Srdce patří za mříže

Inscenaci o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit srdce připravují ve Švandově divadle 29.dubna 2017

 

 

Srdce, mříže, kreslený hrdina i Panda. Ve Švandově divadle promluví nejmladší divadelníci

Milovnice luxusního zboží, které nejradši nakupuje za pár šupů, a cizinec hledající srdce svého otce. Čekatel na transplantaci, ubrečená dámská kabelka, kreslený hrdina seriálů pro děti a jeho nová kamarádka Panda. Ti všichni se ne náhodou sejdou v inscenaci Srdce patří za mříže, kterou pro Švandovo divadlo připravuje režisérka Alžběta Burianová. Hra vyprávějící o násilí ve světě i v nás samotných tu bude mít premiéru 29. dubna v komorním Studiu.

Inscenaci Srdce patří za mříže vytvořila nejmladší generace současných divadelníků, kteří v ní po svém a zároveň velice bystře reagují na témata, která nás obklopují,“ říká Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla. To se pod jeho vedením profiluje i jako scéna otevřená autorskému divadlu, mladým divadelníkům a novým hrám věnovaným typickým projevům i absurditám dnešní doby. Autor hry David Košťák k tomu říká: „Denně děláme malá rozhodnutí, která však mají dopad obrovských rozměrů. Nevědomky se dopouštíme násilí na lidech, jejichž hlasy k nám nikdy nedolehnou.“

Ve hře Srdce patří za mříže se tak nahlas ozvou třeba exponáty z právě probíhající výstavy lidských těl a připomene se i oblíbený televizní pořad složený ze srdceryvných lidských příběhů…

 

Ztráty lidských srdcí

V inscenaci vyprávějící i o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit lidské srdce, hrají Martina Krátká, Klára Cibulková, Jacob Erftemeijer, Tomáš Červinek, Petr Buchta a Marek Pospíchal. Scénář napsal David Košťák, který je spolu s Liborem Vodičkou také dramaturgem, scénu vytvořila Anna Brotánková, kostýmy navrhla Kateřina Höferová, hudební doprovod je dílem Robina Schenka.

Aktuální hry v dámské režii

Jak dále uvádí Dodo Gombár, „Hra Srdce patří za mříže uzavírá trilogii na téma „intimita, anonymita, agresivita“, což jsou jevy, s nimiž se dnes potýká snad každý člověk i celá společnost. Všechny tři hry nastudovaly ženy, talentované režisérky.“

Připomeňme, že první titul věnovaný intimitě – hra Je to tu! z pera nejznámější současné britské dramatičky Caryl Churchill – režírovala u Švandů Viktorie Čermáková a na programu je zde od října 2016. Druhé inscenace na téma anonymity se ujala Martina Krátká, režisérka a zároveň herečka Švandova divadla. Hra Slušný člověk podle románu Obyčejný člověk Karla Čapka měla premiéru v únoru tohoto roku. Agresivitu nyní zmapuje právě titul Srdce patří za mříže v režii Alžběty Burianové.

 

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

 

Tragikomedie o životě a smrti

‚Je to tu!‘ Ve Švandově divadle uvedou tragikomedii o životě a smrti

 

 

 

 

Je málo věcí v životě, které jsou naprosto jisté. Kromě vlastní smrti. Naštěstí ani na něco tak osamělého, jako je smrt, nejsme sami – nemusíme být… I o tom vypráví pozoruhodná hra

Je to tu (Here We Go) autorky Caryl Churchill (1938), která se řadí k nejlepším britským dramatikům od Shakespeara po Becketta.

Poslední věci člověka

„Co bude, až to přijde? Jak se o nás bude mluvit na našem pohřbu? Z čeho máme strach a k čemu je dobrý humor? Co je po smrti? Co ještě zbývá říci nebo udělat? Tyhle a další otázky najdeme ve hře Caryl Churchillové,“ říká režisérka Viktorie Čermáková. „Její hra vypráví mimo jiné i o tom, že možná právě teď je ten pravý č as zamyslet se nad tím, jakými činy, myšlenkami a emocemi dláždíme svou cestu,“ říká režisérka.

„Je to tu je první inscenací v rámci tematického cyklu „Intimita – Anonymita – Agresivita“ Studia Švandova divadla. Zkoumá téma lidské intimity a pozornost diváků obrací

k problematice posledních věcí člověka dnešní doby,“ dodává dramaturg Libor Vodička.

Těšit se tedy můžeme na nečekaně pojaté téma, silnou myšlenku, vybroušené repliky i na herecké obsazení. To tvoří Robert Jašków, Tomáš Petřík, Andrea Buršová, Tomáš Červinek

a hostující Miluše Hradská. Za pozornost stojí také scéna a kostýmy Barbary Wojtkowiak, pohybová spolupráce Halky Je Třešňákové a hudba, pod níž je podepsán muzikant

a komiksový autor Myko. Hru přeložila Lucie Kolouchová.

Caryl Churchill, hvězda současného dramatu

„Naše psychika je po tisíce let nastavena tak, že se stále zabývá vedle života i smrtí. Ve chvíli, kdy ji vyřadíme, vytěsníme a nemluvíme o ní, nevídáme ji, nepřipouštíme si ji, myslím, že pak naše duše strádá. Onemocní, různě se pitvoří a nadouvá. I proto jsme se do této hry ve Švandově divadle pustili,“ říká Viktorie Čermáková. Ta už ve Studiu Švandova divadla zrežírovala například Šamana, povedenou adaptaci stejnojmenné povídky Egona Bondyho, podepsána je i pod autorskou hrou Putin a Biľak u trezoru.

Text Caryl Churchill jí nyní nabízí každopádně velmi kvalitní a inspirativní předlohu: hru Je to tu (Here We Go) v roce 2015 s úspěchem uvedlo například Národní divadlo v Londýně. Do Švandova divadla se tak dostává necelý rok po její celosvětové premiéře.

Ovace od publika i kritiky už ale mnoho let sklízí i samotná autorka: „Je nemožné představit si krajinu současného dramatu bez Caryl Churchill“, napsal v roce 2012 The Guardian, který dramatičku vyzdvihuje mimo jiné proto, že „změnila jazyk současného divadla“. List The Telegraph ji pro její novátorský přístup označil dokonce za „Davida Bowieho současného dramatu“.

Premiéra hry Je to tu ve Studiu Švandova divadla je v sobotu 22. října, první a druhá repríza jsou naplánovány na 26. října a 3. listopadu.

3_robert_jaskow_foto_stepan_pech_pro_svandovo_divadlo_repro_zdarma

Je to tu

Překlad                                                         Lucie Kolouchová

Režie                                                             Viktorie Čermáková

Dramaturgie                                                  Libor Vodička

Scéna a kostýmy                                            Barbara Wojtkowiak

Hudba                                                           Myko

Pohybová spolupráce                                               Halka Je Třešňáková

 

Hrají: Tomáš Petřík, Andrea Buršová, Tomáš Červinek, Robert Jašków, Miluše Hradská

 

Veřejná generální zkouška: pátek 21. 10. 2016 od 11 hod.

Premiéra: sobota 22. 10. 2016 od 19 hod.

 

KDO JE KDO

Viktorie Čermáková (1966)

Herečka a režisérka stála poprvé před kamerou jako tříletá (Lucie a zázraky). Ve filmu se objevila ještě několikrát (My tři a pes z Pětipes, Družina černého pera aj.), ale učarovalo jí divadlo. Ve čtrnácti letech byla přijata do amatérského souboru A studio při pražském Divadle na okraji. Do roku 1989 zůstala členkou A studia a pracovala zde pod vedením herců Evy Salzmannové a Ondřeje Pavelky. Spolu s režisérem Davidem Czesanym pak vedla A studio II, v němž uskutečnila svou první samostatnou režii (Lorca: Dům doni Bernardy).

Na jednu sezónu byla angažována v brněnském Divadle na provázku, v letech 1991 – 1994 byla členkou divadelního souboru Kašpar, který působil v MDP Rokoko a v Divadle v Celetné. Odsud odešla s částí souboru v roce 1994 do Divadla Komedie, kde hrála v inscenacích režisérů M. Dočekala, J. Nebeského, J. Pokorného, J. A. Pitínského a dalších.

V roce 2006 byla spoluzakladatelkou Divadelního studia Továrna, působícího převážně v holešovické La Fabrice. Od roku 2005 vytvořila řadu inscenací v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, pražském Rubínu, Divadle v Celetné, Ta Fantastika, Středočeském divadle Kladno, Národním divadle v Praze aj. Na svém uměleckém kontě má dosud na čtyři desítky divadelních režií. Spolupracuje také se st udiem Alfréd ve dvoře. Výraznou část její režijní práce tvoří soudobá česká a světová dramatika i autorské projekty.

V roce 2007 byla na festivalu Příští vlna/ Next Wave oceněna za přínos českému divadlu a v témže roce byla nominována na Cenu Nadace Alfréda Radoka jako Talent roku.

Caryl Churchill (1938)

Vysoce ceněná a i ve světě nejznámější současná britská dramatička se narodila v Londýně, otec byl karikaturista, matka modelka. Vyrůstala v Kanadě, ale studovala pak angličtinu

a literaturu v Oxfordu. V roce 1961 se vdala za spolužáka z Oxfordu, později londýnského právníka, se kterým má tři syny. Po absolutoriu psala hry pro BBC a tato práce ovlivnila její pozdější divadelní styl – naučila se být úsporná a zároveň si zvykla na svobodu při změně místa a času. První aktovku napsala v roce 1958. Od 70. let spolupracuje s londýnským Royal Court Theatre. Na kontě má víc než padesát titulů, většinou divadelních her, ale i her pro rozhlas a televizi.

Vychází z feministicky orientované levice a zaměřuje se na aktuální témata, které jí umožňují dramaticky je komentovat. Zajímá jí všednodennost a každodennost běžného člověka

v dnešní západní civilizaci, jeho úzkosti, potřeby i patologie… Velmi důsledně pracuje

s formální výstavbou svých her, které pak zůstávají otevřené k rozmanité interpretaci.

Nepočítáme-li titul Cloud Nine, který na podzim roku 1998 představil v Divadle v Řeznické anglicky mluvící soubor Black Box Praha, čeští diváci se s touto autorkou mohli důkladněji seznámit až v roce 2004. Tehdy u nás byly uvedeny hned dvě inscenace: Top Girls (Prvotřídní ženy) v pražském Národním divadle a Number (Řada) v Divadle Na Vinohradech. V rámci scénických čtení v Divadle Na zábradlí byly nastudovány ještě tituly Cloud Nine (Lehká pohoda) a Far Away (Daleko odsud). Hru Love and Information (Láska a informace) režírovala v roce 2016 Petra Tejnorová na Nové scéně v ND Praha. Here We Go (Je to tu) z roku 2015 uvádí necelý rok po její londýnské premiéře pražské Švandovo divadlo v režii Viktorie Čermákové.

1_je_to_tu_andrea_bursova_robert_jaskow_tomas_cervinek_foto_stepan_pech_pro_svandovo_divadlo_repro_zdarma

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Vrah nebo oběť rodiny?

Tanečně – divadelní komedie Černá ovce rodiny se zabývá tématem dospívání, neporozumění a hledání sebe sama

 

 

 

Na tanečně-divadelní komedii Černá ovce rodiny, která byla uvedena v experimentálním prostoru NoD,  se podílely  výrazné osobnosti české divadelní a taneční scény: režisérka Viktorie Čermáková, choreografka Jana Vrána a  scénáristka Alexandra Macháčová

„Domnívala jsem se, že hlavní postava bude fascinována agresí, negací a mystikou, bude podléhat charismatickým vůdcům. Ale v našem příběhu jde o víc, než to. Jde o nalézání vlastní pravdy, zodpovědnosti, talentu a citlivosti vůči lidem i sobě samému,“ upřesňuje téma představení režisérka Viktorie Čermáková.

Jak se vyrůstá mezi vrahy? Nu, zdá se, že docela dobře, běžný život.
Vlastně to všichni známe.  Dospívání, proměnlivé nálady, první lásky, touhy. Naše hrdinka, dospívající  dívka Ola,  jako téměř každý mladý člověk touží po hudbě, koncertech, má své idoly a milovaný tanec.
Ale její rodiče  pro ni nemají pochopení.  Rodina vlastní  malou firmu a snaží se dívku přitáhnout k práci. Jenže Olu to moc nebaví.

IMG_4849

A navíc, rodina provádí  i své nekalé činnosti, píše anonymy.  Toto dcera také velice dobře vnímá a není jí to zrovna po chuti. Ola se cítí nespokojená.  V době, kdy je zcela legální držet zbraň a umět s ní zacházet, hrozí také mnohem větší riziko použití zbraně. Rodiče kupují naší hrdince zbraně, možná i v dobré víře, aby se jednou jako podnikatelka uměla ubránit. Tatínek chodí s Olou střílet, zdá se, že se oba těší na střelnici a docela dobře si rozumí. O to komplikovanější má Ola vztah k matce, která se nikdy neusměje, je strohá, přísná, komisní.

Běžné potyčky a hádky, život je pro Olu  plný omezení, rodiče jí brání jít na diskotéku, strhávají jí plakáty ze zdi, Ola touží utéct z domu. Sní o svobodě. Mraky nevybouřené energie, zloba a potlačovaná  energie  budí v dívce  touhu použít  jednou zbraň, kterou umí ovládat, a už se konečně osvobodit.

IMG_4979

Rodiče mohou opravdu  být  mnohdy vnímáni jako vrazi svobody a mladických snů a ideálů. Asi ledaskdo něco takového cítil, či zažil. Jenže život není jen svobodná hra, poflakování a dělání to ho, co člověka baví. Je to také vydělávání peněz, vlastní firma, chození na poštu, zlobení s lidmi…. A toto si dospělí uvědomují při své výchově také.

Jenže naše hrdinka má všeho dost. Popadne zbraň, v prvním okamžiku by snad postřílela kde koho, jenže pak si uvědomuje tu pravou příčinu svého hněvu. Ano, je to ona, je to její MATKA. Vtrhne k ní, míří na ní zbraní…. Už už se schyluje ke zločinu… Ale… náhl e  si Ola uvědomí, jak je matka najednou malá, slabá, zničená, i to, že ji má vlastně ráda, protože je to právě matka, kdo se  o ni stará  a chystá jí  dárky k narozeninám. Ty dárky, které se Ole ani moc nelíbí, ale máma je s láskou kupuje. A tak najednou z hrozivé hádky a touze po pomstě vzejdou slzy a objetí… a další oslava narozenin.

IMG_5004

Tentokrát všechno dobře dopadá, opět se slaví, rodina je šťastná. Ale v některých případech může nastat  jiný konec příběhu. Někdo se opravdu stane vrahem, vždyť stačí jen stisknout spoušť… a někdo se stane i masovým vrahem.   A jindy  zase  děti své nenáviděné rodiče pochopí a nakonec jdou přesně v jejich šlépějích. A možná píší i nenávistné anonymy.
Dospívání není jednoduchá záležitost, ani pro děti, ani pro dospělé. Pořádná dávka tolerance a lásky je nezbytná.

IMG_4888

„Černá ovce rodiny“ je kvalitně zpracované představení, plné  napětí a akce, což  drží diváka „v pohotovosti“ od začátku až do konce.

Foto

Fabiana Mertová

Eva Smolíková
Taneční magazín

Jak se vyrůstá mezi vrahy?

Tanečně – divadelní komedie Černá ovce rodiny

 

 

V pondělí 1. prosince 2014 uvede Experimentální prostor NoD premiéru tanečně-divadelní komedie Černá ovce rodiny, která zavede diváky do světa dospívající dívky Oly. Na přípravách představení určeného pro celou rodinu spolupracují výrazné osobnosti české divadelní a taneční scény: režisérka Viktorie Čermáková, choreografka Jana Vrána, scénáristka Alexandra Macháčová, tanečnice a herečky Markéta Vacovská, Lilian Fischerová, Kateřina Stupecká, tanečník Tomáš Červinka a herec Radim Madeja.

Ola Hepnarová-Breiviková slaví své třinácté narozeniny. Rodinná oslava nestojí za moc, dárky nesedí a ani se nelíbí. Vypadá to, že jediné, čemu rodiče rozumí, je jejich firma DOPISY OD SRDCE, která se specializuje na psaní a rozesílání nenávistných anonymů. Proč dostává Ola každý rok k narozeninám zbraň a modely aut? Co tím chtějí rodiče naznačit?

Domnívala jsem se, že hlavní postava bude fascinována agresí, negací a mystikou, bude podléhat charismatickým vůdcům. Ale v našem příběhu jde o víc, než to. Jde o nalézání vlastní pravdy, zodpovědnosti, talentu a citlivosti vůči lidem i sobě samému,“ upřesňuje téma představení režisérka Viktorie Čermáková.

Do jaké míry se Ola nechá ovlivnit a zda se přikloní na stranu svých rodičů se dozvíte na premiéře Černé ovce rodiny, 1. prosince 2014 ve 20:00 v Experimentálním prostoru NoD.

54623949c92be

Vstupenky je možné zakoupit již nyní na webu www.goout.cz nebo v předprodeji, každý všední den od 16:00 do 20:00 v prostorách Café NoD.

Vstupenky: http://goout.cz/cs/divadlo/cerna-ovce-rodiny/rrow/ – „T“:“1.12.2014_20:00″

Ke stažení: http://nod.roxy.cz/upload/documents/foto-cerna-ovce-rodiny.zip
Vizuál představení ((c) Laura Arena)
Tvůrci a účinkující (foto: Johan Orlitz), zleva: Alexandra Macháčová, Jana Vrána, Viktorie Čermáková, Radim Madeja, Tomáš Červinka, Kateřina Stupecká, Tomáš Drobil, Lilian Fischerová, Markéta Vacovská.

Viktorie Čermáková, Jana Vrána, Alexandra Macháčová:
Černá ovce rodiny

Ola: Markéta Vacovská
Matka Depka: Lilian Fischerová
Otec Smajlík: Tomáš Červinka
Děda Šansón: Radim Madeja
Venda: Tomáš Drobil
Wendy: Kateřina Stupecká
Choreografie: Jana Vrána
Scéna: Ondřej Lipenský
Kostýmy: Jessica Monteiro
Hudba: Vojtěch Komárek
Scénář: Alexandra Macháčová
Dramaturgie, režie: Viktorie Čermáková

 

Taneční magazín