Mezinárodní den tance

Nezapomeňte tančit 29. dubna! Oslava tance a pohybu probíhá po celém světě!

 

prostranství před Výstavištěm, Holešovice

29.4. od 13:00 h

Každý rok ve stejný den probíhá po celém světě oslava tance a pohybu – Mezinárodní den tance. Tančit se bude na mnoha místech v celé České republice, v Praze to budou např. Piazetta Národního divadla nebo prostranství před Výstavištěm v Holešovicích.

Neváhejte se zapojit i Vy, máte prostor před Výstavištěm v Holešovicích! Studio ALTA, PONEC – divadlo pro tanec a divadlo Alfred ve dvoře připravili program, který je otevřen každému, od dětí po seniory, od laiků po profesionály.

Tanec Praha zapojí do oslav nejen spřízněné umělce, ale i žáky základních škol, na kterých profesionální umělci působí v rámci projektu Tanec školám.  Přijďte je podpořit nebo se s dětmi zapojit do našich pohybových her již od 15:00 hod.!

Během odpoledne se představí řada dalších projektů a umělců od aktivit dětí, přes současný tanec, fyzické divadlo po folklor nebo capoeiru. Akce je součástí celorepublikové oslavy Mezinárodního dne tance, kterou koordinuje Vize tance: www.danceday.cz

Celý program u Výstaviště zde:

http://www.altart.cz/program/mezinarodni-den-tance/

Katka Kavalírová

Taneční magazín

 

Brazilský choreograf uvádí světovou premiéru inscenace REPLAY!

REPLAY boří latinskoamerická taneční klišé

PONEC – divadlo pro tanec uvádí 18. a 19 . dubna v 20:00 hod. světovou premiéru společného projektu tanečního souboru ME-SA a brazilského choreografa Renana Martinse REPLAY, který boří latinskoamerická taneční klišé. Po deseti letech strávených v Evropě se Renan Martins ohlíží zpět, reviduje svou tvorbu a za pomoci vášnivých, pestrobarevných a přehnaně dramatických útržků vytváří představení, v němž se celkový význam vyjeví až jako podivuhodná skládačka nejrůznějších významotvorných akcí.

Inscenace je metaforou komunikační neschopnosti – nemožnosti nalézt se občas s druhými ve stejném bodě, vzájemně si porozumět,“ vysvětluje producentka projektu Karolína Hejnová a dodává: “Každý z tanečníků se dost dlouho nachází v jiném momentě nebo v jiné intenzitě než ostatní. Opakujeme pohybová schémata, abychom se společně našli – je to taková Rubikova kostka” Pětice tanečníků uvádí svá těla do pohybu, jako by je poháněly nekonečné příběhy, záhadné události i prožitá traumata. Společně se snaží rozlousknout hádanky, vyřešit rébusy a složit tak celkový obraz.

Společně se souborem ME-SA a světelnou designérkou Katarínou Ďuricovou přivádí inscenace diváky i performery do prostoru, který je stejně tak tragický jako komický, romantický i suchopárný a výpravný i absurdní zároveň.

REPLAY je druhou spoluprací ME-SY a Renana Martinse. Jejich první projekt „Let Me Die In My Footsteps“ byl zařazen na prestižních seznam 20 evropských prioritních představení sítě Aerowaves pro rok 2016. Představení bude dále putovat do Lipska, kde bude mít v 27. dubna mít v rámci festivalu Dance transit Praha.Dresden.Leipzig premiéru německou.

Více na www.divadloponec.cz

Renan Martins

Brazilský choreograf žijící v Bruselu začal svá taneční studia v Rio de Janeiru na Deborah Colker Movement Center, odkud pak pokračoval díky stipendiu na salcburský SEAD a dále na P.A.R.T.S. (Performing Arts Research and Training Studios), kde studoval v letech 2010–2013. Své autorské projekty uvedl na festivalech v Brazílii i mnoha evropských zemích. Jako tanečník spolupracoval s autory, jako je Iztok Kovac, Marysia Stoklosa, Meg Stuart aj. V posledních letech se intenzivně věnuje výuce a workshopům v Evropě.

ME-SA

Skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, která kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů jak z československé, tak mezinárodní taneční scény. Soubor třikrát získal nominaci na “Taneční inscenaci roku”. V roce 2015 získala Martina Hajdyla Lacová, jedna ze zakladatelek ME-SY, ocenění “Tanečnice roku” za svůj výkon v představení SuperNaturals, dalším projektu souboru, který je na prestižním seznamu Aerowaves, tentokrát pro rok 2015. Za výkon v sólovém představení L – One of the Seven byla Martina Hajdyla Lacová nominována na Cenu Thálie 2016.

Kateřina Kavalírová

Foto: Helena Fikerová

Taneční magazín

Terezu Hradilkovou po premiéře pěkně bolely nohy!

Vstávat a cvičit! To je Švihla!

 

 

12. října proběhla v divadle Ponec premiéra Terezy Hradilkové a kol. pod  názvem Švihla.

Švihadlo. Nástroj k vyjádření emocí celkem netradiční. Myšlenka vpravdě nezvyklá a originální.

Zvuk švihnutí protíná vzduch. Myšlenky cvičící osoby probleskují  hlavou stejně rychle jako kmitají nohy po parketu. Jednotvárné, rovnoměrné poskoky.  Ještě roztočit švihadlo, obtočit a znovu do jednotvárných neúnavných skoků. Osoba si promítá  dějiny Česko-Slovenska. Už je to jinak.  Také jeden konec , také jeden rozpad.  Ještě skok do strany a výš, rozběhnout a skákat pozpátku… a nezapomenout skákat „vajíčko“. Trochu se ty ruce zamotaly! „Mrsk“ švihadlem do kouta.

20161012_5567

Zuřivá osoba boxuje do prázdna. Lítý boj, pád. Bezvládně leží. Ale vstává se znovu. Znovu cvičit, znovu švihadlo. Hlavou bzučí nekonečný  koloběh – práce, kavárna, děti, rodina, stále dokola…, práce, kavárna, děti, rodina…. už nikdy! Pád na zem a těžké oddychování.  Není divu.

20161012_5596

A  znovu  do skoku. Pořád se zvedat, padat a zvedat se, to je lidský úděl.

Na představení Terezy Hradilkové upoutá pozornost samozřejmě  v první řadě její sportovní výkon, obzvláště sedíte-li blaženě v hledišti. V duchu jásáte, že nemusíte skákat právě Vy. Na cvičící  osobu se obvykle dobře dívá.  Nemůžeme ale příliš mluvit o nějakých silných emocích, které by toto dílko přeneslo na diváka.  Budeme-li ovšem spravedliví,  sport je tu celé věky právě od toho, aby člověka emocí zbavil a vyčistil mu mysl i tělo. A  přesně to  se vlastně v  představení  „Švihla“ odehrává. Možná tedy byl i záměr autorky a performerky tentokrát  neútočit tolik na divákovy city a nenechat se jimi  ani sama „válcovat“.  Hlavní hrdinka  tedy statečně překonává  rozchod díky sportu. Chcete-li tedy zažít osvěžující představení a relaxovat při pohledu na tvrdě cvičící osobu, nenechte si „Švihlu“ ujít.

20161012_5611

Tereza Hradilková přiznává, že inspirací pro její představení byla práce na tanečním filmu „Beating“, natáčeném v boxerském zázemí Palaestra. Terezu fascinovalo úsilí boxerů, kteří neúnavně trénovali a skákali přes švihadlo. Střídali rytmus, variace různých skoků a přeskoků, tak lehce, jejich pohyb vlastně připomínal tanec.

tereza-hradilkova_svihla2

Zeptali jsme se….

TM: Jak dlouho jste se připravovala na takové fyzicky náročné představení?

Tereza: „Přibližně rok přípravy to byl. Možná jsem i zhubla“, směje se Tereza Hradilková.

TM: Cítíte nohy po takovém vystoupení?

„No, nohy bolí. Jsem opravdu unavená, nemůžu říct, že bych tento výkon nepocítila“.

Přejeme Tereze hodně výdrže

479_98379652456bb46ba272d9

Eva Smolíková

Foto: divadlo Ponec,  Vojtěch Brtnický

Taneční magazín

Flamenco tady a teď – v barvě

Shodou okolností a náhod se právě ve stejném čase, kdy na evropském šampionátu v kopané ve Francii bojoval fotbalový tým Španělska o postup, odehrávalo na scéně pražského divadla Ponec špičkové představení španělského flamenca v podání žáků i pedagogů tanečního studia Element Jany Drdácké…

 

 

Závěrečné červnové pondělí nepatřilo v Praze pouze místo u televizních obrazovek příznivcům fotbalového evropského šampionátu ve Francii. Milovníci Španělska si museli ujasnit priority. Buď podporovat pasívně španělský fotbalový tým v boji s italskými reprezentanty o postup do čtvrtfinále, anebo navštívit v pražském divadle Ponec večer FLAMENCO DE COLORES IX. Dlužno podotknout, že ti, kteří dali přednost flamencu, určitě neprohloupili!

Jana Drdácká (nositelka slavného atletického jména) z pražské taneční školy Element již tradičně představila frekventanty, absolventy i lektory této školy v pestrém a dramaturgicky vyváženém programu, který se skládal ze dvou částí.

V úvodní části mohli diváci sledovat kolektivní vystoupení začátečnických, mírně pokročilých, středně pokročilých i pokročilých kurzů. Na programu byly postupně tance: Zambra, Farruca, Guajira s vějíři, Caracoles s vějíři, Tangos de Málaga, Caňa s mantónem. Vystoupení umocnily kostýmy i působivý styling tanečnic. Scéna byla vcelku strohá, bez horizontu, pracovala pouze s nasvícením. Závěrečnou tečku první části programu obstarali lektoři Jana Drdácká a Eduard Zubák v tanci Soleá. Jana Drdácká byla i velmi nevtíravou a dostatečně erudovanou moderátorkou celého večera. Moderátorka si pro div&aac ute;ky připravila i nápaditý interaktivní test, kterým je nenásilně přiblížila kořenům a tradicím flamenca. První část večera byla doprovázena pouze reprodukovanou hudbou.

FLAMENCO1

Detailněji se musím vrátit ke kostýmům. Na obdobných akcích tanečních kursů zpravidla vídáme narychlo spíchnuté šaty „jako ve stylu“ anebo kostýmy typu „co dům dal“. Z celého pondělního vystoupení taneční školy Element bylo patrné, že zde neponechávají pranic náhodě. Jejich kostýmy nebyly přehnaně zdobné či pouze stavěné na divadelní efekt. Jejich hlavní devízou byly vhodně zvolené barvy, jež zvýrazňoval velmi kvalitně používaný světelný park. Šlo o kostýmy praktické, umožňující pravidelnější nošení, ale vhodně volenými dekory správně evokovaly španělský styl.

Druhou část programu již doprovázela kytara Jana Pospíšila a Morenita de Triany a zpěv Petry Dokládalové a rovněž španělského kytaristy Morenita de Triany.

Po přestávce byla na pořadu čísla: Tientos a Mariana,Zambra a Tangos de Granáda, Seguiriyas s vějířem (a kastaněty), Tangos de Triana, Soleá por Bulerias, Fandangos de Huelva, Abandolao. A závěrečnou tečku vytvořilo Sevillanas v podání trojice lektorů Jany Drdácké, Lucie Bevelaqua a Eduarda Zubáka.

Defilé taneční školy Element bylo nesmírně působivé. Mne osobně dojala jedna z tanečnic již v pokročilejším měsíci těhotenství. Ale ani děťátko v jejím bříšku neubralo nic z jejího nasazení i zápalu! A i to je důležité. Podporovat lásku k tanci i v budoucích generacích. A pokud jste flamencu podlehli i výrazněji, tak se třeba s lektory taneční školy Element potkáte na kurzech 11. – 15. 7. v Praze, 16. – 22. 7. v Boskovicích anebo od září do prosince na pravidelných podzimních kurzech v pražské Opletalově ulici.

 FLAMENCO2

Foto: archiv divadla Ponec

Michal Stein

Taneční magazín