Rubrika: Novinky z tanečního světa

Opereta „Veselá vdova“ znovu na scéně

Divadlo J.K. Tyla v Plzni a HD Karlín přináší oblíbenou operetu

Jedna z nejslavnějších operet všech dob,  „Veselá vdova“ Franze Lehára,  právě vzniká v koprodukci Hudebního divadla Karlín a Divadla J. K. Tyla v Plzni. Tato inscenace  bude mít premiéru 24. ledna 2019 na scéně HD Karlín a 2. února 2019 se opereta představí poprvé v Plzni.

V hlavních rolích uvidíme Lívii Obručník Vénosovou, Pavlu Břínkovou, Michaelu Noskovou, Vlastimila Zavřela, Jana Ježka, Aleše Brisceina či Dalibora Gondíka.

Dalibor Gondík, (který současně  účinkuje ve StarDance), říká:  „Když jsem dostal nabídku účinkovat ve Veselé vdově, zhrozil jsem se: Já jsem určitě ten pravý typ do operety!  Ale přesvědčili mě, že se tam také hraje“

Dalibor Gondík

Martin Otava, ředitel Divadla J.K.  Tyla si pochvaluje, že spojením plzeňského divadla a HD Karlín vznikne inscenace, která nabídne mimořádný hudební, pěvecký i vizuální zážitek.

Pavla Břínková, Martin Otava, Lívia Obručník Vénosová

Milovníky  klasického zpěvu musíme bohužel trošku zklamat, během představení budou použity mikroporty.  Někteří toto nesou nelibě, ale ředitel HD Karlín Egon Kulhánek  říká: „Snažíme se uspokojit ucho současného diváka. Kdybychom nepoužívali techniku, znělo by to stejně, jako byste si chtěli poslechnout nejnovější hudbu  ve staré Škodovce“.

„Veselá vdova“ je klasický operetní titul stříbrné éry vídeňské operety, jenž proslavil skladatele Franze Lehára.  Na interprety pak klade vysoké nároky po stránce zpěvu, tance i herectví.

Diváci se mohou těšit na velkolepou podívanou inspirovanou styly art deco a secese, slibuje Lukáš Kuchinka, který navrhl scénu.

Kostýmy návrhářky Dany Haklové by měly souznít nejen s hudbou, ale i se scénou, proto  se také inspirují obdobím secese a art deco.

Lívia Obručník Vénosová, Martin Otava, Pavla Břínková, Michaela Nosková (částečně překrytá  Daliborem Gondíkem) a Jan Ježek (zády)

V titulní roli „Veselé vdovy“, elegantní Haně Glawari,  se představí sopranistka Lívia Obručník Vénosová. Ta se setkala s Veselou vdovou poprvé před sedmi lety  a jak sama vzpomíná, byla to pro ni první opereta a velké ponaučení.  Tehdejší režisér inscenace nebyl nikdo jiný než Jan Ježek, kterého uvidíme v roli barona Mirko Zeta.

A co by byla opereta bez kankánu? Na kankán se můžeme těšit v podání  Michaely Noskové.

Zeptali jsme se…..

Lívie Obručník Vénosové:

Jak se těšíte na Hanu Glawari a máte s ní něco společného, například temperament?

„Naposledy jsem tuto roli zpívala před 7 lety v divadle F.X. Šaldy a teď   jsem moc ráda, že se k ní můžu znovu vrátit.

S panem  skladatelem  Franzem  Lehárem  – s ním mám něco společného….On se  narodil na Slovensku stejně jako já, studoval na Pražské konzervatoři stejně jako já a má maminku Maďarku stejně jako já.  S ním bych si popovídala jistě více než s Hanou Glawari.  Pokud jde o temperament, myslím si, že ve Veselé vdově se zrcadlí temperament pana skladatele a určitě tam budou slovenské a maďarské ingredience.“

V čem je role Hany Glawari tentokrát pro Vás jiná?

Lívia Obručník Vénosová

„Mám pocit, že už to pro mě bude určitě  lepší, protože budu ponaučená z minulosti z věcí, které bych víckrát nedělala  a  doufám, že  to povede k mé lepší interpretaci.  Jak to bude vizuálně, to je věc  pana režiséra, do  toho úplně zasvěcená nejsem, ale myslím si, že výsledek bude hezký  pro odborné  i laické oko a ucho.“

Prozradíte,  co už byste znovu nedělala?

“Budu volnější v projevu slova (pokud se mi to povede), protože v operetě se také mluví,  a to mně se nestává často.  Převážná většina  mého repertoáru jsou operní role a ne operetní. Před sedmi lety to byla   pro mě novinka,  ale doufám, že od  pana Ježka jsem se toho naučila dost, abych interpretovala Hanu Glawari lépe než  tehdy.  Snad se mi to tenkrát také povedlo, ale jak se říká,  zkušenost poučí a posouvá dopředu.“

Děkujeme a držíme palce

Zeptali jsme se…..

Pavly Břínkové (v roli Praskovje Pričičové):

Je to už dokonce potřetí, co hrajete ve Veselé vdově. Porovnejte tyto tři inscenace….

 „V  roce 1987 jsem hrála Valencii,  subretu s obrovským nádherným kankánem na konci představení,  kdy jsem skončila „provazem“.  To byla úplně jiná role než Hana Glawari v Moravském divadle,  hlavní role byla  pěvecky velice náročná, to bylo nesrovnatelné. A v tomto třetím zpracování  už mám  jen malou činoherní roli, ale velice mě těší. Toho,  co jsem dříve pokládala za samozřejmost,  tedy každou  moji novou práci včetně hlavních rolí,  si  dnes velice  vážím.“

Jak se Vám tančil kankán v prvním zpracování Veselé vdovy?

(Úsměv)  „Mám takovou nemilou vzpomínku.  Při tom velkém kankánu při hlavní zkoušce, tedy týden před premiérou, jsem skočila do provazu a urvala jsem si stehenní sval, to bylo strašné. Ale tu premiéru jsem stejně dělala, se zavázanou nohou. Dělala jsem, že nic, ale polykala jsem slzy.

Pavla Břínková a Dalibor Gondík

Když jsem ležela  s bolavou nohou,  Evžen Sokolovský (tehdy režíroval) mi zavolal a chraptěl do telefonu: „Pavlo, tak se ke mně doneslo, že už nikdy nebudete takové obscénnosti dělat!“  A skutečně,  od té doby jsem už nikdy pravý ‚špagát‘ neudělala. To  byla tehdy  taková bolest..  Já jsem při tom stále  hrála a tančila,  o to déle léčení  trvalo. Na jevišti na mnohé zapomenete, v tom je jeviště úžasné,  ale stačí krok za portál a už se hroutíte.“

Všichni Vaši kolegové o Vás vždy mluví s velkým respektem a úctou. Je to také tím, že  vydržíte tolik bolesti?

„Jéé! Těžko odpovídat! Já opravdu nevím.  Asi snad je to v mé  profesionalitě, nikdy jsem nenechala nic náhodě, vždy jsem byla perfektně připravená.“

Proč je Veselá vdova divácky tak úspěšná?

„Je tam opravdu nádherná hudba a pokud se to zazpívá skvostně, zatančí  skvostně a uhraje skvostně, no tak není o čem pochybovat.“

Děkujeme a přejeme „Veselé vdově“ znovu úspěch

Pavla Břínková, Martin Otava, Lívia Obručník Vénosová

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

CÉLINE BERGER a její nový „Tanec v kruhu“

Výstava fotografií s tanečním názvem proběhne od pátku 5.10 2018 do neděle 25.11 2018 v Praze – Karlíně. Vernisáž bude v bývalých karlínských kasárnách, v objektu Karlín Studios ve čtvrtek 4. října od sedmé hodiny večerní.

Výstava je součástí „Fotograf Festivalu“. Tématem jeho již osmého ročníku jsou hranice mezi pracovním a volným časem. „Fotograf Festival“ se v roce 2018 představí pod názvem „Ne-práce: Zaměstnání volnem”. A přinese výstavy, diskuze a doprovodný program propojující médium fotografie s diskutovanými sociálními otázkami z oblastí práce a volného času. Jako každý rok se zaměří i na specifika fotografie a reprodukovatelného obrazu jako takového a to skrze tvorbu zahraničních i domácích autorek a autorů.

Tvorba Céline Berger je propletená s korporátními strategiemi a myšlením a je odrazem autorčina dosavadního pracovního působení. Po dvanácti letech v trvalém zaměstnání se paní Berger rozhodla změnit své priority a věnovat se umělecké tvorbě na volné noze. Reflexe jejích předchozích zkušeností se tak stala důležitou linkou .Ta propojuje autorčina videa, fotografie, krátké filmy a objekty.

Osobní vývoj umělkyně je spíše protipólem k tomu, jaký podstupují velké nadnárodní firmy. Ty stále častěji propojují práci s hrou, pracovní prostředí designují pro své zaměstnance jako hřiště. Čím dál více tak dochází k prolínání osobního a veřejného, volného a pracovního času. Céline Berger toto propojení tematizuje v řadě odlišných projektů – jejich výběr je představen jak v Karlin Studios, tak nedaleké prodejně luxusního kancelářského nábytku – Vitra.

Céline Berger se ostentativně zdržuje toho být přímo kritická. Je spíše pozorovatelkou, která cíleně vybírá pokřivená místa korporátní kultury a zobrazuje je do světa současného umění, které má ovšem také tendenci přijímat některé způsoby firemního fungování.

Vernisáž výstavy bude 4. 10. 2018 v 19.00 hodin

Karlin Studios, Prvního pluku 20/2, Praha 8-Karlín

 Otevřena bude : st–ne 13–18 h

Umělecká přednáška: Pracuj jako umělkyně a odpočívej jako korporace (přednáška i prezentace budou v anglickém jazyce)

4.10. v 18.00 – Vitra Showroom (Křižíkova 148/34, Praha 8-Karlín)

TANEČNÍ MAGAZÍN

Skladatel taneční i vážné hudby slaví koncertem

Ten muž v dešti není francouzský herec Philippe Noiret. Na snímku je skladatel Josef Marek, který právě slaví význačné jubileum. A se svým kolegou Jaroslavem Šarounem jej oslaví v pondělí 15. října.

Společnost českých skladatelů, člen AHUV a Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze

Vás zvou

na slavnostní jubilantský koncert

Jaroslav ŠAROUN 75 let a Josef MAREK 70 let

V programu ze skladeb jubilantů účinkují:

Irena Troupová, Petra Vondrová a Vratislav Kříž – zpěv

Tereza Krippnerová, Jaromír Meduna a Jan Meduna – recitace

Lukáš Moťka – trombon

Jan Dušek a Jaroslav Šaroun – klavír

Kdy?

V pondělí 15. října 2018 v 19.30

Galerie – HAMU,

Lichtenštejnský palác,

Malostranské náměstí 13, Praha 1 – Malá Strana

Vstup volný – vstupné dobrovolné

Ke gratulantům se připojuje i

TANEČNÍ MAGAZÍN

Nabitý premiérový SEJF v Teplicích

Prezident Jakub Kraus i Jan Žižka a mnozí další se objevili poslední víkend v září v lázních Teplicích! Nový festival zde probíhal dokonce i v kostele!

28. a 29. září 2018 se v Teplicích konal první ročník studentského uměleckého festivalu SEJF. Festival se odehrával v sedmi lokacích, napříč centrem lázeňského města. Představil více než padesát programových bodů. Diváci mohli o posledním zářijovém víkendu navštívit čtyři divadelní hry od tří studentských uskupení, poslechnout si sedmnáct hudebních formací a shlédnout čtyři bloky studentských filmů a osm celovečerních snímků. Součástí festivalu byla i sekce volného umění, která představila několik soutěžních i nesoutěžních výstav a vystoupení.

Ústředním místem festivalu se stal odsvěcený kostel Bartholomeus, kde byl festival slavnostně zahájen a zakončen. Prostor zároveň hostil divadelní představení studentských spolků napříč republikou. Zastoupeni zde byli studenti z pražské DAMU i brněnské JAMU. Na terase před kostelem se navíc v sobotu konal SEJF Market, tedy přehlídka regionálních prodejců.

Mekkou volného umění se na víkend stala budova Telecomu na teplickém náměstí Svobody. Studentským organizátorům se tak podařilo veřejnosti otevřít desítky let uzavřené prostory a přetvořit je v duchu moderního umění. Odehrála se zde mimo jiné dvě audioperformativní vystoupení od zahraničních umělců Barryho Wana či dvojice Poliny Khatsenka s Jana Krombholze a také tuzemských tvůrců. Návštěvníci mohli obdivovat fotografie Petra Hricka, olejomalby Jana Žižky, space-artové grafické kresby Josefa Bartoně a mnoho dalších. Ve třetím patře se pak promítaly bloky studentských filmů. V Telecomu také proběhla módní přehlídka značky s teplickými kořeny – Hololatex.

Zahradní dům nabídl hudební vystoupení kapel z celé republiky. Diváci si mohli poslechnout místní matadory, mezi kterými nechyběly kapely jako Furyant, Public Fusion nebo Urban Turban, ale i olomoucké PneumothoraX. Teplice svou návštěvou poctil i místní rodák Vojtěch Urbánek a představil návštěvníkům střípky z právě připravovaného alba.

Ze Zahradního domu si návštěvníci festivalu mohli odskočit do nedalekého Café Schönau. V pátek zde pokřtil svou novou desku DJ Oftopik, v sobotu pak uvedl svou novou básnickou sbírku a album písničkář Cermaque, který ve svém rodném městě spojil síly s přáteli Davidem „Dejvem“ Vinklerem, Lukášem „Zulou“ Rejchrtem a Lukášem „Srpikem“ Srpem, pohybujícími se kolem nově vznikajícího rapového uskupení.

Festival pokračoval i v nočních hodinách. V industriálním prostoru a vnitrobloku za klubem Candy se ve večerních hodinách představily další studentské kapely a noc pak návštěvníci protančili pod taktovkou lokálních i pražských DJs. V pátek se o přízeň diváků utkali básníci Slam poetry – Anatol Svahilec a Dr. Filipitch – a představili Teplicím český vrchol improvizované poezie. Na ně navázala electro-rapová kutnohorská formace Ptakz a o den později ostravská ambientní senzace Šamanovo zboží.

Dále byly promítány filmy v Kině Květen, instalovány výstavy v Regionálním muzeu Teplice. V lázeňském domě Beethoven se divákům představili úspěšní absolventi Gymnázia Teplice a v podchodu v ulici U Keramiky představili za podpory MolotowTM své sprejerské umění zástupci teplické graffiti scény.

V sobotu večer pak proběhlo slavnostní zakončení festivalu v kostele Bartholomeus. „Na zakončení každého festivalu přichází chvíle, kdy se oznámí datum dalšího ročníku. Musím vás zklamat, to se nestane. SEJF bude určitě pokračovat, možná i jako festival. Víme ale, že Teplice si zaslouží kulturu a život. Neříkám, že zrovna my toho dosáhneme, ale vynaložíme veškeré síly, abychom tento cíl naplnili. Proto zakládáme kulturní platformu SEJF, která bude pravidelně pořádat kulturní akce menšího rozsahu,“ napověděl prezident festivalu Jakub Kraus, jakým směrem by se SEJF měl ubírat v budoucnu.

Během ceremoniálu byli vyhlášeni vítězové soutěžních sekcí – betonovou cenu za volné umění od značky GURĒ si odnesl student teplického gymnázia Václav Švestka, skleněná cena za film z dílny Vure Dynamics poputuje do Olomouce za Ditou Stuchlíkovou, režisérkou filmu „Egosánek“ a studentkou uměleckých oborů na UPOL.Dřevěná cena od Bohewo směřuje do rukou souboru studentů čtvrtého ročníku magisterského studia pražské DAMU, kteří na SEJFu odehráli dvě inscenace dramat Václava Havla.

Prezident Kraus také poděkoval partnerům festivalu, mezi kterými figuruje statutární město Teplice, Ústecký kraj, společnost Marius Pedersen, Zahradnictví Dvořák a syn, sklářský nadnárodní koncern AGC, Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, stavební firma JTH, Severočeské vodovody a kanalizace, společnost Dignitary Service a turistické centrum Visit Teplice.

Foto: SEJF

Matěj Senft

pro TANEČNÍ MAGAZÍN