Listopad 2015 – 7. stránka – Taneční magazín

Vlastimil Harapes na Moravě pod zámkem! Na Pankráci na pamětní desce!

Kde všude najdeme Vlastimila Harapese? Rehabilitační poloha „harapes“, dresy „harapesky“…

K tanci nemá moc daleko krasobruslení. A i laici, kteří vlastním krasobruslařským soutěžím a jejich bodování zhola nerozumí, vědí, že jednotlivé skoky a prvky v tomto uměleckém sportu mají názvy podle svých objevitelů nebo průkopníků. Třeba trojitý Salchow anebo čtverný Lutz. A víte, že se obdobně zapsal do historie i Vlastimil Harapes? A kupodivu nikoli do historie taneční…

Má „česko-slovenské“ jméno Mária Nováková. Je magistrou. Na jižní Moravě v příjemném městečku Bojkovicích pod malebným zámkem Nový Světlov již několik let pomáhá lidem s pohybovými nesnázemi, sportovcům, hercům i tanečníkům. Vede tam místní fyzioterapeutické a rehabilitační středisko. Mnoha lidem pomohla. A právě tato fyzioterapeutka vyvinula novou cvičebně rehabilitační polohu, kterou nazvala právě podle tanečního Mistra – „harapes“! Sám Vlastimil Harapes byl mírně polichocen, ale nikoli udiven: „Již jsem si zvykl. Dokonce jednou nějací hokejisté po mně pojmenovali tělové přiléhavé trikoty, které nosí pod dresy jako ´harapesky´.“

Pro druhou zajímavost se nemusí na Moravu. V Praze 4 na Pankráci je pamětní deska Vlastimila Harapese! Jedná se o štábního četnického strážmistra Vlastimila Harapese, který zde, poblíž nynější hospody Na Paloučku, padl 7. 5. 1945. Ale zjevně se nejedná o příbuzného baletního Mistra a pedagoga. Ten se narodil až o 15 měsíců později na severu Čech, v Droužkovicích u Chomutova.

Michal Stein

Taneční magazín

„Něžnými drápky“

Vlastimil Harapes a jeho filmový režisér ve Smečkách

VLASTIMIL HARAPES A JEHO FILMOVÝ REŽISÉR VE SMEČKÁCH

Když někdo řekne v pražském uměleckém světě název ulice Ve Smečkách, každému se hned vybaví divadlo Činoherní klub. Hned o dům výš (při cestě z Václavského náměstí) však sídlí neméně zajímavý kulturní stánek: Galerie Smečky, jíž má pod křídly společnost důvěrně známá každé pražské hospodyňce – Pražská plynárenská a. s. Oba zahájili výstavu rodiny Vyleťalů „Něžnými drápky“, která má také vztah k tanci.

A právě ve výtvarném svatostánku Galerie Smečky se na sklonku října potkali dva režiséři. Jeden baletní – Vlastimil Harapes a druhý filmový – Juraj Herz. Dlužno podotknout, že pan Herz Vlastimila Harapese režíroval ve filmech Den pro mou lásku (s hereckou partnerkou Martou Vančurovou) a Panna a netvor (se slovenskou hereckou partnerkou Zdenou Studénkovou). Pan Harapes naopak Juraje Herze nerežíroval nikdy. I když jistý skorojmenovec pana režiséra – Jiří Herz – pořádal před lety výpravná taneční představení v pražském sále Dopravních podniků.

Výstava „Něžnými drápky“ reprezentuje výtvarnickou rodinu Vyleťalů. Je uspořádána k nedožitým pětasedmdesátinám geniálního surrealistického malíře Josefa Vyleťala. Zahrnuje plakátovou tvorbu i obrazy jeho, ženy Olgy Vyleťalové, dcery Markéty Chludové a také dětské komiksy a ilustrace manžela Markéty Tomáše Chluda. Kurátor Michal Stein vybral ty nejlepší plakáty z dílny všech tří zástupců rodiny. Nechybí ty Vyleťalovy ke kultovním filmům Bezstarostná jízda, Jahodová proklamace, Amarcord či Pt&aac ute;ci. Od Olgy Vyleťalové zaujme legendární Něžná, Tristana, Emigranti či Zrcadlení, ale i mnoho dalších. Jeden z posledních plakátů Olgy Vyleťalové byl k filmuUčitel tance. Dcera Markéta reprezentuje rodinnou tradici hned trojicí plakátů k nedávnému snímku Roberta Sedláčka Pravidla lži. Současný náboj výstavě dodávají moderní lavírované kresby Tomáše Chluda pro komiksy s Hurvínkem, pro Čtyřlístek a řadu dalších časopisů a sešitů. Zároveň je v sále projekce filmů, na nichž spolupracoval jako výtvarník.

Výstava je v Praze 1, v Galerii Smečky, Ve Smečkách 24, otevřena je od úterý do soboty od 11 do 18 hodin a končí 21. 11. Pražští i mimopražští, pospěšte si, stojí za to!

Na snímku z vernisáže výstavy Vlastimil Harapes s partnerkou režiséra Juraje Herze, herečkou a debérkou Martinou Hudečkovou.

Kamil Hradecký

Taneční magazín

Roboti přežili!

Roboti přežili apokalypsu a vytvořili si svou vlastní, smíření po smrti se nekonalo. To je Robo Erectus

Robotí apokalypsa, plná humoru

Hudební akademie múzických umění znovuotevřela své komorní Divadlo Inspirace a my přinášíme reflexi jednoho z prvních nově uvedených představení, pantomimu Robo Erectus Lukáše Šimona a Antona Eliáše z 28. října.

Robo Erectus je příběh o dvou robotech. Pracují v továrně, jednotvárně vyrábějí jakési součástky a přístroje, když v tom vypukne atomová válka. Katastrofa zničí civilizaci a dva osamělí roboti se posbírají a začínají život nanovo. Oproti předchozím stereotypům jsou ale nyní nucení jednat kreativně, hledat zdroje energie v podobě baterií, sbírat užitečné věci do vozíku a vzájemně se o sebe postarat. Byl by to jeden z klasických postapokalyptických příběhů, kdyby protagonisté nebyli výborní mimové a nedodali vznikajícím situacím notnou dávku komiky a klaunské improvizace.

Roboti nacházejí nejrůznější věci a v průběhu své cesty se dostávají i k divákům. Zkoumají užitečnost předmětů, které si publikum přineslo do hlediště – kabelku paní na zadním sedadle anebo botu muže v přední řadě. Když však neuspějí s nasazením boty, spokojí se alespoň s tílkem a halenkou, kterou najdou v jiné části sálu a rázem se usídlí znovu na jevišti, aby se z nich stal klasický pár jako z amerického snu. Odchod manžela do práce, vaření, společné krásné i klidné chvilky jsou u robotických postav komické už na první pohled: sám protiklad bezpohlavnosti strojů, které se dostaly do rolí muže a ženy , a fakt, že představující herci jsou oba muži, vyvolává smích. Šimon s Eliášem však dobře ztvárnili i robotické pohyby a celkové užití prvků imaginární pantomimy se k tomuto tématu výborně hodilo. Komika představení pak gradovala zejména v závěrečné části, kdy se členové robotické rodiny nepohodli, rozešli se, zparodovali rozvodové řízení ostentativním rozebráním společného majetku a začali se proti sobě obrňovat, stavět hranice a na jejich stranách vznikly armády plastových panáčků. Rivalita vyústila ve zničení všeho, co vytvořili a v závěrečném souboji poškodili i jeden druhého, aby v objetí dosloužili. Žád né smíření po smrti se nekonalo – vždyť roboti nemají duši, která by „odletěla“ – a tak celý tragikomický tón nutil i k zamyšlení nad sebou samými: proč se tak často necháváme ovládat strachy a negativními emocemi?

Soudě podle potlesku bylo publikum nadšené, a až na drobné detaily co do preciznosti v některých scénách (mohly by pak být ještě vtipnější) je třeba říct, že šlo o krásné představení, plné vtipu a hravosti.

Alexej Byček

Taneční magazín

V tenisu se také stepuje

Sport a tanec, podobnost čistě náhodná? Jaké kroky zvládají tenisové hvězdy?

Možná vás to všechny překvapí, ale i tenis má mnoho společného s tancem. Sice se při něm tancuje, místo partnerky respektive partnera, s raketou, avšak ta spojitost není pouze na vnější pohled!

Obdobně jako v tanci, jsou v tenise odborně nazvány různé krokové variace. Tyto specifické názvy a jejich správné používání je i nedílnou součástí trenérských školení. Jelikož je takových označení více, vyjmenujme si zde alespoň devět základních. Třeba, abyste se lépe orientovali, až budete tenis sledovat v televizi. Anebo někde naživo.

Split step je název poskoku do výšky před úderem, zejména před příjmem podání odborně nazývaným return. Vzorným split stepem proslula wimbledonská vítězka 2013 (a finalistka tohoto turnaje 2007) francouzská hráčka Marion Bartoliová. Ke vzornému poskakování ji nabádal z tribuny i její otec a trenér v jedné osobě Walter Bartoli.

Side step v tenisu znamená velmi dynamický krátký krok do strany při němž se nohy vzájemně nekříží.

Cross-over step je na kurtu krok do strany, při němž se naopak nohy vzájemně kříží.

Forward step značí rychlý, krátký krok vpřed.

Stab/Jab step je v tenisu označení prvního startovacího kroku k míči. Obvykle bývá šikmo vpřed, jelikož soupeř málokdy zahraje míč přímo na vás.

Lunge step znamená druhý prodloužený krok k míči, umožňující následné zrychlení.

Pivot step nemá nic společného s pivem ani s vysopkou postavou hráče-pivota v basketbalu. Tentokrát se jedná o otočení boků hráče směrem k síti a první krok k míči, který zde musí být nohou vzdálenější od míče!

Shufle step značí pohyb hráčových chodidel do strany. Tenista má při něm boky k síti a chodidla se vzájemně nekříží!

Drop step je krátkými krůčky prováděný pohyb vzad, čelem k síti, tedy vlastně couvání.

Na první pohled se to čte složitě, ale pokud si tak budete nazývat konkrétní pohyb hráčů, uvidíte, že o žádnou složitost nejde.

Na atraktiuvním snímku pro muže vidíte při vzorném split stepu francouzskou reprezentantku Olivii Sanchezovou a na druhém její krajanku, wimbledonskou šampiónku Marion Bartoliovou jako stylizovanou tanečnici s raketou.