Nejen Pan Tau a Návštěvníci

Filmový tvůrce Jindřich Polák v novém dokumentu ČT

Česká televize uvede dokumentární portrét tvůrce filmových světů, které zásadně ovlivnily českou i mezinárodní televizní kulturu. Pod názvem Návštěvník Jindřich Polák ho vysílá program ČT art ve středu 12. listopadu 2025 ve 20:15. Režie Jakub Skalický.

Kdo by neznal Pana Tau, Návštěvníky, Lucii, postrach ulice, Chobotnice z II. patra a další dnes již kultovní filmy a seriály pro děti i dospělé? Pod všemi je podepsaný režisér Jindřich Polák (1925–2003). „Se jménem Jindřicha Poláka se mi spojují tři věci: vizualita, nápady, humor.  A to vše ve sci-fi provedení. Z různých důvodů, z nichž některé jsou zmíněny i ve filmu, točil převážně pro nás, děti, narozené v Československu šedesátých a sedmdesátých let. Každé vysílání jeho filmů a seriálů v televizi byl svého druhu svátek. Až teď zpětně, při práci na tomto filmu mi došlo, jak složité bylo všechny ty nápady zrealizovat,” říká režisér Jakub Skalický.

Herec Josef Dvořák se při natáčení dokumentu vrátil do období vzniku seriálu Návštěvníci

Příběh představuje osud režiséra hollywoodského formátu, který navzdory poměrům na druhé straně železné opony dokázal získat místo mezi předními světovými tvůrci. „Jindřich Polák byl výjimečný žánrový režisér.  Uměl natočit skvělý válečný film nebo krimi, ale v našem dokumentu se soustředíme na žánr, ve kterém vytvořil kultovní díla, na sc-fi a fantazy,“ zdůrazňuje kreativní producent Dušan Mulíček. Film proto připomíná vizuálně mimořádný snímek Ikarie XB 1, který inspiroval tvůrce jako Stanley Kubrick či Danny Boyle, a významně ovlivnil podobu světové science fiction. Upozornil na sebe krátce po natočení v roce 1963, když získal hlavní cenu na Trieste Science+Fiction Festival v italském Terstu. Restaurovaná verze uvedená v Cannes v roce 2016 pak definitivně potvrdila jeho kultovní status.

Jindřich Polák a herec Zdeněk Štěpánek při natáčení snímku Ikarie XB 1

Snímek představuje Poláka nejen jako precizního režiséra s producent­ským instinktem, ale také jako neprávem opomíjeného kreativního tvůrce. Obsahuje vzpomínky kolegů i členů rodiny a pracuje s exkluzivními, dosud nepublikovanými archivními materiály. „Diváci našeho filmu poznají Jindřicha Poláka jako návštěvníka různých světů a vlastní fantazie, které s neobyčejnou obrazotvorností přenášel na filmová plátna, a nabízel je divákům jako pozvánku do jiných vesmírů,“ zve na zajímavou podívanou dramaturg Martin Polák.

Na snímku z roku 1963 Jindřich Polák a scenárista Pavel Juráček

Polák byl výjimečný filmař z komunistické země, který jako jeden z mála dokázal točit pro domácí publikum i pro západní diváky. Společně se scenáristou Otou Hofmanem vytvořili autorský tandem, díky němuž, ve spolupráci s producentem Gertem K. Muntteferingem z německé veřejnoprávní televize Westdeutscher Rundfunk Köln, vznikla na tuzemské poměry skutečně nadčasová a mezinárodně konkurenceschopná tvorba pro děti a mládež, která zasáhla miliony diváků napříč generacemi. Seriál Pan Tau se dočkal několika sérií i filmových verzí, na něj navázaly další tituly jako Lucie, postrach ulice, inspirovaná dcerou Jindřicha Poláka Kateřinou, která je dnes vedle manželky Zuzany a syna Jindřicha jednou z hlavních hybatelek dokumentu. Film vznikl ve spolupráci s Plzeňským krajem, městem Pelhřimov, statutárním městem Zlín, hlavním městem Praha a Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně.

Jindřich Polák v době svého berlínského angažmá

Scénář a režie: Jakub Skalický // kamera: Petr Racek // dramaturg: Martin Polák // střih: Petr Smělík // produkce: Renata Vlčková // výkonný producent: Pavel Plešák // kreativní producent: Dušan Mulíček

Patrik Vacek, tiskové oddělení České televize

pro Taneční magazín

Rozhovor s baletním mistrem, výtvarníkem a bývalým vedoucím souboru Laterny Magiky Pavlem Knolle

„Mám rád nové výzvy a rád potkávám nové lidi“

Začínal v dětském sboru Boráček, pak vystudoval Taneční konzervatoř a po té nastoupil do Laterny Magiky, kde byl 35 let a posledních deset let jako vedoucí souboru a baletní mistr. Dnes působí Pavel Knolle hlavně jako výtvarník scény a kostýmů a v této pozici se podílí na projektech taneční skupiny DEKKADANCERS a spolupracuje s různými divadly.

Od mala jste hodně sportoval, dělal sportovní gymnastiku, orientační běh, jezdil na kole, byl jste neustále v pohybu, ale s tancem jste se setkal až ve svých třinácti letech. Jak k tomu došlo?

„Upřesnil bych, že s tancem jsem se potkal již dříve, v dětském souboru Boráček u nás na severu. Ostatně to zapříčinilo, že mě na jedné přehlídce oslovila skvělá paní profesorka z konzervatoře, Míla Urbanová, která náhodou seděla v porotě a pozvala mě, abych se přijel ukázat na konzervatoř. Přijel jsem, prošel jsem a poprvé si obul piškoty a stoupl k baletní tyči vedle svých nových spolužáků, kteří tu studovali již 4 roky.“

Pavel Knolle – příprava inscenace Popelka – ND Brno – foto Zuzana Kernová

Tanec Vás tak zaujal, že jste z Nového Boru odjel do Prahy a studoval jej na Taneční konzervatoři. Nelitoval jste svého rozhodnutí? Volil jste správně? Vy jste také rád maloval, kreslil a chodil na keramiku …

„Na začátku se mi ukrutně stýskalo. Každou chvíli jsem chtěl utéct zpátky k rodině a kamarádům. Nebylo to pro samotného, třináctiletého kluka úplně jednoduché odejít do cizího prostředí bez rodičů a kamarádů. Nakonec jsem neutekl, vydržel celé čtyři roky studia a dokonce bych řekl, že jsem si školní dobu dost užíval. Vlastně si myslím, že kdyby existovala hypotetická možnost rozhodnout se znovu a to i se zkušeností, kterou mám za sebou, volil bych stejně. Co se týká malování, to jsem nikdy nemusel opustit, naopak je to věc, kterou jsem i díky svému studiu a práci mohl kombinovat a rozvíjet.“

Po škole jste nastoupil do souboru Laterny Magiky v Praze, kde jste tančil jako sólista ve většině představení (Odysseus, Kouzelný cirkus, Minotaurus, Hra o kouzelné flétně, Past, Graffiti, Casanova …) V Laterně Magice jste byl 35 let a posledních deset let jako vedoucí souboru a baletní mistr. Jak na tuto plodnou dobu vzpomínáte? Splnil jste si své taneční sny?

„Byla to krásná doba. Nikdy jsem se tam nenudil. Tančil jsem  skoro každý večer a tančil všechno, co bylo na repertoáru. Potkal jsem skvělé lidi, kteří posouvali vnímání divadla a byli mi velkou inspirací. Laterna byla divadlo s obrovskou vizí a navíc bez problému ty vize financovat. V době, kdy nebylo standartní pracovat s choreografy ze západní Evropy, tady se to dělo. To všechno jsem navíc užíval s lidmi, kteří se u práce uměli bavit. Legrace je totiž v mém životě základní potřeba. To, že jsem nakonec dostal šanci se 10 let spolupodílet na vedení tohoto souboru a navíc být jako spoluautor a výtvarník několika laterňáckých projektů, byl opravdu splněný sen.“

Pavel Knolle – foto Pavel Hejný

Spolu s choreografem Davidem Slobašpyckým   jste po listopadu´89 založili zájezdový soubor Pražský festivalový balet, s nímž jste se zúčastnil několika zahraničních turné (USA, Portugalsko, Turecko, Čína). Co Vás vedlo k založení tohoto souboru?  

„Po revoluci, když se všechno otevřelo, tak jsme byli plní pocitu, že všechno můžeme a hlavně, že to chceme udělat jinak a daleko lépe než se v Čechách děje. Chtěli jsme tvořit jako za hranicemi v Evropě, spolupracovat s tanečníky a choreografy z venku. Využili jsme svých kontaktů na tanečníky a choreografy z Brna, z Vídně, z Tel-Avivu, vytvořili přes prázdniny celovečerní program a vyzkoušeli si ve vlastní produkci odehrát několik představení v Praze a následně v Londýně. Upozorňuji, že nám všem bylo maximálně 25 let a měli nulovou zkušenost. David Slobašpyckyj byl obrovský hnací motor a spolu s naším nasazením jsme to dokázali. V následujících letech se to prostě a krásně nabalovalo. Noví, skvělí tanečníci, nové programy, nová prestižní pozvání na festivaly a zájezdy. V té době o nás psali jako o novém baletu pro novou Evropu. Byli jsme první soubor, který dokázal fungovat bez jakékoli státní podpory.“

Láska k výtvarnému umění Vám zůstala. A dnes působíte hlavně jako výtvarník scény a kostýmů. Spolupracujete s různými divadly. A za kostýmy k představení Klíče odnikud Jihočeského divadla v Českých Budějovicích jste získal Cenu Asociace tanečních umělců ČR. Co Vás přivedlo k tomu dělat právě divadelní kostýmy?

„Na začátku to byla právě spolupráce na projektech Pražského festivalového baletu. Většinu všeho jsme si zařizovali a vytvářeli sami, takže návrh loga souboru a návrhy kostýmů, to všechno bylo něco, co jsem si tady vyzkoušel poprvé. V zápětí přišla první celovečerní choreografie Davida Slobašpyckého vytvořená pro ostravské divadlo, kde jsem už navrhoval celou výpravu. To byl začátek, jen taková příležitostná radost vedle mé kariéry interpreta. Dnes je to jedna z mých hlavních pracovních činností, i když si stále snažím udržet rozmanitost v tom, co právě dělám. Já prostě rád sedím na více židlích, rád pokouším nové výzvy a potkávám nové lidi.“

Od roku 2017 spolupracujete s taneční skupinou DEKKADANCERS, kde působíte hlavně jako výtvarník a začalo to Poslední večeří, pokračují Návštěvníci, HornyBach 18+, A. I., Proměna, Muž z Malty – one man show, Stabat Mater, Strašidlo cantervillské. Nemáte někdy chuť opět stát na scéně a zatančit si s kluky z DEKKADANCERS?

„Dobrá otázka, kdo by neměl chuť být s nimi na jevišti. Doufám, že si to přečtou :)“

Pavel Knolle – děkovačka Muž z Malty – DEKKADANCERS

Během své taneční kariéry jste byl nejen tanečníkem, ale také jste zkusil asistenta choreografie, vyzkoušel režii (Cube, Zahrada). A co pedagogická činnost, neláká Vás?

„Vlastně i to jsem si vyzkoušel. V Laterně jsem občas dával trénink. Hodně jsem se věnoval repetování představení a to považuji také za pedagogické vedení. Předávat zkušenosti a vést interpreta mě moc baví. Nevím, jestli jsem úplně typ na učení dětí a studentů, ale ladit formu hotového tanečníka pro představení je moc hezká práce, kterou jsem dělal rád.“

Pavel Knolle – zkouška – CUBE, Laterna magika – foto Serghei Gherciu

S dcerou Annou, která kráčí ve Vašich tanečních šlépějích, jste během covidové doby v březnu 2021 online provázeli dvoudílným programem Taste Ballet Ostrava (Baletní hostina z Ostravy), který mohli diváci shlédnout na YouTube a v sítích NDM. Byla to Vaše první spolupráce. Jak se Vám spolu pracovalo?

„Ostravský balet, je další moje srdcovka. Vytvořil jsem pro ně výpravu pro Balady, spolupracoval na projektu Roztančené mosty, nikdy neváhám tam s nimi něco nového spáchat. Moderování byla speciální kapitola, bylo to moje další poprvé. Smět udělat něco v době covidové byl zázrak, navíc něco tak smysluplného a zábavného s lidmi okolo ostravského baletu a jako bonus se svojí dcerou? Nádherná příležitost. Měli jsme na to po odvysílání krásné ohlasy. Nevím, co více si přát … jen houšť a větší kapky :)“

Jak rád odpočíváte?

„Mám dvě polohy odpočinku. Buď hodně aktivně na kole, na lyžích, miluji badminton a saunu nebo jen tak několik hodin ležím a bez řečí koukám do zdi, to bych řekl, umím excelentně.“

Pavel Knolle – DEKKADANCERS – foto Pavel Hejný

Děkujeme za rozhovor

Pavel Knolle

Narodil se 8. ledna 1967 v Novém Boru. Vystudoval Taneční konzervatoř v Praze. Jako tanečník byl od roku 1985, 25 let v Laterně Magice a v letech 2010 – 2020 vedoucím souboru. Spolupracuje s DEKKAANCERS. Dnes působí více jako výtvarník scény a kostýmů.

V roce 2002 byl nominován na Cenu Thálie za výkon v duetu Les Bras de Mer v inscenaci Graffiti.

S manželkou, bývalou tanečnicí Kateřinou má dvě dcery – Josefínu a Annu a starší Anna je členkou baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Foto: Serghei Gherciu, Pavel Hejný, Zuzana Kernová 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

„LUHOVANÝ VINCENT“ se blíží

11. ročník multižánrového festivalu je doslova přede dveřmi. ֍ Performance, divadlo, film, výstavy i přednášky. ֍ Bez nánosu v tanci a životě. ֍ Dojde i na poťouchlost v české filmové kritice. ֍ Na místě i jmenovec hrdiny populárního seriálu „Ulice“ TV Nova. ֍

Ve dnech 24. 27. 6. se v Luhačovicích uskuteční již 11. ročník festivalu „Luhovaný Vincent“. I přes svá kapacitní a prostorová omezení spojená s přetrvávající epidemií koronaviru, zůstává tento kulturní svátek věrný všem programovým sekcím, které znají návštěvníci z dřívějška. V programu tak budou zastoupena divadelní představení, taneční kreace, hudební a zvuková vystoupení, literární čtení, stejně jako výtvarné a performativní umění.

Divadelní sekce letos nabývá především komorní podoby a to například prostřednictvím opakované multisenzorické performance „Lžička pod nos“ (MoreThanThat), určené vždy třem účastníkům. Zasáhne všechny smysly a také fantazii návštěvníka. V rámci festivalových dnů vystoupí nad pramenem Aloiska soubor POCKETART se svou performancí „Treatment of Remembering“, odehrávající se v pomyslném světě, ve kterém již neexistuje příroda, a vystupující se na ni v tanečních obrazech rozvzpomínají. Nevšední zážitek přinese také kurátorovaný blok Festivalu tanečních filmů – „Bez nánosu v tanci a životě“, inspirovaný tématem letošního ročníku. Dostane se i na dětské publikum, které se spolu se svým dospělým doprovodem může těšit na loutkovou inscenaci pražského Studia Damúza: „Řeka“, jež se odehraje v Japonské zahradě.

V rámci nezapomenutelné atmosféry letního kina na střeše městské plovárny bude letos k vidění mezi jinými film britského režiséra Petera Stricklanda na pomezí komedie a hororu – „Takové krásné šaty“ či filozofická esej Ondřeje Vavrečky „Osobní život díry“. Diváci se mohou těšit také na výběr krátkých animovaných filmů minulého ročníku filmového festivalu Brněnská Šestnáctka.

Jako součást doprovodného programu se v tomto roce představí „Audiovizuální sauna“ vznikající ve spolupráci s platforou Young Film Fest. Jedná se o projekt, který kombinuje veřejné přednášky a diskuse s uzavřenými workshopy pro studenty a mladé tvůrce. Veřejnost se v rámci tohoto bloku dočká například přednášky Ondřeje Pavlíka „Poťouchlost v české filmové kritice“. Ta nabourává představu o tom, že fanouškovská a profesionální kritika jsou v digitální éře oddělené. Dojde i na debaty mezi profesionálními kritiky a kritiky fanoušky na téma „Jak se pozná dobrý film“.

Velká část programu se uskuteční přímo na lázeňské kolonádě a u blízkých pramenů. Jako například koncert hudebnice Marie Ladrové v hale Vincentky, která posluchačům zahraje na těremin a nabídne jim také možnost si tento netradiční nástroj vyzkoušet. V rámci hudební sekce se dále představí slovenský skladatel inspirovaný přírodou – Patrik Korinok vystupující pod jménem I AM PLANET, melancholický a osobitý bard Oldřich Janota, experimentálně tvůrčí manželé Irena a Vojtěch Havlovi, překvapivě sourodé duo klasicky vzdělaného houslisty Daniela Meiera a milovníka melancholického drone Václava Dobiáše aka Sweeps04 či ambientní projekt Miloše Dolinského – „Černý tesák“. Na hranici hudby, zvukového projevu a léčebné metody pak stojí tvorba Stanislava Abraháma. Umělec a zvukový designér Českého rozhlasu nabídne propojení muzikoterapeutického gongu s elektronickým dronem z modulárního syntezátoru. V sobotu si budou moci návštěvníci vyzkoušet jeho unikátní sonické lehátko. V neděli pak v hale pramenu Vincentka rozezní také kameny.

Zvuková sekce je na festivalu přítomna vůbec poprvé. Jméno Stanislava Abraháma v ní doplní například zvuková dílna s Michalem Kindernayem a kontaktními mikrofony. Anebo unikátní přednáška trojice hudebních publicistů – Karel Veselý, Miloš Hroch, Pavel Turek na lázeňské téma „hudební wellness“. Vyvrcholením této sekce je pak nedělní luční hostina v těsné blízkosti pramene Aloiska, kterou připravuje umělecké uskupení Hadaikum (Nela Britaňáková a Adéla Chorá). Umělkyně reagují na letošní téma festivalu – „Bez nánosu svérázně“. Pro svoji performance zvolily místo, do nějž v minulosti žádný z bodů programu nezasahoval. Diváci si zde odpočinou při poslechu děl vzniklých během literárních rezidencí spisovatelek Kláry Vlasákové a Terezy Semotamové a autora Petra Borkovce.

Na téma „Bez nánosu“ reaguje také výstavní program. Zadáním pro umělce byla reakce na umělecká díla, památníky a další místa, které v městském prostoru vytváří trvalý historický a ideový nános. Autoři Tomáš Moravec, Vladimír Turner, Martin Zet a William Costa představí v prostoru lázní své site-specific umělecké instalace a performance. Ilustrátor Jan Šrámek pro festival připravuje ilustraci Luhačovického zaniklého památníku v rámci dlouhodobého projektu „Zvláštní okolnosti“.

„LUHOVANÝ VINCENT“ a blahodárná minerálka Vincentka

Součástí sobotního programu bude performance s příběhem a vařením z místních pramenů umělecké dvojice Stonytellers. Již tradičně proběhne také projekce výběru současných videí z produkce Přehlídky filmové animace a současného umění – PAF Olomouc, letos s úvodem kurátorů Tiny Poliačkové a Lumíra Nykla.

Jmenovec hrdiny seriálu Lumír Nykl

Foto: archiv LUHAČOVICKÝ VINCENT

Štěpánka Ištvánková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„QUEENNIE Universum Tour 2021″

13 měst v červenci a srpnu po celé ČR

Přijměte naše pozvání na koncertní turné jedné z nejuznávanějších Queen tribute kapel na světě a suverénně nejúspěšnější Queen tribute kapely v České republice. Se svou show „Queen Relived“ vyprodala dvakrát po sobě pražskou O2 arenu a dokonce vystoupila na oficiální narozeninové oslavě královny Alžběty II.! Nyní, v roce 2021 zavítají v průběhu letní open air tour do třinácti českých měst.

Celá „UNIVERSUM Tour“ bude tematicky laděná, včetně cateringu. Ochutnáte nejen loni uvedené „Queenie pivo“, které vzniklo propojením toho nejlepšího z českých a anglických surovin, ale například také „Bang-Bang kuře“, jedno z nejoblíbenějších jídel Freddie Mercuryho.

Letošní léto bude o kvalitě a o výzvách, proto ze sebe vydáme maximum, abyste si koncerty užili. Nechte se vtáhnout do našeho ,Universa´,“ zve fanoušky frontman kapely Michael Kluch.

Předprodej vstupenek právě začal. S ohledem na platná protiepidemická koronavirová nařízení budou mít koncerty omezenou kapacitu návštěvníků. Doporučujeme zájemcům  zajistit si svoji vstupenku včas.

Foto: archiv autora

Oldřich Brzobohatý

pro TANEČNÍ MAGAZÍN