Tramvaj do stanice Touha – Taneční magazín

DEKKADANCERS spouští předprodej na další část sezony

Nově se zapojí do benefice pro Nadační fond pro taneční kariéru

Obnovené premiéry Poslední večeře a A.I., Tramvaj do stanice Touha, ale i Jonathan Livingston Racek a novinka Studio 54. Tak bude vypadat druhá část divadelní sezony v podání DEKKADANCERS. Soubor současného tance DEKKADANCERS je známý svými inovativními představeními, včetně spolupráce s velkými orchestry a náročnými divadelními produkcemi. Jeho performeři zažívali i zažívají fyzickou náročnost taneční profese nejen s radostí, ale i s plnou bolestí. Uvědomují si, že je to profese, kterou mohou vykonávat jen určitý omezený čas a pak se budou muset rozhodnout, co budou dál ve svém životě dělat. Proto se přirozeně rozhodli pro spolupráci s Nadačním fondem pro taneční kariéru a uspořádají v jeho prospěch lednové představení Poslední večeře. Poprvé se tak zapojí do již tradiční benefiční akce Vstupenka, která pomáhá českému tanci. Ze vstupenky na benefiční představení bude část věnována Nadačnímu fondu pro taneční kariéru na úhradu nákladů spojených s odbornou asistencí a poradenstvím tanečníkům, kteří jsou nuceni ukončit svou aktivní taneční kariéru. Ať už je důvodem zranění či věk.

Ve středu 28. ledna 2026 v 19:30 se v divadle Jatka78 v Holešovické tržnici uskuteční obnovená premiéra úspěšného představení souboru DEKKADANCERS Poslední večeře. Diváci zakoupením vstupenky podpoří tanečnice a tanečníky, kteří z různých důvodů ukončují svou aktivní taneční kariéru a hledají nové uplatnění. Ve prospěch NFTK poputuje 150 Kč z každé vstupenky.

Příběh velké zrady propletený drobnými historkami o gangsterech

Poslední večeře je první celovečerní inscenací DEKKADANCERS, a přestože měla premiéru již v září 2017, dlouhá léta patřila mezi nejhranější kusy souboru. V lednu 2026 se na prkna divadla Jatka78 vrátí v novém kabátě a s pozměněným obsazením. A o čem Poslední večeře vlastně je? U jednoho stolu se v ní sejdou dva mafiánští bossové, a ti zcela jistě nebudou splácet účty jen za večeři! Diváky čeká příběh jedné velké zrady propletený drobnými historkami o gangsterech, vražedných kuchařích, tajných agentech a smrtící kráse ruských baletek. Představení kromě tance ukáže také živou hudbu a naservíruje i další netušené talenty všech 13 všestranných interpretů.

V České republice více než 3/4 tanečníků baletu končí kariéru před třicítkou a jen zcela výjimečné̌ mohou tančit po čtyřicítce. Také sám dřívější sólista baletu Národního divadla a Laterny magiky a nynější choreograf a umělecký šéf DEKKADANCERS Štěpán Pechar uvádí: „Věřím, že je nutné podporovat snahu těch, kteří bojují za zlepšení postavení tanečních umělců a kteří jsou jim nápomocní v jejich následném profesním směřování.”

O benefiční akci Vstupenka, která pomáhá českému tanci

Vstupenka, která pomáhá českému tanci, se poprvé objevila jako vánoční benefice v roce 2016 ve spolupráci s baletními soubory Národního divadla v Praze, Národního divadla v Brně, Divadla F. X. Šaldy v Liberci, Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a Divadla J. K Tyla v Plzni.
V roce 2018 se vánoční benefice zúčastnily baletní soubory Národního divadla v Praze, Národního divadla v Brně, Divadla F. X. Šaldy v Liberci a Divadla J. K. Tyla v Plzni.
V roce 2023 si během benefičních akcí vstupenku zakoupilo celkem 3602 diváků, kteří tak přispěli částkou 331 350 Kč na podporu umělkyň a umělců v závěru nebo během přerušení aktivní taneční kariéry. Vybraná částka putuje především na kurzy, školení a poradenství, kterými Nadační fond pro taneční kariéru podporuje profesionálky a profesionály v oblasti tance a pohybového divadla. Doporučuje, aby se na druhou kariéru připravovali s dostatečným předstihem a zajistili si adekvátní odrazový můstek pro nadcházející změnu. Po relativně krátké, přesto fyzicky i psychicky náročné kariéře, tak tanečníci nemusí končit svoji kariéru v nejistotě a bez jakékoliv podpory.

O Nadačním fondu pro taneční kariéru (NFTK)

NFTK vznikl v roce 2015 a je jedinou organizací v České republice, která aktivně̌ podporuje tanečníky, performery a akrobaty v procesu změny kariéry a přípravy na ni. Buduje systém, který těmto umělcům zajistí adekvátní podmínky v období profesní změny.
Fond poskytuje informace a zprostředkovává služby související s rozvojem a změnou kariéry tanečníků̊ a dalších profesionálů z oblasti pohybových umění. Druhým hlavním úkolem NFTK je lobbing a prosazení spořícího programu pro umělce v oboru performing arts.
NFTK organizuje vzdělávací programy – semináře, workshopy – šité na míru tanečním profesionálům. Tyto programy jsou zaměřené na rozjezd podnikání, fundraising, osobní PR apod. Organizuje setkání ke sdílení dobré praxe a šíření informací o problematice druhé kariéry na konzervatořích.
V roce 2018 fond za svou činnost obdržel prestižní evropské ocenění PEARLE*
NFTK je členem mezinárodní sítě tzv. transition center IOTPD (International Organization for the Transition of Professional Dancers)

Předprodej DEKKADANCERS na příští rok: https://dekkadancers.net/cs/program

VSTUPENKY na Poslední večeři ve prospěch NFTK: https://goout.net/cs/listky/posledni-vecere/yhmib/.

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

Rozhovor s pedagogem a tanečníkem Dekkadancers Patrikem Čermákem

„Současný tanec vyžaduje být otevřený novým výzvám“

„Být interpretem současného tance vlastně znamená mít široký záběr dovedností a být otevřený novým výzvám,“ přiznává tanečník a pedagog Patrik Čermák, který je v současné době aktivním členem taneční skupiny DEKKADANCERS. A tanec je pro něj nejen práce, ale také koníček a vášeň.

Co Vás přivedlo k tanci? Jak jste se k němu dostal?

„Já byl aktivní dítě a už od školky jsem navštěvoval mimo jiné i různé taneční kroužky od country tanců, přes hip hop až po capoeiru. Když přišel čas, rozhodnout se kam po základní škole dál, rozhodl jsem se pro taneční konzervatoř. Bylo to velmi náročné, ale dnes si neumím představit, že bych dělal cokoliv jiného.“

V roce 2012 jste absolvoval Taneční centrum Praha a již během studií jste působil ve školních souborech Baby Balet Praha a Balet Praha Junior a představil jste se v choreografiích Attily Egerháziho či Samuela Delvauxe. Co Vám spolupráce s těmito mistry dala?

„Působení ve školních souborech a možnost spolupráce s řadou skvělých pedagogů a choreografů byla naprosto jedinečná. Každý choreograf má svůj specifický pohybový slovník a je zábavné a mnohdy dost náročné tento slovník nasát, převzít a ztvárnit.

Soubor Balet Praha Junior byl skvělou přípravou na profesní život a složitý systém divadelního prostředí. Během školního roku jsme vystupovali v řadě tuzemských i zahraničních divadel a zvykali si na divadelní provoz. Když jsem poté nastoupil do svého prvního angažmá, nebyl to pro mě takový šok. Vlastně jsem tou dobou měl víc zkušeností, než někteří stejně staří kolegové z jiných škol.“

Po škole jste byl v letech 2012 – 2014 v baletním souboru v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Pak jste se stal stálým členem Pražského komorního baletu, kde jste si zatančil např. v inscenacích jako – Mono No Aware, Kdo je na světě nejmocnější?, Z mého života nebo Slovanský kvartet. Spolupracoval jste také se souborem Lenka Vagnerová & company. V současné době jste aktivním členem souboru DEKKADANCERS (Tramvaj do stanice Touha, La Dolce Vita). V čem byste si rád zatančil? Máte nějakou vysněnou roli nebo jste rád za každou příležitost?

„Momentálně nemám jednu vysněnou roli či inscenaci. Obecně mě ale velmi baví potkávat se na projektech s umělci z jiných odvětví. Hudebníci, herci, zpěváci, vizuální umělci, akrobati… Od každého se můžu něco naučit a nahlédnout jim „do kuchyně”. Bavit se o různých tématech a nahlížet na ně jinou optikou. Takových projektů bych chtěl zažít ještě spoustu.“

Jak se Vám tančilo v poetické inscenaci Zázrak (s)tvoření v Laterně Magice, věnované dětem?

„Já mám obecně dětská představení velice rád. Děti jsou velmi upřímní diváci a dají vám často dost hlasitě najevo, co si o představení myslí. Obrovské záchvaty smíchu či naopak pravý a nehraný strach o hlavní postavu. To jsou věci, které mě na dětských představeních baví.

Inscenace Zázrak (s)tvoření byla jednou z těch inscenací, na které se těšíte a užíváte si je od začátku do konce. Potkali jsme se ve skvělém složení a byla sranda na jevišti i mimo něj“

Působíte nejen jako tanečník, ale také jako pedagog. Sám jste vystudoval pedagogiku současného tance na HAMU v Praze. Učíte v letním tanečním workshopu v Litvínově, jste lektorem Contemporary – prostor pro tanec. Učíte techniku současného tance floor work na Mezinárodních interpretačních kurzech v Zábřehu a lekce contemporary dance jste vedl v Pražském komorním baletu. Co Vás přivedlo k práci pedagoga a co Vás na ní baví? Je to možnost předávání svých zkušeností dále, a přitom se také stále něco nového sám naučit?

„Je to přesně tak. Baví mě neustále hledat nové způsoby, jak pomoct studentům a kolegům zdokonalit svou techniku a naučit se něco nového. Zároveň mě baví ta výzva v tom smyslu, že to co pomáhá jednomu, nemusí dávat smysl druhému. Hledání různých řešení jednoho problému je to, co mě baví a naplňuje. Zároveň si myslím, že je důležité být neustále otevřený novým věcem a získávat nové dovednosti. Mám pocit, že v dnešním světě už to ani jinak nejde.“

A co choreografie, neláká Vás také? Vytvořit něco vlastního?

„Choreografické ambice jsem nikdy moc neměl. To přenechávám svým kreativnějším kolegům. Ale možná jsem jen zatím nenašel to správné téma ke ztvárnění.“

Jste stále více tanečník nebo Vás to táhne spíše k tomu předávání a sdílení svých zkušeností dále?

„Jsem vlastně obojí a baví mě, jak jedno ovlivňuje druhé. V pedagogice využívám své jevištní zkušenosti a jako interpret často mohu těžit ze svých pedagogických zkušeností a to zejména během procesu tvorby.“

Je Vám bližší současný tanec nebo Vás to táhne ke klasice?

„Na klasiku jsem nikdy neměl ideální dispozice. Baví mě současný tanec. Je v něm úplně všechno. Mísí se v něm spousta stylů a přístupů. Být interpretem současného tance vlastně znamená mít široký záběr dovedností a být otevřený novým výzvám.“

Čím je pro Vás tanec dnes?

„Tanec je moje práce, koníček a vášeň.“

Jak rád trávíte chvíle volna? Patříte k lidem, pro které je jejich profese také koníčkem?

„Volno nejraději trávím aktivně s rodinou. Mám rád turistiku, běh, jízdu na kole a sport obecně. S manželkou milujeme deskové hry a už se nemůžeme dočkat, až syn doroste do věku, kdy bude moct hrát s námi.

Moje profese je sice mým koníčkem, ale občas si od něj rád odpočinu.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Patrika Čermáka

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Červnový restart v JIHOČESKÉM DIVADLE, posléze, od září, s novým operním šéfem

Na repertoáru i taneční divadlo. Uměleckým šéfem opery bude od nové sezóny superlativy a oceněními ověnčený Tomáš Ondřej Pilař.

Od 11. května je znovu otevřena pokladna Jihočeského divadla. Návštěvníci divadla tak zde mohou žádat o vrácení či výměnu vstupného za představení, která byla zrušena.

Od 8. června začínáme na našich scénách v Českých Budějovicích opět hrát. Vstupenky na červnová představení je možné zatím pouze rezervovat, e-mailem, telefonicky nebo v pokladně Jihočeského divadla.

Prodej vstupného uvolníme bezprostředně po zveřejnění podmínek pro provoz divadel Vládou ČR.

„V běžné situaci bychom v červnu startovali sezónu na naší letní scéně v Českém Krumlově. Za současných podmínek jsme se rozhodli reagovat tak, abychom neohrozili provoz Otáčivého hlediště v roce 2021. Rádi bychom však divákům ukázali, že pro ně chceme hrát i letos v létě. Červen bude naším prvním krokem k návratu do normálního režimu divadla, na který se už všichni těšíme. Zveřejnění podmínek Vlády ČR k provozu divadel v příštích měsících sledujeme a pokyny budeme, samozřejmě, respektovat,” reaguje na situaci ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek.

V červnu divákům nabídneme inscenace z repertoáru činohry, baletu a Malého divadla. Hrát budeme ve velkém sále Jihočeského divadla, na Studiové scéně Na Půdě a v Malém divadle.

Diváci se mohou mimo jiné těšit na satirickou hru „Společenstvo vlastníků“, která byla do konce letošní sezóny zcela vyprodaná. Uvedeme také divácky oblíbené inscenace, například psychologické drama „Pod sněhem“, taneční divadlo „Tramvaj do stanice Touha“ nebo baladu o českém snu „Čechomoří“, kterému chystáme derniéru. Během června mohou diváci nahlédnout také za divadelní oponu. Interaktivní prohlídky divadla pro rodiny s dětmi od sedmi let připravil Ateliér 3D.

Kompletní program červnových představení je zveřejněn na webových stránkách Jihočeského divadla.

Opera pod novým vedením

Nově se, od 1. 9. 2020, ujme pozice uměleckého šéfa souboru opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Tomáš Ondřej Pilař.

Tomáš Ondřej Pilař přichází s novou koncepcí vedení a rozvoje operního souboru. „Klíčovými hodnotami mého vidění opery Jihočeského divadla jsou ,výjimečná kvalita, odvaha, otevřenost a nadčasovost´. Pod těmito vlajkami spatřuji cestu k mezinárodní divácké atraktivitě za současného důrazu na udržitelnost, ekonomickou stabilitu a hluboký osobní respekt ke členům souboru,” doplňuje Tomáš Ondřej Pilař.

Koncepce hlouběji rozvíjí vize týkající se dramaturgie opery, otevřenosti souboru širším diváckým skupinám a jeho přítomnosti ve veřejném prostoru, rozvoje mezinárodních aktivit či zlepšení provozu opery. Mimo to se zaměřuje na užší spolupráci opery a Ateliéru 3D, logicky navazuje na jejich činnost a přichází s myšlenkou specifické programové linky pro diváky do 35 let.

„Dramaturgem opery bude nově její stávající šéf Tomáš Studený, jehož odborných kompetencí si nesmírně vážím a těším se na spolupráci s ním,“ dodává Pilař.

Tomáš Ondřej Pilař patří, s více než sedmdesáti vlastními inscenacemi na svém kontě, k nejvyhledávanějším mladým českým operním režisérům. Od roku 2014 byl šéfem plzeňské opery. Věnuje se přednáškové činnosti na mezinárodní úrovni, je autorem režií mnoha open-air a site-specific představení. Časopis Forbes jej vyhodnotil jako jednoho z třiceti mladých lidí s mimořádnými profesními úspěchy. Je držitelem stipendia Bayreuther Festspiele, kulturní ceny města Plzně. Jeho inscenace Händelova oratoria „Saul“ Saul, open-air, byla portálem operaplus.cz vyhodnocena jako nejlepší inscenace roku 2019. Je spoluzakladatelem i režisérem projektu „Noc s operou“.

Jeho inscenace jsou charakteristické dominantní vizuální složkou, detailní prací se světlem, temporytmem a spirituálním zaměřením. O tom se mohli přesvědčit v loňském roce nejen jihočeští diváci před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. V Pilařově režii zde byla uvedena opera „Turandot“, která sklidila velký úspěch jak u diváků, tak u odborné kritiky.

Všichni novému šéfovi opery v Českých Budějovicích přejeme dobrý start i ještě lepší pokračování.

Foto: archiv JD a Eva Smolíková

Eva Marečková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zemřel jihočeský baletní sólista JIŘÍ HÁJEK

Mezi první českobudějovickou úlohou v legendárním nastudování Čajkovského Labutího jezera a rolí poslední – v tanečním zpracování dramatu Tramvaj do stanice Touha s premiérou v listopadu 2018 – měl na kontě na 40 velkých tanečních postav.

Jihočeské divadlo s lítostí oznamuje, že v pondělí 22. 7. v nedožitých 76 letech náhle zemřel dlouholetý sólista baletu

pan Jiří Hájek

(* 13. 11. 1943 – † 22. 7. 2019)

S Jiřím Hájkem, rodákem z Ořechova u Brna a od roku 1968 prvním sólistou baletu Jihočeského divadla, pojilo s touto scénou letos právě neuvěřitelných 55 let.

Do angažmá v JD vstoupil jako mladý tanečník, absolvent tanečního oddělení Konzervatoře v Brně již v sezóně 1964/1965.

Oficiální angažmá zde ukončil již v roce 1990, ale na baletní prkna „svého divadla“ se přesto vracel doslova do posledních dnů. Mezi jeho první zdejší úlohou v legendárním nastudování Čajkovského Labutího jezera v choreografii Milana Hojdyse a rolí poslední – v tanečním zpracování dramatu Tramvaj do stanice Touha, v choreografii Libora Vaculíka, s premiérou v listopadu 2018 – měl na svém kontě na 40 velkých tanečních postav.

Jeho mužné jevištní vzezření, elegance, dokonalá taneční technika a spolehlivost v partnerských duetech jej předurčovaly převážně k milovnickým a později i k dramatickým úlohám.

Za všechny jmenujme alespoň Václava i Gireje v Asafjevově Bachčisarajské fontáně, Mandarína v Bartókově Podivuhodném mandarínovi, Prince v Prokofjevově Popelce, básníka Villona v baletu V. Soukupa Francois Villon, Dona Juana ve stejnojmenném baletu Ch. W. Glucka či Kreonta v tanečním zpracování Bendova melodramatu Médea.

Vedle celovečerních baletů zcela samozřejmě a s grácií účinkoval v dlouhé galerii tanečních postav v operách, operetách i muzikálech (My fair Lady, Kiss me Kate, Kabaret) a rovněž v oblíbených tanečních zpracováních symfonických skladeb (Pátá symfonie P. I. Čajkovského, Slovanské tance Antonína Dvořáka, Taras Bulba Leoše Janáčka).

S úspěchem se představil i v soudobých tanečních opusech (Plameny Paříže B. V. Asafjeva, Hirošima V. Bukového, Šťastný návrat J. Kosiny, Viktorka Z. Vostřáka). Spolu s tanečnicí a životní partnerkou Radmilou Hájkovou patřil k hlavním hvězdám baletu v šéfovském období choreografa a tanečníka Milana Hojdyse.

V celé historii Jihočeského divadla byl „Jura“ Hájek jedním z nejoblíbenějších a diváky nejmilovanějších tanečníků…

Poslední rozloučení s Jiřím Hájkem proběhne v úterý 30. července 2019 v 10.30 hodin v obřadní síni českobudějovického krematoria.

Nezapomeneme!

Jihočeské divadlo vyjadřuje upřímnou soustrast všem pozůstalým. A TANEČNÍ MAGAZÍN se ke kondolenci připojuje.

Foto: archiv Jihočeského divadla

Jihočeské divadlo

pro TANEČNÍ MAGAZÍN