DORA HOŠTOVÁ ukáže v PONCI svůj „Progres“

Umělkyně boří mýty o procesu tvorby

PONEC, divadlo pro tanec, uvádí 5. března od 20:00 hodin premiéru inscenace Dory Hoštové nesoucí název „Progres“, která je pokračováním úspěšného projektu Proces. „Progres“ je druhým dílem plánované trilogie, v níž chce umělkyně bořit mýty o procesu tvorby. Autorkou hudby je opět již tradičně Johana Ožvold (roz. Švarcová).

„Zdálo se nám, že téma, které jsme otevřeli v ´,Procesu´, zdaleka není vyčerpané a možná stojí za to ho ještě trochu potrápit,“ vysvětluje Hoštová a dodává: „V ,Progresu´ navazujeme na stejný princip jako v ,Procesu´, tentokrát však do hry přibyli ještě dva performeři (mim a cirkusák). To samo o sobě vedlo k nápadu, že jsme projekt rozšířili ještě o další divadelní žánry. Nedotýkáme se nyní jen tance, ale divadla obecně.“

Doře Hoštové, která je známá svými dynamickými interpretačními kvalitami, opět sekunduje tanečník Jan Čvrtník a nově mim Tomsa Legierski a francouzský cirkusák Valentine Verdure.

A co k představení říká nová PR manažerka divadla PONEC Ivana Poláčková? „Přípravy probíhají velmi intenzivně, každý z umělců se dotýká v představení toho, s čím se do té doby profesionálně nepotkal, a učí se poprat s něčím novým, ať už je to tanečník, mim nebo cirkusák. Ve výsledku vzniká svižné taneční dílo, které se pohybuje na pomezí divadelních žánrů.“

Jako choreografka na sebe Hoštová upoutala pozornost sólovými kreacemi: dílo „Arkánum“ bylo nominováno na Cenu SAZKY v roce 2007, o rok později získala za stejnou choreografii cenu diváků a cenu za nejlepší taneční výkon na Mezinárodní choreografické soutěži Masdanza na Kanárských ostrovech. S choreografií „Na Bidýlku“ získala 1. místo v choreografické soutěži Cena Jarmily Jeřábkové.

Další autorská představení Hoštové „Tore“ a „Proces“ se hrála po celém světě. V současnosti Dora Hoštová spolupracuje se souborem VOSTO5 v představení „Dechovka“, populárním Cirkem La Putyka v inscenaci „HIT“ a v „Záhadě hlavolamu“ na jevišti divadla Minor.

Více na www.divadloponec.cz

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festiválek „Čáry, Máry, Fuk – Světlo, Pohyb, Zvuk“ v PONCI!

Děti, chcete vystoupit v divadle PONEC? Tak rychle, neváhejte! Uzávěrka přihlášek se blíží.

Hledáme děti ve věku 11 až 16 let na víkendovou dílnu Festiválku

„Čáry, Máry, Fuk – Světlo, Pohyb, Zvuk“.

Zajímá se vaše dítě o světla a divadelní techniku? Přední česká světelná designerka Katarína Ďuricová ukáže, jak na to.

Máte doma mladého scénografa/ku? Během dílny se může podílet na návrhu a zhotovení kostýmů pro tanečníky pod vedením scénografky Jitky Pospíšilové.

A mladý hudební specialista/ka bude mít možnost pracovat se zvukem pod vedením hudebníka Stanislava Abraháma.

Termín a místo konání: 30. a 31. března 2019 v Divadle Ponec, Husitská 899/24A, Praha 3.

Přihlášky a stručný přehled zkušeností zasílejte do 15. února 2019 na

E-mail: festivalek@tanecpraha.eu.

Tereza Černá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„VOID RELOADED“ nebo „VOID“? Protiklady v praxi

Když se spojí dobré nápady a (všeho) schopní, je z toho docela průrazný počin. Přesvědčte se v Ponci! Ale nevíme kdy příště???

Poslední lednový den 2019 přímo lákal do PONCE na představení s tajemným názvem „Void Reloaed“. Respektive, na divadelních programech uváděný pouze jako „VOID“. Diváci jistě nebyli zklamáni. A já (jako recenzent) rovněž.

Skupina VerTeDance má bohatou a živou historii. Její vznik se datuje letopočtem 2004. Za patnáct let své existence má na svědomí více než čtvrt stovky projektů. Jeho členky mají i řadu individuálních ocenění, jako „Tanečnice roku“, „Cena Divadelních novin“ či získávaly vavříny na domácích a zahraničních choreografických soutěžích. Jako jediné taneční společenství má VerTeDance na svém kontě nejprestižnější české a moravské ocenění ve sféře současného tance – Cenu za taneční inscenaci roku. Konkrétně se mu této slávy dostalo za tituly „Tichomluva“ (2005), „Kolik váží vaše touha“ (2012) a „Korekce“ (2014).

Již úvodní informace o inscenaci samotné se výrazně liší. Program uvádí, že na sklonku roku 2017 došlo pouze k jejímu jedinému uvedení. Naopak, v kritice Lucie Kocourkové v odborném periodiku OPERA+ se dočítáme, že „Void“ byl uveden v listopadu i prosinci 2017! Šlo tedy o předpremiéru (třeba neveřejnou) a premiéru? Anebo byla tehdejší recenzentka mylně informována?

„Void Reloaded“ má jako takové představení silný nápad i vnitřní náboj. Nepostrádá množství originálních inscenačních přístupů – jako je nástup jediného mužského protagonisty z publika – mnohdy však postrádají větší organické propojení. Vzájemnou souvztažnost.

Samotné představení má rytmus, tah i dostatečnou gradaci. Dokonce je kratší, než v programu inzerovaných padesát minut. Nehýří samoúčelnými a neefektivními nápady. Ani se neutápí v nadbytečných světelných a scénických efektech. Vše je podřízeno čtveřici hlavních protagonistů. A ta se své šance zhostila s pokorou i ctí zároveň.

Pouze zdánlivě okrajovou stopu zanechávají v divácích kostýmy. Jejich civilnost ,nenápadnost je zároveň předstupněm provokace. K pregnantním příkladům patří, když majitelka bot obnovené české produkce staré dobré domácí značky „Botas“, začíná mluvit – anglicky!!!

Silnou stránkou „Void Reloaed“ je jeho hudební složka. Není zde pouhopouhým podkresem. Ani chvilkovým navozením situace. Je hybnou složkou celého představení. Hudba zde nejen inspiruje tanečníky, ale je sama dějotvorným prvkem. To nakonec dokumentuje, její autorka Beata Hlavenková, která je – společně s Veronikou Knytlovou – uváděna jako hlavní autorka „Voidu“.

V textu divadelního programu se můžeme dočíst, že jedna z producentek, Radmila Krásenská, je fyzioterapeutkou. Kde hledat její nejzřetelnější stopu? Ve filozofii celé inscenace? V jejím tempu? Či v působnosti na diváka a jeho pozornost?

Hlavním smyslem inscenace je varování před zmatením světů, kultur, vzájemných identit i jazyků. Rádoby „světový“ název se ironicky snaží probudit lidi k tomu, co je jim vlastní. Podnítit je, aby se rozhlíželi kolem sebe, zapátrali po vlastních kořenech a nenechávali se strhnout pozlátkem okolního, pouze rádoby efektního světa. A v neposlední řadě apeluje na českou a slovenskou vzájemnost! Nutí diváky nejen k zamyšlení, ale také k tomu, aby se zastávali toho dobrého v nich. A to se tvůrcům podařilo v míře více než očekávatelné.

Samozřejmě, detailní kritik by zde nalézal ještě množství drobných chyb a nedostatků. Ale ty snad vymizí s reprízami? I když… Ta další repríza „Voidu“ je tak trochu v nedohlednu… Tak snad nikoli zase až na dva roky?

Velmi kvalitně tištěný program představení nezaujal grafickými experimenty, nýbrž informační hodnotou. Jedinou záhadou v něm je osoba producentky. Ve vnitřní části programu je uvedena Radmila Krásenská. Naopak na závěrečném shrnutí (na deskách tiskoviny) můžeme číst jméno Lucie Novákové… Jako poslední informaci se dozvídáme, že celé představení je věnováno jakési Terce. Tedy, pokud se stalo oné Terce něco hodně špatného, ba tragického, tak se za tento výkon „pozůstalých“ určitě nemusí obracet v hrobě!

____________________________________________

VOID RELOADED

Choreografie, koncept: Veronika Knytlová

Tančí : Karolína Křížková, Zdenka Josefi, Alicia Cubells, Martin Talaga
Hudba: Beata Hlavenková, Oskar Török (trumpeta), Patrick Karpentski (kytary/mix)
Light design:David Prokopič
Scéna: Františka Králíková
Producent: VerTeDance, danceWATCH – Karolína Hejnová

Koprodukce: Tanec Praha z ú! Ponec – divadlo pro tanec/ AL@&ART
Produkce: Lucie Nováková, Radmila Krásenská

Premiéra: 28. listopadu 2017 divadlo Ponec Praha – psáno z reprízy 31. 1. 2019

Další reprízy: zatím neuvedeno

Foto: archiv divadla Ponec

TANEČNÍ MAGAZÍN

MICHEL KOUAKOU – workshop afrického tance

Nenechejte si ujít zajímavý únorový workshop s africkým tanečníkem, choreografem i bubeníkem v jedné osobě!

Workshop afrického tance:

od 5. února 2019 do 12.února 2019

Jedná se o workshop afrického tradičního i současného tance s MICHELEM KOUAKOU, původem z Pobřeží slonoviny, který mnoho let žije a vyučuje v USA. Přivítáme ho v Praze na workshopech od 5.2. 2019 do 12.2. 2019. Máme se opravdu na co těšit. Profesionální lektor plný energie, vysoce talentovaný choreograf a tanečník, který obdržel za svoje umělecké působení mnoho cen v USA !
MICHEL KOUAKOU workshop tance pro veřejnost s doprovodem bubeníků Ephraim Goldin, Tomáš Kerle a Tony Hála
na adrese: ZŠ Masná 13, Praha 1, tělocvična v přízemí vpravo

úterý 5.2. od 19.30h-21.00h „afro tradiční“
pátek 8.2. od 19.30h-21.00h „afro tradiční“
sobota 9.2. od 16.00h-17.30h „afro tradiční“ / 17.45h-19.15h „afro contemporary“
neděle 10.2. od 16.00h-17.30h „afro tradiční“ / 17.45h-19.15h „afro contemporary“
úterý 12.2. od 19.30h-21.00h „afro tradiční“

cena:
celý workshop FUL PASS:
( 5 dní = 7 lekcí/90minut) každá za 1.690,-Kč

Další slevy:

6 lekcí 1.500,- Kč
5 lekcí 1.330,- Kč
4 lekce 1.160,- Kč
3 lekce 960,- Kč
2 lekce 700,- Kč
1 lekce 390,- Kč

Přihlášky prosíme na: monika.rebcova@hamu.cz

Michel Kouakou

choreograf, tanečník, lektor a bubeník – griot z Pobřeží slonoviny / USA.

Je zakladatelem a ředitelem skupiny současného tance „Daara Dance“.

Je také vynikajícím bubeníkem – griotem („Griot“ – tradice griotů v západní Africe trvá dodnes již sedm století od počátku říše Malinke, která se táhla od dnešního Senegalu přes Mali a zahrnovala části Pobřeží slonoviny. Grioti byli a jsou dodnes hudebníky a zpěváky, kteří sdělují příběhy a historii. Jsou potomky pěti hlavních rodů griotů z té doby.) Michel mistrovsky ovládá hru na africké djembe a dunduny.

Získal své vysokoškolské vzdělání a absolutorium MFA (Master in Fine Arts) v oboru současného tance na Hollins Univerzity ve Virginii USA.

– Je držitelem ceny „Vilcek Award for Creative Promise in Dance“ („Cena pro nejlepšího kreativního choreografa budoucnosti“) v r. 2012,

– obdržel „Jerome Foundation Fellowship for research in dance“ (2012),

– získal ocenění jako vítěz „New York Foundation of the Arts Artist Fellowship“ „Newyorská nadace umění“(2008),

– zvítězil v „U.S. Japan Fellowship“ (2008), a byl pověřen, aby vedl šest měsíců výzkum v oblasti tance v Tokiu a Kjótu.

– v roce 2008 byl nominován na „Rolex Mentor and Protégé Arts“ (Iniciativa „Rolex Mentor a Protégé Arts“ pomáhá mimořádným mladým umělcům dosáhnout jejich plného tvořivého potenciálu tím, že je spojí s velkými mistry v jejich oboru na jeden rok tvořivé spolupráce).

– v roce 2010 se stal finalistou soutěže „A.W.A.R.D. Show“ v New Yorku a Los Angeles.

Michel Kouakou se přestěhoval do New Yorku v roce 2004 a poté se přesunul do Los Angeles, kde působil jako pedagog na UCLA (University of California, Los Angeles) v letech 2009-2014.

V roce 2016 Michel Kouakou nastoupil jako taneční pedagog do taneční fakulty na „University of Minesota“ a za tím účelem také přesunul svou taneční skupinu „Daara Dance“ do Minneapolisu, kde v současné době žije a pracuje.

Michel Kouakou stále aktivně cestuje po celém světě se svým výukovým programem a nadále sleduje svůj dlouhodobý cíl vybudovat „umělecký most“ mezi svým uměleckým původem z Pobřeží slonoviny a uměním v USA.

V minulých letech třikrát navštívil Českou republiku, aby v Praze pořádal workshopy tance v produkci Reny Milgrom a Moniky Rebcové. Se svojí sólovou choreografií vystupoval také v Praze v divadle Ponec.

Monika Rebcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN