Okamžitá a důležitá reakce vrcholné kulturní instituce na neočekávané a předem nepředvídatelné události v jejím rezortu
V souvislosti s usnesením vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým byl pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky vyhlášen nouzový stav, žádáme úspěšné účastníky výběrových dotačních řízení v programu Kulturní aktivity a Kulturní aktivity na podporu příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace příslušníků romské menšiny, aby se ozvali Ministerstvu kultury ČR, coby poskytovateli. A sdělili, zda a v jakém rozsahu se jimi připravované projekty budou konat? Zda v termínu podle podaných žádostí, anebo jestli bude termín realizace projektu (akce) posunut.
Tuto informaci prosím zašlete bezodkladně na kontakty uvedené ve výzvách, na jejichž základě jste podávali žádost.
Pokud projekt nelze v současných podmínkách realizovat, nelze využít termínového přesunu akce, či akce je ve stavu částečné rozpracovanosti, informujte, prosím, Ministerstvo kultury ČR shodným způsobem. A to i o dosud vynaložených nákladech u těchto projektů.
Struny dětem zvou na nezapomenutelný víkend plný hudby, her a zábavy do divadla Minor a na Novoměstskou radnici!
Je tady březen, a to znamená, že Struny dětem jsou již za dveřmi. Poslední březnový víkend opět pozvou malé i velké návštěvníky na tři dny plné hudby, divadla, her a zábavy, kterou šijí na míru rodinnému publiku přední čeští umělci. Od pátku 27. do neděle 29. března se v čele s Ivou Bittovou, Barborou Polákovou, Marthou Issovou, Beatou Hlavenkovou či Ivanem Trojanem můžeme těšit na pestrý program. „Novoprogram“ na Novoměstské radnici, je tu pro všechny i bez předem zakoupených vstupenek. Zvídavým dětem nabídne celou řadu dílniček, hravých zón či program přímo na ulici mezi divadlem Minor a radnicí, kde bude tradičně pozastavena silniční doprava.
Děti si budou moci vyrobit loutku v dřevěné dílně, eko kabelku z použitých bannerů nebo navštívit molekulární bar. Textilní dílnu bájných zvířat si připravili lektoři z Centra Sámovka, jejíž návštěvou podpoříte Školičku Sámovka, která je alternativou mateřské školy pro děti ve věku 3–6 let žijící v náhradní rodině. V hravé zóně ČT Déčka bude k dispozici zvuková dílna a Studio Rádia Junior nabídne rychlokurz pro malé komentátory. Salónky Novoměstské radnice se promění ve velkou hernu, kde najdete nejžhavější novinky společenských her MINDOK, hlavolamy, postřehový Pukec či stavebnici Kaplu. Ve Vodičkově ulici se můžete těšit na bubenické show a nebude chybět ani oblíbené pouliční kreslení s akademickým malířem Lukášem Bradáčkem. Program na Novoměstské radnici probíhá celou sobotu a neděli od 10 do 18 hodin a nabídne pro všechny návštěvníky festivalu i pouhé kolemjdoucí místo pro odpočinek i kreativní vyžití zdarma.
Pro velký zájem festival přidal do hlavního programu druhý koncert v tradičním festivalovém setkávacím formátu Setkání u houslí s koncertním mistrem České filharmonie Jiřím Vodičkou a klavíristou Martinem Kasíkem. Vstupenky v prodeji. Vouchery na výtvarné dílničky budou k zakoupení na místě za 70 Kč. Hravé zóny jsou zdarma. Jednotlivé akce jsou rozděleny dle věkových kategorií. Kompletní program a všechny podrobné informace jsou k dispozici na www.strunydetem.cz.
Hlavní program festivalu Struny dětem v Minoru otevře v páteční podvečer minorské divadelní představení ZÁ-TO-PEK!, které divákům přiblíží osobnost našeho jedinečného sportovce. Sobotní dopoledne bude velká scéna divadla Minor patřit Pišlickým příběhům – autorskému projektu Beaty Hlavenkové podle knihy Filipa Rychlebského v podání Ivana Trojana, Gabriely Vermelhy, Milana Caise, Petra Ostrouchova a dalších. S Bardolinem se vydáme Kolem světa za 60 minut, kdy nás kapela zavede za Kelty i cikánskou hudbou, navštívíme Severní a Jižní Ameriku, zastavíme se na skok v Indii a Číně. Připraven je i tematický workshop, kde děti čeká zpěv, rytmika, tanec i seznámení s exotickými nástroji. Odpoledne to rozbalí kapela HM… s koncertním programem Klukoviny? Nevadí – tři tátové a jeden odrostlejší kluk zahrají dětem písně pro dospělé a dospělým písně pro děti. Současné, všem dobře známě populární songy se v koncertním pojetí Marca Čaňa a Cover Paradice stanou fúzí klasické hudby a dostanou úplně nový rozměr. Na Setkání u houslí se těší koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička společně s klavíristou Martinem Kasíkem. Pro velký zájem byl přidán ještě jeden totožný koncert, který bude následovat po prvním Setkání u houslí. V sobotu s dětmi na workshopu rozezní bubny Jan Hrovatitsch a Markéta Ptáčníková. Pro šikovné ruce je tu korálkový workshop s Marcelou Salajkovou, který vtáhne do podmořského světa nebo kreativní dílna s názvem Sovy a noční tvorové Martiny Peterkové. S tou se děti potkají i na výtvarném workshopu inspirovaném snovým světem malíře Maxe Ernsta, kde se bude tvořit technikou frotáže.
Neděle bude patřit festivalovým premiérám. Divoce a něžně skloubí svůj hlas s houslemi Iva Bitttová v neopakovatelné interpretaci pohádky Wilhelma Hauffa, kterou pro zpěvačku a festival Struny dětem zhudebnil pod názvem Opičák a pitomci skladatel filmové a divadelní hudby Aleš Březina. Do hmyzí říše pozve děti premiérové koncertní představení dle knihy Ó, Ó, Ó Vajíčko! Beata Hlavenková s Patrikem Hlavenkou hudebně ztvárnili příběh z výtvarné dílny Ester a Milana Starých, kterým provedou sami autoři hudby, živá kapela, malí zpěváci a Martha Issová. Se čtyřmi klarinety se vydáme na interaktivním koncertu Lúky zelené za krásami přírody. Hudební těleso Clarinet Factory, které má za sebou spolupráci s takovými hvězdami jako je Bobby McFerrin, Iva Bittová či PKF – Prague Philharmonia a Filharmonií Brno, doprovodí pěvecký soubor Grunik. Moderní popový zvuk a svébytná poetika s vtipnými glosami, která se vymyká všem kategoriím – to je Barbora Poláková! Ta si pro děti připravila úžasně pulzující a zábavnou koncertní show, kterou si zaručeně užijí i rodiče. Novou pohádkovou rošádu vykouzlí Storytelling CZ v oblíbeném Příběhomatu. S Martinou Peterkovou si budou moci děti vyzkoušet na „hmyzích“ výtvarných workshopech techniku dekalku, kterou s oblibou používali surrealisté nebo ilustrátoři Jiří Trnka a Daisy Mrázková. S výtvarnicí Sylvyí Francovou se zase vydají do hlubin Prahy, kde poodhalí dávné příběhy a vytvoří si vlastní leporelo. Na písničkové workshopy zve La škola.
hraví partneři: Tomáš a Ivana Janečkovi, Centrum Sámovka, Centrální depozitář cenných papírů
spolupořadatelé: divadlo Minor, Novoměstská radnice
za finanční podpory: Ministerstva kultury, hlavního města Praha, MČ Praha 1, MČ Praha 2
hlavní mediální partner: Česká televize
mediální partneři: S dětmi v Praze, Český rozhlas Junior, Kam s dětmi
partner dílniček: Aerosol Service a.s., P3Parks
parťák hravých zón: ČT :D, Mindok
speciální poděkování: OSA, Centrum Pod Pekárnami, Emun Partners, HORMEN
děkujeme též: Mama coffee, Vyšší a Střední odborná škola pedagogická a sociální, Praha 6
Struny dětem v Minoru se konají pod záštitou radní hl. m. Prahy pro kulturu Hany Třeštíkové a starostky městské části Praha 2 Jany Černochové.
Blýská se konečně na lepší časy pro tanečníky a taneční soubory?
Po neúspěšných jednáních s městskou částí Prahy 5 o prodloužení nájemní smlouvy v areálu na Žvahově a několika letech intenzivního hledání, objevilo vedení konzervatoře Taneční centrum Praha kvalitní prostory pro vybudování nového „domu tance“. V lednu 2020 soukromý majitel nabídl komplex dvou propojených budov na Palmovce, v němž dříve sídlila televize Prima. Objekt nabízí kompletní zázemí pro teoretickou i praktickou výuku podle koncepce TCP „konzervatoř – gymnázium“ a také cvičné jeviště a další 4 zkušebny pro profesionální umělecká tělesa s kontinuálním provozem (včetně produkčního a technologického zázemí). Konzervatoř Taneční centrum Praha, jako nositel a zpracovatel úvodní studie této vize, oslovila Asociaci tanečních umělců ČR a nabídla spoluúčast všem pražským institucím a nezávislým skupinám tanečního a pohybového divadla, pantomimy i nového cirkusu. V tuto chvíli projekt „Dům tance Palmovka“ zpracovává Magistrát hlavního města Prahy.
Dům tance Palmovkaby podstatně zkvalitnil infrastrukturu tanečního žánru, respektive nonverbálního umění v Praze. Pedagogové, tvůrci a inscenátoři by měli dostatečné zázemí pro výuku i tvorbu náročných inscenací tanečního divadla a prostor pro vzdělávací, motivační a propagační akce. V objektu by mohlo současně pracovat 150 studentů a 46 pedagogů konzervatoře, dva juniorské studentské soubory a dalších cca 60 umělců a cca 40 produkčních a provozně-technických pracovníků v celodenním kontinuálním provozu (kancelářské, hygienické, šatnové, stravovací a skladové zázemí). Všechny odborné prostory včetně vybavení a lektorů by v mimoškolní a mimopracovní době mohly sloužit občanským aktivitám: dětská taneční studia, taneční a kondiční výuka pro dospělé, stepařské studio, videotéka a knihovna, posilovna a rehabilitace, vzdělávací pořady pro školy atd. (jako dosud na Žvahově).
Stavebně technické a provozní parametry areálu dokazují, že je zde zcela výjimečná příležitost hl. m. Prahy vytvořit skutečný „dům tance“, který vyřeší současně několik problémů tanečního žánru v širokém spektru jeho specifických potřeb.
„Vzhledem k poloze, velikosti a ceně objektu jsme ihned oslovili představitele hlavního města Prahy, kteří postupně návrh zpracovávají. Výbor pro kulturu MHMP projednal získání komplexu na Palmovce dne 5. února a jednomyslně projekt podpořil. Nyní se jednání přesouvá do výboru pro správu majetku. Pro Prahu je tento komplex nejen po stránce stavebně technické, ale také vzhledem k atraktivní lokalitě výhodnou dlouhodobou investicí do majetku města. Zásadní přínos z hlediska poskytování veřejné vzdělávací a kulturní služby je zřejmý,“ konstatuje vedení konzervatoře TCP.
Samotný pojem „dům tance“ vzešel z jednání bývalého ministra kultury Ilji Šmída s choreografem Petrem Zuskou již v roce 2018, později byl opakovaně zmíněn při jednáních představitelů vlády a je podporován politiky bez ohledu na politickou příslušnost.
„Taneční žánr je nejen v Praze, ale i v celé České republice vzhledem ke konstantním scénickým žánrům výrazně podfinancován a handicapován také prostorově,“vysvětluje dále Antonín Schneider, manažer konzervatoře Taneční centrum Praha. „V České republice je 9 vícesouborových divadel (tedy scén, jejichž součástí je i baletní soubor), které ale svou dostupností pokrývají jen cca 30 % území ČR. V regionálních kulturních centrech pak funguje dalších 15 činoherních a 5 loutkových příspěvkových divadelních institucí, ale není zde ani jediná taneční. Praha zřizuje 7 příspěvkových činoher a je zde dalších 6 nezávislých činoherních divadel, dotovaných v obdobné výši jako příspěvkové instituce (min. 20 mil. Kč ročně). Z výše uvedeného je zřejmé, že vůbec nejsou vytvořeny podmínky pro žádné profesionální taneční instituce – všechny jsou tzv. nezávislé a tedy napojené pouze na grantové systémy s minimální finanční podporou (obecně prospěšné společnosti, občanská sdružení, nyní zapsané ústavy a zapsané spolky). V Praze sice sídlí také Balet Národního divadla, ten je ale zřízený a dotovaný v rámci příspěvkové organizace Ministerstva kultury, nikoli hlavním městem Prahou. Profesionální instituce ani konzervatoře tanečního žánru v Praze (mimo zmíněný Balet ND), nemají nejen ekonomické, ale ani prostorové profesionální podmínky pro svoji kontinuální činnost: taneční sály, hygienické a rehabilitační zázemí, vlastní divadlo, sklady pro mobilní scénickou technologii, kostýmy a scénografii pro inscenování skutečného tanečního divadla…“
V této situaci se nachází dlouhodobě například i naše první nezávislé těleso tanečního žánru Pražský komorní balet, který nabízí tanečním umělcům stálá angažmá a roční umělecké smlouvy a pokrývá významnou uměleckou poptávku také v regionech – ani ten dosud nemá vlastní „střechu nad hlavou“. Obdobně jsou na tom i další profesionální nezávislé soubory, které musí pracovat v provozně a technologicky nevhodných prostorech po celé Praze. A přitom tanec v hlavním městě je významnou součástí živé kultury, ekonomicky výhodným reprezentačním a turistickým fenoménem. Dům tance Palmovka tedy nabízířešení, respektive záštitu významné profesionálně vyškolené a motivované skupině umělců, která svou veřejnou kulturní službou představuje již nyní – v nedůstojných improvizovaných podmínkách – cca 6 premiér a 140 představení, respektive 70 000 diváků za sezónu (cca polovina z nich v Praze).
Sólo pro dvě Sáry. █ Příliš mnoho angličtiny. █ Bez Šimka na pódiu. █ V rytmu i v nápadité scénografii. █ V síti Brexitu anebo v síti vlastní branky? █
Když jsem šel k sálu AKROPOLIS do kopce prudkou žižkovskou Krásovou ulicí na novou premiéru souboru s hezky českým názvem „Ufftenživot“, pouze jsem kroutil hlavou, proč se také jeho nejnovější divadelní kus nejmenuje česky. (Slůvko „také“ uvádím záměrně, jelikož již jedna z incenací tohoto divadla nesla „světový“ titul – „Keep Calm“.) Až jsem potkal auto polepené reklamou instalatéra, který se jmenoval Šírer. Aha, řekl jsem si, on by byl teprve slavný a úspěšný, kdyby se jmenoval „Shearer“!
Premiéra „WHAT’S HAPPENING“ proběhla v půli posledního měsíce roku 2019 v paláci Akropolis. A vyznačovala se tím, že tentokrát se na jevišti neobjevil jeden z tahounů a tradičních hlavních herců souboru – Jiří Šimek. Trochu to vypadalo, jako by hrál jeho slavný a legendární jmenovec Miloslav Šimek bez Jiřího Grossmanna. Anebo později Luďka Soboty, posléze Jiřího Krampola anebo na sklonku kariéry Zuzany Bubílkové…
Stranou pozornosti obou Sár nezůstala ani mobilní technika…
Show dvou hereček se shodným křestním jménem probíhalo nezvykle v arénovitém prostoru jinak tradičního hlediště AKROPOLE. Jednalo se o velmi zdařilou performanci na pomezí absurdního divadla, scénické grotesky, maňáskového divadla – a zejména skvělou parodii! Obě Sáry v sobě nalezly ty nejlepší odstíny tradiční české hravosti a komiky. Skvrnou na vyznění celého programu bylo nadužívání angličtiny. Vesměs jsme všichni pochopili, že jde o parodii. Aktuální reakci na Brexit. Ale všeho moc škodí. A hlavně, nešlo pouze o kolorit či „vatu“ představení. Anglické dialogy mnohdy, bohužel, i souvisely s vyzněním inscenace. Pro koho byla „anglická verze“ určena? Pro pár náhodných zahraničních studentů z nedaleké Švehlovy koleje? Proč se v sále jménem AKROPOLE nehrálo třeba v řecké verzi?
Inscenace se zahraničním názvem je plná jiskřivých nápadů, kontrastů, kreativních filmově televizních dotáček i dalších scénických efektů.
Kytky a kožichy byly hlavními motivy části inscenace
Mezi silné momenty představení patří kožichová parodie. Není pouze prvoplánovou karikaturou moderátora Leoše Mareše, který si tím vlastně udělal vlastní úvodní osobní image. Její hlavní linií je zcela jistě quasi parafráze na ekologické aktivistky. Ta se později přenese i v karikování feministek a sufražetek. Zdařilé jsou i jemné parafráze na lesbické umělkyně. Ty však určitě nikdy nesklouzly pod obecnou hladinu a míru vkusu.
Naopak, mezi slabší místa „WHAT’S HAPPENING“ patří dost zdlouhavé parafráze na děti květin, čili hippies. Teprve ve vlastním závěru této nekonečné scény přijde oživení komunálnější parodií na ty, kteří si udělali „živnost“ z dalšího využití pohřebních květin.
Snímky ze zkoušek
Velkým kladem sledované premiéry se zahraničním názvem je interakce s diváky. Ať již formou ankety v úvodu anebo pak závěrečným zapojením části hlediště do dění na jevišti. To trochu připomínalo legendární show zpěváka Josefa Laufera z dob, kdy býval ve vrcholné formě.
Obě hlavní protagonistky byly výborné. Jejich vystoupení je určitým scénickým celkem, proto nehodlám zde na tomto místě rozebírat jejich výkony individuálně.
Obě a jediné protagonistky jménem Sára. Vlevo Sára Šimek Arnstein a po jejím boku Sára Jan Märc
Ještě před závěrem bych vyzdvihl i kreativní hudební dramaturgii Pavla Jana. Hudba dodávala vlastní inscenaci nejen rytmus a gradaci, ale skýtala též oběma protagonistkám improvizační možnosti.
Rovněž nápaditá výtvarná práce kostymérky a scénografky v jedné osobě Natálie Rajnišové si zaslouží hlubokou poklonu.
Těsně po „anglické“ premiéře v AKROPOLI, proběhla i zahraniční premiéra téhož „kusu“ v Berlíně. Konkrétně v tamějším divadle ACUD. Patrně v německé jazykové verzi?
Chválíme tyto úspěchy v zahraničí. Za to jistě patří souboru „Ufftenživot“ i jeho managementu velké uznání. Je jim však nutno předcházet vstříc nadužíváním zahraničních dialogů?
Nesmyslným nadužíváním cizího a zejména (na rozdíl od němčiny) nám historicky vzdáleného jazyka se jinak zdařilá inscenace tak trochu zachytila do vlastních sítí. To, co mínila parodovat, se stalo až nadbytečným balastem a nepohodlným břemenem.
Snažil jsem se hodnotit vyváženě klady i zápory inscenace, ale nejen pro mne, (jak se později neslo parterem i kuloáry) byly nadužívané nečeské dialogy velkou skvrnou na vyznění celého večera.
Věřím, že jsem však nebyl příliš kritický. Nakonec, jedna z protagonistek i autorek Sára Arnstein ke kritickému nazírání přímo vybízí:„Chápeme divadlo jako zážitek a prostor pro sdílení, ve kterém se dá vrátit k něčemu, na co už jsme dávno zapomněli, na naši přirozenou spiritualitu, která je utlučená dnešním konzumním, kapitalistickým a rychlým způsobem života. Snažíme se vytvářet zážitky, které diváka vybízí k vlastnímu kritickému pohledu, k rozšiřování obzorů a novému pojmenovávání toho, co je kolem nás. Absurdita a nekonzistence světa je pro nás inspirací.”
Doufám jen, že ta výše uvedená, citovaná „pojmenování“ jsou míněna v rodném jazyce? Věřím, že příště uchystá talentovaný i provokativní soubor i nějaký titul s hrdě českým názvem. Těším se na to.
Závěrečná děkovačka
„Ufftenživot“ nám i tentokrát nadělil plnou hrst nápadů, náruč nových divadelních spojení, propojení i kontrastů. I velký batoh důvodů k zamyšlení. Ta nejpalčivější byla určitě spjata s národní identitou. Je totiž dost smutné, když hra, která je prezentována z převážné většiny v cizím jazyce, je podporována ryze českými a vlasteneckými institucemi. Věděli vůbec, jaký kus vlastně podporují? Co se tak příště obrátit třeba na British Council?
»WHAT’S HAPPENING«
Tvůrkyně/interpretky: Sára Šimek Arnstein a Sára Jan Märc
Dramaturgie: Jiří Šimek
Scénografická spolupráce: Natálie Rajnišová
Hudební spolupráce: Pavel Jan
Světelná spolupráce: Katarína Ďuricová, Jiří Šmirk
Vizuál, fotografie: Marek Bartoš
Partneři projektu: Kredance, Buranteatr, ACUD Theater (Berlín), rezi.dance Komařice, Palác Akropolis, Studio ALTA, Punctum
Finanční podpora projektu: Nadace život umělce, Ministerstvo kultury, MHMP
