Galerie EPO1

Unikátní možnost vystavovat prostorově náročné instalace i ateliéry pro umělce

Galerie EPO1, nové centrum současného umění v České republice, dnes zahájila provoz. Lákadlem velkorysého uměleckého prostoru bude možnost vystavovat prostorově náročné instalace, objekty, sochy a plastiky, které není možné umístit do běžných galerií. Otevření multifunkční galerie nabízí hned tři výstavy. Pětipodlažní komplex, který vznikl rekonstrukcí bývalé poříčské elektrárny v Trutnově, vybudoval trutnovský podnikatel Rudolf Kasper s manželkou.

Od začátku roku 2020 probíhá revitalizace jedné z posledních industriálních staveb Trutnova, která mění objekt první poříčské elektrárny v galerii. Umělecký prostor nabízí na 3 400 metrech čtverečních současné umění, možnost vystavovat prostorově náročné instalace, objekty a sochy nebo ateliéry pro umělce. „V bývalé turbínové hale vznikla výstavní plocha dva tisíce metrů čtverečních. Součástí areálu je výstavní sál, v patře další prostor pro obrazy, grafiky, fotografie nebo 3D objekty. Výstavní sály jsou také v podkroví a v plánu je poslední etapa rekonstrukce včetně úpravy venkovních prostor pro open-air expozice,“ říká Rudolf Kasper.

Původní vzhled objektů bývalé elektrárny zůstal zachovaný. Více než sto let starý pětipodlažní dům tak zaujme velikostí a fasádou z lícových cihel. Konverze cihelných budov parouhelné elektrárny na galerii probíhala podle architektonických návrhů a projektů náchodského ATELIERU TSUNAMI. „Historické průmyslové stavby mají svoji zjednodušenou, ale silnou estetiku s řemeslným detailem a nádechem nostalgie technického až verneovského světa. Stavbu jsme očistili od méně hodnotných stavebních vrstev a doplnili soudobé architektonické prvky. Samozřejmě ale od začátku vnímáme, že architektura objektu nesmí být dominantní, musí se stát především důstojným a flexibilním pozadím vystavených uměleckých děl,“ popisuje prostor architekt Michal Ježek.

Výstavní plochy s vysokými stropy dají umělcům šanci uvést díla, která se objevují jen občas a někde, protože nemohou jednoduše putovat po galeriích. Právě výstavní prostory, jaké nabízí EPO1, nejsou v České republice obvyklé. „Nejen kvůli časové náročnosti je v plánu jedna hlavní výstava v turbínové hale, v menších galeriích v budově bývalých rozvoden se budou výstavy střídat v rychlejším tempu. K vidění budou díla tuzemských i zahraničních umělců,“ upřesňuje ředitel EPO1 Jan Kunze. Výstavy jsou naplánované až do roku 2027 a velké projekty pro turbínovou halu až do roku 2028. Umělci mohou navíc tvořit přímo v prostorách bezprostředně navazující na galerii. V plánu jsou rezidenční pobyty s využitím ateliérů.

První neveřejné výstavy už má EPO1 za sebou. V galerii proběhly výstavy sochařky Pavlíny Kvity nebo krajinářského fotografa Jiřího Havla. Otevření centra zahajují tři výstavy, z nichž každou připravuje jiný kurátorský tým. „Hlavní výstava v turbínové hale bude mezinárodní, bude se jmenovat Volume – akustická dimenze v současném sochařství. Instalujeme objekty, které budou zvuk vydávat nebo ho snímat a různě s ním pracovat. Další výstava s názvem Power Post Station se bude týkat konverze energie ve vizuálním umění současnosti a výstava FreshPower ukáže základ naší stále se rozšiřující sbírky, která si bere za cíl zmapovat tu nejmladší česko-slovenskou sochařkou generaci ve všech jejich podobách a aspektech,“ zve do Trutnova Jan Kunze.

EPO1 chce být otevřeným prostorem a dostat umění co nejvíce mezi veřejnost. „Rádi bychom, aby centrum navštívili všichni, kteří přijedou do Krkonoš nebo na Broumovsko. Sázíme také na postupné napojení na dálniční síť, která umožní přiblížení galerie směrem do Polska a do budoucna také Německa,“ dodává Rudolf Kasper.

 Galerie připravuje také doprovodný program, jako jsou komentované prohlídky nebo edukační akce pro školy. Počítá s workshopy s umělci nebo studenty. Otevřeno bude od středy do pátku, vždy od 12 do 18 hodin a v sobotu a v neděli od 10 do 18 hodin. Vstupné bude zhruba 200 korun, s možností slev pro skupiny, seniory, děti a mládež.

Lucie Vurbsová

pro Taneční magazín

Ztracený ráj

Vernisáž výstavy od Radky Bodzewicz v Bold Gallery

Srdečně zveme na výstavu intermediální umělkyně Radky Bodzewicz, která se inspirovala básní anglického barokního básníka Johna Miltona Ztracený ráj.
Nejnovější výstavní projekt pražské Bold Gallery představí dílo své kmenové autorky na vernisáži 31. května od 18 hodin, U Měšťanského pivovaru 6a v pražských Holešovicích.
Vernisáž se uskuteční za přítomnosti umělkyně i kurátora Radka Wohlmutha
Šárka Mrázová
pro Taneční magazín

Walkers, Kotva, Picturam

Degustace choreografických přístupů Nové generace

27. 5. 2023 se v pražském divadle DISK odehraje další z večerů platformy NOVÁ GENERACE, která prezentuje práce studentů Katedry tance a Katedry nonverbálního divadla HAMU. Večer je tentokrát v režii čtyř choreografek – bude vyprávět čtyři různé příběhy a nechá diváky nahlédnout do čtyř zcela rozdílných přístupů k tvorbě a tanci. Různorodost květnového představení NOVÉ GENERACE podtrhuje fakt, že každá z choreografek je jiné národnosti.

V první polovině večera budou uvedeny tři díla kratšího formátu. Všechny spojuje výběr nelehkých témat. WALKERS studentky programu Erasmus Claudie Bellomo jsou inspirováni vztahem mezi dvěma zcela odlišnými kulturami, které čelí válce a lhostejnosti. Další z choreografek, Kateryna Lopakhtina, ve svém díle pro pět tanečnic Kotva zpracovala téma myšlenek na sebevraždu. V anotaci se mrazivě ptá: ,,Jste si jistí, že je to tam lepší? Cítíte písek pod nohama?”. A v nepříliš veselém tématu pak pokračuje i Allison Ramos ve spolupráci se Sofíou Lopez (obě jsou studentkami programu Erasmus na Katedře nonverbálního divadla), které se ve svém díle s názvem 高潮 (v přepisu Gao chao aneb česky příliv) snaží zachytit a pojmenovat pocity šílenství způsobené nespavostí. Zajímavostí je, že v této choreografii, podobně jako ve WALKERS, diváci uvidí tancovat kromě jiných i samotné choreografky.


Ve druhé části večera NOVÁ GENERACE uvede první reprízu choreografie Picturam Evy Rezové, která měla jakožto autorčina magisterská práce premiéru před necelým měsícem. Oproti první polovině večera, kde převažovaly tanečnice, se zde diváci mohou těšit na mužskou energii na jevišti. Během vytváření choreografie zkoumala, nakolik je možné převést statické výtvarné dílo do řeči tance. Pro svou práci se inspirovala Da Vinciho obrazem Poslední večeře.

Představení  NOVÉ GENERACE se koná 27. 5. 2023 v divadle DISK od 19:30 (Karlova 26, 116 65 Staré Město). Vstupenky jsou k zakoupení v online předprodeji nebo v den konání akce na pokladně divadla DISK. Pro více informací sledujte FB událost a IG Nové generace.

NOVÁ GENERACE je platforma pro studenty Katedry tance a Katedry nonverbálního divadla pražské HAMU, díky které mohou prezentovat své práce na veřejnosti a získat tak potřebnou jevištní praxi.

Natálie Matysková

pro Taneční magazín

DEKKADANCERS jedou do stanice Touha

Dekkadancers vstoupí do nové divadelní sezóny s významným zahraničním choreografem Arthurem Pitou

Taneční soubor DEKKADANCERS v těchto dnech spustil předprodej na první část nové divadelní sezóny. Vlajkovým projektem pro sezónu 2023/24 se stane adaptace hry Tennesseeho Williamse Tramvaj do stanice Touha. Námět pro soubor vybral choreograf Arthur Pita, kterého DEKKADANCERS oslovili ke spolupráci. Souboru se zalíbila autentická forma, jakou chce světově proslulý autor uchopit tento známý titul. Pro druhou polovinu sezóny pak DEKKADANCERS chystají další dvě premiéry a návrat několika repertoárových titulů s novým obsazením.

Choreograf a režisér Arthur Pita do Prahy přiveze také svůj hvězdný tým – hudebního skladatele Franka Moona a výtvarníka Yanna Seabru. Všechny tři zahraniční osobnosti žijí a tvoří v Londýně a společně vytvořily inscenace pro nejprestižnější světové scény, jako jsou The Royal Ballet a Sadler’s Wells v Londýně, San Francisco Ballet či Joyce Theatre v New Yorku.

Stejně komplexně tým pojme také Tramvaj do stanice Touha. Pro hru vznikne autorská hudba s jazzovými podtóny přesně ušitá na míru choreografie Arthura Pity a rovněž výpravná scéna a kostýmy, které budou sázet na udržitelnost. Jejich základem se totiž stane oblečení a nábytek z druhé ruky, kterým výtvarník vdechne nový život. Ten ostatně chtějí vtělit všichni tvůrci také legendární hře z roku 1947. Slibují v ní předvést “roztančenou žízeň po životě“.

Nová spolupráce a neotřelý pohled na notoricky známé téma

V lednu tohoto roku proběhl na Jatkách78 intenzivní workshop s Arthurem Pitou a Frankem Moonem. Cílem bylo vyzkoušet několik přístupů k tvorbě, nápadů a námětů a také vybrat obsazení. „Podobné spolupráce jsou vždy o přínosu umělců a o vzájemném napojení mezi tanečníky a choreografem. S Arthurem a Frankem jsme cítili dobrou synergii hned od prvního okamžiku. Myslím, že jsme oba okamžitě strhli svou bezprostředností. Arthur nám dal volnost v uchopení, aby viděl, jak tvoříme. Vznikla spousta skvělých situací. Do toho Frank improvizoval a zároveň rovnou komponoval. Bylo úžasné vidět, v jaké úžasné symbióze pracují,“ doplňuje umělecký ředitel DEKKADANCERS Ondřej Vinklát.

A o čem legendární příběh pojednává? Bývalá jižanská kráska Blanche DuBois nečekaně navštíví sestru Stellu a jejího hrubiánského manžela Stanleyho. Blanchein křehký svět se bortí ve chvíli, kdy se švagr začíná až příliš nebezpečně přibližovat pravdě o její minulosti. „Prostřednictvím choreografie, Frankovy hudby složené přímo pro tuto inscenaci a v neposlední řadě díky vynikajícímu obsazení, které jsme s DEKKADANCERS společně vybrali na workshopu, se přeneseme do místa, v němž se střetává realita a iluze, křehkost a maskulinita, vřelost i netečnost,“ láká na novinku světově uznávaný choreograf Arthur Pita.

DEKKADANCERS již v minulosti spolupracovali např. s Jiřím Pokorným, Divadlem bratří Formanů, Českou Filharmonií, populární rockovou kapelou Tata Bojs, Lenkou Dusilovou a s mnoha dalšími. Kmenoví tvůrci DEKKADANCERS připravili také několik choreografií pro domácí i zahraniční scény (např. Bayerische Staatsballett II v Mnichově, Divadlo K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka v Moskvě, Teater Vanemuine v Estonsku či švédský Norrdans). Spolupráce se zahraničním choreografem a režisérem v rámci celého souboru je však pro DEKKADANCERS novinkou.

„Poprvé jsem se seznámil s tvorbou Arthura Pity, když jsem viděl jeho zpracování Proměny podle povídky Franze Kafky pro Royal Ballet v Londýně. Jeho vynalézavý pohled na tajemnou alegorii, upoutal moji pozornost od samého začátku a již tenkrát jsem byl přesvědčen o tom, že bych byl velmi rád, kdybychom mohli někdy spolupracovat. Provokativní tvorba Arthura Pity často vyniká režijní, vizuální a choreografickou ojedinělostí. Každá složka funguje v synergii a podtrhuje děj nebo atmosféru. Výsledek je plnohodnotný a silný divácký zážitek, který ve vás rezonuje ještě dlouho po skončení představení,“ vysvětluje umělecký šéf Štěpán Pechar, proč ke spolupráci DEKKADANCERS vyzvali právě Arthura Pitu.

V titulních rolích Tramvaje do stanice Touha se představí Klára Jelínková a Štěpán Pechar. V dalších rolích a alternacích vystoupí Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Eliška Jirsová, Natalia Metodijeva, Patrik Čermák, Albert Kaše a Tereza Kučerová. Premiéra se uskuteční 7. listopadu na Jatkách78 a navážou na ni reprízy ve dnech 8.–12. listopadu 2023. Více informací na https://dekkadancers.net/cs/repertoire/tramvaj-touha/.

Další plány DEKKADANCERS pro sezónu 2023/24

Kromě uvedení Tramvaje do stanice Touha v příští divadelní sezóně soubor plánuje připravit další dvě premiéry na jaře roku 2024. Choreografie a režie první z nich se ujme Štěpán Pechar. Druhá jarní premiéra je založena na pokračování úspěšné spolupráce s Českou filharmonií, která byla započata v projektu Kniha džunglí. Choreografii připraví Ondřej Vinklát.

Na repertoáru pak zůstanou stálice jako jsou Poslední večeře či A.I (Jatka78). Po delší odmlce se na scénu vrátí Muž z Malty (Jatka78) a v pozměněném obsazení také HornyBach 18+ (Malostranská Beseda). V plánu je také odehrání série Stabat Mater v Divadle X10, České Lípě a Trutnově.

Tvůrci Tramvaje do stanice Touha 

ARTHUR PITA – choreograf, režisér 

Arthur Pita je původem portugalský tanečník a choreograf. Začínal s disco dance v rodném Johannesburgu, aby nakonec zakotvil v Anglii, kde vystudoval London Contemporary Dance School. Na poli současné choreografie se dostal do popředí zájmu v roce 2011, kdy vytvořil taneční drama The Metamorphosis, na motivy románu Franze Kafky, s nezapomenutelným hmyzím výkonem sólisty The Royal Ballet Edwarda Watsona. Arthur je renomovaný, současný choreograf, který rád provokuje a rozšiřuje obzory svému publiku. 16 let vede vlastní soubor Ballo Arthur Pita, se kterým pravidelně jezdí na celosvětová turné. Mezi jeho další významná díla patří např. Bjork Ballet pro San Francisco Ballet, The Wind pro Royal Opera House nebo The Little Match Girl, vytvořené pro jeho taneční soubor a uvedené v Sadler’s Wells.

www.arthurpita.com 

FRANK MOON – hudební skladatel

Frank vyrostl v Cornwallu a vystudoval na Birminghamské konzervatoři, kterou absolvoval se ziskem několika významných ocenění za skladatelskou činnost. Již jako student začal spolupracovat s divadelníky a v několika následujících letech vytvořil partitury pro mnoho her. Současně začal na Coventry University vyučovat kompozici, performanci, analýzu hudby a hudbu 20. století. Frankovy schopnosti kytaristy a hráče na oud (arabskou loutnu) a jeho vášeň pro hudbu všech kultur ho nakonec přivedly k multižánrovým spolupracím. Sebevědomě se pohybuje jak v hudebních vodách folku, tak jazzu, klasiky, gypsy swingu, balkánského a afrického punku, kubánské salsy, hip-hopu, volné improvizace, popu nebo dokonce středověkých chorálů. Jeho hudba zní nejznámějšími světovými scénami, jako jsou např. Royal Opera House, San Francisco Ballet, nebo Joyce Theatre v New Yorku.

www.frankmoonmusic.com   

YANN SEABRA – výtvarník

Yann je scénický a kostýmní výtvarník se sídlem v Londýně, který ve velké míře navrhoval pro přední režiséry v oblasti tance, opery a filmů pro společnosti po celém světě. Yann začal svou kariéru jako tanečník, studoval v Artes Center of Amazonas v Brazílii. Více než 15 let pracoval jako tanečník v souborech jako jsou Ballet Stagium, Companhia Portuguesa de Bailado Contemporaneo a Phoenix Dance Theatre. Yann následně pokračoval ve vzdělávání se v oboru scénografie a designu v renomovaném Motley Theatre Design v Londýně. Pracoval např. na inscenacích The Wind (The Royal Ballet), Salome (San Francisco Ballet), Death Defying Dancers (Bodytraffic, Los Angeles) či Fagin’s Twist Tonyho Adiguna (Avant Garde Dance Company).

www.yannseabra.com    

 

DEKKADANCERS

Skupinu v roce 2009 založili tanečníci a choreografové Viktor Konvalinka a Tom Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným. V roce 2015 se vedení ujímá tzv. druhá generace DEKKADANCERS – Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník. Dnes skupinu vede dvojice Pechar – Vinklát. DEKKADANCERS mají na svém kontě řadu produkcí a představení napříč žánry – od celovečerních tanečních inscenací, až po rozmanité projekty, jako jsou módní přehlídky, hudební videa a koncerty. V tvorbě často sází na humor a nadsázku, které jsou spojovacím bodem jejich inscenací a choreografií. Mimo vlastní produkce, tvořili pro řadu českých souborů a divadel (např. DJKT, Jihočeské divadlo, Divadlo F. X. Šaldy ad.), ale také zahraničních např. pro mnichovský Bayerische Staatsballett (Š. Pechar, O. Vinklát, M. Svobodník), nebo Divadlo K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka v Moskvě (O. Vinklát).

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín