Moravská filharmonie spojila hudbu Bedřicha Smetany, Karla Kovařovice a Antona Brucknera

Koncert pro klavír a orchestr f moll, Orchestr povede Robert Jindra

Na čtvrtek 12. ledna pozvala Moravská filharmonie cenami ověnčeného klavíristu Marka Kozáka, který přednese Koncert pro klavír a orchestr f moll Karla Kovařovice. Koncert s titulem Hledání kořenů a patriotismus v hudbě zahájí Předehra k opeře Tajemství, jedno z nejdokonalejších děl Bedřicha Smetany, zazní také Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“ Antona Brucknera. Symfoniky povede dirigent Robert Jindra.

Moravská filharmonie v Redutě znovu přivítá jednoho z nejvyhledávanějších tuzemských dirigentů Roberta Jindru. Od sezony 2022/2023 je hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze a je také hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Patří k nejoblíbenějším dirigentům jak olomouckého orchestru, tak publika.

Zakladatel moderní české národní hudby Bedřich Smetana sice nedosáhl takového mezinárodního uznání jako Dvořák, Janáček či Martinů, jeho tvorba se však ve zdejších zemích stala svrchovaným kulturním a politickým symbolem – byl nazván „duchem země“. Tuto skutečnost lze zdůvodnit zejména jeho schopností propojit své veřejné působení s aktuálním společenským děním a také jeho pečlivým výběrem námětů pro své opery, které zblízka znázorňují národní obsah. V létě roku 1877, kdy již zcela ztratil zbytky sluchových vjemů, se Smetana ujal dalšího libreta proslulé básnířky Elišky Krásnohorské. Vzniklá cituplná operní komedie o malých a velkých tajemstvích a o hledání skutečných pokladů. Opera Tajemství tehdy rozšířila námětový rozsah českých hudebně-dramatických děl o příběh z maloměstského prostředí, ve kterém vystupují rázovité postavy, jako jsou zedníci, děvečky, myslivci, družičky či pouťový zpěvák. Předehra k opeře Tajemství byla komponována jako poslední část díla, Smetana coby mistr polyfonních technik se do ní odvážil vložit rozsáhlou komplexní fugu. Ačkoliv je zřídka hranou Smetanovou operou, hudebními znalci je jednoznačně považovaná za skladatelovo stavebně nejdokonalejší a nejzralejší operní dílo.

Jméno skladatele Karla Kovařovice je širšímu publiku méně známo. Tento všestranný hudebník výtečně ovládal hru na klavír a také působil v mnoha českých orchestrech jako klarinetista či harfista. Není bez zajímavosti, že Kovařovic byl prvním interpretem Smetanova dua pro housle a klavír, a že 11. června 1881 při otevření nové budovy Národního divadla hrál klarinetové sólo za scénou ve Smetanově Libuši. Svou jedinou koncertantní kompozici Koncert pro klavír a orchestr f moll op. 6 napsal ve věku pětadvaceti let, a to pro svůj oblíbený nástroj – klavír. S olomouckým orchestrem jej přednese Marek Kozák: „Je to tak trochu unikát. Forma klavírního koncertu přilákala u nás v druhé půli 19. století pouze Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka a právě Kovařovice. Jeho koncert je dle mého názoru srovnatelný s ostatními velikány. Má vše, co pozdně romantická hudba může nabídnout,“ uvedl k dílu pianista.

Jméno Marka Kozáka je obvykle spojováno s neomylnou technikou, smyslem pro proporce a gradaci, s bohatou paletou rejstříků, obrovskou muzikalitou a vnitřní pokorou k notovému zápisu. Hudební cesta devětadvacetiletého pianisty se dlouhodobě pojí s úspěchy v mezinárodních soutěžích. Nedávno se stal laureátem mezinárodní klavírní soutěže Gezy Andy v Curychu, jedné z nejprestižnějších a nejobtížnějších.

Koncert uzavře Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“ Antona Brucknera. Skladatel se dočkal prvního značného veřejného uznání teprve ve svých pětasedmdesáti letech, kdy už měl na kontě pět symfonických děl a mnoho chrámových kompozic. Bylo to na premiéře jeho Romantické symfonie, kterou v únoru 1881 provedli Vídeňští symfonikové pod vedením slavného dirigenta Hansa Richtera. Úzkostlivý a nadmíru sebekritický skladatel začal dílo komponovat už v roce 1874. Zmíněným vídeňským orchestrem byla tato první verze skladby odmítnuta a označena za zmatenou a šílenou, pouze první věta se hráčům zdála životaschopná. Následovaly několikanásobné radikální úpravy symfonie, Bruckner dokonce znovu zkomponoval některé věty. Úpravy skladatele však neměly konce, nicméně verze z roku 1880 se stala nejčastěji uváděnou. Vídeňští symfonikové si tehdy uvědomili, že na notových pultech mají vskutku mistrovské dílo, publikum bylo zcela nadšené a potleskem vyvolávalo skladatele po každé odehrané větě, ovšem názory kritiků byly značně rozdělené. Hlavním důvodem zřejmě bylo Brucknerovo favorizování tvorby Richarda Wagnera, což mu „antiwagneriáni“ v čele s Eduardem Hanslickem nemohli odpustit. Není bez zajímavosti, že tvůrčí odkaz obou těchto skladatelů byl oblíben v nacistickém Německu, a že zrovna Brucknerova „Romantická“ zazněla jako poslední dílo před pádem Berlína a stala se tak symbolem pádu nacismu.

Koncert začíná v 19 hodin, veřejná generálka se uskuteční tentýž den od 9.30 hodin. Beseda s umělci se koná od 18.00 hodin v Mozartově sále. Provede jí Veronika Paroulková, předplatitelé na ni mají vstup zdarma.

Podrobný program a vstupenky naleznete na webových stránkách Moravské filharmonie Olomouc www.mfo.cz.

Klára Mars

pro Taneční magazín

Nový výzkumný projekt Vize tance

Cílem nového projektu je porovnat status umělce v evropských zemích a navrhnout ideální model fungování pro Českou republiku

Profesní organizace Vize tance pracuje na novém výzkumném projektu Komparace přístupů k řešení statusu umělce v oblasti živého umění v zahraničí a na návrhu ideálního modelu fungování statusu umělce v ČR. Projekt je podpořen dotací Národního plánu obnovy a odbornými garanty projektu jsou Blanka Marková a Helena Mustakallio.

V roce 2020 Evropská unie vyčlenila pro členské státy finance na tzv. Národní plány obnovy, v rámci kterých má být zkoumáno postavení umělců. V rámci této iniciativy se Česká republika a Ministerstvo kultury ČR zavázaly k legislativnímu zakotvení statusu umělce a umělkyně. Vize tance se tomuto tématu dlouhodobě věnuje a nyní vypracovává studii, aby přispěla relevantním podklady pro připravovaný zákon.

Kromě Oborové strategie nezávislého tanečního a pohybového umění Vize tance v současné chvíli vypracovává dokument Komparace přístupů k řešení statusu umělce v oblasti živého umění v zahraničí a návrh ideálního modelu fungování statusu umělce v ČR. Na základě komparace přístupů 11 evropských států k sociálnímu zabezpečení je vypracován modelový návrh řešení statusu umělce pro ČR z hlediska sociálního, zdravotního a důchodového pojištění, daňových úlev a ukončení profesionální kariéry a vyhledání nových příležitostí v rámci dalšího pracovního uplatnění. Pro získání relevantních informací Vize tance oslovila zahraniční partnery. Jedním z podkladů pro studii je i dokument ,,Rámcová studie ohodnocení nezávislých profesionálů v tanečním oboru a navazujících profesích”, který byl vypracován v rámci pracovních skupiny Vize tance.

Profesní organizace Vize tance je oborovou platformou pro rozvoj pohybového umění. Sdružuje a mezinárodně síťuje nezávislé profesionály, ať už jsou to fyzické osoby nebo organizace, které působí na scéně současného tance a pohybového umění v České republice. Mezi členy patří i celé soubory a příspěvkové organizace. Oborová platforma se věnuje i výzkumu a advokacii současného pohybového umění

Více informací o činnosti Vize tance naleznete na webových stránkách www.vizetance.org

 a facebookovém profilu – https://www.facebook.com/vizetance

Vize tance realizuje svoji činnost s podporou Fondů EHP a Norska, Ministerstva kultury a Magistrátu hlavního města Prahy

Mgr. Olga Fraitová

pro Taneční magazín

Další akce ze série Y Events nabídne norské umělce a přespání v divadle

Série Y Events se zabývá přesahy divadla do oblastí výtvarného umění, hudby a teorie

Y Evenets hledají formy rezistence v Divadle X10

 Rok 2023 je pro Y Events, experimentální dramaturgickou řadu Divadla X10, rokem sebereflexe. Čtyři události představí řadu umělkyň a umělců napříč žánry a estetikami ve společném prostoru; pokusí se tak otevřít možnosti komunikace mezi jinak oddělenými světy výtvarného (vizuálního) umění, divadla a hudby (zvuku).

Nejbližší událostí letošního cyklu je Y: Protest, která se uskuteční 20. – 21. ledna. Kurátor Petr Dlouhý vysvětluje volbu tématu: „Dlouho jsme hledali vhodnou metaforu pro uměleckou událost, až nám přišlo na mysl slovo protest. Událost protestu pomáhá zapojeným aktérům a aktérkám nacházet vzájemnou součinnost a zároveň jasně deklaruje jejich konkrétní zájem. Protest tak pro nás není způsob ostrého vymezení se proti (něčemu, někomu), ale spíše artikuluje nutnost hledat své místo uvnitř oddělených sektorů na poli české kultury.“

Dvoudenní akce nabídne divákům celonoční program s možností přespání v divadle. Své způsoby tvorby zde představí umělecké duo známé svými velkolepými klubovými performancemi Romeo a Hellion, vizuální umělec a scénograf Jan Matýsek nebo v norsku působící umělec s aktivistickou praxí Lykourgos Porfyris. Svou práci též nabídne norská performerka Nor Masja Nødtvedt, tvůrkyně filmů a umělkyně Denisa Langrová a zvuková umělkyně Sara Pinheiro.

Série Y Events se od roku 2019 zabývá přesahy divadla do oblastí výtvarného umění, hudby a teorie. Série představuje výrazné osobnosti českého a zahraničního umění napříč žánry a uměleckými formami. Pro rok 2023 připravili kurátoři Anna Chrtková a Petr Dlouhý tři akce pro prostory Divadla X10 a jednu pro Divadelní festival v Kutné Hoře. Ve všech se tématicky věnují různým formám rezistence – ať už kolektivní (vzhledem k více a více se rozdělující společnosti), kulturní (vzhledem k nejisté pozici umělkyň a umělců ve společnosti) či individuální (vzhledem k osobním výzvám spojeným s identitárními nejistotami).

Letošní události s názvy Y: ProtestY: AftercareY: Creatures a Y: Survive! nechtějí být jenom přehlídkou či výstavou uměleckých děl a performancí – za cíl si kladou zejména proměnit Divadlo X10 v prostor otevřený nejrůznějším výměnám. Ať už výměnám zkušeností mezi praktikujícími umělci a umělkyněmi z různých oborů a “scén”, nebo výměnám zážitků mezi diváctvem a kulturními profesionály.

„Snažíme se budovat takové kurátorství, které je víc než jen upevňováním hegemonií v kulturním sektoru či určování “správného vkusu”. Snažíme se porozumět, jaké příběhy svými aktivitami vyprávíme a jak tyto příběhy mohou ovlivňovat naši existenci na mapě kultury. Re-orientujeme svou pozornost nejen ke světům vizuálního umění, divadla a teorie, ale i k praxím, které tyto světy utvářejí,“ popisuje možnosti sebereflexe cyklu Y Events kurátorka Anna Chrtková

Y: PROTEST
Protest jako signál. Mobilizace.

UMĚLKYNĚ*UMĚLCI Romeo & Hellion ▪ Denisa Langrová ▪ Jan Matýsek ▪ Masja Nødtvedt ▪ Sara Pinheiro ▪ Lykourgos Porfyris

TEORIE Ivana Rumanová

KURÁTOŘI Anna Chrtková st. & Petr Dlouhý

GRAFIKA Anna Chrtková ml.

PRODUKCE Tomáš Sosna

Hledáme nový název pro společenskou událost a nacházíme ji ve slově protest. Protest může být formou zviditelnění vztahů na (kulturní, umělecké) scéně. Protest je otevřená forma, která do sebe může přijmout kohokoli. Událost protestu pomáhá hledat vzájemnou součinnost i dialog a zároveň jasně deklaruje konkrétní zájem a vytváří tak bezpečné místo vlastního ukotvení.

Protestem se vzdáváme snahy objektivizovat skutečnost, odhalujeme se jako konkrétní aktéři na (kulturní / společenské / umělecké..) scéně. Společně se šesti umělkyněmi a umělci chceme sdílet svůj kapitál a pátrat po strategiích vymezení se vůči současnému směřování stavu věcí.

Nechceme rezignovat na spoluutváření kulturního prostoru. Hledáme možnosti kontinuity vlastní tvorby směřující k post-praxi. Vědomě opouštíme produktově orientovanou mentalitu umělecké ekonomie a prostestem vysíláme signál – chceme uvažovat o tom, co jsme jako dočasná komunita Y Events a s čím můžeme přispět do českých kulturních hegemonií.

Projekt je financován z Fondu EHP 2014-2021 v rámci programu KU – program Kultura

Datum                        20.–21. 1. 2023

Čas                             18:00–18:00 (24 hodin)

Místo                           Divadlo X10, Charvátova 39/10, Praha 1, 110 00

Web                            https://www.divadlox10.cz/cs/y-events/y-protest

IG                               www.instagram.com/y_event_series/

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečníci a choreografkou Monikou Částkovou

„Měla jsem přemíru energie, tak mě poslali tancovat“

Monika Částková

Věnuje se pohybovému divadlu, současnému tanci a tančí v inscenacích Lenka Vagnerová & Company, což byl pro Moniku Částkovou sen, který si plní. Vyzkoušela si také choreografii, ale jak sama přiznává, její místo je teď v interpretaci.    

Jak jste se dostala k tanci, který jste vystudovala na Konzervatoři Duncan centre v Praze?

„K tanci jsem se dostala už jako čtyřletá holka, kdy jsem měla přemíru energie, a rodiče mě poslali tancovat, aby mě unavili 🙂 V Základní umělecké škole (Přelouč) mně pak nabídli možnosti, jak v tanci pokračovat, a tak jsem se ocitla na Konzervatoři Duncan centre.“

Tanec jste v rámci stipendia studovala také v New Yorku na José Limón Institute a kromě toho jste vystudovala také choreografii na pražské HAMU. Čím Vás choreografie zaujala? Neuvažovala jste o studiu taneční pedagogiky?

„Na HAMU (Hudební akademie múzických umění) jsem šla z Konzervatoře Duncan centre, kde byla tvorba hlavním oborem a já jsem  toto  měla ráda,  byl  to takový přirozený postup, studovat choreografii. Necítila jsem se jako pedagogický typ a učit jsem nechtěla, musím ale říct, že když se postavím před studenty, tak mě to naplňuje. Dnes bych možná volila jinak.“

Věnujete se pohybovému divadlu a současnému tanci v souboru Lenka Vagnerová & Company, v němž vystupujete pod jejím vedením v inscenacích – Gossip, Panoptikum, Krajinou slz, Amazonky, Lešanské jesličky, Riders. Proč právě pohybové divadlo? Čím je Vám blízké?

„Tančit s Lenka Vagnerová & Company byl sen, který si plním. Pohybové divadlo je mi blízké svou opravdovostí. Pořád hrajete divadlo, ale lidé cítí každou vaši emoci. Je to nádherná magie a krásná práce.“

Monika Částková – Hodina současné taneční techniky – foto Lukáš Poláček

Na inscenaci ‚Krajinou slz‘ jste se podílela také jako choreografka.  Za svoji autorskou inscenaci ‚Arvore‘ jste v roce 2011 získala ocenění na mezinárodním choreografickém festivalu Solo duo v Budapešti. O rok později jste v japonské Yoyaně představila své další dílo Closer distance. Pak jsou tu další představení – Camalea, Vodník, Open your chest. Co Vás na choreografii baví?

„Ta možnost volby. Máte nápad, něco vás vede kupředu, pak se objevíte na rozcestí a máte nepřeberně možností, kam jít. Je fakt, že už je to pár let, co jsem tvořila naposledy, takže kdo ví, zda bych se z těch křižovatek teď vymotala. Věřím ale, že můj čas ještě přijde.“

Díky spolupráci s Černým divadlem Jiřího Srnce jste vystupovala v zemích Latinské Ameriky a také v Číně. Jaká to bylo zkušenost práce v černém divadle? Co Vám to dalo?

„Byla jsem tenkrát čerstvá absolventka, takže cestování mi dalo mnoho zážitků. Projeli jsme spoustu krásných míst. Práce na turné vyžadovalo určitou dávkou zodpovědnosti a důležitý byl cit pro spolupráci. Setkání s panem Srncem bylo také velmi inspirující, byl to krásný člověk.“

Jste více tanečnice nebo choreografka?

„Už jsem na to malinko narazila. Myslím, že teď je moje místo v interpretaci, ale nikdy neříkám nikdy a k choreografii se třeba vrátím.“

 Je Vám práce také koníčkem, nebo práci a volno oddělujete? Umíte odpočívat?

„Já myslím, že to v tomto oboru oddělit úplně nejde. Když děláte práci, kterou jste vždycky dělat chtěla, když milujete svou práci, když ji na jevišti tolik prožíváte, tak je i vaším koníčkem. A co se odpočinku týče, tak si myslím, že se zlepšuji. Věkem 🙂

Monika Částková – Arvore – foto Vojtěch Brtnický

Děkujeme za rozhovor 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín