švandovo divadlo – 24. stránka

Tragikomedie o životě a smrti

‚Je to tu!‘ Ve Švandově divadle uvedou tragikomedii o životě a smrti

Je málo věcí v životě, které jsou naprosto jisté. Kromě vlastní smrti. Naštěstí ani na něco tak osamělého, jako je smrt, nejsme sami – nemusíme být… I o tom vypráví pozoruhodná hra

Je to tu (Here We Go) autorky Caryl Churchill (1938), která se řadí k nejlepším britským dramatikům od Shakespeara po Becketta.

Poslední věci člověka

„Co bude, až to přijde? Jak se o nás bude mluvit na našem pohřbu? Z čeho máme strach a k čemu je dobrý humor? Co je po smrti? Co ještě zbývá říci nebo udělat? Tyhle a další otázky najdeme ve hře Caryl Churchillové,“ říká režisérka Viktorie Čermáková. „Její hra vypráví mimo jiné i o tom, že možná právě teď je ten pravý č as zamyslet se nad tím, jakými činy, myšlenkami a emocemi dláždíme svou cestu,“ říká režisérka.

„Je to tu je první inscenací v rámci tematického cyklu „Intimita – Anonymita – Agresivita“ Studia Švandova divadla. Zkoumá téma lidské intimity a pozornost diváků obrací

k problematice posledních věcí člověka dnešní doby,“ dodává dramaturg Libor Vodička.

Těšit se tedy můžeme na nečekaně pojaté téma, silnou myšlenku, vybroušené repliky i na herecké obsazení. To tvoří Robert Jašków, Tomáš Petřík, Andrea Buršová, Tomáš Červinek

a hostující Miluše Hradská. Za pozornost stojí také scéna a kostýmy Barbary Wojtkowiak, pohybová spolupráce Halky Je Třešňákové a hudba, pod níž je podepsán muzikant

a komiksový autor Myko. Hru přeložila Lucie Kolouchová.

Caryl Churchill, hvězda současného dramatu

„Naše psychika je po tisíce let nastavena tak, že se stále zabývá vedle života i smrtí. Ve chvíli, kdy ji vyřadíme, vytěsníme a nemluvíme o ní, nevídáme ji, nepřipouštíme si ji, myslím, že pak naše duše strádá. Onemocní, různě se pitvoří a nadouvá. I proto jsme se do této hry ve Švandově divadle pustili,“ říká Viktorie Čermáková. Ta už ve Studiu Švandova divadla zrežírovala například Šamana, povedenou adaptaci stejnojmenné povídky Egona Bondyho, podepsána je i pod autorskou hrou Putin a Biľak u trezoru.

Text Caryl Churchill jí nyní nabízí každopádně velmi kvalitní a inspirativní předlohu: hru Je to tu (Here We Go) v roce 2015 s úspěchem uvedlo například Národní divadlo v Londýně. Do Švandova divadla se tak dostává necelý rok po její celosvětové premiéře.

Ovace od publika i kritiky už ale mnoho let sklízí i samotná autorka: „Je nemožné představit si krajinu současného dramatu bez Caryl Churchill“, napsal v roce 2012 The Guardian, který dramatičku vyzdvihuje mimo jiné proto, že „změnila jazyk současného divadla“. List The Telegraph ji pro její novátorský přístup označil dokonce za „Davida Bowieho současného dramatu“.

Premiéra hry Je to tu ve Studiu Švandova divadla je v sobotu 22. října, první a druhá repríza jsou naplánovány na 26. října a 3. listopadu.

Je to tu

Překlad Lucie Kolouchová

Režie Viktorie Čermáková

Dramaturgie Libor Vodička

Scéna a kostýmy Barbara Wojtkowiak

Hudba Myko

Pohybová spolupráce Halka Je Třešňáková

Hrají: Tomáš Petřík, Andrea Buršová, Tomáš Červinek, Robert Jašków, Miluše Hradská

Veřejná generální zkouška: pátek 21. 10. 2016 od 11 hod.

Premiéra: sobota 22. 10. 2016 od 19 hod.

KDO JE KDO

Viktorie Čermáková (1966)

Herečka a režisérka stála poprvé před kamerou jako tříletá (Lucie a zázraky). Ve filmu se objevila ještě několikrát (My tři a pes z Pětipes, Družina černého pera aj.), ale učarovalo jí divadlo. Ve čtrnácti letech byla přijata do amatérského souboru A studio při pražském Divadle na okraji. Do roku 1989 zůstala členkou A studia a pracovala zde pod vedením herců Evy Salzmannové a Ondřeje Pavelky. Spolu s režisérem Davidem Czesanym pak vedla A studio II, v němž uskutečnila svou první samostatnou režii (Lorca: Dům doni Bernardy).

Na jednu sezónu byla angažována v brněnském Divadle na provázku, v letech 1991 – 1994 byla členkou divadelního souboru Kašpar, který působil v MDP Rokoko a v Divadle v Celetné. Odsud odešla s částí souboru v roce 1994 do Divadla Komedie, kde hrála v inscenacích režisérů M. Dočekala, J. Nebeského, J. Pokorného, J. A. Pitínského a dalších.

V roce 2006 byla spoluzakladatelkou Divadelního studia Továrna, působícího převážně v holešovické La Fabrice. Od roku 2005 vytvořila řadu inscenací v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, pražském Rubínu, Divadle v Celetné, Ta Fantastika, Středočeském divadle Kladno, Národním divadle v Praze aj. Na svém uměleckém kontě má dosud na čtyři desítky divadelních režií. Spolupracuje také se st udiem Alfréd ve dvoře. Výraznou část její režijní práce tvoří soudobá česká a světová dramatika i autorské projekty.

V roce 2007 byla na festivalu Příští vlna/ Next Wave oceněna za přínos českému divadlu a v témže roce byla nominována na Cenu Nadace Alfréda Radoka jako Talent roku.

Caryl Churchill (1938)

Vysoce ceněná a i ve světě nejznámější současná britská dramatička se narodila v Londýně, otec byl karikaturista, matka modelka. Vyrůstala v Kanadě, ale studovala pak angličtinu

a literaturu v Oxfordu. V roce 1961 se vdala za spolužáka z Oxfordu, později londýnského právníka, se kterým má tři syny. Po absolutoriu psala hry pro BBC a tato práce ovlivnila její pozdější divadelní styl – naučila se být úsporná a zároveň si zvykla na svobodu při změně místa a času. První aktovku napsala v roce 1958. Od 70. let spolupracuje s londýnským Royal Court Theatre. Na kontě má víc než padesát titulů, většinou divadelních her, ale i her pro rozhlas a televizi.

Vychází z feministicky orientované levice a zaměřuje se na aktuální témata, které jí umožňují dramaticky je komentovat. Zajímá jí všednodennost a každodennost běžného člověka

v dnešní západní civilizaci, jeho úzkosti, potřeby i patologie… Velmi důsledně pracuje

s formální výstavbou svých her, které pak zůstávají otevřené k rozmanité interpretaci.

Nepočítáme-li titul Cloud Nine, který na podzim roku 1998 představil v Divadle v Řeznické anglicky mluvící soubor Black Box Praha, čeští diváci se s touto autorkou mohli důkladněji seznámit až v roce 2004. Tehdy u nás byly uvedeny hned dvě inscenace: Top Girls (Prvotřídní ženy) v pražském Národním divadle a Number (Řada) v Divadle Na Vinohradech. V rámci scénických čtení v Divadle Na zábradlí byly nastudovány ještě tituly Cloud Nine (Lehká pohoda) a Far Away (Daleko odsud). Hru Love and Information (Láska a informace) režírovala v roce 2016 Petra Tejnorová na Nové scéně v ND Praha. Here We Go (Je to tu) z roku 2015 uvádí necelý rok po její londýnské premiéře pražské Švandovo divadlo v režii Viktorie Čermákové.

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

Švandovo divadlo má v říjnu narozeniny

Švandovo divadlo oslaví 1. října už 135 let

Švandovo divadlo slaví 1. října už 135. narozeniny. Divákům ten den věnuje 135. reprízu oblíbené komedie Cry Baby Cry. Ve foyer bude odhalena nová výtvarná zeď, v níž výtvarník Jozef Hugo Čačko zachycuje propojení a vliv divadelního umění a sociálních sítí. Slavnostní večer zakončí koncert Alo Trio Bandu, tělesa složeného ze tří osobitých zpěvaček doprovázených skvělými hráči pražské jazzové scény. Za historií divadla se pak ještě 25. října ohlédne další díl Scénických hovorů, jehož hosty budou Klára Cibulková a Robert Jašków. Ti ve Švandově divadle hrají od jeho znovuzrození v roce 2002.

Je to už 135 let, co Smíchov a s ním i celá Praha zažívala slavnostní okamžik: 1. října roku 1881 se totiž ve dvoře hostince U Libuše otevíralo nové Švandovo divadlo. Místo na tehdejší Kinského třídě vybral zkušený principál Pavel Švanda ze Semčic. Ten na premiéru nasadil jeden z nejosvědčenějších kusů: komickou operu Hubička, jejíhož uvedení se zúčastnil i sám autor hudby a skladatelský velikán Bedřich Smetana.

Letošního jubilea se nejstarší divadelní scéna na levém vltavském břehu dožívá ve skvělé formě. Dnešní Švando divadlo, scéna hlavního města Prahy, jejíž aktivity podporuje Městská část Praha 5 i Ministerstvo kultury ČR, vstupuje do nové sezóny s 94 % návštěvností. O 5 % stoupla meziročně i soběstačnost divadla, což je vůbec nejlepší výsledek v novodobé historii. Pod vedením ředitele Daniela Hrbka a uměleckého šéfa Doda Gombára soubor také úspěšně hostuje v zahraničí. Jen v posledních třech letech stihl „Švanďák“ odehrát ve světě víc než 80 představení, kterým diváci tleskali od New Yorku, až po Busan v Jižní Korei. „Ať už jde o pozvání ze zahraničí nebo o prakticky neustále vyprodaná představení doma na Smíchově, realita nakonec naše původní plány v mnohém předčila,“ říká ředitel Hrbek.

Narozeninové menu

K letošním, říjnovým narozeninám věnuje Švandovo divadlo divákům jinak stále vyprodanou 135. reprízu inscenace Cry Baby Cry. Komedie o life-kouči (Michal Dlouhý v alternaci s Jaroslavem Šmídem), který se na kurzu pokouší nalézt „návod na štěstí“ pro pět různých žen, vznikla jako společné dílo dámské šatny Švandova divadla. V režii Martiny Krátké ji napsaly a nazkoušely i další „švanďácké“ herečky, které do svých postav – s humorem a grácií – vložily leccos ze svých vlastních zkušeností a životů. Hra v podání Kláry Cibulkové, Petry Hřebíčkové (nyní v alternaci s Bohdanou Pavlíkovou) Kristýny Frejové, Réky Derzsi (či Evy Vrbkové), Blanky Popkové patří k nejžádanějším titulům současného repertoáru. Uvedena bude od 19 hodin ve Velkém sále.

Výtvarná zeď vystoupí mezi diváky

Večernímu programu na hlavní scéně předchází odhalení nové Výtvarné zdi, kterou na stěně foyer vytvořil slovenský výtvarník Jozef Hugo Čačko. Výzvu ztvárnit na zdi o rozměrech 3,5 x 5 metrů svůj vztah k divadlu a jeho múzám přijala už řada známých umělců jako třeba Jiří David, Tomáš Císařovský, Antonín Střížek, Lucie Lomová, Milan Cais a naposledy i několikanásobný držitel ceny Grammy Klaus Voormann, jehož malbu teď Jozef Hugo Čačko překryl další vrstvou. Původním povoláním divadelní scénograf tu vytvořil dílo, do něhož zapojuje i ohlasy diváků ze sociálních sítí. Právě Švandovo divadlo je ve využívání nových technologií velmi zdatné a systematicky si buduje početnou komunitu fanoušků. „Propojit výtvarnou zeď s tou sociální mě napadlo asi u čtvrtého návrhu. Koncept papírků, který publiku umožňuje vyjádřit svůj názor hned po skončení představení, mi přijde jako skvělá forma, jak může divák na zhlédnutý kus reagovat přímo na místě a vyvolat tak třeba i další diskuzi“, říká o svém projektu Čačko.

Poprvé ve své historii bude Výtvarná zeď instalací vycházející do prostoru předsálí, doteď se diváci potkávali s plošnou malbou. Nová zeď s názvem STATUS OFFLINE (BUT STRONG CONNECTION) bude odhalena ve foyer Švandova divadla v 17:30.

Koncert a Scénický hovor pro fajnšmekry

Slavnostní večer uzavře 1. října Alo Trio Band, který tvoří Martina Menšíková, Natálie Řehořová a Pavla Stránská. Ty zazpívají autorské písně Jana Volného s texty Vlastimila Třešňáka. Doprovod, vycházející z blues a dalších hudebních žánrů, jim obstarají vynikající hráči pražské jazzové scény: Karel Bárta (kytara), Tadeáš Mesany (kontrabas), Michal Wayskull (klávesy), Zbyněk Polívka (tenorsaxofon) a Jan Horváth (bicí nástroje). Koncert začíná ve Studiu ve 21 hodin.

Novodobou historii divadla připomene 25. října ještě Scénický rozhovor. Moderátor David Hrbek v něm tentokrát vyzpovídá Kláru Cibulkovou a Roberta Jaškówa, dvě hvězdy-stálice smíchovského hereckého souboru, kteří ve Švandově divadle působí od jeho znovuotevření v roce 2002. Setkání s nimi začne v 19 hodin ve Studiu Švandova divadla.

Jak to bylo aneb Z historie Švandova divadla

Švandovo divadlo mnohokrát změnilo svůj název, repertoár i podobu. První přestavbu zahájil už v roce 1900 Švandův syn Karel, který pak divadlo otevřel mnoha moderním autorům. V letech 1908 – 1928 byla scéna přejmenována na Intimní divadlo a poté si ji pronajímali různí divadelní podnikatelé, jako byl Vlasta Burian nebo komici Ferenc Futurista a Jára Kohout.

V poválečné době provoz divadla převzal stát a po roce 1948 byly rodině Švandů budovy vyvlastněny. Začala éra Realistického divadla, které v roce 1953 přijalo opět nové jméno: komunistický ministr kultury Zdeněk Nejedlý jej dostal jako dárek k pětasedmdesátinám, takže pak neslo krkolomný název Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (RDZN).

Po roce 1989 svitla budově, která byla tehdy v havarijním stavu, nová naděje. Na počátku 90. let proběhla rekonstrukce a divadlo se dočkalo dalšího slavnostního otevření – tentokrát jako divadlo Labyrint. Rozjezd vypadal slibně, po sedmi letech však divadlo Labyrint zůstalo vězet ve slepé uličce. Ve výběrovém řízení na nové vedení, vyhlášeném v roce 1999 hlavním městem Praha coby novým zřizovatelem divadla, zvítězil mladý tandem Daniel Hrbek a Michal Lang.

Hrbek, který jako ředitel vede divadlo dodnes, vzpomíná, že scéna tehdy stála jenom kousek před zánikem: herecký soubor se rozpadl, v hledišti zely díry po vytrhaných sedadlech. Také fundus – cenný poklad každé scény – zmizel neznámo kam. Teprve šestadvacetiletý Hrbek s kolegou Langem dali dohromady nejen zchátralý objekt (architektem nového řešení byl David Vávra), ale sestavili i nový herecký soubor a program. Slavnostní otevření Švandova divadla, které se i staronovým jménem přihlásilo ke své původní slávě a tradici, se konalo v prosinci 2002.

Dnes se „Švanďák“ profiluje jako místo, kde si divadelní múza pravidelně podává ruce s dalšími uměleckými disciplínami. Kromě inscenací ve Velkém sále a ve Studiu Švandova divadla je zde na programu mnoho koncertů, svoje místo tu má jevištní talk show Scénické rozhovory, v níž jsou zajímavé osobnosti zpovídány přímo na jevišti. Probíhají zde nejrůznější workshopy a kromě několika stálých hostů zde vystupuje i vlastní Herecké studio. Jako jediná činoherní scéna u nás nabízí Švandovo divadlo divákům kromě anglických titulků také speciální titulky pro neslyšící. Funguje tu rovněž profesionálně vybavené nahrávací studio. Jen v roce 2015 se tu odehrálo celkem 481 představení.

Magdalena Bičíková

Foto: archiv Švandova divadla

Taneční magazín

Závislosti navzdory

Střízllivý za vás asi nikdo nebude! Režisér Dodo Gombár a kolektiv připravili ve Švandově divadle novou tragikomedii o boji s alkoholem na všech frontách.

Režisér Dodo Gombár a kolektiv připravili ve Švandově divadla novou tragikomedii o boji s alkoholem na všech frontách. Premiéra inscenace Závislosti navzdory se tu chystá 24. září 2016 ve Velkém sále. Hlavní roli, postavu filmového režiséra, hraje Robert Jašków. Ten o přípravě inscenace uvedl: „Inspirací pro mě byli hlavně lidé, se kterými jsem měl možnost se sám setkat, ať už u divadla, nebo úplně jinde. Někdo umí skvěle zastírat, že má kocoura, někdo, že je alkoholik, někdo tvrdí, že je to přece jen „dvojčička“ – těch příkladů a hlavně osudů je hodně…“, říká herec. „Závisím na objetí svých dětí, své ženy, na práci se dřevem, na divadle, na Peci pod Sněžkou, na hospodském plkání s kamarády o ničem. A nejvíce jsem závislý na životě,“ prozradil Robert Jašków.

„Snažím se s pochopením, i přes blízké příběhy ve svém okolí, vnímat černé drápy chlastu. Ty pazoury, ze kterých se vytrhnout stojí množství sil a možná i život,“ říká Dodo Gombár. Ten inscenaci zároveň vdechl i naději a odlehčující humor, který ocenili už první diváci červnové předpremiéry.

Scénografické řešení svěřil režisér Gombár výtvarnici Michaele Horáčkové Hořejší. „Scénografka velmi citlivě a přesně vycházela z pocitů lidí závislých na alkoholu, z toho, jak je deformováno jejich vnímání světa, jak jsou nastaveni vůči světu. Od osobní vratkosti a nejistoty, přes potřebu velkého objetí a pomoci ze strany druhých,“ říká dramaturgyně Martina Kinská.

Ve hře Závislosti navzdory si ve Švandově divadle posvítí na alkoholismus

Režisér Dodo Gombár a kolektiv připravili u Švandů novou tragikomedii o boji s alkoholem na všech frontách. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi, včetně tzv. metanolové aféry, svede dohromady opravdu pestrou společnost lidí, kteří se každý po svém snaží utéct před démonem alkoholu. Premiéra inscenace Závislosti navzdory se chystá 24. září 2016 ve Velkém sále Švandova divadla. Hlavní roli hraje Robert Jašków, který ztvárnil postavu filmového režiséra.

Střízlivý za vás nikdo nebude! To je podtitul nové inscenace Švandova divadla, která v jedné hře spojí osoby závislé, příležitostné pijáky i poučené abstinenty. Na jevišti se tak sejdou postavy s různými příběhy, které se v mnohém podobají. „Je jedno, zda pije hospodský, učitel, farář, úřednice nebo filmový režisér. Někdo chce utéct před světem, jiný před alkoholem, každý před sebou samým. A někdo na té z& aacute;vislosti může pořádně vydělat,“ říká o chystané novince režisér a umělecký šéf divadla Dodo Gombár. A tak se dál připíjí „na zdraví“, jen na to možná pár lidí „zařve“…

Hlavním hrdinou příběhu o boji se závislostí, která může být nejen na alkoholu, je filmový režisér v podání Roberta Jaškówa, herecké stálice smíchovského souboru. Režisér Jan chce – i díky vlastní zkušenosti s alkoholem – natočit autorský film o závislosti. Během příprav potká řadu postav, s nimiž mluví, soucítí s nimi, dohaduje se i pere. Některé z nich má ovšem pouze ve vlastní hlavě….

Závislosti z různých stran

Autor scénáře, režisér inscenace a současně i umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár se při psaní textu nechal inspirovat reálnými fakty. Vycházel z příběhů lidí na alkoholu závislých, ale i ze zkušeností jejich rodin, pracovníků léčeben, odvykacích center či nejrůznějších občanských seskupení a svépomocných skupin. A inspiroval se i nedávnou metanolovou kauzou, která zdánlivě neškodné popíjení ukázala ještě v dalším světle. „Zdá se mi, že se nějak moc pije. Že je kolem nás víc opilosti, víc úniků k ní. Sám jsem pochopil, že se mi na svět mnohem líp a koncentrovaněji dívá takzvaně v normálním a čistém stavu. Zároveň se snažím s pochopením, i přes blízké příběhy ve svém okolí, vnímat černé drápy chlastu. Ty pazoury, ze kterých se vytrhnout stojí množství sil a možná i život,“ říká Dodo Gombár. Ten inscenaci zároveň vdechl i naději a sympatický, odlehčující humor, který ocenili už první diváci červnové předpremiéry.

Tématem smíchovské novinky Závislosti navzdory je závislost nejen na alkoholu, ale i „drobná“ závislost na práci, na penězích, kariéře, na druhém člověku, na pronikání do soukromí druhých či na každodenních rituálech. „Snažili jsme se tento jev nastínit z různých úhlů a pootáčet téma z různých stran,“ vysvětluje Dodo Gombár a dodává: „Nechceme opilost ukazovat, ale spíš na ni nahlížet.“

Inspirace realitou

S jednotlivými podněty přicházeli při zkoušení inscenace i sami herci, kteří často využívali poznatků ze svého okolí. Robert Jašków k tomu říká: „Inspirací pro mě byly hlavně osoby, se kterými jsem měl možnost se sám setkat, ať už byly u divadla, nebo úplně jinde. Někdo umí skvěle zastírat, že má kocoura, někdo, že je alkoholik, někdo tvrdí, že je to přece jen „dvojčička“ – těch příkladů a hlavně osudů je hodně…“ Mimo jeviště je ale Robert Jašków závislý na něčem zcela jiném než na alkoholu: „Z&aa cute;visím na objetí svých dětí, své ženy, na práci se dřevem, na divadle, na Peci pod Sněžkou, na hospodském plkání s kamarády o ničem. A nejvíce jsem závislý na životě,“ prozradil Robert Jašków.

Závislost na alkoholu a dalších pastech života tak svede dohromady opravdu společnost: od zmiňovaného režiséra v podání Roberta Jaškówa, přes majitele hospody (Miroslav Hruška), zapleteného do prodeje pančovaného alkoholu a jeho spojku (nový člen souboru Tomáš Petřík), přes jeho lehce sociálně retardovanou dceru (nazkoušela Marta Dancingerová, alternuje Anna Peřinová), státní zástupkyni (Martina Krátká), matku dívky, jejíž dcera na otravu methanolem zemřela (Bohdana Pavlíková), zoufalého vdovce a otce (David Punčochář) a jeho dcery (Eva Josefíková), feťáka a pouličního hudebníka (Tomáš Červinek) až po nadaného sportovce (Jacob Erftemeijer) či faráře (hostující Petr Buchta). A nechybí sympatická zdravotnice (Andrea Buršová), která se dovede proměnit v démona…

Scénografické řešení svěřil režisér Dodo Gombár výtvarnici Michaele Horáčkové Hořejší, která se do Švandova divadla vrátila po dvanácti letech – naposledy zde, rovněž v Gombárově režii, vytvořila scénu k inscenaci Büchnerova Vojcka. Její scéna k Závislosti navzdory zajímavě pracuje se světlem i se stíny, které vrhají jednotlivé postavy. Podlahu tvoří hrubé dřevěné palety napěchované nejrůznějšími zbytky a starými krámy, takže se na nich kývají všechny židle – udržet v takovém prostoru rovno váhu, směr a nikdy neškobrtnout je tu tak téměř nemožné… „Scénografka velmi citlivě a přesně vycházela z pocitů lidí závislých na alkoholu, z toho, jak je deformováno jejich vnímání světa, jak jsou nastaveni vůči světu. Od osobní vratkosti a nejistoty, přes potřebu velkého objetí a pomoci ze strany druhých,“ upozorňuje dramaturgyně Martina Kinská.

Kostýmy jsou dílem časté spolupracovnice Švandova divadla Lenky Odvárkové. Hudba vzniká přímo v průběhu inscenace: její autor herec Tomáš Červinek má k dispozici elektrickou kytaru, mikrofon a loop station (multiefekt).

Kde je hranice mezi ještě přípustným popíjením a kdy už návyk začne ničit nejen samotného uživatele, ale hlavně však i jeho rodinu a přátele? A jak se z drogy, přinášející pocit uvolnění, radosti a sebevědomí, stane černá propast, z níž se už málokdo dokáže vyhrabat? I na tyto otázky hledá inscenace Závislosti navzdory odpovědi. Svého prvního uvedení, ještě před divadelními prázdninami, se hra dočkala 14. června, premiéra bude 24. září 2016.

Víte, že…?

1) Podle statistik je v České republice na alkoholu závislých kolem 700 000 lidí.

2) Průměrný věk prvního požití alkoholu je 11 let, ale nejsou výjimkou případy, kdy alkohol ochutnalo už osmileté dítě.

3) Protialkoholní léčebny jsou plné, společenská tolerance vůči konzumaci alkoholu je vysoká a Češi jsou stále největšími pijany v Evropě.

4) Zhruba 50 milionů lidí právě teď pije alkohol. Každých 10 vteřin zabije jednoho člověka.

Závislosti navzdory

Dodo Gombár a kolektiv

REŽIE: Dodo Gombár SCÉNA: Michaela Horáčková Hořejší KOSTÝMY: Lenka Odvárková HUDBA: Tomáš Červinek DRAMATURGIE: Martina Kinská

Osoby a obsazení: JAN: Robert Jašków TOMÁŠ: David Punčochář STANDA: Tomáš Petřík HOSPODSKÝ: Miroslav Hruška MARTA: Marta Dancingerová/ Anna Peřinová STÁTNÍ ZÁSTUPKYNĚ: Martina Krátká LENKA: Eva Josefíková JANÁČKOVÁ: Bohdana Pavlíková OLIN: Jacob Erftemeijer VÁVRA: Tomáš Červinek FARÁŘ: Petr Buchta ZÁVISLOST: Andrea Buršová

KDO JE KDO

Dodo Gombár

se narodil 3. června 1973 na Slovensku. Pochází ze Smolenic, malebné obce na úpatí Malých Karpat. V Trnavě vystudoval gymnázium a na činoherní fakultě VŠMU v Bratislavě pak divadelní režii. Během studia pobýval v rámci roční stáže na Circle in The Square, Theater School on Broadway v New Yorku. Po absolutoriu na VŠMU (1998) se na dvě sezony stal kmenovým režisérem a uměleckým šéfem Komorného divadla v Martině. V letech 2006-2009 byl uměleckým šéfem a kmenovým režisérem v Městském divadle Zlín. Ve Švandově divadle je uměleckým šéfem a kmenovým režisérem od z&aacu te;ří 2010. Svou první sezonu tu otvíral Dorstovým Merlinem. Pro ŠD dále zrežíroval např. Crash u potoka, moderní přepis románu Karoliny Světlé, brutální outsiderskou grotesku Eskalátor spjatou s nedalekou stanicí metra Anděl, současný text Vladimirova děvka s Michalem Dlouhým v hlavní roli a naposledy také divadelní adaptaci novely Iana McEwana Betonová zahrada. Ve Švandově divadle režíroval také cyklus zhudebněných balad Český kalendář, na němž spolupracoval s Michalem Horáčkem, a Zemi Lhostejnost, hru inspirovanou porevolučními esejemi a texty Karla Kryla. Mezi jeho další projekty patří nevšední ins cenace Kafkovy Proměny odehrávající se místo na jevišti v hledišti, studiová hra Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa a muzikál Popeláři s hudbou Romana Holého. Mezi další jeho úspěšné inscenace patří drama Žítkovské bohyně podle románu Kateřiny Tučkové v Městském divadle Zlín.

Dodo Gombár je také respektovaným autorem. V roce 2011 dokončil film Smíchov pláče, Brooklyn spí (scénář, režie), dvakrát slavil úspěch jako dramatik v soutěži Ceny Alfréda Radoka s texty Hugo Karas a Třetí věk, do finále Cen Alfréda Radoka se dostala i jeho hra Dům bez Boha. Jeho text Peniaze zvítězil v roce 2015 v anonymní soutěži o nejlepší původní divadelní hru, kterou vyhlásila agentura Aura-Pont. Mezinárodně úspěšná je také jeho hra Mezi nebem a ženou.

Robert Jašków

přišel na svět v podkrkonošském Trutnově 4. prosince 1969. Vystudoval herectví na DAMU, pod vedením Jaroslava Vostrého, Petra Čepka a Věry Galatíkové. Působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, později v Praze v divadle Labyrint a v CD 94 v Celetné ulici. Od roku 2002 je členem hereckého souboru Švandova divadla. Získal cenu Telemanie za roli profesora Daňka ve filmu Ivana Pokorného Smrt pedofila.

Ve Švandově divadle patří Robert ke stálicím smíchovské scény; jeho fanoušci a především fanynky ho můžou vidět v inscenacích Popeláři, Řemeslníci, Zabít Johnnyho Glendenninga, Protest/Rest a Kdo je tady ředitel?.

Televizní diváci znají Roberta Jaškówa jako bezcitného mafiána a ukázkového padoucha, ale i jako neúplatného policistu a sympaťáka (například v seriálechČeské století, Ulice, Expozitura, Policie Modrava, Četníci z Luhačovic, Kriminálka Anděl, Cesty domů či Atentát). Z filmů má na kontě tituly Dítě číslo 44, Kousek nebe, Labyrint, Poslední vlak, Bobule, Záblesky chladné neděle, Dědictví II aneb Kurvaseneříká, Vrásky z lásky aj.

Robert Jašków je hrdým otcem tří dětí, syny Jana a Jakuba a dceru Marjánku vychovává s manželkou Petrou Bartošovou.

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín

Den otevřených dveří ve Švandově divadle

Klára Cibulková, Eva Josefíková, Luboš Veselý a další herečky a herci ze Švandova divadla se začátkem divadelní sezóny představí v neobvyklé roli průvodců: ve středu 14. září se zde totiž opět koná Den otevřených dveří.

Den otevřených dveří ve Švandově divadle: s herci a ve znamení historie

Robert Jašków, Klára Cibulková, Eva Josefíková, Luboš Veselý a další herečky a herci ze Švandova divadla se začátkem divadelní sezóny opět představí v neobvyklých rolích průvodců: ve středu 14. září se zde totiž koná tradiční Den otevřených dveří. Zájemci o prohlídku divadla a jeho zákulisí se letos mají na co těšit. Divadlo, které je třetí nejstarší scénou v Praze, totiž v říjnu oslaví už 135. narozeniny. A právě v duchu jeho dávné i nedávné historie se p onese i celý prohlídkový den. Připraven je lákavý program pro děti i dospělé. Jedna z prohlídek bude určena speciálně pro neslyšící. A kdo nestihne přijít osobně, může se Dnu otevřených dveří zúčastnit on-line: přímý přenos na Facebooku Švandova divadla začne v 16 hodin.

Den otevřených dveří je ve Švandově divadle vždy dobře připravený a zábavný podnik, který šlape od rána až do večerních hodin. Zážitek z návštěvy zákulisí a dalších nevšedních míst zpestří i tentokrát přítomnost členů smíchovského souboru. Ti si jako každý rok na Den otevřených dveří připraví svůj vlastní komentář, k němuž vždy přidají četné historky. Návštěvníky tak osobně provedou celou budovou i slavnými dějinami smíchovské scény.

Zábava pro malé i velké, prohlídka pro neslyšící

Už od rána otevře divadlo dveře dětem, dopolední prohlídky jsou totiž pravidelně rezervovány pro školy.

Polední prohlídka bude pro neslyšící – provázejícího herce či herečku na ni doprovodí i tlumočník do znakové řeči. Právě sluchově hendikepovaným nabízí Švandovo divadlo jako jediná pražská činoherní scéna každý měsíc jedno představení se speciálními titulky.

Odpolední prohlídky pro veřejnost startují od 15 hodin. Začínají pak vždy každou celou hodinu, ta poslední bude od 18 hodin. Všichni příchozí budou mít po celý den také možnost zakoupit vstupenky na vybraná představení se slevou 1+1 zdarma: divadelní pokladna bude otevřena od 9 do 20 hodin.

Misantrop i gangster, Mandlová i Popeláři

A kdo bude na návštěvníky ve Švandově divadle letos čekat? Na jevišti i mimo ně si i ke svému překvapení dají bláznivé dostaveníčko postavy nejrůznějších charakterů a dob. A tak se může stát, že Misantropa v jeho veršovaných litaniích možná vyruší gangster Johnny Glendenning, Popeláři si budou muset poradit s podivným odpadem v Betonové zahradě a Baal ze hry Bertolta Brechta zkusí svůj šarm i na Adinu Mandlovou, právě propuštěnou z Pankráce. Všechny tyto a ještě další figury svede v ten den dohromady právě to, že se objevují na současném repertoáru Švandova divadla.