Natálie Řehořová – 2. stránka

Fatmorgana

Končí 10.sezóna Studia Hrdinů

Studio Hrdinů uvede 16. června 2023 premiéru představení Fatamorgana polského renomovaného choreografa Pawła Sakowicze. Pokračuje tak v realizaci pohybově-taneční dramaturgické linky, ke které zve zahraniční tvůrce. Fatamorgana je představením o (romantické) krajině, mystériu noci a splynutí s ní v jednu krajinomalbu, tedy především o divákově schopnosti napojit se a vstoupit do snového světa.

Paweł Sakowicz se českému publiku představil ve Studiu Hrdinů v roce 2021 na festivalu Norma se svým uhrančivým sólem Jumpcore, nyní v Praze představí svou choreografickou práci v představení Fatamorgana. Na začátku vzniku tohoto představení byl v kontextu českého nezávislého divadla celkem netypický krok, a to casting performerů v roce 2022. „Hledal jsem lidi, kteří mají víc kvalit souběžně: zvídavost, smysl pro humor, dobrou taneční techniku, charisma, ale také skromnost. Lidi, kteří se umí chytře pohybovat v čase a prostoru. Mám radost, že v naší skupině jsou různě staří lidé s různými zkušenostmi,” říká o svém týmu choreograf.

Taneční představení Fatamorgana choreografa Pawła Sakowicze rafinovaně variuje svou snovou krajinu. Svůj konceptuální přístup dokresluje komplexním světelným, prostorovým i zvukovým designem, zkoumá tak koncept noci jako mystérium, díky kterému se obyčejné předměty, zvuky a těla stávají jinými a tajemnými. Skupina postav se pohybuje s obezřetností: jednou v neobyčejně pomalém gestu, jindy se chvěje vzrušením z neznáma. „Mám rád, když něco, co působí jako improvizace se později vyjeví jako formální: množí se to, zpomaluje, opakuje se v menších variacích,” poodhaluje ke své práci Sakowicz. „Paweł Sakowicz přináší do pražského divadelního světa současný umělecký jazyk, který si nenárokuje realitu jako nejvyšší hodnotu. Naopak, jeho svět je bytostně nerealistický a vše co se v něm setkává s naší žitou realitou je v důsledku rušivé a komické,” říká umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák k probíhající spolupráci.

Paweł Sakowicz

Paweł Sakowicz je choreograf a tanečník žijící ve Varšavě. Kromě své vlastní choreografické tvorby se věnuje i kolaborativním projektům s divadelními a filmovými režiséry. Hlavními tématy jeho umělecké činnosti jsou historie tance a otázky kulturní apropriace v choreografii. Je autorem projektů TOTAL (nadace Art Stations), Jumpcore, (Národní galerie umění Zachęta, Aerowaves Twenty19), Masakra (Nowy Teatr, Varšava), Drama (festival Body/Mind), Amando (Národní muzeum ve Varšavě), Imperial (Komuna Warszawa) a zvukové instalace VORTEX (Divadelní institut, Varšava), které prezentoval mj. na třech ročnících festivalu Polská taneční platforma, na La Biennale de danse ve Val-de-Marne, ve švýcarském Muzeu Susch, v prostoru Tramway Glasgow, na divadelních festivalech Santarcangelo, Norma, Božská komedie, či v NYU Skirball v New Yorku nebo CAC v New Orleans.

Fatamorgana

choreografie: Paweł Sakowicz

dramaturgická spolupráce: Jan Horák

scéna: Valentýna Janů

kostýmy: Paweł Sakowicz

hudba: Agnė Matulevičiūtė

světelný design: Václav Hruška

hrají: Lukáš Adam, Sára Arnstein, Jan Bárta, Adéla Gajdošová, Karolína Růžičková, Natálie Řehořová

Premiéra: 16. června 2023 od 20.00

Reprízy: 17. a 19. června, 8. a 9. října 2023 od 20.00

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Plán B.

Autorská inscenace o eskapismu, snech a úskalích jejich realizace v A studiu Rubín

Pražské divadlo A studio Rubín představí v rámci jubilejní 55. sezony s názvem „pouť budoucí je tvá“ poslední premiérovou inscenaci Plán B. Herci Agáta Kryštůfková, Jiří Panzner, Natálie Řehořová a rubínovský technik David Oupor v ní budou snít o své jiné a ještě lepší budoucnosti a poukáží na tenkou hranici, která dělí sny a představy od reálného žití. Inscenace a její text vznikly kombinací několika metod – text první a poslední scény napsali Jiří Ondra a Dagmar Fričová, další scény vznikly na základě rozhovorů s herci, kteří v inscenaci prozradí své skutečné plány B, a v neposlední řadě improvizací herců a scénografky Jany Hauskrechtové přímo při zkoušení. Plán B v režii Jiřího Ondry uvede A studio Rubín 21. května.

Všechny čtyři aktéry Plánu B spojuje to, že i když dělají svou práci – konkrétně herectví a jevištního technika – sní, že by mohli dělat něco jiného. Jejich aktuální práce se spíš nedaří a o to silněji pátrají ve svých představách o vysněném zaměstnání. Zdá se, že o něm vědí úplně všechno. Natálka by chtěla být novodobou selkou, která ovládá jak byliny a umí nakládat sýry, tak v rámci lidové moudrosti poradit, jak na vztahy. Agáta by chtěla být starožitnicí a znalkyní umění, ideálně žít před dvě stě lety, být někdo jako císařovna Sisi a obklopit se všemi věcmi, které obdivuje. Jiří chce být detektiv, má naučenou kriminalistickou hantýrku a zná všechny postupy vyšetřování. David chtěl být restaurátorem nábytku a občas do toho všeho zahraje svůj kytarový song. Otázkou ale zůstává, proč chtějí uskutečnit plán B, když jejich plán A právě probíhá a zdali jsou jejich sny opravdovou výhrou?

„Plán B je takovou lehkostí a radostí na konci sezony. Nicméně ona určitá komediálnost je lemována poměrně silně ironickou hranou. Doufám, že právě tato kombinace přispěje k tomu, že diváci se nejen opravdu pobaví, ideálně nad tím, v čem všem se poznávají, ale že se jich tato podívaná také dotkne a projdou si katarzním zážitkem,“ říká o inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Text i samotná inscenace vzniká kombinací několika metod. Autoři textu, Jiří Ondra a Dagmar Fričová, načrtli základní koncept vycházející z tématu inscenace. Vedli rozhovory se všemi herci, aby zjistili, co jsou nebo byly jejich skutečné plány B. Z těchto plánů B vytvořili určitou situační osnovu. Některé situace rozepsali, takže herci dostali pevný text, který se naučili. Jiné situace nechali otevřenější a herci v nich improvizovali a na základě vyimprovizovaných situací zafixovali text. Všechny vymyšlené charaktery B odpovídají skutečným přáním herců.

Režisér Jiří Ondra přizval ke spolupráci rubínovským divákům známé tváře Agátu Kryštůfkovou, Jiřího Panznera, Natálii Řehořovou a stálou spolupracovnici Rubínu a autorku výpravy Janu Hauskrechtovou. V inscenaci hraje také rubínovský technik David Oupor, který v A studiu Rubín působí již sedmnáct let. V Plánu B hraje částečně sám sebe, chystá scénu a techniku a herci ho postupně stáhnou do děje. David Oupor je také autorem hudby a většiny písní, které v inscenaci interpretuje s kytarou.

Premiéra Plánu B se odehraje 21. května v A studiu Rubín. První reprízy se uskuteční 5. a 11. června, ale diváci se na inscenaci mohou těšit i v letních měsících ve venkovních prostorách. Svým charakterem totiž připomíná setkání přátel u táborového ohně, doprovázené hrou na kytaru. Vstupenky jsou již v prodeji na goout.net.

Foto: Dita Havránková

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Rodina Homolkových se vrací!

Švandovo divadlo uvede současnou adaptaci kultovní filmové komedie

Babi Homolková, děda Homolka, Heduš, Ludva i nezbedná dvojčata se vrací! Osmapadesát let od natočení slavného filmu Ecce homo Homolka Jaroslava Papouška se hašteřivá rodinka poprvé objeví na divadelní scéně. Inscenace Ecce homo Homolka v režii mladé tvůrčí dvojice Kristýny Jankovcové a Adama Svozila bude mít premiéru 28. května ve Velkém sále Švandova divadla.

Rodina Homolkových společně vyráží na výlet do lesa. Bodrý suverén děda, přísně starostlivá babi, životem zklamaná Heduš, podpantoflák Ludva i zlobivá dvojčata si přírodu užívají. Ze sváteční idylky jsou však nepříjemně vyrušeni. Odehraje se zbytek dne ve znamení urputných hádek? Spraví jim náladu řízky k obědu? Vezme Ludva Heduš a děcka na dostihy? Rodina je přece základ státu. A v neděli má zůstat pohromadě!

„Papouškova skvělá komedie patří ke klenotům české nové vlny. Její nové divadelní ztvárnění talentovanou režijní dvojicí – Kristýnou Jankovcovou a Adamem Svozilem – nabízí nejen výbornou zábavu a vděčné herecké příležitosti, ale zároveň i znovuobjevení tohoto již kultovního filmu prostřednictvím pohledu mladé generace divadelníků,“ říká dramaturg Švandova divadla David Košťák.

Barvy, zkratky, nadsázka

Zatímco černobílý film zobrazoval často až dokumentárním způsobem skutečnost 60. let, režijní tandem Jankovcová-Svozil na rodinu Homolkových pohlíží z dnešního hlediska. A satirický tón komedie podtrhuje výraznou stylizací typickou právě pro divadlo. Inscenace se tak nebojí barev, znaků, nadsázky i vtipných zkratek.

I proto babi Homolkovou hraje nejmladší členka souboru Nataša Bednářová, v níž Švandovo divadlo získalo vynikající komediální herečku. Neméně humorné postavy dědy Homolky se ujal zkušený člen smíchovského ansámblu Tomáš Petřík. O generaci mladší semetriku Heduš s uťápnutým manželem Ludvou s gustem ztvárňují Natálie Řehořová a Jan Grundman. Dvojčata ztělesňuje jediný herec, hostující Marek Frňka. V roli mileneckého páru mileniálů, které hlučná rodinka neustále vyrušuje, uvidíme Annu Stropnickou s Petrem Kultem. A zahraje si i Spálený řízek…

Výpravu, včetně „obézních“ kostýmů ústřední čtveřice, navrhla scénografka Adriana Černá. Její výtvarné pojetí vychází ze tří základních barev – červené, modré a žluté. Byt Homolkových tak ne náhodou připomíná tři kóje „domácího vězení“, do nichž se umíněná rodina postupně uzamyká. Autorem hudby je oceňovaný skladatel Jakub Kudláč. Jeho hudba cituje dobový styl, zůstává však moderní a hravá.

Je rodina základ státu?

„Návrat k příběhu Homolkových nám mimo jiné umožňuje zjistit, co se tu od 60. let minulého století změnilo a co zas tak moc ne. Vidíme například, že každou další generaci zásadně ovlivňuje chování i hodnoty té předchozí. A že bytová krize znovu žene rodiny k vícegeneračnímu bydlení, které je nutně problematické,“ říká Kristýna Jankovcová. „Je zde i představa o rodině jako o základu státu. Tenhle mýtus v české společnosti stále přetrvává. Jako hodnota, kterou se rádi oháníme, když se cítíme v ohrožení, ale moc o ni nepečujeme, “ uvažuje Adam Svozil. „V každé době se najdou lidé jako Homolkovi, kteří žijí svůj rodinný život tak, aby se jich okolní svět raději netýkal. Ten je ale vždycky dožene,“ uzavírá dramaturg David Košťák.

Premiéra je 28. května ve Velkém sále, reprízy jsou 30. května a 10. a 25. června.

Víte, že…

Kristýna Jankovcová (1992) a Adam Svozil (1991) navázali spolupráci během studia režie a dramaturgie na katedře činoherního divadla DAMU? Pro Švandovo divadlo už vytvořili inscenaci Zabíjejte popírače klimatických změn, spolupracují i s dalšími scénami a také s Českým rozhlasem.

Režisér, scenárista, ale i prozaik, malíř, karikaturista a sochař Jaroslav Papoušek natočil filmy o Homolkových jako trilogii? První snímek Ecce homo Homolka (parafrázující citát z bible – Ecce homo neboli Ejhle člověk) z roku 1969 je hodnocen jako nejlepší.

V povědomí film stále žije i díky nesmrtelným hláškám? Například „Příroda je chrám“, „Jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak si u mě mrtvej Homolka“ či „Čoveče, ty tu s tím křížem poletuješ, jako kdybys byla ňáká abatyše nebo co.” Slavné jsou scény, kdy tlustá Heduš baletí na palouku nebo babiččina trpitelská rozmluva s obrázkem Panny Marie. Památný je úprk rodiny z lesa, kde zazní volání o pomoc, či Ludvův zoufalecký pokus hodit zamčenému otci oknem cigarety. V roce 1970 získal snímek na MFF v San Sebastiánu Zlatou mušli za nejlepší film.

Postavu Heduš hrála ve filmu Helena Růžičková. Ludvu ztělesnil František Husák, babi Homolkovou Marie Motlová. Dědu Homolku ztvárnil neherec Josef Šebánek, který se díky této postavě stal hvězdou. Jako dvojčata ve filmu vystoupili Petr a Matěj Formanovi, synové režiséra Miloše Formana. Ten s Papouškem coby scenáristou spolupracoval na filmech Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1965) či Hoří, má panenko (1967).

Nejmladší generace zná filmy o Homolkových už spíše jen matně. „Na rozdíl od řachand typu Slunce seno, s nimiž bývá Homolkovská trilogie někdy nespravedlivě srovnávána, oplývá zejména Ecce homo Homolka mnohem větším kouzlem, sarkasmem i poezií. Vyznačuje se i výrazně prokreslenějšími, ze života přesně odpozorovanými postavami a skvělým situačním humorem,“ domnívá se dramaturg Švandova divadla David Košťák.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Historka o sv. Magdě

Druhou premiérou nové sezóny Studia Hrdinů bude interpretace experimentálního textu německé autorky Johanny Kaptein Historka o sv. Magdě v režii uměleckého ředitele této scény Jana Horáka. Hra vyznamenána mj. na Mezinárodním festivalu současné dramatiky v berlínské Schaubühne bude mít premiéru v pátek 19. listopadu 2021.

Pět bezejmenných hlasů bez tváře, pět svědků, zprostředkovatelů, soudců, protokolantů postupně skládá polyfonní proud vzpomínek, příběh jedné mladé ženy – Magdy. Magda patří k ženám, jež vložily svůj osud do rukou muže. Postupně jí však vše přerůstá přes hlavu, až přijde exploze… „Téma dysfunkční a agresí naplněné společnosti je každodenní realitou, ve které se jednotlivé role nebezpečně překrývají a vítězem je lhostejnost,” říká režisér inscenace.

Text Johanny Kaptein Historka o sv. Magdě je na první pohled zcizující hříčkou na téma násilí na jedné konkrétní ženě jménem Magda. Skutečnost, že autorka předkládá text bez rozepsaných konkrétních postav pak vybízí k různým možným interpretacím tohoto textu. Autorka jako by tímto postupem zdůrazňovala, že se zde skutečně vypráví příběh o Magdě, a nikoli její objektivní historie. Násilí a to jak fyzické, tak i psychické je v textu ale jasnou konstantou. Naše interpretace pracuje s různými variacemi násilí a zároveň i společenské pasivity vůči ní. Prolínání rolí oběti, útočníka, nezúčastněného diváka i distance od toho všeho v rámci světa na pokraji reality a iluze reality, to vše vytváří zacyklený svět Historky o jedné Magdě.

Historka o sv. Magdě

autor: Johanna Kaptein

překlad: Michal Kotrouš

režie: Jan Horák

dramaturgie: Linda Dušková

scéna: Lucie Sedláková

hudba: Petr Zábrodský

light design: Václav Hruška

hrají: Agáta Červinková, Marta Dancingerová, Natália Drabiščáková, Natálie Řehořová, Matyáš Řezníček

premiéra 19. listopadu 2021

reprízy 20. listopadu, 18. a 19. prosince 2021