Štítek: Divadlo Ponec

„Šepkajúcí fantóm“ JANYPKA a vnitřně expresivní BOČKOVÁ

Další pozoruhodný titul v pražské ALTĚ. █ Nekonvenční expedice za hranice snů, představ i paranormálních jevů. █ Šepot až extrémní – na hranici srozumitelnosti a sdělnosti. █ Vytížená interpretka. █ Je svět objektivní? █

Řada, nikoli až tak vousatých a vrásčitých, pamětníků si nemohla nevzpomenout na slavný film slovenského režiséra Andreje Lettricha „Šepkajúcí fantóm“. Kde? V pražském holešovickém Studiu ALTA, při dlouhé úvodní expozici představení „SONG LINES: expedice 97/18“. Tomáš Janypka se totiž šeptem svěřoval, za jakých okolností představení vznikalo. Chápu jistou intimitu situace, touhu po navození spíše vnitřního, subjektivního monologu, ale… Hlavnímu protagonistovi nebylo téměř rozumět!!! Neměl mikroport, mluvil – tedy šeptal – v neustálém pohybu. …a tak nakonec mohl divák pouze lovit určité slabiky. Výjimečně slova. Je to velká škoda. Ten text měl pro následující představení důležitý význam. A v neposlední řadě je slovenština krásným, zvukomalebným jazykem, který si bezesporu zaslouží reprezentativnější a luxusnější prezentaci.

Na rozdíl od fotografických snímků ze zkoušek či premiéry došlo při mnou sledované repríze (5. listopadu) k obměně kostýmů. Myslím, že určitě napomohly celkové atmosféře a vyznění celého večera.

„SONG LINES: expedice 97/18“ je představením dvou plnohodnotných partnerů. Tomáš Janypka si vybral Sabinu Bočkovou, s níž již měl jevištní partnerské zkušenosti z doby nikoli tak vzdálené. Tato tanečnice a performerka patří mezi nejvytíženější interpretky se širokým žánrovým záběrem a rozpětím. Sám jsem ji v této a minulé sezóně viděl na divadelních prknech třikrát. Vždy v duu s Johanou Pockovou. Jednou v karlínském Přístavu. Podruhé na ouvertuře divadelní sezony v Divadle PONEC a potřetí v aktuálním dvojitém představení v divadle AKROPOLIS na téma manipulace a cenzury médií. Tento nejnovější ambiciózní titul prezentuje Janypku i Bočkovou ve spíše intimnějším duchu. Dává vyznít jejich vnitřnímu světu i reakcím na ten vnější, pouze zdánlivě objektivní.

Dvojice protagonistů se po celých padesát minut představení pohybuje v mírnějším tempu. To dodává celé inscenaci meditativní nádech, pocit pohroužení se do sebe sama.

Pomalejší rytmus ovšem neznamená menší fyzickou náročnost „SONG LINES: expedice 97/18“. Hlavní síla celého představení je ve vnitřní expresi. Tu mistrně dovádí k vrcholu obzvláště Bočková.

Samostatnou kapitolou je v tomto případě hudba. Myslím si, že je citlivě vybraná i vnímavě použitá pouze v určitých pasážích večera. Navíc, částečně doplněna i zpěvem účinkujících.

Mám za to, že Studio ALTA tentokrát představilo „federálně česko-slovenský“ titul, který se může stát na delší dobu opěrným bodem jeho dramaturgie. A stálicí jeho repertoáru.

(Psáno z reprízy v úterý 5. 11. 2019)

TOMÁŠ JANYPKA/SABINA BOČKOVÁ (SK/CZ):

»SONG LINES: EXPEDICE 97/18 /«

Koncept: Tomáš Janypka

Autoči/Performeři: Sabina Bočková,Tomáš Janypka (SK/CZ)

Dramaturgická spolupráce: Marie Gourdain (FR)

Choreografická spolupráce: Matthew Rogers (US)

Hudební konzultace: Elia Moretti (IT)

Světelný design, koncepce kostýmu: Michal Hor Horáček (CZ)

Výroba kostýmu: Eva Judová

Produkce: SKOK z.s. a ZDRUHESTRANY z.s.

Poděkování: Dominique Boivin

Projekt vznikl ve spolupráci s: Záhrada CNK, Divadlo Pôtoň, Studio ALTA, Župný dom Púchov a Podivný Barón, Bazaar Festival Praha, Litomyšl ZUŠ, Žilina Stanica-Záriečie, SE.S.TA – centrum choreografického rozvoje, Plzeň – Moving Station a Malovice Švestkový dvůr.

Tento projekt bol podpořen z veřejných zdrojů Fondu na podporu umenia.

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Generace X – dílo o přelomu dvou epoch i o svobodě

Oceňovaná tanečnice ve velkolepém projektu na prknech divadla PONEC

PONEC – divadlo pro tanec uvádí  21. 10. od 20 hodin nový projekt Pulsaru s názvem Generace X. Choreografie Michala Záhory vyjadřuje pocity generace, jejíž dětství zformoval přelom dvou epoch a v současné době stojí na prahu páté dekády. Taneční představení vychází nejen z osobních vzpomínek samotného autora, ale rovněž ze životní zkušenosti a světonázoru dvacítky významných osobností narozených v letech 1979–1980 z oblasti umění, vědy i politiky. Premiéra je součástí rámcové akce „30 let tancem ke svobodě“ a tančí v ní oceňovaná Helena Arenbergerová.

Tvůrčí tým Pulsaru – Michal Záhora, Honza Malík a Tereza Krčálová – se rozhodl postavit taneční představení na osobních vzpomínkách, životní zkušenosti a světonázoru čtyřicátníků. Odbornou supervizi poskytl přední sociolog a ředitel společnosti STEM zabývající se průzkumem české společnosti, Martin Buchtík.

Generace X se utvářela v rozvolněném společenském ovzduší a podle slov sociologa a patrona projektu pana Buchtíka jde o generaci přelomovou, pro kterou je pojetí svobody významným životním tématem (na rozdíl třeba od sociální rovnosti).

 „Předpokládali jsme, že výpovědi budou osobitou reflexí,“ popisuje přípravnou fázi autorka námětu a konceptu díla Tereza Krčálová
a dodává:  „a že vedle styčných bodů, propojujících tuto generaci, se objeví individuální momenty, které si budou protiřečit, budou se pohybovat v širokém spektru. Z jednotlivých střípků vznikla mnohoplošná struktura zajímavá svou rozmanitostí a přitom jednotou.“

Taneční sólo ztvární interpretka Helena Arenbergerová, na české půdě velmi oceňovaná tanečnice s výraznou mezinárodní zkušeností (Cena za nejlepší intepretaci 2000, cena Tanečnice roku 2008 a 2017, nominace na Cenu Thálie 2008). Výsledné představení, zachovávající si minimalistický tvar, stojí vedle objevné choreografické práce na jejím tanečním výkonu a na osobité hudbě hudebníka a zvukového umělce Tomáše Procházky. V rámci večera proběhne rovněž sociologický happening Martina Buchtíka, mimo jiné o způsobu formování kulturní generace.

Více info na www.divadloponec.cz nebo www.praguepulsar.cz

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Fyzická diskuse na prknech divadla PONEC

Premiéra nového projektu souboru DOT504 – Score #44

PONEC – divadlo pro tanec uvádí v úterý 12. března ve 20:00 hodin premiéru nového projektu souboru DOT504 s názvem Score #44. Soubor, který je známý svou spoluprací se zahraničními umělci, po letech opět spojil síly s multi-umělcem Thomasem Steyaertem, jenž se chopil konceptu i choreografického vedení. 

Steyaert se v tanečně-pohybovém duetu zaměřuje na využití možností, jak na sebe v daný moment tanečníci fyzicky reagují, nejde zde tedy o předem daný příběh, ale o aktuální interakci mezi dvojicí na jevišti. Tento jev zrcadlí i název inscenace.

„Název odkazuje k samotnému tvůrčímu procesu, metodě, kterou jsme zvolili. Každý den vytvoříme jednu nebo víc sestav, struktur (anglicky score) a ty ten daný den zkoušíme,“ vysvětluje choreograf Steyaert a dodává: „Tento repetitivní vzorec nám umožňuje důkladně prozkoumat a pojmenovat určité způsoby pohybového vyjádře ní. Tanečníci se oddávají fyzickému dialogu v reálném čase a z těchto tanečních módů neustále ‚dolují‘ nové pohybové formy. V jakési fyzické diskusi svých těl se snaží vyjádřit to, co o svých protějšcích z jejich pohybů chápou – anebo také nechápou.“

DOT504 byl prvním, plně profesionálním souborem fyzického tanečního divadla v České republice, který v Praze v roce 2006 založi la umělecká ředitelka souboru Lenka Ottová. Je charakteristický vysokou technickou úrovní a výraznými osobnostmi nejen z řad interpretů, ale především tvůrců jednotlivých projektů. Ke spolupráci zve osobnosti, které úspěšně působí na mezinárodní scéně a mohou přinést současnému českému tanci inspirující změnu.

Thomas Steyaert je belgický umělec zabývající se různými druhy umění, ať je to tanec/performance, malba, kresba, hudba, fotografie nebo video tvorba. Působí v Sarajevu a v Bruselu, účinkoval v několika projektech a filmech souboru Ultima Vez Wima Vandekeybuse a v projektech KVS (Královského vlámského divadla). Od roku 2006 uvádí své vlastní divadelní a site-specific projekty po Evropě i mimo ni. Pro soubor DOT504 vytvořil roku 200 8 představení nazvané Hidden Landscape, v němž se souborem jako host vystupoval i Rosťa Novák. Od té doby se Thomas Steyaert stal blízkým spolupracovníkem jeho následně vzniknuvšího známého Cirku La Putyka

„Jaro se blíží a s ním i jubilejní 25. ročník České taneční platformy (1. – 4. 4.), takže po dvou březnových premiérách už se těšíme na stovku zahraničních hostů, které stále více zajímá, kam se dokázala propracovat naše taneční scéna. Upřímně nás zájem těší stejně jako fakt, že máme co nabízet“, dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, který provozuje PONEC – divadlo pro tanec.

Více na www.divadloponec.cz

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN 

DORA HOŠTOVÁ ukáže v PONCI svůj „Progres“

Umělkyně boří mýty o procesu tvorby

PONEC, divadlo pro tanec, uvádí 5. března od 20:00 hodin premiéru inscenace Dory Hoštové nesoucí název „Progres“, která je pokračováním úspěšného projektu Proces. „Progres“ je druhým dílem plánované trilogie, v níž chce umělkyně bořit mýty o procesu tvorby. Autorkou hudby je opět již tradičně Johana Ožvold (roz. Švarcová). 

„Zdálo se nám, že téma, které jsme otevřeli v ´,Procesu´, zdaleka není vyčerpané a možná stojí za to ho ještě trochu potrápit,“ vysvětluje Hoštová a dodává: „V ,Progresu´ navazujeme na stejný princip jako v ,Procesu´, tentokrát však do hry přibyli ještě dva performeři (mim a cirkusák). To samo o sobě vedlo k nápadu, že jsme projekt rozšířili ještě o další divadelní žánry. Nedotýkáme se nyní jen tance, ale divadla obecně.“

Doře Hoštové, která je známá svými dynamickými interpretačními kvalitami, opět sekunduje tanečník Jan Čvrtník a nově mim Tomsa Legierski a francouzský cirkusák Valentine Verdure.

A co k představení říká nová PR manažerka divadla PONEC Ivana Poláčková? „Přípravy probíhají velmi intenzivně, každý z umělců se dotýká v představení toho, s čím se do té doby profesionálně nepotkal, a učí se poprat s něčím novým, ať už je to tanečník, mim nebo cirkusák. Ve výsledku vzniká svižné taneční dílo, které se pohybuje na pomezí divadelních žánrů.“

Jako choreografka na sebe Hoštová upoutala pozornost sólovými kreacemi: dílo „Arkánum“ bylo nominováno na Cenu SAZKY v roce 2007, o rok později získala za stejnou choreografii cenu diváků a cenu za nejlepší taneční výkon na Mezinárodní choreografické soutěži Masdanza na Kanárských ostrovech. S choreografií „Na Bidýlku“ získala 1. místo v choreografické soutěži Cena Jarmily Jeřábkové.

Další autorská představení Hoštové „Tore“ a „Proces“ se hrála po celém světě. V současnosti Dora Hoštová spolupracuje se souborem VOSTO5 v představení „Dechovka“, populárním Cirkem La Putyka v inscenaci „HIT“ a v „Záhadě hlavolamu“ na jevišti divadla Minor.

Více na www.divadloponec.cz

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN