtěly dřít.  A vlastně paradoxně vyhrávají nad těmi  talentovanými.“

Před nějakým rokem  jste řekl,  že nechcete soutěžně tančit. Ale soutěžíte. Jak to je?

„Ano,  soutěžím. Ale tohle  je soutěž, která se nemůže  rovnat fyzickým vytížením běžných soutěží, protože tady se připravujeme na minutu a půl a při klasických  soutěžích se připravujeme nejméně na hodinu a půl čistého času. Navíc běžně za sebou jedou tance, které mají 5x  minutu a půl. Dělal jsem soutěžní tance  od malička a některé věci mi tam přišlly lehce demotivující. Zažíval jsem i zbytečně velkou rivalitu, to  se s tímto pořadem nedá vůbec  srovnat. Stardance je  noblesní, byť je to soutěž, ale je to současně i zábavní  pořad.

Můžete tedy potvrdit, že  mezi tanečníky v Čechách  panuje rivalita?

„Určitě.  Zákulisí nebylo pěkné.“

Jak hodnotíte dnešní neúspěch? Bylo Vám to opravdu líto nebo jste s tím počítal?

„Tady ve Stardance  se nedá počítat absolutně s ničím. Speciálně teď, když nás zbylo pouze šest. Samozřejmě jsou favorité nebo přinejmenším „ne adepti“ na vypadnutí. Je mi to opravdu neskutečně líto,  to je pravda.  V každém kole mi v  hlavě proběhne, že bych mohl vypadnout. Tentokrát jsme byli u poroty  už ve  druhé půlce. Ale samozřejmě  hlasy a sympatie diváků nemůžeme ovlivnit.

Mě náš  odchod  hrozně mrzí, protože jsem chtěl jít do dalšího kola. Toužil  jsem si vyzkoušet pana Svěráka a tančit s třetí osobou.“

Máte pocit, že jste s Leonou mohli něco udělat lépe? Nebo  je to skutečná sázka do loterie a  nemůžete pro své cíle  udělat vůbec nic?

„Já mám svědomí docela čisté, kdybych měl možnost vrátit čas, udělal bych všechno stejně. Klobouk  dolů,  zbývající páry teď budou mít ještě méně času, budou se  tančit dva tance. Chtěl jsem to už od září zažít, chtěl jsem v této části soutěže být, ale život  mě naučil, že soutěž je soutěž a musí se celkově brát se ctí.“

Děkujeme

Taneční magazín

 

6.kolo  otevřela   choreografie Jana Ondera, který  si zatančil  v čele

DSC_0281 DSC_0287 DSC_0289 DSC_0307

 Tentokrát se tančí v rytmu skladeb Michaela Jacksona

 

 DSC_0216

Lucie Hunčárová, Lukáš Pavlásek   (rumba)

Populární duo „Lu-lu“

Lukáš: „Cítím, že to bude hit. Lidé zkrátka  poznají dobrý tanec“

Marek Eben: „Z Lucie se  během této soutěže stala Matka Tereza“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  3 body   (byl to hit č. 1, tohle nikdo nikdy neviděl, polemizuji, zda tě mám litovat či obdivovat,  rumba je  uvolnění, ale v Tobě bylo jen napětí)

Tatiana Drexler: 4  body  (ruce pracují, kdybyste nemusel hýbat i tělem, šlo by to)

Radek Baláš: 2 body  (už nejste sousto pro taneční porotu, jste fenomén pro sociologickou studii. Národ má smysl pro humor. Pokud někdo nemá taneční vlohy a je v 6. kole, stává se Járou Cimrmanem českého tance!)

Zdeněk Chlopčík: 4 body  (vrátím se k tanci, v rumbě jsi zatím ze svých tanců šel nejpřesněji na hudbu, paže  se mi také líbily)

 

DSC_0246

DSC_0242

Leoš Mareš, Katarina Štumpfová   (ča-ča)

Leoš: „Teď jen tancuji a myslím na Stardance, kudy chodím. Pro své okolí jsem asociální. Tréma mi stále přibývá a více to prožívám“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  9 bodů

Tatiana Drexler: 9 bodů

Radek Baláš: 8 bodů  (luxusní tanec, krásné choreo, ale nepracují paže, málo jste mi vyprávěli Váš příběh, bylo to na můj vkus hodně sobecké)

Zdeněk Chlopčík: 8 bodů   (první výborná ča-ča, rytmicky moc pěkné, ale nepropínal jsi kolena, začíná mi vadit malá práce paží, tanec by víc vyniknul, kdyby byly zapojené paže)

DSC_0271

DSC_0262

Leona Machálková, Michal Necpál    (rumba)

Leona: „Rumba je  ňuňání a mazlení, ale ve výsledku velký fičák“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8 bodů   (krásné ruce,  rumba znamená uolnění, ale  chybí mi tam ten stop time a uvolnění)

Tatiana Drexler: 6  bodů  (jdou Vám lépe standardní tance, než latina, nejkrásnější byly ty části, kdy Vás Michal nesl, v rumbě to nestačí)

Radek Baláš: 6 bodů

Zdeněk Chlopčík: 7 bodů

DSC_0233

Marek Zelinka,  Marie Doležalová (ča-ča)

Maruška: „Nejsme pár, který by se vlnil a kroutil, děláme, co nás baví, říkáme – „Ať se porota nažere a divák zůstane celý“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8 bodů   (chválím ruce, choreo i příběh, ale trochu více kroků)

Tatiana Drexler: 7 bodů

Radek Baláš: 9 bodů  (porota se nažrala, ča-ča vyprávěla příběh, mohlo by tam být více dynamiky, je to pro mě jeden z nejkrásnějších  tanců)

Zdeněk Chlopčík: 9 bodů

DSC_0251

DSC_0257

Radek Banga, Tereza Bufková   (rumba)

Radek: „I když se Terezka snaží být zlá, tak je roztomilá“

Radek: „…když se točím dokola, vidím ty světla kolem a vlastně nevím, kde jsem“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  6 bodů

Tatiana Drexler: 6  bodů  (myslel sis, že si nikdo nevšimne, že nevíš, kde jsi… ale bylo to opravdu velké okno… , kroky špatné, kategorie Děti I)

Radek Baláš: 5 bodů

Zdeněk Chlopčík: 6 bodů  (okno mi ani nevadilo, to mívá každý, ale kroky hodnotím, nášlapy špatné, viděl jsem krásnou ženskou, ale ne chlapa, zkrátka dvě něžné postavičky)

DSC_0209

DSC_0208

Jitka Šnajdrová, Marek Dědík   (ča-ča)

Marek: „Často probíráme prvek zvaný „kafé“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  10 bodů   (zkrátka ča-ča, Marek, Jitka, no comment)

Tatiana Drexler: 10  bodů  (po této ča-či je čas, aby lidé posílali biliony sms)

Radek Baláš: 10 bodů  (byli jste jedineční, nemysleli jste na techniku, nadstandard)

Zdeněk Chlopčík: 10 bodů  (Vaše ča-ča měla všechno, běhal mi mráz po zádech)

Celkem: 40 bodů!!

 

Souboj týmů:

  1. tým

Lucie Hunčárová, Lukáš Pavlásek, Jitka Šnajdrová, Marek Dědík, Marek Zelinka, Marie Doležalová

  1. tým

Leona Machálková, Michal Necpál, Leoš Mareš, Katarina Štumpfová, Radek Banga, Tereza Bufková

Porota se shodla na tom, že vítězí první tým

 

Soutěžící sledují přímý přenos

DSC_0315

Soutěž opouští: Leona Machálková a Michal Necpál

DSC_0261

Leona: „To je škoda. Je to obrovská dřina, ale i radost!“

Foto:Eva Smolíková

 Taneční magazín

Vstupte do Nebeské říše

Svět byl kdysi krásný a plný zázraků. Hrdinové v těch dobách dokázali rozpůlit horu a plavat s draky. Po zemi kráčeli bohové a císaři vládli podle vůle nebes.

 

Co kdybyste mohli tento nestárnoucí svět na okamžik navštívit?
Teď máte příležitost. Shen Yun Vás zve, abyste prožili tuto nebeskou kulturu Říše středu

Vstupte do Nebeské říše
… ve zcela novém představení 2016!
Svět byl kdysi krásný a plný zázraků. Hrdinové v těch dobách dokázali rozpůlit horu a plavat s draky. Po zemi kráčeli bohové a císaři vládli podle vůle nebes. A lidé žili v souladu s vesmírem, protože věřili, že všechny věci jsou vzájemně propojeny.
Co kdybyste mohli tento nestárnoucí svět
na okamžik navštívit?

Teď máte příležitost. Shen Yun Vás zve, abyste prožili tuto nebeskou kulturu Říše středu. Nedostižné umělecké mistrovství Shen Yun na jevišti znovu probouzí hluboké kouzlo této ztracené civilizace. Každý taneční pohyb a každý zahraný tón Vám přinesou úchvatný zážitek, který jinde nenaleznete.

Bez názvu

 

OBNOVENÍ AUTENTICKÉ ČÍNSKÉ KULTURY
Po tisíce let byla Čína známa jako Nebeská říše.
Její bohatá kultura, kterou lidé považovali za dar
z nebes, si vážila ctnosti, poctivosti, soucitu a tolerance. Přesto bylo během uplynulých 60 let toto slavné dědictví pod vládou komunismu téměř zničeno. Posláním souboru Shen Yun, který byl založen roku 2006 v New Yorku, je obnova autentické čínské kultury a sdílení její krásy se světem.

 

Taneční magazín

CEVICHE – světová premiéra v ALTĚ

Za vyvrcholení letošní (nejen pražské) divadelní noci lze bez nadsázky nazvat světovou premiéru improvizační performance „Ceviche“ s živou hudbou kapely Zrní v pražské ALTĚ

 

CEVICHE – světová premiéra v ALTĚ aneb Vyvrcholení divadelní noci

Každá správná noc má mít své pořádné vyvrcholení, natož ta divadelní. Za vyvrcholení té letošní (nejen pražské) divadelní lze bez nadsázky nazvat světovou premiéru improvizační performance „Ceviche“ s živou hudbou kapely Zrní v pražské ALTĚ. Uznávaná nadnárodní taneční skupina VerTeDance v choreografii venezuelského improvizačního mága Davida Zambrana ani tentokrát nikoho z diváků nezklamala.

Na industriální scéně pár desítek metrů od pražského holešovického Výstaviště, pobl& amp; iacute;ž nové lezecké stěny však divadelní noc pojali – celodenně! Již od deváté hodinny ranní jste zde mohli přijít na snídani z menu z celého světa, spolupořádanou iniciativou Hate Free Culture. Poté již čekalo menu divadelní v podání tanečního studia Light s drobnou punkovou hříčkou pro děti „Pan Brum a jeho dům“ na motivy knihy Paula Gruvese. Tu vystřídal dětský work-shop. V podvečer čekala zájemce prohlídka veškerých prostor někdejší továrny s odbornou přednáškou architekta Tomáše Meda o bývalém industriálním potenciálu a jeho využití pro kulturu. Zlatým hřebem pak byla večerní světová premiéra „Ceviche“.

Odkud pochází název improvizační inscenace? Iniciátor a choreograf Zambrano se v něm odvolává na své kořeny v latinské Americe. Jedná se totiž o tradiční latinskoamerický pokrm z ryb, jež se marinují v citronové šťávě a pak míchají s dalšími ingrediencemi. „A právě obdobně jsem pracoval s tanečnicemi i muzikanty. Chci vytvářet improvizované představení, které pohladí všechny divákovy smysly,“ uvádí propagátor nových tanečních technik Flying Low a Passing Through a choreograf ze zkušenostmi z celého světa.

Ceviche6

Pokud bych psal recenzi na fotbalový mač, tak bych mohl směle uvést, že se jednalo o Ligu šampiónů, respektive šampionek. Jedna ze čtyř protagonistek a umělecká vedoucí studia ALTA Lucia Kašiarová je Tanečnicí roku 2012 a nositelkou CenyČeské taneční platformy 2012, další sólistka Tereza Ondrová byla Tanečnicí roku 2010, třetí ze sólistek Bára Látalová má bohaté podiové i pedagogické zkušenosti z Norska. A konečně čtvrtá vystupující Martina Hajdyla Lacová má bohaté zkušenosti s improvizací na živou hudbu, její choreografie se souborem ME-SA reprezentovala prestižČeskou taneční platformu na významných mezinárodních festivalech a sama Martina je čerstvou Tanečnicí roku 2015! Takže vlastně i ony špičkové světové fotbalové týmy trochu (hodně) připomíná nadnárodní česko-slovensko-venezuelská sestava.

Podstatnou součástí týmu je i kladenská kapela Zrní, která společně hraje již od 23. června 2001 a to stále v nezměněném složení, zpěvák a kytarista i flétnista Jan Unger, kytarista a zpěvák Jan Juklík, houslista a zpěvák Jan Fišer, zpívající baskytarista Jan Caithaml a Ondř ej Slavík ovládající bicí, akordeon, zpěv i beatbox.

Céviche“ je neustálým sedmdesátiminutovým gejzírem choreografických nápadů, inspirace tanečnic hudbou i následné inspirace muzikantů tanečním vjemem na pódiu. Na malém prostoru jej nelze detailně popisovat.

Nesporný podíl na kvalitě představení má Katarína Ďuricová, jejíž světelný design nikdy není samoúčelnou exhibicí, vhodnědoplňuje dění v prostoru, umocňuje jej a v těch správných místech vytvoří naprosto vhodný př eděl mezi jednotllivými (sou)částmi performace.

V samotné inscenaci zaujaly i střídmé černé kostýmy, pouze lehce zdobené jemnými „diskotékově parodickými“ flitry a sukénkami. Dravě púsobily i natur nenalíčené tv&aa cute ;ře protagonistek. Nejpůsobivěji vyzněly při verbálních nekoordinovaných výkřicích a přerývan&a mp;eacute ;m dýchání. Zde navodily, ruku v ruce s kostýmy, dokonalý kontrapunkt se živočišnou Knihou džunglí, která maně diváka v ten moment napadne.

Podstatným rysem celé jevištní produkce je i scatový zpěv beze slov a finální zapojení se kapely pohybově mezi tanečnice.

Céviche“ zejména zaujme jemným a laskavým humorem, který není divákům prvoplánově vnucován či podsouván. Kupříkladu jsou naprosto skvělé delší variované sekvence běhů pozpátku, které nesmírně citlivě parodují známá čísla z krasobruslení anebo krasojízdy. Milé pousmání navodí i variace na lesbický kontakt, který o bzvláště v tanečním prostředí dostává další rozměr. Naprosto nedostižné jsou r& amp;aa cute;doby vlezlé pokusy o kontakt s diváky, kdy protagonistky přiběhnou až před první řadu, ale dívají se pohledy skrze ně. Jak náramně si zde podaly ony estrádní „roztleskávače“ a zpěvá(č)ky vyzývající obecenstvo, aby se přidalo.

Zambrano si i chytře a protřele poradil s industriálním prostorem bez horizontu a (čtvrt)arénovým hledištěm, z nichž n aopak udělal výhodu.

Myslím, že „Ceviche“ je současně představením pro tanečníky-odborníky, ale zároveň pro běžný lid. Ta první skupina ocení brilantní provedení složitých prvků, nuance choreografie i nasazení protagonistek. Méně tanečně odborné obecenstvo – jako já – ocení (výše uvedenou) nápadistost i filosofii jednotlivých scének, práci se světly i hru kapely Zrní.

V samotném závěru musím pochválit střídmý, leč nápaditý popremiérový raut mezinárodního stylu a zejména svrchně kvašené pivo typu Red Ale na místním baru. Jak úžasné osvěžení mezi pivními ležáky jinde! Věřím, že zde nešlo pouze o mimořádnou nabídku?

Tím, že je „Ceviche“ z valné části improvizační, bude de fakto každá další repríza svým způsobem vlastní premiérou. Proto si je nenechte ujít.

DavidZambrano

 Michal Stein

Taneční magazín

EDA PARMA píše taneční hity, tančí i cvičí

Eduard PARMA patří ke stálicím naší moderní taneční hudby

Eduard PARMA patří ke stálicím naší moderní taneční hudby. Ačkoli vystudoval klarinet, proslavil se jako basový kytarista, skladatel i producent. Dlouho hrával s kapelou ApolloBeat Petra Spáleného, od roku 1977 byl znám jako kapelník i dvorní skladatel Jiřího Korna, kterému složil i píseň „You´re My Woodoo“ (v české verzi „Žal se odkládá“), která v roce 1978 získala hned čtyři hlavní ceny na festivalu v Cavanu v Irsku, kde porazila ten rok i slavného hitmakera Bary Masona! Skládal hity i pro světové pěvecké hvězdy třeba Edwina Stara a mnoho dalších. V letech 1981 – 1991 žil v Londýně, kde založil dodnes prosperující studio SOKIT. S písní „King Kong in Honkong“ tehdy zvítězil v soutěži Capital Radia Londýn. Po návratu do Čech začal produkovat nové pěvecké hvězdy, například skupinu Blondes či zpěvačku Lýgii. Věnuje se i filmové hudbě, v jeho studiu SOKIT se nahrávala hudba pro film Kamarád do deště II. Nahrával zde i Karel Gott, Martin Dejdar, Felix Slováček, Naďa Konvalinková, Petr Nárožný, Arabela-Jana Nagyová, Zdeněk Srstka a mnoho dalších předních pěveckých i hereckých interpretů. Je držitelem Platinové desky za album „Booong!!!“, ocenění Zlatá pecka 2000 za rozhlasový reklamní spot. A sbíral ocenění za nejlepší taneční písně na různých československých a později českých rádiích. Se svým bratrem Jindřichem výrazně posunuli výraz a sound moderní české taneční hudby.

Eduarda Parmu jsme zastihli trochu nezvykle v relaxačním Centru aktivizačních programů, které organizuje Úřad městké části Prahy 8, kde organizuje pohybové aktivity spoluobčanů a položili mu čtyři otázky:

To zde v takových zajímavých úborech s paní Evou Kozderkovou tančíte?

„Samozřejmě, občas si zatančíme, ale hlavně zde cvičíme. To je tady hlavní náplní. Ten tanec si užijeme spíše při rozcvičce. Jinak se jedná převážně o cvičení vycházející z jógy. Je to dobré pro zdravý vývin a udržování páteře i proto, abychom byli stále fit a plni energie.

Parma+.KozderkovaTanec

Chodil jste také do tradičních tanečních?

„To víte, že chodil. Pro nás chlapce tenkrát bývávaly zdarma. Já tenkrát byl v takovém tom stydlivém věku a povětšinou jsme pak s kamarády utíkali na pivo. Pochopitelně, k nelibosti tanečnic i jejich maminek. Připadlo mi to na můj vkus celé takové naškrobené a necítil jsem se tam vůbec přirozeně. Nikdy jsem žádným velkým tanečníkem nebyl. Asi jsem to zdědil po tatínkovi, který býval skvělým muzikantem a kapelníkem taneční kapely, ale tančit klasické tance neuměl, stejně jako já.

Kde nalézáte inspiraci k tanečním hitům, kterými jste se již od počátku devadesátých let natrvalo zapsal do historie naší „Dance Music“?

„Tak to rád přiznám. Inspirovala mne vlnící se dívčí těla na diskotékách. Chtěl jsem vytvářet svou vlastní původní hudbu, aby se při ní vlnila stejně jako při té zahraniční. A po hudební stránce to byla inspirace zejména londýnskou ,House MusicL, jíž jsem během svého působení v Anglii vstřebával i produkoval.V mé hudbě se prostě hodně jedná o vyjádření emocí a přitažlivosti k opačnému pohlaví.

Máte ještě při svých skladatelských, studiových i pohybových aktivitách čas a náladu sledovat současnou diskotékovou scénu?

„Ne, že bych ji poslouchal každý den. Ale průběžně ji sleduji v médiích. Patří to koneckonců k mé práci. V létě chodívám rád na parník, který pořádá špičkový diskžokej Luboš Novák. Hraje Trance MusicLa to mi naprosto vyhovuje kombinací silného rytmu s melodickou hudbou. Rád zajdu rovněž do diskotéky RETRO v Praze na Francouzské třídě, nad Náměstím Míru. Tam se hrají nejnovější taneční trendy a je to tu i vizuálně přitažlivé – před hrajícím diskžokejem tam stále tančí profesionální tanečník či tanečnice. Rovněž jsem se rád účastnil několika tanečních akcí Li ndy Hop. Jde o tanec na swingovou muziku, zhruba sedmdesát let starou, které však propadá i současná mladá generace. Dokonce sami mladí pořádají v tom duchu řadu vystoupení a organizují kursy, work-shopy i veřejná vystoupení.

Díky a těšíme se po albech „Písně vídané i nevydané“ z vlastních hitů a CD „Bosa“ s tajemnou zpěvačkou Markétou Z. na další a další (nejen taneční) hity.

EdaPARMA+E.KOZDERKOVA

Michal Stein

Taneční magazín

Chaplin v Ostravě

Balet Chaplin měl premiéru v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Před pěti lety tato inscenace doslova hýbala (nejen) německými médii.

Ve čtvrtek 19. listopadu měl na prknech scény divadla Jiřího Myrona v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě českou premiéru balet s všeříkajícím názvem „Chaplin“. Jde o převzatou inscenaci z německého divadla v Lipsku, přímo v režii autora a choreografa Mario Schrődera, která při své světové premiéře před pěti lety doslova hýbala (nejen) německými médii. Například deník Liepziger Volkzeitung jej tehdy označil za začátek nové německé baletní éry. O jeho kvalitách svědčí nakonec i to, že byl kompletně zfilmován.

Proč Schrődera zrovna fascinoval filmový tulák s buřinkou a hůlkou? „Je to jednoduché, odpovídá tvůrce. „Když jsem byl v dětsví fascinován slovem balet, ale pořádně jsem ještě nevěděl, o co se jedná, maminka mi odpověděla – ,balet, to je hochu něco takového, co dělá ve filmu Chaplin´.“ Dlužno podotknout, že &bdq uo;Chaplin“ nebyl prvníSchrőderovou inscenací na motivy známé osobnosti. Vytvořil již svou vlastní baletní inscenaci podle života kultovního zpěváka Jima Morisona.

Bez zajímavosti není, že Schrőderovu práci podpořila také Chaplinova dcera Geraldina, která se původně věnovala – baletu!

Jádrem samotného představení je „rozpůlení“ Chaplina na dvě svébytné osobnosti – tuláka Chaplina a civilní osobu Chaplina. Tuláka hraje žena. Tedy ženy, jelikož obětitulní role jsou alternovány. A role Tuláka má alternace hned tři. Takže v Ostravě máte možnost vidět hned pět různých interpretů či interpretek Chaplina!

Chaplin

Ostravské představení se opírá nejen o autorskou práci Schrődera, ale také o jeho blízkou spolupracovnici Amélii Wallerovou v roli Tuláka. A rovněž kostýmního výtvarníka Paula Zollera.

Wallerovou v titulní roli alternují Chiara Lo Piparová a Brigida Pereira Nevesová. O „rozpolcenou“ civilní roli Chaplina se v alternaci podělili Sergio Mendez Romero a Kokiho Nishioku. Jako Chaplinova matka se na ostravském jevišti objeví Shinoa Sakuradaová střídaná s Barborou Šulcovou. V úloze Chaplinovy poslední ženy Oony můžete vidět opět Chiaru Lo Piparovou nebo Michaelu Vápeníkovou. A samozřejmě si v „Chaplinovi“ zahraje celý další soubor baletu NDM, včetně hostů.

Již první reakce odborníků po premiéře naznačují, že by ostravský „Chaplin“ mohl být baletní jedničkou letošní sezóny.

 CHaplinOstrava,jpg

MICHAL STEIN

Taneční magazín

 

Inspirace v Norsku

Organizátoři festivalu TANECVALMEZ odjeli za inspirací do Norska

 

 

 

Organizátoři festivalu TANECVALMEZ odjeli za inspirací do Norska

Skupina organizátorů festivalu TANECVALMEZ se vydala v polovině října do norského Osla. Cílem výpravy byla především návštěva mezinárodního tanečního festivalu CODA. Kromě spousty představení měli organizátoři možnost vidět také zákulisí jednotlivých scén, seznámit se s týmem norského festivalu a navázat kontakty s řadou zajímavých lidí zainteresovaných nejen v tanečním umění.

img_7024_big

V průběhu celého týdne navštěvovala valašská výprava řadu vystoupení napříč různými tanečními žánry a styly, které probíhaly v různých koutech Osla a v jeho blízkém okolí.

img_6797_big

Nabídka představení byla opravdu rozmanitá a inspirativní. „Největší zážitek jsme asi měli hned z prvního vystoupení, které představila francouzská skupina pod vedením choreografa Kadera Attou. Obohacující pro nás bylo i osobní setkání přímo s choreografem,“ líčí zážitky z Osla ředitelka festivalu TANECVALMEZ Milada Borovičková.

img_6472_big

Kromě návštěv představení se organizátoři festivalu TANECVALMEZ seznámili s uměleckou ředitelkou festivalu CODA Lise Nordal a dalšími pracovníky, aby si vyměnili zkušenosti s pořádáním festivalů. Příjemné bylo i setkání s pracovníkem organizace Danseinformasjonen, která shromažďuje informace o norských tanečních souborech a umělcích nebo s některými členy norského souboru Jo Strømgren Kompani, kteří účinkovali na letošním ročníku festivalu TANCEVALMEZ.

img_6431_big

„Návštěva Osla byla pro tým festivalu TANECVALMEZ opravdu inspirující. Setkání a navázání mnoha vztahů s řadou zajímavých lidí, umělců a tanečníků bude přínosem nejen pro TANECVALMEZ, ale i pro Základní uměleckou školu B-Art, která je pořadatelem festivalu,“ pochvaluje si výpravu ředitelka Milada Borovičková.

img_6228_big

Cesta byla financována z fondu pro bilaterální spolupráci na programové úrovní – opatření „B“ programu CZ06 v rámci fondů EHP 2009-2014.

img_7160-2_big

 

Taneční magazín