Zábava i užitečné informace! Červnový Fresh Senior Festival ukáže, že v každém věku lze žít aktivně a radostně
V pondělí 16. června 2025 se uskuteční již třináctý ročník Fresh Senior Festivalu, akci bude opět hostit Villa Pellé v pražské Bubenči. V duchu letošního motta „Život je hra v každém věku, bez předsudku k hendikepu“ vystoupí nejen profesionální umělci a účinkující z řad seniorů, ale také děti ze znevýhodněného sociálního prostředí či umělci se zdravotním omezením. Multižánrovým odpolednem plným hudby, tance a workshopů zaměřených (nejen) na osoby v postproduktivním věku provede moderátor Alexander Hemala. Vstup na Fresh Senior Festival je zdarma.
Fresh Senior Festival je přehlídkou kulturních, vzdělávacích a společenských aktivit určených pro seniory i jejich blízké. Cílem je představit možnosti volnočasového vyžití pro osoby v postproduktivním věku a zprostředkovat doplňující informace všem, kterých se problematika seniorského věku dotýká. A v neposlední řadě také ukázat, že pozitivní přístup k životu je důležitý bez ohledu na ročník narození.
„Umění stárnout je jedna z nejtěžších disciplín a výzev, které nám život přináší. Dnešní seniorská populace již nechce přijímat fyzické a psychické obtíže pozdního věku s pokorou a rukama v klíně. Naopak trend doby zní jasně: aktivita v každém věku, tedy i v tom zralém, je nutným základem pro pocit spokojenosti a životního naplnění. Zdravý a aktivní životní styl, udržování společenských kontaktů, rozvíjení kulturních i sportovních zájmů a vzdělávání. To je recept na spokojenost v seniorské etapě života,“ vysvětluje Vladana Rýdlová z pořadatelského spolku Fresh Senior, který se po celý rok věnuje podpoře aktivního života lidí v seniorském věku.
Péče o ducha i tělo
Letos se znovu zapojí nedaleká Ústřední vojenská nemocnice se svou preventivně-osvětovou kampaní. Přítomní zdravotníci zájemcům nabídnou například vyšetření čichu, kontrolu kožních znamének, farmakologické poradenství či pomoc se samovyšetřením prsu. „Podpora zdraví veřejnosti je jedním z našich klíčových programů. Zaměřujeme se na zvyšování zdravotní gramotnosti ve specifických skupinách obyvatel, jako jsou váleční veteráni nebo právě senioři. Díky opětovné spolupráci s Fresh Senior Festivalem můžeme návštěvníkům ukázat, jak o sebe pečovat a předcházet zdravotním rizikům,“ uvádí Václav Masopust, ředitel Ústřední vojenské nemocnice. Na festivalu vystoupí rovněž pěvecký sbor zaměstnanců Ústřední vojenské nemocnice.
V průběhu festivalového odpoledne se ve Ville Pellé a přilehlé zahradě dále představí spolky a neziskové organizace zaměřující se na péči, podporu a zkvalitnění života seniorů. Své služby zde budou prezentovat organizace ŽIVOT 90, Mezi námi, Právě teď! a, Remedium, Fokus, STOB, Celesta, Chytrá péče a další.
Zábava pro všechny věkové kategorie
Nedílnou součástí akce je kulturní program, který letos opět nabídne řadu hudebních vystoupení. Prostor dostanou amatérská seniorská uskupení, která stále aktivně vystupují, i profesionální umělci napříč žánry, věkově blízcí publiku. Mezi prvními se představí Jitka Molavcová s Orchestrem divadla Semafor, dále Ida Kelarová či String Band pražských akademiků spolu s písněmi z české country a folkové klasiky. Program obohatí také hudební formace Prague Ukulele Band, Veselá kapela nebo Tachovský Kolowrátek, sbor z dětského domova v Tachově. Hudební část završí koncert zrakově postižených studentů Konzervatoře Jana Deyla.
Blok odpoledního programu doplní workshopy a ukázky volnočasových aktivit vhodných pro postproduktivní věk, přičemž zapojit se mohou celé rodiny. Nebude chybět kurz tance Lindy Hop 60+ v podání tanečního studia Zig-Zag, ukázka tai-ji, workshop deskových her organizace ŽIVOT 90, výtvarné tvůrčí dílny, poradenství v oblasti péče o pleť, trénink paměti či workshop Nordic Walking ve spolupráci se spolkem Právě teď!
Fresh Senior Festival proběhne v pondělí 16. června 2025 od 13 do 19 hodin. Místem konání je Villa Pellé na adrese Pelléova 91/10 v pražské Bubenči. Vstup je zdarma.
Kompletní program:
13.00 zahájení a úvodní slovo Alexandra Hemaly
13.05 Veselá kapela HaF studia
13.40 Jitka Molavcová a Orchestr divadla Semafor
14.20 folklorní soubor Tachovský Kolowrátek
14.40 Ida Kelarová
15.30 String Band pražských akademiků
15.50 losování festivalového kvízu
16.00 koncert studentů Konzervatoře Jana Deyla
16.30 ukázka tanečního studia Zig-Zag
17.00 pěvecký sbor Ústřední vojenské nemocnice
18.00 Prague Ukulele Band
Akci pořádá spolek Fresh Senior.
Hlavní partneři: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR a Městská část Praha 6
12. ročník festivalu se připojí k oslavám Roku české hudby
V pondělí 3. června se uskuteční dvanáctý ročník Fresh Senior Festivalu, akci bude hostit Villa Pellé v pražské Bubenči. Letos se organizátoři rozhodli připojit k oslavám Roku české hudby, jež se konají u příležitosti 200 let od narození Bedřicha Smetany. Jako motto festivalu proto zvolili název písně z opery Prodaná nevěsta – Proč bychom se netěšili. A návštěvníci se skutečně mají nač těšit. Festivalové odpoledne, kterým diváky provede stále energický Alexander Hemala, nabídne především tematicky laděná hudební vystoupení. Pouze u hudby ale nezůstane. Součástí pestrého programu bude také módní přehlídka historických kostýmů, ukázka z divadelní inscenace nebo lekce žonglování s lektory Cirqueonu. Fresh Senior Festival startuje ve 13 hodin, vstup je zdarma.
Fresh Senior Festival je multižánrové kulturně-společenské odpoledne určené dříve narozeným jedincům – a nejen jim. Letošní dvanáctý ročník se ponese v duchu Roku české hudby a 200. výročí narození skladatele Bedřicha Smetany. Tematicky laděný hudební program však nabídne charakterově různá vystoupení, od komorního provedení klasických skladeb přes českou lidovou hudbu až po novější žánry jako jazz nebo blues.
„V našem projektu dlouhodobě usilujeme o eliminaci negativních aspektů stárnutí prostřednictvím nejrůznějších kulturních programů. Hudební vystoupení, která jsou pravidelnou součástí naší celoroční nabídky, bývají těmi nejnavštěvovanějšími,“ vysvětluje směřování letošního ročníku koordinátorka festivalu Karolína Pohlreichová.
Árie i lidovky
Hudební část zahájí seniorský pěvecký sbor Rosanka, na nějž navážou studenti pražské Hudební akademie. Poté se diváci dočkají árií ze Smetanových a Dvořákových děl, kterých se zhostí přední český basbarytonista Román Janál a sopranistka Veronika Bogunmbe. Skladby českých autorů zazní také v průběhu komorního koncertu violoncellistky Vladimíry Sanvito a klavíristky Oleksandry Saltykove. Dále zahraje temperamentní houslové trio Hobraj, které představuje to nejlepší z moravského a slovenského folklorního žánru. Na ně tematicky naváže dětský folklorní soubor Rosénka s repertoárem zaměřeným na oblast jihovýchodní Moravy. A třeba nakonec zazní i skladba Proč bychom se netěšili, která se stala leitmotivem letošního ročníku festivalu.
„Festivalové motto, píseň Bedřicha Smetany z opery Prodaná nevěsta, má odrážet dlouhodobě kladný vztah Čechů k hudbě, a zároveň připomenout, že hudba má nezpochybnitelné pozitivní účinky na psychické zdraví v seniorském věku. Určitý druh hudby může jedince stimulovat, uklidňovat, konejšit, inspirovat. Může svým způsobem nahrazovat mezilidské vztahy, nedostatek lásky i uznání, může dávat životu smysl a příležitost ke společenskému kontaktu,“ dodává Vladana Rýdlová z pořadatelského spolku Fresh Senior, který celoročně připravuje aktivity přispívající k větší činorodosti seniorské populace.
Přestože hudba tentokrát tvoří výraznou součást programu, nezůstává jen u ní. V pestře pojatém harmonogramu nebudou chybět ani další aktivity jako komentovaná módní přehlídka historických kostýmů nebo tanec v krinolínách s následnou výukou. Amatérský divadelní soubor Proměna, který funguje v rámci Centra aktivit pro seniory Remedium Praha, nabídne ukázku ze své komediálně laděné inscenace Tři v jednom. Zájemci se budou moct také zúčastnit tréninku paměti nebo lekcí patchworku, žonglování a digitálních dovedností.
V neposlední řadě se ve Ville Pellé a přilehlé zahradě představí spolky a neziskové organizace zaměřující se na péči, podporu a zkvalitnění života seniorů. Své služby budou prezentovat organizace Život90, Mezi námi, Chytrá péče, Teamium či Remedium Praha.
Fresh Senior Festival proběhne v pondělí 3. června, od 13 do 18 hodin. Místem konání je Villa Pellé na adrese Pelléova 91/10 v pražské Bubenči. Vstup je zdarma.
Kompletní program:
13.00 zahájení
13.10 seniorský pěvecký sbor Rosanka
13.30 vystoupení studentů Hudební akademie hl. města Prahy
13.30–16.00 workshop patchworku a textilních koláží
14.00 Roman Janál a Veronika Bogunmbe
14.15 Cirqueon – základy cirkusového žonglování
14.30–17.00 trénink paměti s certifikovanou lektorkou
14.35 módní přehlídka historických kostýmů
14.55 koncert violoncellistky Vladimíry Sanvito a klavíristky Oleksandry Saltykove
15.00–17.00 workshop digitálních dovedností
15.30 představení divadelního souboru Proměna, spolek Remedium
15.40 losování festivalového kvízu
15.50 Česká beseda – taneční vystoupení s následným workshopem
16.10 seniorské StarDance
16.25 koncert houslového tria Hobraj
17.00 vystoupení dětského folklorního souboru Rosénka
Akci pořádá spolek Fresh Senior za podpory Hlavního města Prahy, a Městské části Praha 6.
„Vidět svět jinak, číst mezi řádky situací, komunikovat symbolikou fyzických gest nebo věcí“
Dávné staročeské přísloví říká, že devět řemesel znamená desátou bídu. Pokud tomu tak opravdu bývá, tak HANA STREJČKOVÁ je určitě výjimkou, potvrzující pravidlo. Posuďte sami: je režisérkou, choreografkou, herečkou, performerkou, dramatičkou, dramaturgyní, arteterapeutkou, pedagožkou i poměrně pravidelnou publicistkou odborných článků v řadě tradičních i elektronických periodik. A v jejím případě to, zcela jistě, znamená bezpochyby bohatství. Nikoli materiální, ale to umělecké, ale i hřejivě lidské. Abychom si její pestrobarevný umělecký svět i celé spektrum zájmů představili, požádali jsme ji o rozhovor… A tady ho máte:
Jak jste se k tanci a pohybovému divadlu dostala, mělo to rodinné kořeny?
„Nevyrostla jsem sice v divadelních šatnách a na zkušebnách. Avšak část rodiny, podle vyprávění, vykazovala umělecké vlohy a k tomuto základu přispěla rodičovská výchova. Moje kořeny jsou původně moravsko-slovenské, ačkoli postupem času se s prožitými lety zapustily i v Rusku a Francii. A také ,náhody´ na cestách mě pravděpodobně nasměrovaly k umění vidět svět i jinak, číst mezi řádky situací a komunikovat skrze symboliku fyzických gest nebo věcí. Důležitou roli patrně sehrály přijímací zkoušky do Lidové školy umění. Ty tehdy probíhaly formou návštěv pedagogů přímo v mateřských školách. Bylo mi pět let a vybrala si mě pro literárně-dramatický obor paní Noemi Zárubová, dnes prof. Noemi Pfeffermannová na pražské HAMU. Po zhruba třiceti letech jsme opět pod střechou jedné instituce. Náhoda? Podobně se během let objevovali další ,průvodci´, jako například profesor Miloš Horanský na DAMU nebo inspirativní osobnosti jako Frederika Smetanová, Kateřina Schwarzová, Paola Rizza, Pascale Lecoq a mnozí další. Jsou ukrytí navždy v mých vzpomínkách.“
A k Vaší pedagogické práci?
„Aktuálně se podílím na výuce na Katedře nonverbálního divadla na pražské HAMU. Pro veřejnost lektoruji kurzy fyzického divadla, herectví s maskou a v zahraničí také divadelní pedagogiku, v současnosti jen on-line. Dětem se snažím, v Divadelním studiu při KC Zahrada a také v novém volnočasovém centru H55 v pražském Hloubětíně, ukázat poetiku věcí a rozsah fyzického divadla. Učím ráda, čímž analyzuji a reflektuji svou práci a její smysl. A především pak otázky studentů nebo účastníků kurzů vnímám jako skvělé podněty k zamyšlení a prevenci ustrnutí.“
Hana Strejčková vede akční výuku
Máte velké zkušenosti ze studií i prací v zahraničí…
„Nevím, zda velké, ale díky životním okolnostem jsem téměř čtyři roky mohla studovat sport v Rusku a pak ve Francii. Tam jsem si později splnila přání studovat scénografii ve vztahu k pohybu a fyzické divadlo na Mezinárodní divadelní škole Jacques Lecoq. A taky jsem strávila rok studiem tvůrčího psaní ve Velké Británii. Ale například i několikatýdenní pobyty na workshopech v zahraničí nebo s lektory s mezinárodní působností byly pro mě velmi inspirující. Stejně jako akce věnované uměleckému výzkumu.“
Portrétní momentka před zrcadlem
Jakým způsobem byste hodnotila naše pohybové divadlo v evropském či světovém kontextu?
„Českou republiku vnímám jako plnohodnotnou součást evropské performativní scény. Ačkoli se k některým trendům propracováváme déle anebo jsou určeny hlavně pro artového diváka a úzkou skupinu profesionálů. Až do loňského roku geografické hranice v oblasti pohybového divadla stírala umělecká propustnost. Také jsem běžně pendlovala mezi východem a západem. A nebylo to nic neobyčejného. I s ohledem na moje zahraniční studia pak ráda pokračuji v navázaných spolupracích. Jsem také členkou mezinárodního souboru. Ten vznikl za našich studií v Paříži. Akorát pandemie nás všechny ,vymetla´ do zemí původu a realizovat premiéru, například v Londýně jako dřív, je nyní už nepředstavitelné.“
V čem máme ještě, podle Vás, v těchto oblastech u nás rezervy?
„Určitý rozdíl vidím ve vztahu ke vzdělávání. V zahraničí se povětšinou platí školné. Anebo jsou na studenty na státem dotovaných školách obrovské nároky. Když už se jednou uchazeč na studia dostane, dělá se vše proto, aby se udržel, a také aby se za sebe nestyděl. Takže trénuje, pozoruje, učí se, vstřebává všechny impulsy. V Rusku jsem zažila dril. Ve Francii se mi pak zažitá disciplína velmi hodila. O rezervách se hovoří nelehko, protože – a to je důležitá součást profesionální tvorby – každá země má jinak nastavený způsob financování a podpory nezávislého umění. Těžko pak soudit, když jde o národnostní specifika a kulturní systémy… Můj osobní dojem je, že se nedá paušalizovat podle územních celků, ani zobecňovat na ,my´ a ,oni´. Mnozí, v České republice působící umělci, jsou/jsme nomádi, anebo ,kulturní pendleři´. A domnívám se, že každý umělec svoje rezervy cítí. Já tedy rozhodně ano.“
Z dětského představení „Hmyzí hotel Bzzz“
Máte velmi široký akční radius. Jak to vše vůbec zvládáte? Zbývá Vám vůbec nějaký čas a prostor na soukromí?
„Zjistila jsem, že aby člověk žil v harmonii sám se sebou, nemůže oddělovat tvorbu od života. Prolínají se. Nelze ovlivnit, že se například na túře v horách zapomenete a ,spustíte´ do myšlenek na inscenaci, knihu… Cokoli, co ,jako´ nesouvisí se soukromím, ale zavání prací. A myslím, že to není nic neobvyklého. Navíc mě fascinuje scénologie všednosti. Díky pozorování přicházejí motivy k rozvinutí v tvorbě.“
Co máte, mimo tance, divadla, publicistiky a pedagogiky, za další koníčky?
„Od dětství se držím lezení po stromech, dálkového běhání, plavání a vysokých hor. Z koníčků, které přicházely a odcházely během života, to bylo například ve Francii malování v galeriích. Akorát jsem zjistila, že obrazy mistrů vnímám jako inspiraci, na rozdíl od ostatních, kteří poctivě přenášeli originální výjev na své plátno. V Rusku jsme zase s paní učitelkou vyjížděli malovat pravoslavné rozbořené kostelíky do podmoskevské oblasti.“
Má, podle Vás, v něčem „česká mentalita“ v tanečním i pohybovém divadle nějaká výrazná pozitiva?
„Pozitiva české ,nezávislé´ umělecké mentality vnímám v její schopnosti adaptovat se na situace všeho druhu a kreativně si přizpůsobovat pravidla vyšší moci pro zajištění aspoň minimalistického prostoru k tvůrčímu způsobu života.“
Ve „Zchlazení jara“, věnovaném událostem roku 1968, z cyklu „Divadlo reminiscence – Příběhy 20. století“, si H. Strejčková nejen zahrála, ale také jej dramaturgicky připravovala i režírovala a je rovněž spoluautorkou výtvarné výpravy inscenace
Které z českých konkurenčních tanečních, či novocirkusových souborů asi nejvíce uznáváte?
„Ani osobně, ani profesně nevnímám ostatní umělce jako konkurenci, ale vidím nás všechny jako pestrou mozaiku, která vytváří ,patchwork´ české nezávislé scény. Vycházím i z toho, že každý máme rozdílné motivace k působení v kultuře. Odlišné ambice a vlastní důvody. Vážím si všech, kteří prokazují vytrvalost a touhu prohlubovat svůj rukopis. Toho, kdo na sobě pracuje, a to nezávisle na tom, zda souzním s jejich vyjadřovacími prostředky nebo způsoby sebe/prezentace. Ctím kolegy na Katedře nonverbálního divadla HAMU. Baví mě houževnatost a odhodlání českých novocirkusových performerů a obecně mě těší zájem o českou kulturu v zahraničí.
Jako divadelní publicistka jsem nestranná. Sleduji vývoj jednotlivců a souborů a upřímně se raduji, když vypozoruji vývoj a paralely se zahraničními vlivy nebo pokračovatele domácích osobností. Dnešní doba sice nahrává ,skokanům influencerům´ – být hodně vidět, a hlavně se líbit, ale je to jako s kometou – letí, zhasne, případně se rozsvítí jinde, jinak. I jim však patří místo na ,hvězdném´ uměleckém nebi. Jsem pro co největší rozmanitost, ať si každý může najít ,to svoje´. A to dělá místa, velkoměsta i regiony, kulturními.
Ze zahraničních umělců mě fascinují ze starší generace například Jos Houben, Nola Rae, Josef Nadj, Maguy Marin, z mladých souborů pak norská skupina vytvořená spolužáky z Lecoqovy školy The Krumple Theatre Company…“
Během hodiny výuky práce s maskou
V čem Vás uchvátila a získala „dětská duše“ k vytváření tak jedinečných dětských představení?
„Myslím si a cítím to tak, že dětská duše v nás přetrvává. Jen jde nejspíš o to si se svým vnitřním dítětem najít k sobě cestu i v dospělém věku. A za hlavní ,přísadu´ do tvorby považuji smysl pro hru, nejen si umět hrát, ale mít touhu hrát si, ve fázi zkoumání i zahrávat si s realitou a nahrávat spolupracovníkům. Divadlo pro děti vnímám jako dialog nejen mezi svým dětským já (nebo představou o dětském já) a dospělým tvůrcem, ale jako komunikaci v rozsahu celého týmu, s ohledem na komunikační kód cílové skupiny. Ať už to bylo představení o domově Mezi námi nebo navazující Poutníci po hvězdách o putování na místo svých snů, či Hnízdo na nitkách o odvaze vyletět z mateřského objetí, Za zrcadlem o relativitě času ve hře a světě dospělých a nejnovější Hmyzí hotel Bzzzz pro batolata, vždycky se jednalo o poctivě prozkoumaný terén ke startu. Alchymie vzniku inscenace je pak nejen řemeslem, ale počítá i s vkladem intuice a nepojmenovatelných kouzelných přísad.“
V inscenaci „Mezi námi“
Je náročné – během relativně krátkého času – se přeorientovat od práce s dospělými k dětskému divadlu?
„V tvorbě se moje kroky (a pak i spolupracovníků souznících s projektem) odvíjejí od tématu k materiálu a pohybu a již tím se definuje prostor a vyjadřovací prostředky, které buď zkoumané téma rozvíjejí anebo mi pomáhají naznačit jeho hranice. Každé představení je pro mě dobrodružným budováním svébytného světa. A sice s vědomím, pro koho je téma určeno. Ale přesný recept, co by mělo být předloženo dětskému nebo dospělému divákovi, nemám. Každý projekt je objevováním a cestou krajinou neznáma. A samozřejmě risk, zda způsob zpracování cílovou diváckou skupinu nakonec osloví.“
Co bylo prvotním impulsem k vytvoření, respektive založení, FysioARTu?
„Cílem bylo vytvořit soudržné a podpůrné profesionální zázemí pro umělecké projekty s přesahem k sociální a edukativní oblasti.“
Dost často vystupujete v chrámech a kostelech. Chcete diváka přivést tak trochu nenásilně k víře? Anebo to má být spíše cestou ke zcivilnění až sekularizaci?
„V atypických prostorách pracujeme dlouhodobě. Jsou to sklepy, chrámy, kostely, klášterní ambity, půdy a další. Ovšem tyto lokality nikterak nesouvisejí s ,násilným´ vedením k jakékoli víře, ale s oživením míst, která by bez vnějšího podnětu utichla. Například Půlnoc v pohraničí vznikala sice v bývalém klášteře kapucínů v Rumburku, ale představení jsme odehráli již v kostele evangelickém, anebo starokatolickém. Spolupráce s duchovními a historiky nám otevírá nové rozměry, jak zpracovat téma humanismu i v takových tématech, která se dotýkají 50. – 60. let minulého století.“
Se dvěma inscenacemi hostujete v různých kostelech, jak, jako režisérka, zvládáte práci v mnohdy – diametrálně odlišných prostorách. A to jak dispozičně, tak třeba i akusticky…
„Každý výjezd vyžaduje přípravu předem ve všech rovinách. Od rozložení prostoru, po nazvučení a nasvícení. Řeším to buď osobní obhlídkou nebo podle fotografií, které pořídí na místě pořadatel. A pak nastává fáze dotazování na možnosti prostoru, čili na podmínky umístění světel, na přísun elektřiny (není všude samozřejmostí), na stanovení rozsahu pohybu po prostoru (ne všude se dá vstupovat)… Každý prostor má svá pravidla a já nemám potřebu je překračovat, Chci převést inscenaci za jakýchkoli omezení v co nejvěrnějším provedení. Ne vždy se povede, aby různě usazení diváci všechno dobře slyšeli a viděli, ale nonverbální jazyk a atmosféra mi přijdou důležitější. Hráli jsme v kostele bez podlahy v prachu a bez oken anebo v obrovském chrámu. Ale i ve venkovském kostelíčku, kde se velmi těžko hledalo místo mezi lavicemi pro herce… Míst bylo už opravdu velmi mnoho, a nejen spjatých právě s katolickou církví. Na co si asi nejde příliš zvyknout, je všudypřítomná zima. Chlad od podlahy a průvan. Navíc mým zvykem je i psát v místech, ze kterých vycházím. A zrovna tato zmiňovaná Půlnoc v pohraničí vznikala v ambitu loretánského areálu v Rumburku od zimy 2018 do pozdního jara roku 2019.“
Na „Půlnoc v pohraničí“ napsal TANEČNÍ MAGAZÍN recenzi na představení z pražského chrámu Panny Marie Sněžné, tento snímek je však z kostela svaté Barbory ve Všekarech
Vystupujete často v zahraničí, je to produkčně náročné? Pracujete se zahraničními divadly i na výměnné (barterové) bázi?
„Každá spolupráce má svá specifika. Některé výjezdy se realizovaly díky Nové síti a jejich festivalu Malá inventura, jiné na základě osobních kontaktů, zahraničních projektů, nebo spojením divadelní a vzdělávací činnosti. Hodně mi záleží na dlouhodobých dobrých vztazích. A mně nedělá potíže pracovat i v méně komfortních podmínkách. Dokázala jsem se opakovaně vrátit do romských osad, protože to mělo smysl. Na druhou stranu jsem byla hostem prestižních festivalů. Tato diverzita mě opravdu baví a vážím si všech příležitostí ke zkušenostem.“
Jak, kromě šití roušek a umísťování představení na YouTube, ovlivnila současná pandemie koronaviru Vaši práci?
„Období mi dalo čas na důkladnou inventuru činnosti, prověřilo soudržnost nejbližšího týmu. A navedlo nás na uvádění představení v přírodě i následně nám umožnilo začít přemýšlet, jak jinak uvést – převést divadelní tvary pro objektiv kamery a také rozvinout nové nápady. Se záznamy představení jsme se vypořádali, jak projektem Divadlo do schránky, převedením přehlídky divadla reminiscence na web MEMOfestival anebo jsme promítali na zdi paneláků. Během Adventu také ve výkladní skříni, zkusili jsme i na sníh. Se spolupracovníky komunikujeme, a pokud to je možné, organizujeme společné tréninky nebo zkoušení. Testování se stalo běžnou součástí praxe.“
Velké brýle má režisérka i herečka v jedné osobě v nové „Divadelní detektivce“
Publikujete autorské články v řadě periodik. Jakou byste dala sama sobě otázku závěrem?
„Zda se cítím natolik povolaná, abych si pro rozhovor do médií kladla otázku sama sobě…“
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na brzké shledání při nějakém Vašem představení.
„Fresh senior festival“ ve Ville Pellé už v pondělí láká na seniorské StraDance, koncert populárního Ivana Hlase nebo divadlo
Pražská bubenečská Villa Pellé zve již v pondělí 21. září od 13.00 všechny aktivní seniory na zdarma přístupný Fresh senior festival.
Navzdory této nelehké době se osmý ročník koná s mottem „Všichni jsme vítězi“. Stáří nebrání aktivitě, chuti objevovat nové, poznávat a žít společensky. „Domníváme se, že festival pomůže k udržení dobré psychické a zdravotní kondice starších obyvatel hlavního města, kteří v těchto dnech a týdnech musí čelit stupňujícímu se tlaku, který souvisí s obavami z budoucnosti a pocitu osamění,“ vysvětluje ředitelka Villy Pellé Vladana Rýdlová a dodává: „I proto nadále budeme apelovat na nutnost udržení koníčků, rozvoje dovedností, schopnosti stále vstřebávat nové podněty a učit se novým věcem. Zdravá psychika a pocit sounáležitosti jsou základní atributy programové nabídky letošního ,Fresh Senior Festivalu´.“
S ohledem na stávající epidemiologickou situaci, vzhledem ke koronaviru, se veškeré aktivity, které se původně měly odehrávat uvnitř objektu, přesouvají do přilehlé rozsáhlé zahrady.
Tam se návštěvníci mohou seznámit nejen s širokou nabídkou aktivizačních programů a workshopů, ale je pro ně připraven bohatý program, který vyvrcholí koncertem Tria Ivana Hlase.
Na jednom z minulých ročníků festivalu vystoupila i Petra Janů, která i v Praze 6 bydlí
Během odpoledne proběhne dále módní přehlídka v produkci dam, sdružených kolem největšího českého webového portálu pro aktivní seniory i60, krátké divadelní představení seniorského divadelního souboru pod klubem Remedium. Také však ukázky společenských tanců v podání soutěžících a profesionálního tanečníka Seniorské Stardance ve spolupráci se SENSEN. K radosti ze života patří samozřejmě i hudba, vystoupení tria Zdenky Trvalcové–Čevelové přenese všechny do sladké Francie. Více informací najdete na www.freshseniorfestival.cz.
V interiéru Villy Pelé budou ve spolupráci s partnery také poradny a odborné konzultace na vybraná témata, vycházející ze zaměření festivalu. Představí se řada aktivit dalších organizací, které se specializují na občany hl. m. Prahy v seniorském věku jako jsou například SenSen, Remedium, Elpida, Mezi námi, i60, Život 90, Chytrá pomoc, Senioři píší Wikipedii, Dlouhomladí a další. Součástí doprovodného program budou také ukázkové řemeslné dílničky a workshopy bižuterie, ruční zpracování papíru či pletení košíků.
„Fresh senior festival“ pořádá spolek Porte v rámci projektu „Fresh Senior“. Již tradičně ve spolupráci s Hlavním městem Prahou, MČ Praha 6, produkční společností Taktum a Villou Pellé.
PROGRAM:
13.00 – HRY, SOUTĚŽE, DÍLNY – RETRO DISKOTÉKA
13.30 – VĚDOMOSTNÍ KVÍZ s MARKÉTOU ZAORALOVOU
14.30 – UKÁZKA ČI-KUNG venkovní praktické předvedení prvků (ELPIDA)
15.00 – MÓDNÍ PŘEHLÍDKA i60 pod vedením Elen Zajíčkové
15.30 – TÓNY SLADKÉ FRANCIE Z. TRVALCOVÁ-ČEVELOVÁ TRIO – koncert
16.15 – MÓDNÍ PŘEHLÍDKA, 2. ČÁST
16.45 – DIVADLO REMEDIUM – humorný skeč v podání seniorského divadla
17.15 – SENIORSKÉ STARDANCE – taneční ukázky s účastí profesionálního tanečníka a finalistkou soutěže (SenSen)
