Štítek: Ondřej Vinklát.

Dvě premiéry PKB úvodem

Pražský komorní balet v sezóně 2020/2021

Pražský komorní balet vstoupil do nové sezóny 2020/2021 koronaviru navzdory. Do souboru nastoupili noví sólisté – Lenka Šustová Hrabovská, která přichází z baletního souboru Národního divadla. A rovněž Bára Müllerová a Dalibor Lekeš, kteří oba do června působili jako stážisté PKB. Coby stálí hosté PKB se, v nové sezóně, představí Ondřej Vinklát (bývalý první sólista Baletu Národního divadla) a Jakub Rašek (demisólista Baletu Národního divadla).

V tuto chvíli zkouší soubor především na hlavní premiéru sezóny 2020/2021, komponovaný večer s názvem „Zabiják život“, který bude, doufáme, poprvé uveden 22. listopadu 2020 v Divadle na Vinohradech v Praze. Druhá premiéra je naplánována na 6. prosince. A to v Městském divadle v Mostě. V rámci představení budou uvedeny dvě nové choreografie – první z pera Marka Svobodníka („Když nevíte coby, kupte si dva hroby“), druhá pak od Petra Zusky („Epitaf“) na hudbu českých skladatelů Josefa Suka a Antonína Dvořáka. V novince Pražského komorního baletu se objeví hořkosladký humor, osudová láska i mrazení smrti.

Na podzimním programu souboru je řada repríz úspěšných představení „Kytice“ a „Carmina Vetera“. A také mnoho zájezdů po České republice. „Pražský komorní balet čeká několik vystoupení v Divadle na Vinohradech v Praze, zájezdy do Zlína, Prostějova, Nového Jičína, Třeboně, Tábora a dalších míst po republice. Náš diář je velmi nabitý. Během září se podařilo odehrát všechny plánované večery a mnoho termínů se přesunulo z jara, kdy jsme představení, v původně plánovaných datech, nemohli odehrát. Domlouváme také hostování na Slovensku, v Polsku a ve Francii. Nicméně vše bude samozřejmě záviset na tom, jak se bude vyvíjet aktuální pandemická situace,“ uvádí Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu.

„Pokračuje také spolupráce se Zemlinského kvartetem i Klubem mladého diváka v Praze. Děkujeme všem divákům, že na naše představení i nadále chodí, a že nás v této nelehké době podporují. Především díky nim kultura stále žije. Věříme, že nouzový stav způsobený Covidem-19 už na podzim nijak zásadně nezamíchá kartami, a že se diváci nebudou bát do divadla chodit. Nejen my je totiž nyní velmi potřebujeme,“ dodává ředitelka Jandová.

Z jarního termínu byl do stávající sezóny přesunut také slavnostní večer, v němž se Igor Vejsada v Divadle na Vinohradech rozloučí s profesionální taneční kariérou. Nově je zařazen na termín 18. dubna 2021. V rámci večera by měla proběhnout i autogramiáda nové knihy, která je věnovaná kariéře významného českého tanečníka, baletního mistra, pedagoga, choreografa a emeritního šéfa baletního souboru Národního divadla moravskoslezského, jenž nyní působí jako baletní mistr a repetitor Pražského komorního baletu.

Foto: Sergej Gherciu

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

DEKKADANCERS těsně před premiérou

A budou mít v Jatkách78 svou vlastní zkušebnu. Bude v ní nejen dlouho očekávaná premiéra titulu „I AM A.I.“, ale i taneční kurzy a workshopy.

Společně se zakládajícím souborem Cirk La Putyka a Heaven’s Gate režiséra Viktora Tauše jsou DEKKADANCERS třetím „domácím“ souborem divadla Jatka78. Od jara letošního roku má tento taneční soubor (s více než desetiletou historií) také na Jatkách78 vlastní zkušební prostor. Je o kapacitě pouhých 80 míst. A právě v něm se, v úterý 22. září, uskuteční premiéra nového projektu „I AM A.I.“ Je vidět, že se sezóna, po opatřeních s pandemií koronaviru, náležitě rozjíždí. V plánu jsou tam také dvě reprízy. V listopadu se představení přesune do Velkého sálu a tím i tento titul na stálý repertoár Jatek78. Zkušebna se brzy představí dalším profesionálům tanečního a pohybového divadla. A to i v rámci tanečních kursů či workshopů, které povedou přímo tanečníci z DEKKADANCERS.

Tedy, již následující úterý 22. září uvedou DEKKADANCERS svou premiéru „I AM A.I.“. S ní se zároveň, po působení ve Švédsku, vrací k souboru Viktor Konvalinka. Premiéra a zářijové reprízy se uskuteční v nově zrekonstruované zkušebně na Jatkách78, do předprodeje tak míří omezený počet míst.

V této inscenaci dále vystoupí Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát. Umělci čerpají z tématu umělé inteligence. Ztvární roboty, nikoli však jako smrtící a chladné netvory. Pracují s představou dokonalé bytosti, která umí žít, milovat a myslet líp, než lidská existence. Je to vůbec možné? Další premiéru plánuje taneční soubor na březen 2021. A to se tentokrát bude jednat o sólový projekt Štěpána Pechara.

Na tanečním repertoáru Jatek78 zůstává také „Poslední večeře“, kterou DEKKADANCERS odehrají 25. října. Na říjen je v plánu i komponovaný večer „Bez hranic“, charitativní představení pro organizaci Lékaři bez hranic.

Vice informací na webových stránkách:

 http://www.jatka78.cz/cs/program#troupe=dekkadancers

O souboru DEKKADANCERS

DEKKADANCERS založili v roce 2009 tanečníci a choreografové z Baletu Národního divadla v Praze – Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným.

Vytvoření skupiny bylo logickým vyústěním jejich touhy prosadit své vlastní projekty. A zároveň jim vtisknout osobitý pohled a styl.

Specifickým rysem souboru je propojování a kooperace uměleckých disciplín. Jako kupříkladu tance, činohry, hudební kompozice, zpěvu, DJingu, akrobacie a dalších uměleckých disciplín.

Tento soubor se pak postupně rozrůstal a s přibývajícími léty proměňoval.

Od roku 2015 je skupina pod vedením takzvané „druhé generace“ DEKKADANCERS. Tu reprezentují zejména Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník.

Výše jmenovaní v té době byli také tanečníky a choreografy z řad Baletu Národního divadla v Praze.

Mezi úspěšné inscenace souboru patří třeba „Poslední večeře“, „Návštěvníci“, „HornyBach 18+“, „Jatkstohoven“, „Dekka pod dekou“. Soubor dlouhodobě spolupracuje s Lékaři bez hranic, pro něž pořádá charitativní večer „Bez hranic“.

Více na: http://www.dekkadancers.net

Fotografie: archiv Jatka78

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Co se nechvěje, není pevné aneb Národní divadlo se chvělo pro PETRA ZUSKU

Petr Zuska oslavil své narozeniny v ND představením „Chvění“

15. září oslavil choreograf, tanečník  a bývalý šéf Baletu ND v Praze své narozeniny a v rámci této oslavy, ale i v rámci festivalu  Zlatá Praha, mohli diváci zhlédnout inscenaci „Chvění“.

Petr Zuska (rozhovor s ním najdete na stránkách TANEČNÍHO MAGAZÍNU) je tvůrcem evropského formátu, kterého milovníkům tance představovat nemusíme. Výjimečný choreograf, profiluje se jako individuální osobnost, což na inscenaci „Chvění“ jednoznačně vidíme. Ve své tvorbě využívá inovativní přístup k moderní tvorbě, ale také je schopen celistvě uchopit dějový balet.  Jeho inscenace jsou promyšlené, najdeme tu svět symbolů, duchovní otázky a možná také filozofické otázky, protože jak nám Petr Zuska kdysi sám řekl, přál si být v mládí filozofem.

Chválen i kritizován si šel Petr Zuska vždy svou vlastní cestou, věrný svému přesvědčení. Na svém kontě má (od roku 1990) více než padesát inscenací pro zahraniční i domácí soubory.

A samotné „Chvění“?  Dílo je  obrazem plným symbolů, dotýká se řady témat spojených s lidským bytím, koloběh života a smrti, koloběh opouštění.  Pláč a smích, válka a mír. Velké chvění se může změnit v zemětřesení, může znamenat konec, ale i začátek. Chvění je tu od počátku a my jsme jeho součástí.  Je patrné, že inscenace samotná nedá divákovi ani na chvíli odpočinout. Neustále je nucen sledovat, cože se to na jevišti děje a jaké filozofické otázky si má  právě klást.

Název „Chvění“ vychází ze stejnojmenného alba souboru Hradišťan Jiřího Pavlici.  Větší část hudební plochy pak ale patří Henryku Mikolaji  Góreckému.  Hradišťan a hudba Henryka Góreckého?  Ostrý kontrast. Ne  každý musí obdivovat či uznávat toto spojení, ostatně ani já nejsem příznivcem této směsice. Ale závěrem představení si  říkám: „A proč ne?“  Petr Zuska vybíral hudbu svým srdcem, ukazuje nám své pocity, tak proč kritizovat. I tato nesourodá kombinace hudby  vytváří harmonický celek.

„Chvění“ začíná první větou 3.symfonie Henryka Góreckého. Temno, snad zánik, snad mizení ve věčnosti. Těla tanečníků, vypadajících jako černé stíny, mumie či přízraky, sklouzávají po schodech z pozadí scény, hlavu zahalenou černou látkou. Na kraji jeviště se chvíli zděšeně zastaví – a zmizí.. navždy? Následuje jedna vlna těl za druhou. Klikatá bílá čára vprostřed jeviště značí možná nějaký velký zlom a po něm přichází zemětřesení, tedy pěkně silné zachvění. Tento smutný obraz evokuje hned několik vkladů – může to být abstraktní koloběh života, vznik a zánik, může to také být jako valící se láva z puklin země, možná i oběti něčeho zlého.

Poté na scénu vstupuje muž v černých kalhotách, s kufrem v ruce a na schodišti stojí žena v bílých šatech. Bolestné loučení. Snad je to partner, snad syn. Ale utrpení  a bolest je cítit naprosto hmatatelně. Objevují se ale i další muži s kufry v ruce, všichni se někam ubírají a mizí. Zde si můžeme představit válku, miliony Židů odcházejících do koncentračních táborů, miliony srdcervoucích loučení. Na konci prvního dějství sedí žena a muž na kufrech se svěšenými hlavami, vše se noří do tmy. 

Ve druhé části inscenace  zazní naprostý kontrast s Góreckého hudbou – Hradišťan. Písně o posledním se třesoucím listu na platanu znějí vesele a hravě, najednou všechno jásá. Oslava života.Tanečníci i jejich partnerky mají na sobě dlouhé, bílé plisované sukně.  Doslova jako divoši, kteří vydupávají u svých ohňů energii z Matky Země.

Ale opakuje se tu i naléhavá otázka: A co já?  Chvějící se list na platanu svůj úkol nepokazil, ale co já?

Na konci představení se opět objeví černý šál a bere s sebou všechno. Jako čas.

Je nutno vyzdvihnout Ayay Watanabe, její procítěné pohyby. Spolu s Ondřejem Vinklátem tvoří dvojici, z které opravdu doslova číší veškeré emoce.

„Chvění“ získalo  Výroční cenu portálu Opera Plus za nejlepší choreografii.

Na úplný závěr tanečníci blahopřejí Petru Zuskovi k jeho životnímu jubileu a ten symbolicky také sjíždí po schodech do „Věčnosti“….

O přestávce a po představení proběhla v divadle autogramiáda a  zájemci si mohli koupit knížku  „Trio pro jednoho“, která přibližuje tvorbu Petra Zusky  –  průběh autogramiády nám přibližuje trio snímků  i fotografie titulní

 Text a foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Legendární JIŘÍ SRNEC zaskočil i moderátora VÁCLAVA MORAVCE

Kdo letos získal prestižní divadelní ceny Thálie od autora Bořka Šípka? Jak probíhal závěrečný večer v přímém přenosu České televize a Českého rozhlasu 2?

Předposlední březnovou sobotu 2018 byly tradičně na prknech pražského Národního divadla uděleny divadelní ceny Thálie za rok 2017. To vše za přímého přenosu České televize a Českého rozhlasu 2. TANEČNÍ MAGAZÍN si – mimo ostatních oceněných – všímal hlavně kategorií, které mají něco společného s tancem, hudbou a pohybem.

Letošní ceremoniál Thálie byl ojedinělý už tím, že jej nemoderoval herec, nýbrž ostřílený televizní konferenciér spíše politických debat Václav Moravec. I tak zkušeného profesionála však zaskočila divadelní legenda. Ale popořadě…

I z výše uvedených důvodů patří první hold TANEČNÍHO MAGAZÍNU legendě a zakladateli oboru černého divadla Jiřímu Srncovi. Ten získal speciální osobitou cenu Kolegia Thálie.

Tento vpravdě renesanční umělec je totiž nejen věrozvěstem a průkopníkem nového divadelního oboru, jeho choreografem a scenáristou, ale také výtvarníkem, hudebním skladatelem a hercem. Jiří Srnec dokázal ve složitých dobách doslova vydupat ze země nový divadelní soubor a během krátké doby mu získat mezinárodní věhlas. Srncovou největší odměnou je dlouhá a úspěšná kariéra jeho originálního Černého divadla. O síle toho nápadu nakonec svědčí i desítky dalších „černodivadelních“ souborů napodobujících originální nápad a kráčejících v jeho šlépějích. Do paměti tisíců diváků se jistě dostala Jiřího první scénka „Pradlenka“, která je pro velký úspěch stále přeobsazována a reprízována. V otcových šlépějích kráčí i dcera Adéla Aster Srncová, s níž již před delším časem uveřejnil TANEČNÍ MAGAZÍN samostatný rozhovor.

A právě Jiří Srnec zaskočil televizního moderátora i režiséra přímého přenosu. Připravil si tak procítěnou a dojemnou děkovnou řeč, že s přibývajícími minutami začínal mít celý štáb obavy, aby se vešel do připravené stopáže přímého přenosu. Moderátor Václav Moravec, který bez zábran a skrupulí skočí do řeči předním politikům či prezidentovi si totiž to stejné vůči divadelní legendě nedovolil! I to svědčí o osobnosti a charismatu Jiřího Srnce.

Další, protentokrát ryze taneční legendou oceněnou Thálií – za své celoživotní dílo – brněnský rodák tanečník Richard Böhm. Své taneční mistrovství nechal však spíše vyniknout na divadelních scénách v Olomouci a především v Ostravě. Ostravským divákům se zapsal do paměti nejen v ryze baletních inscenacích, ale také jako tanečník sólově vystupující v rámci oper a operet.

Za své celoživotní dílo byl cenou Thálie rovněž oceněn i Jiří Korn. Svou první individuální Cenu Thálie již získal v roce 2004. Zpěvák, tanečník, moderátor i inovátor v jedné osobě – tak lze asi ve velké stručnosti charakterizovat Jiřího Korna. Přes své beatové a popové začátky a krátké intermezzo (jako zpívající baskytarista) v rockové kapele Olympic se postupně vypracoval v komplexního baviče v tom nejlepším smyslu slova. Dnes patří proto k nejvyhledávanějším hercům a zpěvákům nejen od muzikálových produkcí. Korn září i v netradičním souboru 4TET. Ten vystupuje ā kapela s netradičními úpravami známých songů. Jiří Korn se nikdy nebrání a nebránil ničemu progresívnímu, novému, neznámému i nečekanému.

Také již druhou Cenou Thálie se může pyšnit tanečnice Nikola Márová. Populární primabalerína pražského Národního divadla, hostující ve Státní opeře i na dalších scénách je výraznou osobností současného nejen českého baletu. Poprvé získala Thálii roku 2008 za dvojroli Odetty a Odilie v „Labutím jezeře“. Letos si pro svou další Cenu Thálie přišla za výraznou roli matky v inscenaci „Svěcení jara“.

Za stejnou inscenaci „Svěcení jara“ byl za rok 2017 oceněn prezidiem Cen Thálie i mužský taneční sólista. Jedná se o Ondřeje Vinkláta. Mladý první tanečník naší první scény si svou první Thálii určitě zaslouží. Patří totiž k našim největším novým nadějím taneční scény. Dlužno podotknout, že se – mimo své baletní činnosti – věnuje rovněž úspěšně choreografické práci. A to jak v souboru Dekkadancers, tak rovněž spolupracuje i s Pražským komorním baletem.

Do oblasti tance a pohybu lze zařadit i divadlo loutkové. Asi nejznámější je v tomto oboru u nás DIVADLO SPEJBLA A HURVÍNKA. A proto není divu, že byl oceněn i legendární loutkoherec Bohuslav Šulc. Mladoboleslavský rodák na scéně legendárního divadla S+H působil od roku 1953 do sezóny 1991/1992. Potom se věnoval i pedagogické práci. Bohuslav Šulc kráčel ve stopách svého učitele Miloše Kirschnera i legendy-zakladatele Josefa Skupy.

Z ostatních ocenění musíme vyzdvihnout ještě premiérovou Cenu Thálie za šíření divadelního umění v televizi. Získala ji režisérská osobnost – František Filip.

I ostatní držitelé Cen Thálie si zaslouží obdiv. A velkou gratulaci TANEČNÍHO MAGAZÍN. Ale pro menší prostor jim vzdáme hold spíše faktografickým vyjmenováním. A velkým poděkováním závěrem.

CENY THÁLIE ZA ROK 2017

  • Činohra – ženský výkon
    Tereza Dočkalová (titulní role v inscenaci podle Henrika Ibsena Nora – Domeček pro panenky, Divadlo pod Palmovkou, Praha)
  • Činohra – mužský výkon
    Daniel Bambas (role Edwarda Kynastona ve hře Jeffreyho Hatchera Krás(k)a na scéně, Městské divadlo Mladá Boleslav)
  • Opera – ženský výkon
    Maida Hundelingová (role Desdemony v opeře Giuseppa Verdiho Otello, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava)
  • Opera – mužský výkon
    Svatopluk Sem (role Giorgia Germonta v opeře Giuseppa Verdiho La traviata, Jihočeské divadlo, České Budějovice)
  • Opereta, muzikál – ženský výkon
    Katarína Hasprová (role paní Danversové v muzikálu Rebecca, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava)
  • Opereta, muzikál – mužský výkon
    Peter Pecha (titulní role v muzikálu Rocky, Dark style agency v Kongresovém centru Praha)
  • Balet a pantomima – ženský výkon
    Nikola Márová (role Matky v inscenaci Svěcení jara v rámci programu Timeless, Národní divadlo, Praha)
  • Balet a pantomima – mužský výkon
    Ondřej Vinklát (role Vyvoleného v inscenaci Svěcení jara v rámci programu Timeless, Národní divadlo, Praha)
  • Ceny za celoživotní dílo
    Petr Kostka (činohra)
    Bohuslav Šulc (loutkové divadlo)
    Miroslav Švejda (opera)
    Richard Böhm (balet)
    Jiří Korn (opereta a muzikál)
  • Zvláštní cena Kolegia pro udělování cen Thálie
    Jiří Srnec (režisér, výtvarník, hudební skladatel, scénograf a herec, zakladatel Černého divadla)
  • Cena prezidia Herecké asociace pro mladého umělce do 33 let v oboru činoherní tvorby
    Ivan Dejmal (Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava)
  • Cena Thálie za šíření divadelního umění v televizi
    František Filip (režisér)

 

Michal Stein

Foto: archiv Cen Thálie

TANEČNÍ MAGAZÍN