světelný design – 2. stránka

Probouzení vzpomínek na přírodu a měsíc splněných přání v PONCI

Premiéra „Treatment of Remembering“

PONEC – divadlo pro tanec uvádí v pondělí 5. října ve 20.00 hodin nové dílo Johany Pockové, Sabiny Bočkové a Ingy Zotov-Mikshiny pod názvem „Treatment of Remembering“.

Představení zavede diváky do fiktivního časoprostoru, v němž už je příroda natolik vyčerpaná zásahem člověka, že přestala existovat. Umělkyně podstupují společně s publikem jakousi terapii rozpomínání a snaží se divákům obnovit prožitky z přírody. Na jevišti už příroda neexistuje, choreografky ji však během procedury znovu křísí k životu. K tomu jim pomáhá kromě tance také citlivost zvukového a světelného designu a autorská hudba Lukáše Palána.

Probouzením vzpomínek na dávno zapomenuté prožitky se v rámci procedury „Treatment of Remembering“ obrací pozornost k jedinečnosti tělesných a emocionálních zážitků s přírodou spjatých. Na co konkrétně autorky v díle vzpomínají? „Noříme se do vzpomínek a představ prožívání přírody. V naší imaginaci hrají hlavní roli prostředí lesa, louky, pocity svěžího vánku, vůně květin a stromů, mokrá tráva, ale třeba i vzpomínky na pobývání na pláži, jako místa, kde je v současnosti velmi dobře vidět, jaký je stav našeho životního prostředí.“

Dění na scéně, která evokuje jakýsi uměle vytvořený svět, je zdánlivě klidné. Na povrch však postupně vyvěrá silné znepokojení, které tak vybízí diváka, aby reflektoval svůj vztah k životnímu prostředí. Právě tento nenásilný apel na diváka je jedním z hlavních cílů projektu: „Chtěli jsme prozkoumat různé podoby vztahu člověka k současnému vývoji stavu naší planety a umožnit tak divákům, aby si svůj vlastní vztah k přírodě uvědomili a třeba ho i přehodnotili,“ říká Johana Pocková, autorka konceptu.

Johana Pocková, Sabina Bočková a Inga Zotov-Mikshina spoluzaložily spolek POCKetArt, který slouží jako platforma pro mladé tvůrce v oblasti současného tance a fyzického divadla. Všechny tři umělkyně se sešly už dříve v mezigenerační skupinové inscenaci „Plné sklady citů“. Johana a Sabina spolu uvedly loni na podzim v divadle PONEC dílo „Jáma lvová“.

„V půli září jsme představili na zahájení jubilejní 20. sezony PONCE plán pěti premiér do konce roku, věřím, že je budeme moci uskutečnit. Naplňují se i naše dlouhodobé vize na podporu oboru, například Dům tance, kterému věnujeme zvlášť tiskovou konferenci,” říká Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka Tance Praha, a dodává: „Kreativní Evropa nám k tomu podpořila další projekt ,Big Pulse´ – spolupráci 11 evropských festivalů tance. Tomu říkám měsíc splněných přání.“

Více na: www.divadloponec.cz

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražské Quadriennale 2019 finišuje do cíle!

Poslední víkend. █ Nenechte si ujít audiovizuální projekt 36Q° v Malé sportovní hale na Výstavišti! █ Experiment s měnícími se hranicemi. █

Největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie na světě, která se v české metropoli koná jen jednou za čtyři roky, má před sebou poslední víkend. Nenechte si ujít jeden z nejvýraznějších projektů, který přetvořil celou Malou sportovní halu na Výstavišti v prostředí, kde umění potkává nejnovější technologie – od hudby přes světelný design až po virtuální realitu či senzorické zážitky. Jako hlavní část projektu „36Q˚“ vznikla v celém prostoru haly interaktivní instalace „Blue Hour“. Ve spolupráci s mnoha dalšími osobnostmi z nejrůznějších oborů ji připravil audiovizuální umělec Romain Tardy. V uměleckém týmu byla například výtvarnice Tereza Stehlíková či světelná designérka Pavla Beranová. Akreditace i kompletní program Pražského Quadriennale jsou k dispozici na www.pq.cz, jednodenní vstupenky jsou k dostání v síti GoOut.

Projekt „36Q˚“ („tři sta šedesátka“) představuje scénografii jako prostředí, kde technologie a umění splývají, aby vytvořily jedinečný zážitek. Kurátoři Markéta Fantová a Jan K. Rolník proměnili celou Malou sportovní halu v interaktivní smyslové prostředí, kde dostávají prostor obory jako světelný design, video projekce, zvukový design a kompozice nebo virtuální realita, taktilní design a kreativní kódování. Projekt je založený na intenzivní týmové spolupráci a propojuje zkušené umělce se začínajícími designéry za účelem kolektivní tvorby. Kurátorský a umělecký tým se zaměřil na experimentování s měnícími se hranicemi mezi „nehmotným“ či „virtuálním“ a „skutečným“ světem. Centrem „36Q°“ je imerzivní instalace „Blue Hour“ vznikající pod vedením audiovizuálního umělce Romaina Tardyho. Toho si mohou návštěvníci pamatovat například z loňského Signal festivalu, kde svou instalací oživil kostel Cyrila a Metoděje v Karlíně.

„Blue Hour (modrá hodina) je označení pro denní dobu těsně před setměním, kdy se šeří a vše okolo dostává nejčastěji právě modrou barvu. Přeneseně by měl název také odkazovat k nejasné hranici mezi dvěma jevy nebo světy: mezi dnem a nocí, virtuálním a reálným, fyzickým a digitálním. V širším slova smyslu by tento „tranzitní stav“, měl vypovídat o dnešní době, která se nachází na rozhraní předdigitální a podigitální éry a na počátku internetové provázanosti,“ vysvětluje umělecký lídr projektu Romain Tardy.

Na instalaci „Blue Hour“ se podílel tvůrčí tým složený z šesti pracovních skupin. Jejich vedoucími byli: Pavla Beranová (světelný design), Robert Kaplowitz (zvukový design), Tereza Stehlíková (senzorická prostředí), Shannon Harvey (systémová integrace), John Richards (experimentální zvuk) a Paul Cegys s Jorisem Weijdomem (virtuální realita).

Projekt „36Q˚“ vznikl díky materiální podpoře firmy Robe a dalších technologických a vývojářských partnerů, kterým se daří posouvat hranice oboru.

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru probíhá až do 16. června na pražském Výstavišti, ostrově Štvanice, v prostorách DAMU a na mnoha dalších místech. Návštěvníkům nabízí expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Více na www.pq.cz.

Foto: Tomáš Brabec

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Cena za světelný design

Cena za světelný design se bude v rámci 22. ročníku České taneční platformy udělovat
již poosmé

Cena za světelný design, kterou pravidelně uděluje Institut Světelného
Designu, se bude v rámci 22. ročníku České taneční platformy předávat
již poosmé.

Během přehlídky současného tance a pohybového divadla ve dnech 20. – 22.
dubna 2016 odborná porota opět zaměří pozornost na práci se světlem,
jako jedním z nejdůležitějších scénografických prvků.Vedle úzce specializovaných vzdělávacích aktivit tak chce ISD každoročně podporovat i širší povědomí o světelném designu. Cena za světelný design je zároveň jedinečnou příležitostí pro reprezentaci a tvůrčí konfrontaci domácích lightdesignérů. O tom, kdo letos získá skleněnou trofej z dílny Evy Novákové rozhodnou experti na světelný design Jan Hons Šuškleb a Jan K. Rolník, pod vedením předsedkyně Minny Heikkilä.

Přítomnost zahraničního hosta umožní komisi nestranně a objektivně
posoudit realizace světelných designérů v mezinárodním kontextu. Při
svém hodnocení zohlední nejen estetické a technické zpracování světelné
složky, ale také její soulad s celkovým scénografickým, režijním a dramaturgickým záměrem inscenace.Věcnou cenu pro vítěze zabezpečují společnosti WD LUX, zvuk-svetlo.cz a Oldservis, partnerem Ceny je Tanec Praha.

V pátek 22. dubna od 16:00 budou mít zájemci možnost zúčastnit se
diskuze se členy poroty ve Studiu ALTA.Slavnostní vyhlášení nejlepšího světelného designu proběhne spolu s ostatními vítězi Cen ČTP 25. dubna od 20:00 h
v Divadle Ponec.

Členové poroty

Minna Heikkilä

Finská světelná designérka, která v současné době působí ve švýcarské
Basileji. Od roku 2003 pracuje jako designér pro různé nezávislé
divadelní a taneční společnosti. Kromě této činnosti se jako technická
manažerka podílí na několika zájezdových představeních, se kterými
procestovala Evropu, Kanadu, Japonsko a Jihovýchodní Asii. Má bohaté
zkušenosti v oblasti dramatického a hudebního umění, přičemž
spolupracuje i s dětmi a na projektech pro nejmenší diváky.

Jan Hons Šuškleb

Absolvent, pedagog a průkopník oboru světelný design nejen na JAMU v
Brně, ale i v soukromém sektoru. Zkušenosti z oboru světelný design
získal během studijní a pracovní stáže ve Finsku, následně začal působit
jako freelancer po celé Skandinávii. V českém prostředí pracuje v
soukromých a pronájmových firmách jako videotechnolog, osvětlovač,
specialista na světelné systémy, mediaservery, programátor
multimediálních aplikací a konzultant realizací zakázek. Krom toho je ve
volném čase vášnivým leteckým modelářem a rádioamatérem.

Jan K. Rolník

Studoval ekonomii a estetiku (filozofie umění) v Praze a Mexico City.
Pragmatický a estetický přístup lze najít ve všech jeho aktivitách; od
produkce performing arts, uměleckého managementu a mapování kulturního
dědictví, až po práci se světelným designem a kurátorství ve světelném
umění.
Spoluzaložil, produkoval, řídil, či se podílel jako kurátor na různých
projektech – Pražské Quadriennale 2007, Divadelní architektura ve
střední Evropě (publikace, výstava, webová databáze), Institut
Světelného Designu, pražský festival světla SIGNAL, interaktivní
multimediální instalace pro Český pavilon na EXPO 2015 v Miláně,
Stereoscopic Video Art Festival Parrallax, Evropský rok mezikulturního
dialogu 2008 v České republice a mnoho dalších.

Štítek: světelný design