MOTUS zahájí festival „4+4 dny v pohybu“

Kdy? 5. – 13. října 2018! Kde? Desfourský palác, Divadlo Archa, Divadlo Ponec, Centrum současného umění DOX! Více informací na www.ctyridny.cz.

Devět zahraničních a čtyři české premiéry představí letošní 23. ročník festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu. V sobotu 5. října v divadle Archa festival otevře světově oceňovaný italský soubor Motus. Pod názvem MDLSX se skrývá psychedelická one-woman show excentrické herečky Silvie Calderoni. Syrský choreograf Mithkal Alzghair představí v české premiéře svou performance Přemístění o útěku jako záchraně života, ale i ztrátě možnosti návratu. Britská umělkyně Deborah Pearson v dokumentární inscenaci History History History přiblíží jednu z největších uprchlických krizí dvacátého století. Návštěvníci festivalu se mohou těšit také na české premiéry souboru Wariot Ideal, spolku Secondhand Women, site-specific projekt Barbory Kleinhamplové a Terezy Stejskalové a premiéru Jana Mocka Fatherland. Výstavní část festivalu, jejíž tématem je Princip neurčitosti, bude od 5. do 13. října umístěna v Desfourském Paláci na Florenci. 

Aktuální a provokativní zahraniční divadelní premiéry

Divadelní a taneční program festivalu 4+4 dny v pohybu se letos odehraje zejména v divadle Archa, divadle Ponec a Centru současného umění DOX. Jeho dramaturgie bude výrazněji než v předchozích letech reflektovat složitost současné Evropy i světa. „Naším festivalem se můžete procházet úplně stejně jako krajinou. Některé věci jsou náhodné, jiné naprosto jasné. Letošní program opět potvrzuje, že umělec, který chce v současnosti oslovit a fascinovat diváka, musí být v jistém smyslu renesanční. Naši zahraniční umělci se tak pohybují na pomezí divadla, tance, literatury, výtvarného umění a nových médií. Jejich projekty mají často politickou dimenzi i dokumentární aspekty,“ vysvětluje dramaturg divadelního programu Pavel Štorek.

Festival bude zahájen 5. října v divadle Archa psychedelickou one-woman show MDLSX italského souboru Motus. Oceňovaná divadelní a filmová herečka Silvie Calderoni v ní používá vlastní tělo, aby vyprávěla příběh o násilí, bolesti, zmatku i (sebe)přijetí. Za svůj výkon obdržela ocenění Dublin Fringe Festivalu a cenu pro nejlepší herečku na festivalu MESS Sarajevo. Na pozadí konfliktu dvou emocí se odvíjí performance Přemístění syrského tanečníka a choreografa Mithkala Alzghaira, která bude uvedena v české premiéře 11. října v divadle Ponec. Přemístění, které bylo oceněno první cenou na mezinárodní soutěži Danse Élargie, vzniklo z analýzy dvou dynamik: nuceného pohybu a pohybu v omezení. Oproti tomu performativní instalace Juliana Hetzela Automatický ostřelovač ironicky osciluje mezi dvěma vzdálenými póly – mezi uměním a válkou. Autor zkoumá neustále se zvětšující vzdálenost mezi protivníky boje – pěstní souboje nahradily souboje s nejrůznějšími nástroji, od nožů se přešlo k lukům, poté ke střelným zbraním, bombám, raketám a nakonec dronům. Aby mohl ostřelovač zabíjet, musí se dobře dívat – stejně jako návštěvníci galerie. Performance Automatický ostřelovač bude uvedena 8. října v divadla Archa. 11. října v Ponci přiblíží britská umělkyněDeborah Pearsonv dokumentární inscenaciHistory History History jednu z největších uprchlických krizí dvacátého století: rok 1956, kdy z Maďarska odešlo až 300 tisíc obyvatel – včetně autorčina dědečka. Australská performerka Nicola Gunn v představení Skladba pro člověka a střelmistra v Ghettu kriticky a zároveň s komickým odstupem rozpitvá nesnesitelné rysy lidského chování. Její scénická Skladba bude uvedena 12. a 13. října v divadle Archa. Úlevu všem, kdo se potřebují zastavit, nadechnout a svůj život vymanit z veřejné kontroly, pak 9. října v Ponci přinese inscenace HELLO USELESS – FOR W AND FRIENDS v podání slavného belgického herce a performera Benny Claessense. V rámci zahraničního divadelního programu festivalu bude uveden také scénický koncert skladatelky Ingvild Langgård a scénografky Signe Becker nazvaný Nová kůže (10. října, divadlo Archa), film Tvoření spravedlnosti vyprávějící příběh sedmi vězňů (7. října, divadlo Archa) či sólová performance Manuela Roquea bang bang na téma překonávání sebe sama, plná intenzivní tělesné práce a soustředěného sebezpytování (6. a 7. října, Ponec).

České premiéry: Wariot Ideal, Secondhand Women, Jan Mocek, Barbora Kleinhamplová a Tereza Stejskalová

Festival 4+4 dny v pohybu 2018 uvede celkem čtyři české premiéry. Alkoholy 1. – 9. díl, otevřený výtvarně akční ateliér souboru Wariot Ideal, mohou návštěvníci zažít denně od 5. do 13. října v Desfourském paláci. Performance Inter-mission mezinárodního divadelního spolku Secondhand Women nabídne od 10. do 13. října na stejném místě pět rozdílných ženských pohledů na téma síly. Představení Fatherland režiséra Jana Mocka, které kombinuje prvky videoinstalace, dokumentu a divadla, je na festivalovém programu 9. října v divadle Archa. Site-specific performance Barbory Kleinhamplové a Terezy Stejskalové Plačky nad příliš dlouhým životem rozehraje 6. října v Kadeřnictví Tomáš Veselka na Letné svérazný dialog o stárnutí, trávení času a nezamýšlených důsledcích dlouhověkosti.

4+4 DNY V POHYBU – 23. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL SOUČASNÉHO UMĚNÍ

Desfourský palác, Divadlo Archa, Ponec – divadlo pro tanec, Centrum současného umění DOX, 5. – 13. října 2018, www.ctyridny.cz

Partner festivalu:Trade Center Praha a.s.

Festival podpořili: Ministerstvo kultury ČR, hlavní město Praha, IN SITU, Kreativní Evropa, Francouzský institut v Praze, Vlámské zastoupení v České republice, Velvyslanectví Nizozemského království, Italský kulturní institut

Kompletní program festivalu najdete na ctyridny.cz/program-2018/

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Origami“ na TANCI PRAHA – hold modernímu cirkusu

Poblíž sochy Jana Žižky z Trocnova jsme sledovali nekonvenční „Origami“. Nejčastěji hrané a v nejvíce místech uvedené představení TANCE PRAHA 2018.

TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral pražský Vítkov. I když původně toto velmi zajímavé představení pomýšlel vidět v parku Peliny v Chocni… Nicméně i pro ilustrační fotografie jsme si – kromě svých vlastních žižkovských – vybrali symbolicky ty z Tábora. Když už jsme tedy sledovali program ve stínu sochy Jana Žižky…

Stejně jako již v TANEČNÍM MAGAZÍNU recenzovaná hříčka „Neboj“ v nedalekém žižkovském tunelu, bylo i „Origami“ – ještě navíc mimo přehlídky TANEC PRAHA 2018 – součástí velkého letního karlínského a žižkovského festivalu „Landscape“. Ten vrcholí ve středu 21. 6. rovněž na vrchu Vítkově ohromným multikulturním vystoupením.

Světová premiéra představení „Origami“ se konala již před více než třemi lety na festivalu „Biennale de danse du Val-de-Marne“. Tedy přesně v březnu roku 2015. To je zcela jistě vidět na všech protagonistech i jejich (zde velmi nezbytných) technických spolupracovnících. Myslím onu vyzrálost a vyhranost. Z druhé strany je třeba kladně hodnotit jejich zápal i chuť, odhodlání i hledání stále něčeho nového. Prostě, že za ty desítky, ba stovky repríz se pro ně „Origami“ nestalo rutinou…

Origami“ je technicky hravou inscenací. Na ohromném návěsu – i s koly – se odehrává velká artistická show hlavní protagonistky Satchie Noro. Více než půlhodinovým sólovým akrobatickým výstupem vzdává hlavní a jediná protagonistka hold novodobému cirkusovému umění.

O co v zásadě jde? Chladný kovový kontejner v divákovi evokuje stavby a hlavně přístavní doky s jejich překladišti globalizovaného obchodního světa. Zároveň jsou jeho kola symbolem kinetiky. A do třetice, a to zejména, tento návěs připomíná moderní káru. Tedy to, čím odjakživa historicky jezdili kočovní herci a pouťoví umělci za svými diváky. Tato industriální romance nás donutí k zamyšlení se v čase, ponoření se do svého vlastního, ryze poetického azylu uprostřed každodenní šedi a stereotypu.

Japonsko-francouzská performerka Satchie Noro však vnímá kontejner ještě jinak. Dodává mu hravost, dynamiku i určitou poezii všedního dne. To vše v důmyslném konstrukčním řešení Silvaina Ohla.

Kontejner totiž může být v zásadě rozložen na tři díly. Ale toto jeho přetváření umožňuje množství alternativních variací. A tak návěs vytváří působivou dekoraci, divadelní scenérii, v níž se pomalu a promyšleně pohybuje tanečnice i akrobatka v jedné osobě. Ta nehledá efekt, ale přesnost v každém okamžiku, její pohyb i akrobatické prvky jsou hybnou silou metamorfózy – v dynamických proměnách perspektivy umělčina těla a prostoru.

Je zajímavé, že toto představení vznikalo v průběhu několika rezidencí: Le Citron Jaune – Centre National des Arts de la Rue, Port Saint Louis du Rhône Les Noctambules – Les Arènes de Nanterre, Fabriques de culture Ile de France. A na výsledném uměleckém tvaru se to bezesporu podepsalo.

A závěrem musíme i představit umělkyni. Satchi Noro je tanečnicí, choreografkou, vzdušnou akrobatkou a spoluředitelkou uměleckého prostoru „Les Noctambules“ (platformy pro nový cirkus) ve francouzském Nanterre. Po klasických studiích tance si vyzkoušela tradiční i alternativní scénu v Berlíně i jiných místech. Aby se vrátila do Francie, kde navíc propadla novému cirkusu, a později též komunitní práci umělců. V roce 2002 založila vlastní soubor „Furinkaï“. Hnací touhou pro ni bylo, aby mohla nezávisle zkoumat pohyb v nekonvenčních prostorách. Zajímal ji vztah objektu, těla a hudby. Podmanily si ji performance i instalace a později sociální projekty. V roce 2013 poprvé ve spolupráci se Silvainem Ohlem rozvinula práci s kontejnerem, aby pokračovala v chilském Valparaisu a uvedla premiéru „Origami“ na „Biennale de Val-de-Marne“ s hudbou saxofonisty a skladatele Freda Costy.

V některých místech uvedení následovala po představení „Origami“ projekce filmu „Retour a Ominato“.

Retour a Ominato“ je názvem filmu, který Satchi Noro natočila roku 2012. Vydala se nákladní lodí z Marseille do japonského města Ominata, kde se narodil její otec. Šlo tehdy o podobnou trasu, kterou kdysi její otec absolvoval v opačném směru, když ho v roce 1961 vyslal jeho japonský mistr šířit aïkido v Evropě i Africe. Plavba trvala 42 dny, které umožnily ponořit se zcela do filosofie těla a ducha, souhry naprosto přirozené, hluboké a nekonečné, jak to původní formy aikida nabízejí. Tady se začala rodit i vášeň Satchi Noro pro kontejnery…

V rámci TANCE PRAHA 2018 bylo „Origami“ uvedeno postupně v Českých Budějovicích, Táboře, Jihlavě, Chocni, Pardubicích, Brně, Olomouci, Ostravě, Praze a Plzni.

ORIGAMI

Projekt, koncept: Satchie Noro a Silvain Ohl
Konstrukce: Silvain Ohl a Eric Noël
Tančí: Satchie Noro
Původní hudba: Fred Costa se zpěvem Maia Barouh
Prostorová produkce: Vincent Mallet
Kostýmy: Karine De Barbarin
Koprodukce: Centro Cultural Teatro Container Valparaiso / Les Noctambules de Nanterre /, Institut Français de Santiago du Chili / La Briqueterie, CDC du Val-de-Marne /, Le Centre culturel de La Norville / Le Théâtre d’Arles, scène conventionnée
pour les nouvelles écritures / With help from Arcadi Île-de-France, Dispositif
d’accompagnements / With support from Conseil Général de l’Essonne and la
Direction Régionale des Affaires Culturelles d’Île-de- France – Ministère de la
culture et de la communication /

Ve spolupráci s: Centro Cultural Teatro Container.
Asistence a podpora: Le Citron Jaune, Centre National des Arts de la Rue/ Les Noctambules de Nanterre / Brand & Nuance / Groupe F / Le Théâtre Brétigny / Sud Side and their workplace / Ciudad Abierta

Za podpory Francouzského Institutu v Paříži.

Foto: autor a TANEC PRAHA (Tábor)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN