Na tanečně-divadelní komedii Černá ovce rodiny, která byla uvedena v experimentálním prostoru NoD, se podílely výrazné osobnosti české divadelní a taneční scény: režisérka Viktorie Čermáková, choreografka Jana Vrána a scénáristka Alexandra Macháčová
„Domnívala jsem se, že hlavní postava bude fascinována agresí, negací a mystikou, bude podléhat charismatickým vůdcům. Ale v našem příběhu jde o víc, než to. Jde o nalézání vlastní pravdy, zodpovědnosti, talentu a citlivosti vůči lidem i sobě samému,“ upřesňuje téma představení režisérka Viktorie Čermáková.
Jak se vyrůstá mezi vrahy? Nu, zdá se, že docela dobře, běžný život.
Vlastně to všichni známe. Dospívání, proměnlivé nálady, první lásky, touhy. Naše hrdinka, dospívající dívka Ola, jako téměř každý mladý člověk touží po hudbě, koncertech, má své idoly a milovaný tanec.
Ale její rodiče pro ni nemají pochopení. Rodina vlastní malou firmu a snaží se dívku přitáhnout k práci. Jenže Olu to moc nebaví.
A navíc, rodina provádí i své nekalé činnosti, píše anonymy. Toto dcera také velice dobře vnímá a není jí to zrovna po chuti. Ola se cítí nespokojená. V době, kdy je zcela legální držet zbraň a umět s ní zacházet, hrozí také mnohem větší riziko použití zbraně. Rodiče kupují naší hrdince zbraně, možná i v dobré víře, aby se jednou jako podnikatelka uměla ubránit. Tatínek chodí s Olou střílet, zdá se, že se oba těší na střelnici a docela dobře si rozumí. O to komplikovanější má Ola vztah k matce, která se nikdy neusměje, je strohá, přísná, komisní.
Běžné potyčky a hádky, život je pro Olu plný omezení, rodiče jí brání jít na diskotéku, strhávají jí plakáty ze zdi, Ola touží utéct z domu. Sní o svobodě. Mraky nevybouřené energie, zloba a potlačovaná energie budí v dívce touhu použít jednou zbraň, kterou umí ovládat, a už se konečně osvobodit.
Rodiče mohou opravdu být mnohdy vnímáni jako vrazi svobody a mladických snů a ideálů. Asi ledaskdo něco takového cítil, či zažil. Jenže život není jen svobodná hra, poflakování a dělání to ho, co člověka baví. Je to také vydělávání peněz, vlastní firma, chození na poštu, zlobení s lidmi…. A toto si dospělí uvědomují při své výchově také.
Jenže naše hrdinka má všeho dost. Popadne zbraň, v prvním okamžiku by snad postřílela kde koho, jenže pak si uvědomuje tu pravou příčinu svého hněvu. Ano, je to ona, je to její MATKA. Vtrhne k ní, míří na ní zbraní…. Už už se schyluje ke zločinu… Ale… náhl e si Ola uvědomí, jak je matka najednou malá, slabá, zničená, i to, že ji má vlastně ráda, protože je to právě matka, kdo se o ni stará a chystá jí dárky k narozeninám. Ty dárky, které se Ole ani moc nelíbí, ale máma je s láskou kupuje. A tak najednou z hrozivé hádky a touze po pomstě vzejdou slzy a objetí… a další oslava narozenin.
Tentokrát všechno dobře dopadá, opět se slaví, rodina je šťastná. Ale v některých případech může nastat jiný konec příběhu. Někdo se opravdu stane vrahem, vždyť stačí jen stisknout spoušť… a někdo se stane i masovým vrahem. A jindy zase děti své nenáviděné rodiče pochopí a nakonec jdou přesně v jejich šlépějích. A možná píší i nenávistné anonymy.
Dospívání není jednoduchá záležitost, ani pro děti, ani pro dospělé. Pořádná dávka tolerance a lásky je nezbytná.
„Černá ovce rodiny“ je kvalitně zpracované představení, plné napětí a akce, což drží diváka „v pohotovosti“ od začátku až do konce.