orchestr Musica Florea – Taneční magazín

Roztančený Bach ožije na prknech divadla Florea Theatrum

Inscenace Bach Dansant propojí soubory Musica Florea a Epochal Dances ve velkolepé podívané

Světová premiéra inscenace Bach Dansant souborů Musica Florea a Epochal Dances připomene letošní 340. výročí narození hudebního velikána J. S. Bacha. Diváky čekají čtyři Bachovy orchestrální suity v tanečním provedení: tance vycházejí z dobových forem, hudba je inspiračním zdrojem pro okouzlující a emotivní pohybový výraz. Choreografie je v rukou Heleny Kazárové a Veroniky Rehbergerové, umělecké vedoucí souboru Epochal Dances, jehož členové se ujmou dobově poučené interpretace. Na výjimečný zážitek se můžete těšit 21. července na scéně divadla Florea Theatrum, které jako každé léto najdete na nádvoří Lichtenštejnského paláce (HAMU, Malostranské náměstí 13). Představení začíná ve 21:00 hodin.

Dramaturgie večera se ujala Helena Kazárová, přední historička, režisérka a choreografka, která svůj profesní život zasvětila tanečnímu umění doby baroka a preromantismu, na jevišti i mimo ně. S orchestrem Musica Florea ji pojí mnohaletá spolupráce a desítky projektů. Choreografie se spolu s ní ujala Veronika Rehbergerová, jež je její následovnicí na poli práce s historickými tanečními formami. Již v roce 2017 se připojila k souboru historických tanců Hartig Ensemble – Tance a balety tří století, který prof. Helena Kazárová umělecky vedla, a tančila v řadě inscenací (Ballo delle ingrate, Terpsicore, Don Juan aj.), od roku 2020 působila již jako asistentka choreografie. Vlastní autorské tvorbě se věnuje od roku 2022, kdy také spolu s Ing. arch. Václavem Krajcem založila soubor Epochal Dances, věnující se zejména tancům ze 17. a 18. století. Spolu s Helenou Kazárovou uvedly v této sezoně v premiéře pásmo François Couperin – Královské koncerty a v podobném dramaturgickém duchu se ponese i Bach Dansant.

Hudba a tanec jako zhmotněný svět fantazie

Bachovy orchestrální suity BWV 1066–1069 jsou složeny zejména z dobového tanečního repertoáru francouzské provenience, který byl však v 18. století rozšířen již po celé Evropě i v tehdy nově osidlované Americe. „Šlo tedy o kosmopolitní výrazový prostředek, etablovaný jak v plesové kultuře, tak na jevištích divadel či při provozování koncertní hudby,“ připomíná Helena Kazárová. „Naším záměrem je představit divákům těsné spojení Bachovy hudby s tanečním vyjádřením. Pramení ze znalosti dobových tvůrčích postupů, ale ve své vizualitě do sebe absorbuje i současného ducha a tep naší doby.“ Tance tak přinášejí na jeviště energii a vitalitu, jednou evokují pocity osamění a kontemplace, jindy zase vzrušivou radost a vášeň. Diváci se mohou těšit na špičkové provedení Bachovy hudby a zároveň barokem inspirovanou soudobou choreografii: 20 tanečních miniatur pro osm interpretů. „Ráda bych hudbu orchestrálních suit J. S. Bacha pro diváka/posluchače zhmotnila skrze tanečníky a choreografie do vizuální podoby. Aby všechny tvary, barvy a emoce, které poslech suit vyvolává, před ním vyvstaly jako zhmotnění jeho světa fantazie,“ svěřuje se s uměleckým záměrem Veronika Rehbergerová.

„Ve své tvorbě se řídím principem následování, který znamená, že jako tvůrci využíváme nebo se snažíme používat stejné prameny a zdroje jako někdejší autoři, vycházíme ze zákonitostí žánrů a stylů daného období. Divák však před námi stojí současný, proto se umění staré doby nesnažíme napodobovat, ale právě následovat, v ryze autorské tvorbě,“ vysvětluje H. Kazárová tvůrčí principy své tvorby, které předává i nové generaci. Historický výzkum, hluboké pochopení prostředí a dějinného i společenského kontextu jsou základem, z něhož vzniká živé umění pro nové publikum. Letošní program Bachových suit navíc nemá žádnou známou jevištní předlohu či závaznou synopsi, choreografky tedy mohly pracovat s naprostou tvůrčí svobodou.

Taneční formy na cestě nejen Evropou

Z hudebního hlediska je suita kompilátem instrumentálních vět, obvykle tanečního charakteru. Každá věta je přes svou stylizaci „spojena“ se svým většinou lidovým (folklorním) původem. Courante pochází z italského folkloru, allemande má původ německý (ostatně už v barokní době znamenalo „allemand“ ve francouzštině „německý“). Název tance gigue původně označoval středověký smyčcový nástroj potulných, tedy svobodných hudebníků, kteří cestovali od jednoho království k druhému, je zde zřejmě souvislost s německým označením pozdějších houslí, tedy Geige. Anebo taková sarabanda, obohacená arabsko-španělskými vlivy. Má se prý za to, že byla oblíbeným brilantním a rychlým tancem (s kastanětami) mexických indiánů, postupně se přes Itálii dostala na francouzský dvůr, kde se přeměnila v elegantně pomalý tanec. Ale vždy si ve svém třídobém metru zachovala specifickou rytmickou strukturu, ve které je zdůrazňována kromě první i druhá doba. Není divu, že po Evropě pak s nadsázkou řečeno poletovaly různé typy saraband, nebo gigue. U té se dá naprosto bezpečně vyvodit, zda se jedná o francouzský nebo italský, popřípadě anglický typ.

Zájemcům o dobové taneční formy by neměla uniknout zásadní publikace, jejíž autorkou je právě prof. Helena Kazárová, Ph.D. Vyšla v NAMU, nakladatelství Akademie múzických umění v Praze a nese název Barokní taneční formy, v prvním vydání v roce 2005, ve druhém doplněna DVD v roce 2018.

„Je samozřejmě velkou otázkou, nakolik si můžeme dnes dovolit původní folklórní rytmické a melodické prvky, které jsou i v Bachových orchestrálních suitách chtě nechtě obsaženy, interpretovat ‚lidově‘, a pokud ano, tak jak,“ uvažuje o hudebním nastudování dirigent Marek Štryncl. „I v době baroka si hudebníci byli vědomi toho, že mnohé kompoziční prvky tanečních vět pocházely z cizích krajů, což je určitě inspirovalo k hledání a experimentování s tím, jak taková lidovější interpretace mohla vypadat. I přes nutné zachování obecných charakteristik jednotlivých tanečních vět se touto nevyšlapanou cestou vydáme též.“

Živá hudba a živý tanec: když se u obou spojí podrobné znalosti dobových vyjadřovacích prostředků s tím, jak chápeme spojení múz hudby a tance dnes, vzniká živoucí umělecké dílo. A právě takové svým divákům Musica Florea a Epochal Dances nabídnou.

Videopozvánka: https://youtu.be/7fU18t7ql_A?si=inO2BYeE3im8073e

Video pozvánka: https://youtu.be/7fU18t7ql_A?si=AH-sQv-iw8sanzNG

Bach Dansant aneb Roztančené Bachovy suity

Pondělí 21. 7. 2025 | 21:00

Místo: Florea Theatrum, HAMU – dvorana (Malostranské nám. 258/13, Praha 1)

Vstupenky na GoOut.cz
(základní 650 Kč / senioři, studenti, ZTP 350 Kč /
studenti a pedagogové hudebních škol 250 Kč)

Dramaturgie: Helena Kazárová
Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl
Choreografie:
Helena Kazárová (suity No. 1 BWV 1066, No. 3 BVW 1068)
Veronika Rehbergerová (suity No. 2 BWV 1067, No. 4 BWV 1069)
Kostýmy: Mária Fulková
Scéna: Jiří Bláha a Václav Krajc

Účinkují:
Orchestr Musica Florea, um. vedoucí Marek Štryncl
Epochal Dances, um. vedoucí Veronika Rehb

Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

„La guerra de los gigantes“ (Válka obrů)

Florea Theatrum ožije mytologií a pěveckými výkony

Musica Florea uvede španělskou barokní zarzuelu

Musica Florea připravila na své letní scéně Florea Theatrum pro letošní sezonu nový unikát – španělskou barokní operu, zarzuel na mytologické téma. Válka obrů neboli Ópera escénica deducída de la guerra de los gigantes je dramatickým alegorickým dílem barokního skladatele Sebastiána Duróna (1660–1716). V české premiéře zazní 12. července, a to v hudebním nastudování uměleckého šéfa souboru, dirigenta Marka Štryncla a v režii a choreografii Andrey Miltnerové. Florea Theatrum diváky přivítá na nádvoří Lichtenštejnského paláce, sídla Hudební a taneční fakulty AMU, představení začíná po setmění ve 21:00 hodin.

Diváci se mohou těšit na skvělé pěvecké výkony španělské sopranistky Marty Infante, sopranistek Heleny Hozové a Michaely Šrůmové a sopranisty Vojtěcha Pelky. Zarzuelu Válka obrů uvedeme ve středoevropské premiéře ve spolupráci s českými a španělskými muzikology a umělci.

Žánr, který je raritou

Španělská barokní hudba je dodnes ve střední a východní Evropě realizována velmi málo. Svůj vrchol zaznamenala právě v melodramaticko-operních formách tzv. zarzuel. Pojem zarzuela použil poprvé spisovatel Calderón de la Barca v díle El golfo de las sirenas / Záliv sirén z roku 1657. Zarzuely byly psány převážně na mytologická témata, což platí i o zarzuele Ópera escénica deducída de la guerra de los gigantes skladatele Sebastiána Duróna (1660–1716). Válka obrů, jak můžeme volně její název přeložit, byla zkomponována na anonymní libreto a měla premiéru v Madridu, pravděpodobně roku 1701 u příležitosti oznámení svatby Filipa V. Španělského a Marie Luisy Gabriely ze Savoy.

„Toto dílo je považováno za jednu z posledních skutečně španělských oper, tedy typ hudebně dramatického díla komponovaného na principu střídání nápěvů a kupletů, před nástupem nového italského operního stylu, který je postaven na střídání recitativů a árií, tak jako to známe i v dnešních operách,“ vysvětluje dirigent Marek Štryncl. I Sebastián Durón se později věnoval tvorbě ve zmiňovaném italském stylu, který převládl v celé Evropě.

V celé Válce obrů se objevuje pouze jeden recitativ, malá árie a dva menuety: „To nám ukazuje jeho silnou španělskou charakteristiku spolu s jeho začínající znalostí italských postupů recitativu a árie a také francouzského stylu menuetu, který pravděpodobně začlenil do díla jako přihlédnutí k francouzskému původu Filipa V.,“ doplňuje Štryncl.

Exotika a tanec

Na co dalšího se mohou diváci těšit, prozrazuje režisérka Andrea Miltnerová: „Španělsko bylo v té době multikulturní společností. Díky jeho koloniálním výbojům a geografické poloze se sem dostávaly vlivy z celého světa: v hudbě je velmi cítit Latinská Amerika, Afrika, židovská a osmanská kultura se svými složitými rytmy a živým temperamentem. Myslím, že tato hudba bude pro dnešní publikum obzvláště zajímavá.“

V baroku byl tanec neodmyslitelnou a zásadní součástí divadelních produkcí, a nejen divadla, ale i běžného života. Tanec byl pro barokní kulturu zásadní. Byl nezbytnou součástí vzdělání šlechty a vyšších vrstev a pro nižší vrstvy běžnou formou zábavy. Bez všech moderních životních vymožeností, ať už šlo o dopravní prostředky nebo zařízení šetřící práci, byl průměrný barokní člověk mnohem více propojen se svým tělem než průměrný člověk dnes, protože ho mnohem více používal. Proto je i nedílnou, rovnoprávnou součástí tehdejší divadelní kultury.

„Symbióza a interpretace hudby, zpěvu a tance ve stylu, který je věrný duchu doby, v níž vznikl, může být pro dnešního diváka velmi naplňujícím zážitkem,“ ujišťuje Andrea Miltnerová a dodává podrobnosti z příprav inscenace: „Naše úzká spolupráce s Markem Štrynclem mi umožňuje hlubší pochopení hudby a její interpretace, což vede k detailnímu a přirozenému vývoji výsledného divadelního tvaru. Marek je zodpovědný za charakter hudby, ale ta samozřejmě ovlivňuje pohyb a výraz všech účinkujících na jevišti, ať už jsou to zpěváci nebo tanečníci, takže výměna názorů mezi námi je od samého počátku zásadní, abychom si navzájem rozuměli a zkoumali a šli stejnou cestou. Kompletní orchestr se k hercům připojí na zkouškách v závěrečné fázi.“

Historický kontext

Zarzuela Válka obrů vznikla v době, kdy vypukla tzv. Válka o španělské dědictví (1701–1714) a opera odráží právě tehdejší mocenskou situaci, ačkoliv její námět je zdánlivě neutrální mytologický: pojednává o vítězném boji bohů proti obrům, bájným gigantům, kteří chtějí dobýt Olymp. Ve skutečnosti jde o však alegorii napjaté politické situace v tehdejší Evropě po vymření španělské větve Habsburků.

Čtyři postavy opery, Palante/Pallas (vůdce obrů), bohové Jupiter a Minerva i rek Herkules představují skutečné osobnosti evropských zemí: Herkules symbolizuje krále Filipa V.; Jupiter, král bohů, symbolizuje francouzského krále Ludvíka XIV., dědečka Filipa V.; Minerva, hrdinka příběhu, představuje královnu Marii Luisu Savojskou, manželku Filipa V. a Palante, vůdce obrů, arcivévodu Karla Rakouského.

Sebastián Durón: Válka obrů
Ópera escénica deducída de la guerra de los gigantes

na scéně barokního divadla FLOREA THEATRUM

7. 2024 | 21:00

Vstupenky | FB událost

Vstupné:
650,- Kč základní
350,- Kč snížená (studenti, senioři, držitelé ZTP)
250,- Kč snížená (studenti a pedagogové hudebních škol)

Kde: Hudební a taneční fakulta AMU, Lichtenštejnský Palác – nádvoří, Malostranské náměstí 258/13

Tvůrci a obsazení:

Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl
Režie a choreografie: Andrea Miltnerová
Scéna: Václav Krajc
Kostýmy: Christopher Vinz
Umělecký maskér: Eva Nyklíčková
Světelný design: Prokop Vondruška

Účinkují:
Orchestr Musica Florea, sbor Collegium Floreum

Pěvecké role:

Palante: Marta Infante (Španělsko)
Minerva: Helena Hozová
Herkules: Michaela Šrůmová
Jupiter: Vojtěch Pelka

Alegorické postavy:

Fama / Sláva: Marta Infante

Tiempo / Čas:Vojtěch Pelka

Immortalidad / Nesmrtelnost: Helena Hozová

Silencio / Ticho: Michaela Šrůmová

Taneční soubor: Romana Konrádová, Klára Svobodová, Lucie Holánková

Krátká synopse:

Scénická opera se odehrává uprostřed mnoha hudebních alegorií. Po úvodu Slávy, Času, Nesmrtelnosti a Ticha, z nichž každý posuzuje své zásluhy o to, kdo je hoden zpívat chválu na svatbě Minervy a Jupitera, svolává Palante/Pallas, král obrů, své poddané, aby jim oznámil, že hodlá dobýt Olymp. Jupiter, který se o této situaci dozví, zavolá Minervu a dá jí najevo, že jeho moc je větší než moc obrů. Minerva boha napomíná a radí mu, aby v boji počítal s Herkulem. Jupiter Herkulovi nedůvěřuje, protože není božské podstaty, ale na Minervin návrh ho povolá na Olymp. Herkula, který cítí potřebu demonstrovat svou moc, zpráva o zradě obrů rozzuří a zformuje vojsko bohů.

Začíná válka mezi bohy a obry; Minerva i Jupiter se začnou bát, ale nakonec Minerva, která Jupitera povzbuzuje, pomůže bohům porazit vojsko obrů, kteří uprchnou. Minerva vyhledá Pallase a podaří se jí ho zabít kopím. Oslava triumfu nad obry ověnčí Minervu, která si z pocty za to, že zabila Pallase, změní jméno na Pallas.

V jednom dějství a šesti scénách tak Durón pojednává o nástupnické válce s četnými hudebními alegoriemi, ačkoli ve skutečnosti dílo vzniklo na oslavu vyhlášení sňatku krále Felipeho V. s Marií Luisou Gabrielou de Saboya, jak uvádějí prameny. Role Minervy skutečně odkazuje na Marii Luisu de Saboya a z pochvalných slov lze vytušit, že La Fama opěvuje krásu a další přednosti Melissy, což je zkrácenina jména María Luisa.

Odborné podklady připravili: Marek Štryncl, Štěpánka García

Představení se koná za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hlavního města Prahy, Městské části Praha 1, Nadace barokního divadla a Institutu Cervantes Praha.

Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

Prometheus tanečně i hudebně

„Musica Florea“ a „Hartig Ensemble“ uvedou na Letní scéně HAMU jediný balet jedinečného skladatele Ludwiga van Beethovena

Oslavy 250. výročí narození slavného hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena nekončí. Dne 18. července 2020 se k nim připojí i orchestr „Musica Florea“ spolu s tanečním souborem „Hartig Ensemble“ s obnovenou premiérou jeho baletu „Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance“.

„Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance, op. 43“ jsou prvním obsáhlejším jevištním dílem Ludwiga van Beethovena. Premiéra tohoto alegorického baletu se uskutečnila v roce 1801 ve Dvorním divadle ve Vídni. Jeho úspěch byl značný, jen během první sezóny se inscenace hrála téměř třicetkrát, což byl na svou dobu mimořádný počin.

Příběh baletu přibližuje osudy Prométhea a prvních lidí, které stvořil jako sochy z hlíny a pomocí ohně života, jenž ukradl Diovi, je oživil. Bytosti však neměly lidské city a jejich tvůrce je v prvním návalu zoufalství chtěl zničit, poté však dostal vnuknutí a odvedl je na Parnas. Zde se uskutečňuje jejich proměna v plnohodnotné lidi za pomoci síly umění a rituálu zasvěcení.

„Obsah baletu je plný ideálů humanismu,“ doplňuje choreografka a režisérka inscenace profesorka Helena Kazárová, Ph.D. „Nevíme přesně, z jakého zdroje pochází námět, nejshodnější rysy je možno dohledat ve fragmentu básně J. W. Goetheho z roku 1773.“

Strukturou dílo sestává z předehry, na ni napojené introdukce („La Tempesta – Bouře“) a šestnácti hudebních čísel. Téma předehry se objevilo už v Beethovenově „První symfonii“, naopak téma z finále baletu (č. 16) bylo požito později v závěrečné větě své „Třetí symfonie Eroica“.

Choreografii v premiérové inscenaci vytvořil tanečník a choreograf Salvatore Viganò, Beethovenův vrstevník, který se za života řadil k nejobdivovanějším mužům Evropy. Pracoval s italským libretem, jeho podoba se však nedochovala. Pro novou inscenaci bylo proto třeba pečlivých rešerší z dostupných pramenů a studií. Rekonstruovat jak jednotlivé scény, tak jejich obsah. Tomu se opět zevrubně věnovala profesorka Kazárová. „Z doby premiéry se dochoval pouze obsah jednotlivých čísel uvedených na divadelní ceduli. O tyto informace se opírá Viganův životopisec Carlo Ritorni a z jeho díla následně vychází Friedrich Rust v ,Neue Berliner Musikzeitung´ (45. Jahrgang, 1891). Jelikož se tento pramen zdá nejspolehlivější, odrazila jsem se od něj rovněž já,“ přibližuje režisérka a choreografka.

Beethovenův balet byl v podání „Musicy Florey“ a „Hartig Ensemble“ poprvé uveden již před čtyřmi lety, v letošní sezóně dochází k obnovené premiéře.

„K obnovení tohoto Beethovenova baletu přispěla samozřejmě skutečnost, že slavíme 250. výročí autorova narození. Rovněž já osobně jsem se k dílu chtěl vrátit, neb se s ním na koncertních pódiích setkáváme velmi zřídka. Svůj smysl nicméně dostává teprve s jevištěm a baletní složkou. Až v té chvíli hudba dochází potřebného pochopení,“ dodává Marek Štryncl, dirigent a umělecký šéf orchestru.

„Prométheovi lidé“ budou uvedeni na scéně přenosného barokního divadla „Florea Theatrum“ na letní scéně pražské HAMU v dekoracích Jiřího Bláhy a Václava Krajce, kostýmy vytvořil Roman Šolc. V titulních rolích se představí členové souboru Hartig Ensemble a hosté – Václav Janeček (Prométheus) a Radka a Adam Zvonařovi (První lidé).

Samotnému baletnímu představení bude od 20.00 předcházet dramaturgický úvod, jímž provede Helena Kazárová. Diváci se tak budou moci seznámit blíže jednak s Beethovenovým baletem. Navíc také konkrétněji vysledovat charakter a problematiku práce na historií poučené inscenaci.

Program:

18. července 2020 ve 21.00, barokní divadlo Florea Theatrum, Letní scéna HAMU, Praha 1

Ludwig van Beethoven:

„Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance“

Režie a choreografie: Helena Kazárová

Dramaturgie, úprava libreta: Helena Kazárová

Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl

Kostýmy: Roman Šolc

Scéna: Jiří Bláha a Václav Krajc

Tančí: Hartig Ensemble – Tance a balety tří století a hosté:

Václav Janeček (Prométheus), Radka a Adam Zvonařovi (Prométheovi lidé), Ladislav Beneš (Pan), Krištof Šimek (Apollón), Michaela Bartlová, Barbora Fišerová, Ida Fišerová, Anna Slaninová (Múzy), Veronika Brzková (Minerva, Bakchantka), Miroslav Stehlík (Mars, Bakchus).

Hraje: orchestr Musica Florea

Představení se uskutečňuje za podpory Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy, Městské části Praha 1 a dalších subjektů.

Práva ke scénickému provedení zajišťuje DILIA, z.s.

Foto: archiv

MgA. Zuzana Rafajová, Ph.D.

pro TANEČNÍ MAGAZÍN