Štítek: Yvona Kreuzmannová

Setkání ministra kultury se zástupci oborů tance

Nejen Yvona Kreuzmannová se setkala s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem

Tiskové komuniké:

Yvona Kreuzmannová (Tanec Praha) iniciovala jednání pěti zástupců oboru tance, nonverbálního umění a nového cirkusu s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem s cílem osvětlit krizovou situaci oboru, pokud jde o zkušební prostory a podmínky pro tvorbu, a zároveň poukázat na významné úspěchy a stoupající mezinárodní uznání oboru, který zažívá dynamický růst již od 90. let.

Ministr tímto zahájil konstruktivní dialog, na který nezávislá scéna po dlouhá léta čekala. Jeho rezort chystá širší kulaté stoly k dané problematice, což odborná veřejnost velmi vítá. Vnímá také význam investic do kulturní infrastruktury jak v regionech, tak v souladu se specifickými potřebami oboru v hlavním městě. V tomto ohledu ho zaujal projekt Domu tance, který byl prvotním impulzem tohoto jednání, a přislíbil mu nadále věnovat pozornost.

Všichni zúčastnění, tzn. nejen Yvona Kreuzmannová a Markéta Perroud (Tanec Praha), ale rovněž Lúcia Kašiarová (Alta), Šárka Maršíková (Cirqueon) a Petr Boháč (Spitfire Company), si velmi váží otevřenosti a zájmu pana ministra o reálné fungování nezávislé scény a těší se na další spolupráci.

 

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PONEC zakončil podzimní sezonu Duety

Rozlučka s podzimní sezonou 2019

V pátek 20. prosince zakončil Tanec Praha v divadle Ponec svou podzimní sezonu. A byla to opět bezva zábava. Posledním představením byly Duety, které vznikly díky Petře Tejnorové, Tereze Ondrové a Viktorovi Černickému.

Vánoční pohoda v divadle Ponec

Po představení propukla bujará vánoční nálada

Jak už samotný název napovídá, jde o setkávání se. Jak asi  v době digitalizace, kdy už téměř zapomínáme jak vlastně spolu komunikovat, vypadají setkání dvou lidí?  Znají se, neznají se, vidí se po dlouhé době, vidí se chvilku, vidí se dlouhou chvíli… Setkání příjemná, nepříjemná, trapná…

Sešli jsme se proto, abychom se setkali… Setkání může být krátké, dlouhé, žádné, stane se, že se nic  nestane… Jeden z diváků je vyzván přijít na jeviště, dlouze si hledí s performerkou do tváře, přibližují se, vzdalují, objímají se, drží se za ruce a poté odchází.

Zřejmě bych hned na počátku vytkla inscenaci několik zásadních věcí, které se ale netýkají jen Duetů. Bohužel se v poslední době z tanečních a pohybových představení tanec i pohyb jaksi vytrácí. Dokonce i herectví. A proč? Vyčerpali se snad tvůrci?  Je to sice hezké, sledovat jednoho z diváků, jak stojí naproti performerovi a hledí si do očí, to je jistě báječná zábava pro oba dva, hodící se spíše pro silvestrovské hrátky po půlnoci, ale upřímně – co si odnáší divák?  Nutno podotknout, že téma hledění si do očí se v inscenaci několikrát opakuje, nemůžeme tu mluvit o tanci ani o herectví, ani o kostýmech, ani o zajímavých kulisách… co tedy divák vlastně má? Další poměrně neradostný nešvar, který se hojně rozmohl, jsou komentáře v angličtině. Chápu, že cizinci  rádi přijdou do pražských divadel, nicméně, stále ještě žijeme v Čechách. Za náš rodný jazyk, květnatý a krásný, bychom se opravdu stydět neměli. Vždyť mohou klidně na  plátně běžet anglické titulky!

Poměrně unylé  a divákovi celkem  nic neříkající představení prozářilo jak blesk z čistého nebe setkání dvou lidí, kteří „spontánně“ začali tančit. Komediální prvky, dokonalá souhra a maximum užívání si přítomného okamžiku udělalo z tohoto legračního setkání naprosto unikání zážitek pro diváka. Bravo!

A dalším zlomovým okamžikem a dechberoucím překvapením  bylo vystoupení Jitky Hroudové, která možná neměří ani dobrého půl metru  a Duety byly pro ni vlastně první seznámení se s jevištěm. Předvedla různé kreace s poměrně urostlým performerem, takže jejich duet bychom mohli označit jako hru „Velkého s Malým.“ Ale bylo na co se dívat! Člověk žasnul, co všechno je možné. Bravo! Skoro si říkám, že tanec a vystoupení Jitky by bohatě stačily na báječné představení, možná ani žádná jiná setkání nebyla potřebná… Ale kdo ví.

Maličká postavou, ale velká duchem, Jitka Hroudová prozářila Duety

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha

Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu a Markéta Perroud  se těší z večírku

Dále už  propukl bujarý večírek, účastníci pátečního večera si užili výborné jídlo a čas Vánoc může začít.

 

Text a foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Chybí zkušební prostory

Palčivá otázka nejen, ale zejména pražských souborů, se probírala 17. 9. za účasti předních tanečních i divadelních odborníků

V úterý 17. 9. 2019 proběhlo ve Studiu 26 v Nové síti otevřené setkání na téma Mapování současného stavu absence zkušebního domu v Praze. Diskuze o zhoršení již tak nesnadné existenční situace pro nezávislé performativní umění.

Řada z nově vzniklých prostorů se začíná potýkat s nedostatkem míst pro nutný umělecký rozvoj. Nejsou schopny zabezpečit umělcům/umělkyním dostatek času na řádné zkoušení v prostoru před premiérou či následnými reprízami. Stejně tak umělci/umělkyně začínají silně pociťovat nedostatek možností pro výzkum, zkušební proces či osobní umělecký rozvoj Téma absence zkušebního domu výrazně rezonuje napříč pražskou nezávislou scénou. Nutnost sdíleného prostoru pro tvorbu a umělecký research je více než na místě. Otevřené setkání předních představitelů pražské nezávislé scény poukázalo na neutěšenou situaci, možná řešení a funkční budoucí modely nápravy.

V nejbližších týdnech vznikne společné stanovisko/manifest, který umožní zapojit širší uměleckou obec a vytvoří platformu pro lepší komunikaci se zástupci města Praha. V horizontu jednoho roku budou následovat další kroky v mapování a vyhodnocování situace, které budou prezentovány na první nezávislé konferenci pro performativní umění – Industry Get-Together v Praze.


Účastníci:
Yvona Kreuzmannová (TANEC PRAHA)
Šárka Maršíková (CIRQUEON)
Lída Vacková (Studio ALTA)
Jiří Šimek (Ufftenživot, nezávislý umělec)
Za odbornou veřejnost: Kryštof Koláček (Asociace nezávislých divadel ČR), Ewa Zembok (Divadlo X10), Braňo Mazúch (KALD DAMU)
Za Novou síť: Adriana Světlíková, Aneta Hladovcová, Petr Dlouhý, Petr Pola

NOVÁ SÍŤ

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PONEC to rozjel do 19. sezóny!

A to přímo po, nebo spíše na, bývalé železniční trati k již neexistujícímu viaduktu Malá Hrabovka. Těsně vedle divadelní budovy PONCE. A začal satirou na aktuální problém i parodiemi na nadužívání angličtiny.

„Opening“, jak zní dnes módně a „světově“, k 19. sezóně divadla pro tanec PONEC, proběhl ve středu 18. září. A poněvadž se odehrával na bývalé železniční trati, tak trochu i uctil Mezinárodní den železnice. Ten je právě v sobotu 21. září.

Problém se semafory

Nejen já pociťuji velký problém s příchodem do divadla PONEC. Je akutní ještě více tím, že zpravidla po bezprostředním zahájení představení zůstanou dveře z foyeru do hlediště trvale uzavřeny. A máte smůlu! Ale, jak se do divadla dostat včas a nedostat pokutu za porušení pravidel pěší dopravy? Anebo netrávit na cestě čas jako v době koňských tramvají?

Tak z této křižovatky nevede přímo k divadlu PONEC ani jeden přechod. Dokonce k němu není ani semafor!

Opravdu těžko. Pokud jdete směrem od metra Florenc, kolem Hudebního divadla v Karlíně anebo od autobusové zastávky na znamení Pernerova, tak máte opravdu smůlu. A to přímo obří! Musíte totiž přejít tři ulice v křižovatce!!! Přímý semafor k PONCI prostě neexistuje! Navíc, zbývající semafory křižovatky mají maratónské intervaly, takže tu strávíte skoro sedm minut! A představení může za tu dobu začít… Je sice možnost z toho směru jet autobusy linek 133, respektive 175. Do zastávky U památníku, nad PONEC. Ale tím riskujete, že onen autobus na inkriminované křižovatce chytne „dlouhou“ červenou a vy v něm budete bezmocně stát či sedět. A bezmocně sledovat hodinky a tak maximálně klít.

Vlastní zahájení proběhlo z balkonu divadla PONEC. Uprostřed hlavní osobnost večera Yvona Kreuzmannová, po její pravici Markéta Perroud . A po její levici moderátorka Daniela Voráčková.

A právě tuto neblahou skutečnost pohotově reflektovala úvodní hravá etuda zahájení sezóny v PONCI. Respektive před PONCEM. A pak již jsme pokračovali za svítícíma nohama jednoho z protagonistů na schody, které tu zbyly po bývalém jednokolejném mostu. Na něm vedla bývalá trať z dnešního Hlavního nádraží na trať z nynějšího nádraží Praha – střed, pod kopec Vítkov.

Anglické nápisy (nejen) na střeše

Na náspu po zaniklé trati se odehrával téměř celý zahajovací program. Měl vtip, břit i ironii. Nejvíce mne zaujala satira na nadužívání angličtiny. Vynikla ještě více tím, že v obecenstvu bylo opravdu zanedbatelné minimum těch, kteří by vůbec kdy toužili po cizokrajné komunikaci!

Valná část programu se odehrávala na zmíněném pozůstatku trati. Zbytek vně a na pavlači bývalého drážního objektu. Kdysi se tam tiskly a dále upravovaly (pro ruční tiskárny na každém nádraží) legendární hnědé kartonové jízdenky. Nyní má tento objekt sloužit kultuře. Ale to bychom teď předbíhali…

Původní litinový most Malá Hrabovka u dnešního divadla PONEC,. Tam, kde jede koňský povoz ,se později kroutila druhá tramvajová kolej. Jezdily tam ještě v šedesátých letech minulého století tramvaje číslo 9 a 21.

Většina programu měla skutečně „tah na branku“. I americké titulky promítané na střechu té někdejší tiskárny. Evokovaly tak již kultovní film George Lucase „Americké nápisy na zdech“. Ale nebylo té angličtiny přespříliš? Myslím, že osvětlený Jan Žižka z Vítkova na to koukal tak trochu zarputile… Jsme ještě vůbec v Česku???

Část programu zahájení se odehrávala za okny někdejší tiskárny vlakových jízdenek

Nabitý program

Poslední číslo, parodie na travesti show, nás – zhruba po hodině – zavedlo konečně zpět, do útrob PONCE.

Ještě celkový pohled na onen nýtovaný železniční most

V samotném divadelním traktu pak následovala neformální tisková konference. Moderátorské role se vcelku úspěšně zhostila Daniela Voráčková. Mezi hosty zaujal někdejší starosta, mezitím majitel papírnictví a nynější „žižkovský“ místostarosta a radní pro kulturu Prahy 3, Tomáš Mikeska. To za jeho starostování vznikl PONEC! Zakladatelka a šéfka PONCE i TANCE PRAHA Yvona Kreuzmannová všechny uvítala a seznámila je s novou vizuální podobou grafické komunikace divadla. I textovou, jelikož je doplněna slogany. Inspirovanou 30. výročím od listopadové revoluce 1989. A pak už spíše detailně. Taneční protagonisté se svěřovali se svými zbrusu novými projekty. Většinou speciálně upravenými pro PONEC.

Ještě další variace za okny bývalé tiskárny jízdenek. Tentokrát v podání souboru tyHLe a dalších osobností výrazového tance.

Dlouze se mluvilo o TANCI PRAHA a ČESKÉ TANEČNÍ PLATFORMĚ. Promluvil i zástupce společnosti SÚDOP, nynějšího majitele oné bývalé tiskárny jízdenek.

Tato budova se má stát novým kulturním stánkem. Po rekonstrukci bude obsahovat zkušebny, šatny i další zázemí pro tanečníky a herce či muzikanty.

PONEC se na začátek sezóny dobře rozjel. A ukázal, že „parní“ lokomotivy na bývalé trati jsou již jen vzpomínkou. Věřme, že pojede jako TGV. Ale české!

Foto: DIVADLO PONEC a archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN