Milan Drobný se pustil do zcela nového, odvážného projektu

Zpěvák Milan Drobný, kterého posluchači pop-music sledují na scéně již řadu let, změnil směr

Milan Drobný křtil své nové album „V opeře“

Bouřlivák Milan Drobný (72) upoutával posledních pár let pozornost veřejnosti spíše soukromým životem než hudebními počiny. Tu a tam utrousil  neuváženou poznámku směrem ke svému dlouholetému kamarádovi  Karlu Gottovi a poté se veřejně omlouval, jeho zásnuby střídaly rozchody a z jeho lásek jsou dnes bývalé přítelkyně. Ale tentokrát se představil veřejnosti v naprosto neznámém světle. Po celoživotním úspěchu na poli pop-music (v roce 1994 obdržel od firmy Supraphon platinovou desku za 2 miliony prodaných nosičů),  přešel, možná na popud své snoubenky Dany Polcaro (59), na dráhu operního a operetního zpěváka. Proměna naprosto nezvyklá; a nejen to.

Dana Polcaro samozřejmě doprovodila svého snoubence na křest jeho CD, svatba je totiž na spadnutí (začátkem července).

Přejeme hodně úspěchů

Nejzvláštnější na celém jeho novém projektu je, že Milan drobný coby basbaryton nechal transportovat pro svůj rozsah tenorové árie, nově je otextoval a posluchači div se!  Podobný odvážný čin nikdo u nás, ale snad ani ve světě, nezkusil.  V době, kdy stoupá obliba rockových oper, je takový pokus možná právě ideální. Přitáhne totiž příznivce popové   hudby k poslechu vážné hudby.

Krátce řečeno, odvaha Milanovi Drobnému nechybí. Musíme uznat, že jeho hlas i texty písní mohou občas i rozplakat, např. ve skladbě Vltava, kdy člověku běhá mráz po zádech nad vyznáním lásky řece Vltavě. Snad každý Čech má nebo by alespoň  měl mít úctu k Vltavě a z tohoto důvodu je přepracování skladby Vltava dech beroucí. Milan drobný není  operní hlas číslo jedna, patří spíše do oblasti popové hudby. Ale běžný posluchač spíše upřednostní tento typ hlasu než kdovíjaké operní výšky. Ledaskdo se pokouší o výšky sopránu a tenoru, které  jsou vzácné a  krásné, to je pravda. Ale je to všechno? Není. Sympatický hlas, který se vkrádá hluboko do duše, udělá také své.

Musíme tedy konstatovat, že skok do operních výšin se Drobnému povedl. Milan  Drobný studoval na státní konzervatoři operní a operetní árie, ale nikdy se tím dosud veřejně neprezentoval a této hudbě se nevěnoval, ačkoliv to možná jeho touha byla. Až  tentokrát,  s pomocí své snoubenky Dany Polcaro, která byla zřejmě tím hybným a přesvědčivým faktorem, se M. Drobný konečně ke svému snu propracoval.

Na CD nechybí ani árie basbarytonové, ukázka Leporela z opery Don Giovani, Kecal z Prodané nevěsty, nebo operetní árie Diplomata z Polské krve.

Orchestrální podklady, za řízení Eduarda Parmy (rozhovor o tom, jak tančí Eda Parma Taneční magazín již přinesl) i s jeho aranžemi ve velkém symfonickém zvuku, zrovna jako veškeré sbory i  hostující sólistka Barbora Mottlová, jsou propojeny s hlavním interpretem a zvou k poslechu.

Zarputilým tanečníkům musíme doporučit skladbu Libiano, což je valčík.

Nechte se tedy Milanem Drobným vtáhnout do říše opery a operety!

Své novinkové CD pokřtil ve Slovenském domě, kde všechny přítomné hosty přivítal ředitel Slovenského domu Vladimír Skalský. Milan Drobný předvedl hostům večera ze svého nového repertoáru pár krátkých ukázek.

Kmotrem CD ve Slovenském domě v Praze se stal například kytarový virtuos Lubomír Brabec, který jako dárek věnoval Milanovi jednu kytarovou skladbu nebo muzikálový bard Marián Vojtko, který mimo jiné poukázal na Drobného kuráž. „Musím přiznat, že jsem si říkal, že má Milan  odvahu, protože i já, který jsem operu studoval, se jí dnes už raději vyhýbám!“, přiznal s úsměvem na rtech.

Lubomír Brabec

CD šampaňským polila i operní diva Pavlína Senic, která nakonec byla jedinou ženou mezi kmotry, protože její operní kolegyně Andrea Kalivodová a Tereza Mátlová se omluvily z pracovních důvodů.

Podpořit interpreta přišli i jeho kolegové, například pohádkový princ z první Popelky Jiří Štědroň, dirigentská legenda Václav Hybš se svoji manželkou a nebo legendární pěvecké duo Kamelie, tedy  zpěvačky  Hana Buštková a Dana Vlková, které byly ozdobou večera. Večer  moderoval sympatický zpěvák Martin France.

Zpěvák Martin France

Hana Buštíková a Eduard Parma

Zeptali jsme se Eduarda Parmy….

Je dobré pro zpěváka změnit hudební styl? Fanoušci mnohdy žádnou změnu nechtějí, některým  zpěvákům se změna hudebního stylu doslova vymstila. Jak to vidíte v případě CD „V opeře?“

„Já si myslím, že změna v žádném případě  není na škodu, naopak. Člověk alespoň ukáže, že zvládne více stylů. Je také pravda, že v oblasti pop music je dnes téměř nemožné se prosadit. Milan tedy pouští do světa něco nového. A  také se tímto CD seberealizuje, vlastně to dělá i  sám pro sebe. Chce  si zkusit to, co studoval a dělá jednoduše  hudbu, kterou má rád. CD „V opeře“ udělá dobře jeho vlastnímu egu a pro diváky je překvapením.“

Je CD z Vašeho pohledu podařené?

„Určitě ano. Jediné, co bych snad ještě vylepšil, by bylo  nahrání písní se symfonickým orchestrem, ale to je  finančně velice náročné.“

Děkujeme …

Eduard Parma a Milan Drobný

Martin France, Hana Buštíková a Eduard Parma

Eva Smolíková, Agentura Martin Production

Foto: Eva Smolíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Benefiční koncert „Kdo má rád..“ přinesl Nemocnici Prachatice přes 55 tisíc korun

Čarodějnice Bludimíra, čert, hejkal ale i oblíbení umělci jako Sámer Issa, Helena Vondráčková či Martin France, ti všichni pomáhali

 

 

 

 

Šestý ročník benefičního koncertu Kdo má rád…, který se v sobotu 11. června 2016 konal na Martinském mlýně v Hrádku u Pěčína na Novohradsku, přinesl Nemocnici Prachatice něco málo přes  55 tisíc korun. Ta za ně vybaví oddělení dětské a novorozenecké, konkrétně edukační pracoviště pro matky k výuce a praktickému nácviku resuscitace novorozenců a kojenců. Za finance se pořídí resuscitační model a další pomůcky. Zbylé prostředky napomohou koupi nových nočních stolků na oddělení a vybavení do dětského koutku, prozradil ředitel Nemocnice Prachatice Michal Čarvaš.

Sámer_Issa_-_DSC_2282

Koncert se konal již pošesté a tradičně mu předcházel dětský den. Ten odstartoval v 11 hodin, kdy okolo mlýna a jeho přilehlého rybníka byly rozestavěny pohádkové bytosti v podobě čarodějnice Bludimíry, vodníka, čerta, hejkala, mlynáře, Karkulky a dalších bytostí, u kterých děti plnily různé úkoly. Mimo soutěžních disciplín se mohly děti vyřádit i na různých dětských atrakcích, například skákacím hradu, elektrickém býku, dojící krávě, fotbálku apod. Během dne párkrát sprchlo, ale byl to déšť velmi vlídný a tak i dětský den se konal celý a děti si za něj odná šely diplomy, hračky nebo třeba perníčky od nejlepšího českého perníkáře Pavla Janoše. Pro děti zde bylo připraveno malování na obličej, dětská diskotéka nebo třeba ukázka asistenčního mini koníka, který byl zároveň připraven na večer pro diváky jako překvapení.

Martin_France_a_Helena_Vondráčková_-_DSC_2726

Na tento dětský den navazoval podvečerní benefiční koncert, jehož výtěžek opět připadl prachatické nemocnici, konkrétně dětskému a novorozeneckému oddělení. Na něm vystoupily mimo jiné legendární zpěvačka Helena Vondráčková, která přijela se svým osobním řidičem a zároveň též se známým vizážistou Zdeňkem Fenclem. Helena zazpívala na závěr své největší hity a její zpívající kolegové se přišli rozloučit s jejím hitem „Dlouhá noc“. Yvettu Simonovou, která letos oslavila neuvěřitelných 87 let dovezl zpěvák Milan Drobný a zazpívala si nejen své hity, tak jako zpěvák Drobný, ale zapěli spolu i dva duety a sklidili ohromný aplaus. Milan Drobný pokračoval ještě týž večer na další vystoupení a tak zpěvačku nazpátek dovezla do Prahy zpívající herečka Michaela Dolinová, která si na podium přizvala i tančící děti z řad diváků.  Až ze Slovenska dorazila pěvecká legenda Marcela Laiferová, které to opravdu slušelo a hlavně zpívalo. Ze zpěváků diváky potěšili třeba legendární Josef Laufer, který je po nedávné operaci kolene a na jeviště dorazil s hůlkou, kterou ale vzápětí odhodil a i jako v loňském roce to zde neskutečně rozjel, Martin France, kterému vlítla během zpěvu muška do úst a tak na chvíli přestal zpívat, protože ho přemohl dávivý kašel, ale vše dozpíval a publikum ho ocenilo bouřlivým potleskem. Jiří Zonyga dorazil se svou kytarou a se svou houslistkou a diváky naladil na lidovou notu či Sámer Issa, který se klasicky u svých písní roztančil. Akce se konala pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje Jiřího Zimoly, jeho první náměstkyně Ivany Stráské, náměstka hejtmana Jaromíra Slívy, starosty města Trhové Sviny Pavla Randy a starosty města Prachatice Martina Malého, kteří také akci navštívili a osobně podpořili.

Josef_Laufer_-_DSC_2511

Jiří_Zonyga_-_DSC_2191Helena_Vondráčková_-_DSC_2561

Pak už se interpreti a V.I.P. hosté odebrali do útrob Martinského mlýna, kde na ně čekal výborný catering Top Hotelu Praha, který tuto část večera zajišťoval už počtvrté.

Helena_Vondráčková_-__DSC4264Helena_Vondráčková_-__DSC4186A

Na podzim letošního roku se za účasti novinářů předá opět, to co se z vybraných financí nakoupí a této akce se jako již tradičně zúčastní i někteří z účinkujících.

 

Agentura Martin France

Taneční magazín

 

Rozhovor se zpěvačkou, herečkou a moderátorkou DAGMAR HERZÁNOVOU

„Obdivuji obrazotvornost a trpělivost choreografů“

Fascinuje ji tanec, choreografie, hudba i móda – taková je od dětských let slavná zpěvačka a herečka Dagmar Herzánová

MEZI TANCEM A CHOREOGRAFIEMI ODMALIČKA

Patřila k těm šťastným – obdobně jako Dara Rolins – jimž se poštěstilo stát se zpěvačkou již v útlém dětství. Vystupovala se slavnou skupinou Spolužáci, jejíž hit „Né, pětku né“ zněl téměř každý den éterem. Dagmar Herzánová se později vypracovala i na sólovou zpěvačku. Zároveň vystudovala herectví. Moderovala stovky koncertů a zábavných akcí. Nyní se věnuje náročnějšímu repertoáru. Zpívá tvrdší rock, inklinuje k jazzu i dalším hudebním oblastem. Taneční magazín si s Dagmar Herzánovou popovídá hlavně o jejím vztahu k tanci, choreografii a pohybu vůbec.

Vystupovala jste již v dětství, jak to bylo ale s tancem? Chodila jste taky do tradiční rytmiky?

„Jako malá jsem vyrůstala v Litoměřicích, chodila jsem tam samozřejmě do Sokola na rytmiku. Jinak tanec jako takový jsem měla ráda odjakživa. A na mou první choreografii si vzpomínám, když mě táta postavil do rohu pokoje před zrcadlo a začali jsme tu konkrétní písničku pohybově stavět. Později jsem si již sama vymýšlela choreografie na písničky i na různých místních litoměřických vystoupeních a soutěžích. To se mi hodilo o pár let později, kdy jsem si již sama vytvářela choreografii na píseň od Michala Davida. Dá se to shrnout, že jsem vlastně odmalička nasávala jevištní pohyb od ostatních.“

A co tradiční taneční, jak jste je prožívala?

„Taneční? Bylo to velké utrpení. Chodila jsem na ně do pražského Paláce kultury, shodou okolností s dcerou Milana Drobného, Míšou. Nebyla tam na tanec ani zrovna nejvhodnější podlaha. Nebavilo mě to, kluci se potili a holky se styděly. Navíc poprvé podpatky a pro mne až moc sešněrované pohyby. Ale, alespoň ty taneční naučily kluky galantnosti…“

Jak vnímáte vůbec tanec jako takový obecně, jen tak z pozice divačky?

„Tanec a balet miluju. Samozřejmě i sporty z něho vycházející – krasobruslení, uměleckou i sportovní gymnastiku. Chodím soustavně do divadel, sleduji pravidelně taneční soutěže. Je to krásná disciplína. Pochopitelně, hodně mi daly i výuky jevištního pohybu na Vyšší odborné škole herecké. Základy stepu mi tam dával Petr Veleta. Potom jsem pohyb a jevištní práci celkově začala vnímat trochu jinýma očima.“

Má něco společného s tancem i pohybem Váš pěvecký vzor?

„Samozřejmě. Je jím totiž Madonna. Imponují mně její taneční filmy i to, jak si umí vystavět písničku jako číslo. Myslím, že má velice dobrý čich na lidi kolem sebe. Na správný tým.“

DagmarHerzanova1

A jaké štěstí jste měla na spolupracovníky z oblasti tance a choreografie Vy?

„Ráda se obklopuji lidmi, kteří mne něco naučí. Moho jsem toho pochytila i od Martina Gabriela, který nám stavěl pohybově vystoupení v éře vystupování s Lukášem Vaculíkem a Dagmar Veškrnovou. Také jsem spolupracovala s vedoucí legendárního pražského souboru Valášek Hankou Dolejší, která nám doporučovala šikovné tanečníky do programu Boney M revival. A v té éře jsem se také mnoho naučila od spolupracovnice předního muzikálového režiséra a choreografa Radka Balaše Lindy Stránské. Později jsem měla to štěstí spolupraco vat ještě s další výbornou tanečnicí a choreografkou Hanou Číčelovou, která rovněž léta asistovala Radku Balašovi. Ráda jsem rovněž chodila i na hodiny swingu (což je nyní poměrně módní záležitost) k Heleně Brouskové.“

Jak se Vám spolupracuje s choreografy?

„S choreografy velice ráda spolupracuji. Obdivuji jejich obrazotvornost, to, co umí tancem vyjádřit i jejich trpělivost. Kolikrát jsem doslava fascinována, jak fantasticky se dá nádherně vizuálně na jevišti ta která písnička tancem zvýraznit!“

Jak jste dospěla k někdejšímu projektu Boney M revival, který jste v předminulé otázce ‚nakousla‘?

„Jak uvádím, od mládí jsem byla ovlivněna tanečními filmy, tanečně propracovanými klipy. Jednoho dne mě Jarda Beneš, který vystupoval v Semaforu, ovlivnil natolik, že jsem se rozhodla připravit velké zájezdní show ve stylu a na hudbu slavných Boney M. Stálo to hodně hledání vhodných jevištních partnerů, nahrávání hudebních základů i celkových příprav. Prostě – pot i slzy. Nakonec jsme vše dovedli k jevištnímu tvaru. Nebylo mu dopřáno dlouhé éry. Zanedlouho celý projekt ztroskotal na mezilidských vztazích. Po nějaké době jsem měla to &sca ron;těstí, že jsem se v Praze setkala i se skutečnými Boney M. Při jednom z jejich vystoupení jsem i spontánně vystoupila na pódium k nim a zatancovala si. S jejich zpěvačkou Liz Mitchellovou jsem se pak dokonce i bavila o našem revivalu. A aby všem spojením se slavnou diskotékovou kapelou nebyl konec, tak jsem se loni při své cestě do Anglie v Londýně setkala s černoškým zpěvákem, který byl synem zpěvačky Marcii Barettové z původní sestavy Boney M.“

BonneyM-revival
Boney M revival

To znamená, že ráda chodíte i na diskotéky?

„No, samo sebou. Ráda jsem chodívala taky na kurzy v rytmu flamenca do pražské Lucerny. Zbožňuji i černošské diskotéky, které byly například v klubu UNICO na pražském Žižkové. Častým hostem jsem byla taky na diskotékách u pražských studentských kolejí Větrník v Břevnově. Hodně jsem toho před lety protančila i na diskotékách v České Lípě, kde mám kamarádky. Ze známých diskžokejů byli a jsou mému srdci a naturelu nejbližší asi Michal Viktořík, Luděk Formánek a Miloš Pecháček. Díky nim jsem poznávala i styly funky a soul, což je vlastně taky p ůvodně černošská muzika. Snad jsem na nikoho nezapomněla? Samozřejmě, dneska je již spousta dalších mladých diskžokejů, ale to je už nová generace.“

Proč jste se od dětských „popových střevíčků“ dostala k tvrdší muzice?

„Pop-music byla asi na mě moc sladká a sešněrovaná? V rocku mi přijdou lidé přirozenější. A upřímně, mnohdy i muzikálnější. Nicméně, k rocku mě přivedla moje učitelka zpěvu Hana Pecková. Paradoxně – je to totiž bývalá operní zpěvačka! Odhalila ve mne něco, co já sama netušila, i když jsem k rocku inklinovala odjakživa. Navíc, pro mne je to další hudební obor, kterému se můžu věnovat. Mimochodem, rockem to neskončilo! Pak následoval blues a jazz. 🙂 “

Dbáte pečlivě i na výběr textů?  Vím, že pro Vás píšou přední textaři.

„Texty, to je můj letitý problém. Jako mladá holka jsme zpívala dost naivní texty. Tím nemíním dětskou tvorbu, tam se to víceméně předpokládá. Stále jsem měla problém s obsahem písně. I když… Psát pro ,mladý děvče´ je asi vždycky těžké. Na obsahu mi hodně záleží. Pokud mi text nejde takzvaně do pusy, nebo s ním obsahově nesouzním, neumím na jevišti podat stoprocentní výkon. Podle mne je to pak vždy na výsledku vidět. Jsem prostě náročná. Od dětství mně psal texty František Ringo Čech. Je pro mne génius. Krom toho, že je to člověk se smyslem pro humor a zná mě od mala, tak třeba záležitosti, které psal  pro Jiřího Schellingera jsou dodnes nepřekonané. Dnes je dobrých textařů málo. Pro mě je to královská disciplína, které je málokdo schopen. Je to těžká práce, ale krásná…“

Dagmar na vernisáži s autorem rozhovoru

Speciálně pro Vás napsal těsně před svou smrtí text i legendární Pavel Vrba…

„Další genius. Další krásné setkání. Pavel Vrba a jeho nesmrtelné hity pro Olympic a jiné. Mám od něj ten krásný text na zahraniční melodii. Snad ho někdy zrealizuji? Doufám a věřím. Zaslouží si to ten text i pan Vrba.“

Patříte ke zpěvačkám, kterým není lhostejné, jak na pódiu vypadají, jak dbáte na svůj celkový styling?

„Styling a image jsou pro zpěvačku alfou a omegou. (I když… Jak pro kterou?) Miluju módu, miluju líčení, spolupracuji s profesionály. Pobyt v Anglii mě v tomto směru opět posunul. Londýn je město módy a stylu. Tedy přesněji řečeno stylů. Tam je člověk mého ražení a vkusu jako ryba ve vodě. Ráda pozoruji modní trendy a zkouším je přímo sama na sobě. Mám ráda kreativitu a nebojím se jít do takových těch ujetých a šílených věcí. A to Londýňané opravdu neřeší. Kéž bychom se i u nás poučili z jejich odvahy a nadhledu. Móda a já, to je na dlouhé povídání. Jednu dobu jsem i vytvořila módní butik. V tom jsem prostě šílenec a maniak. 🙂 “

DagmarHerzanovaCB

Závěrem se vraťme obloukem zpět k tanci a tanečníkům. S mnohými jste spolupracovala. Jak je vnímáte jako lidi?

„Mým snem odjakživa byl velký program s tanečníky i kapelou. Dělá se mi s nimi nejlépe ze všech lidí z branže. Hodně mně dala i spolupráce s Markem Křenkem, který po komplikovaném zranění a upoutání na vozík znovu začal tančit a stavět choreografie. A také si uvědomuji u tanečníků velký společenský problém, ačkoli vytvářejí a vytvořili krásné i hodnotné umění, tak vlastně nemají na konec své náročné a zdravotně složité kariéry ani kvalitní důchody.“

 FOTO: archiv Dagmar Herzánové

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN