Progresívní workshop

Narativní asambláž, performance – to vše ve třetím listopadovém týdnu. Pod vedením zkušené zahraniční lektorky!

Pětidenní tanečně-pohybový workshop pro interprety, performery, choreografy a tvůrce pod vedením Marty Moore (USA/FR): * hodiny physical awareness – věnované fyzické průpravě, * workshopová část – zaměřena na interpretační dovednosti a smysl pro performance.

Datum: 18. – 22. listopad 2019


Čas:
9.30–15.00


Místo: Vivid Space, Opatovická 18, Praha 1

O workshopu:


Martha Moore (USA/FR) – byla členkou skupiny Entourage Music Theater Ensemble působící ve Spojených státech Amerických. V letech 1976 a 1982 žila v New York City, kde vytvořila a uvedla několik svých prací. Od roku 1982 působí v Evropě a následně v Paříži. Tančila a spolupracovala s řadou choreografů (Mark Tompkins, Alban Richard a další), vedla dílny a pravidelně byla zvána jako rezidenční umělec a pedagog na progresivní školu EDDC, European Centre for New Dance Development v Arnehmu, Holandsko. Je zakladatelkou kolektivu Les Pénélopes.

Ve svých dílech vytváří fantazijní objekty propojující pohyb a slovo. V současnosti vede improvizované workshopy a tematické eventy v různých zemích a spolupracuje s výtvarným umělcem Fělixem Perrotinem, se kterým vytvořila sérii «out of the box» performancí John Jane installations.

Physical Awareness | 9.30–11.00

Ve své práci Martha propojuje výzkum a formu, objevování a integraci. Je to práce v procesu, a neustále se vyvíjející. Její přístup nabízí sdílení zkušeností, zájmů, dovedností a osobního uměleckého zkoumání. Nabádá k objevování pohybů, které nesvazují žádné předem připravené návody. Účastníci jsou naopak, ve velmi jasném rámci, vedeni nacházet vlastní pohybová řešení. Cílem hodin je prostřednictvám práce s mikro-pohyby ve spojení s rezonancí hlasu a dechem kultivovat vědomí o těle a pohybu. Warm-up směřuje k jemnému (vy)lazení posturálního systému a následně pohybu samotného, které pokračuje vedenou improvizací, jejíž záměrem je, prostřednictvím jednoduchých (a někdy méně jednoduchých) zadání, rozvíjet schopnost naslouchat.


Narativní asamláž | 11.30–15.00


Workshopová část se zaměří na rozvoj interpretačních a performerských dovedností účastníků a podporu jejich vlastního smyslu pro performance jak v roli interpreta, tak v roli tvůrce.

Workshop nabídne práci na sólu, které bude vystavěné na základě čistě fiktivní auto-biografie, kde pohyb a slovo spolu ko-existují nelineárním způsobem. Nejedná sa o divadelní cvičení. Slova bude málo. Záměrem je vytvořit otevřený systém situací a fragmentů, které bude možné každodenně vystavět, měnit a nebo zbořit. Součástí procesu bude dívání se a vzájemný feedback jednotlivých prací.
Workshop bude ukončen performancí.

Cena:
celý workshop:
3 000 Kč do 10. 11. 2019
3 500 Kč po 10. 11. 2019 a na místě

Možnosti i:
* pouze ranní trénink(y) physical awareness: 9.30–11.00
* jednorázové vstupné na jeden celý den

Rezervace:

Případné dotazy: adrese mailu: ostruzina.workshops@gmail.com,

telefon: 732 589 733

Ostružina z. s.

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s průkopníkem nového stylu „akrobaletu“ JURIJEM KOLVOU

„Život je jenom teď a nikdy jindy“

JURIJ KOLVA – baletní tanečník, choreograf, režisér. Průkopník vcelku nové disciplíny, „akrobaletu“,   je skromný, o slávu nestojí, vychovává děti a většinu času neúnavně pracuje a tvoří nový systém výuky pro další generace.

Jak jste se dostal k „Akrobaletu“?

„No, dostal … to je vlastně můj výmysl, jsem  tvůrce této disciplíny. Stále je ještě ve stadiu tvorby, pracujeme a pracujeme,  vytváříme  nový směr. Sledoval jsem balet a akrobacii, to jsou dvě rozdílné věci. ,Dají se  přece dělat dvě věci najednou, šlo by to!´, říkal jsem si v duchu. Je pravda, že je jen málo lidí, kteří dokáží zvládnout více disciplín najednou. Obvykle jsou naučeni jen na jednu. Několik desítek let mě živil balet i akrobacie a dostával jsem díky tomu stále lepší příležitosti. Rozhodl jsem se vytvořit tedy nový směr, který by  se stal samostatnou složkou a obsahoval současně obě disciplíny.“

Jste tedy úplně premiérový průkopník?

„No, možná to také někteří lidé propojují a dělají to samé,  ale říkají tomu jinak. Rozdíl je v tom, že já se  snažím dát všemu  jasné názvy a pravidla, tak možná v tomto asi jsem první průkopník.“

Hranice lidských možností  se neustále posunují. Kam až to jde? A je vůbec možné pro běžného  tanečníka, aby se akrobalet naučil?

„Balet je na světě už tři sta, čtyři sta let,  akrobacie se vyvíjí zejména v break dance a v různých bojových uměních, tam  se používá práce a matematikou, geometrií a energií. To všechno  tanec také ovlivňuje a  lidé na to přichází různým způsobem. Některý  jedinec má od přírody svou vnitřní energii, rychlost a  schopnost využít matematiku, je to dané, ale on to neřídí, tato schopnost  řídí jeho. Jak tuto dovednost  přenést na jiného člověka? Tady musí přijít na řadu nauka.  A ta se musí vymyslet. Když létáme do kosmu, dá se také všechno vypočítat Je to na jednu stranu jednoduché, ale není jednoduché předat vědomosti  druhým. Musíme jednotlivým prvkům dát názvy, jsou tam cviky a mezicviky, protože nesmíme ublížit lidem.“

S čím to souvisí?

„Tělo je  takový nástroj, někdo neví úplně přesně, jak s ním pracovat  a může je zničit. Baletem  opravdu můžeme zničit naše těla. Každý člověk má větší či menší předpoklady např. pro balet. Hranice, která umožňuje dělat cviky bez námahy, přirozeně, by  musela být někým hodně hlídána. Je to, řekl bych,  duševní záležitost. Je  spousta lidí, která  strašně chce dělat balet, ale nemá na to tělo.  A tělo nemůže jít do systému, který už je jednou daný, a je postavený na nějakém jiném ‚materiálu‘. Potom  se tělo  některých jedinců začíná opravdu ničit. Je to pro ně nevhodné. Člověk sám to o sobě  neví, probudí se jednou ráno a stále chce být tanečník baletu, ale nejde to.  Tohle  je otázka už pedagoga,  který musí přesně říct pravdu, takovou, jaká je. Ale ne každý to dokáže. V současné době lidé lžou neustále jeden druhému a kvalita života, to je především zdraví a duševní zdraví. A duševní zdraví nemůže být  bez fyzického zdraví.“

Jsou na to nějaké školy?

„Existuje  spousta knížek o baletu, které jsou ale napsány tanečníky! Tanečník svůj život  nějak prožil a většinou sepíše své zkušenosti, ale nikdy neprobere balet přes nauku. Nauka, to je zkrátka mechanika, geometrie, ta je kolem nás všude. Nemůžeme mluvit o nějakém pohybu na zemi, který by nefungoval podle mechaniky, máme tu zkrátka gravitaci.    Hlava musí myslet  a dávat pokyny tělu, ne opačně. Těžko to někomu vysvětlovat. Moudrý člověk pochopí  a vezme to vážně, ale to není pro všechny. Většina lidí jde od ‚kšeftu ke kšeftu‘, snaží se vydělat peníze svým tělem a nezamýšlí  se nad tím. Až přijde nějaký úraz. Maximálně si v duchu řeknou, že se asi málo  rozcvičili a příště se rozcvičí  víc. Ale tělo – to je nástroj,  který se musí naladit a pak to teprve jde!  Většina lidí se sice rozcvičí, ale poté zjistí, že chybí technika, chybí mechanické věci, které se dají vypočítat, ale v takovém případě  nejde pokračovat  bez bolesti! A můj princip znamená  minimalizovat bolest. Pracujeme-li přes nauku, možná tu zbude jen menší procento lidí, kteří  budou moci tuto disciplínu dělat, ale ti budou šťastní a nebudou se trápit tím, že mají  ‚urvané achilovky‘ a operaci zad. A přesně takových  je  v baletu devadesát procent. Ale o těch se  nepíše. Řekne se jen, že dělali balet a takhle to dopadlo.  Ale to je přesně jen ta hloupost a ještě se jí dělá reklama!“

A je možné vůbec takový pocit jako bolest minimalizovat?

„Člověk si musí poklást otázku, když má rád tanec, jestli ho má  opravdu rád. Nebude se jednoho dne  trápit?  Já jsem balet nikdy neměl rád, proto o něm mluvím jako o řemeslu. Vnímal jsem ‚vysloužilé  baletky, které tančily v poslední řadě‘ coby  nesnesitelné extremistky. Nenaplnily své ambice a vyžadovaly úspěchy po druhých.“

A jak jste se k této disciplíně vlastně konkrétně dostal?

„Mne objevili  druzí, říkali mi, že mám na to dělat balet a musím ho dělat. Já jsem byl zděšený. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se něčemu takovému věnoval,  já jsem od baletu utíkal. Chtěl jsem být  automechanikem a dělat  se strojem, protože stroj neodmítá. Dělat  s lidmi   je těžké. Někdy chybí motivace. Člověk třeba má i fyzické předpoklady, ale nechce. Já jsem byl zřejmě  takový a někdo zase opačně. Někdo k tomu předpoklady  nemá a rve to za každou cenu. Nikdy  to nebude dobré, protože materiál není k tomu  dobrý. Je to  věčný boj.“

Řekl jste krásnou větu: Tanečník musí pozorovat život, jinak nebude umět přemýšlet a tvořit…“

„Ano. Málokdy vymyslíme něco nového, protože život sám o sobě je dokonalý. A my ho musíme pozorovat, abychom se naučili a čerpali bohatství z toho, co je už kolem nás, co už existuje. Musíme naší  hlavě dát trošku větší prostor. A to není pro všechny. Baletní soubory, to  je taková  armádka, která dělá nějaký úkol, ale hodně úzkoprofilový. Nejdříve musíte být  člověk a pak ‚baleťák‘. Jenže většinou lidé, kteří se věnují baletu, jsou zkrátka takové stroje.  Udělají to a to a to,  ale v baletu je důležité i herectví a současně s  pohybem pak vzniká umění. Jen  pohyb je jen pohyb, to mi nic neříká. Nerad se dívám na některé soubory a jejich vystoupení.“

Můžete to, prosím, blíž vysvětlit?

„Když balet neobsahuje všechny složky, lidé se na to jednoduše nedívají. A tolik souborů stále opakuje  různé variace na různou hudbu, ale  je to taková ubohost. Já osobně  bych klasice dal jen malý prostor a  tam ať si žije. Nemůžeme neustále jít dopředu a otáčet hlavu dozadu, nejde to.   Ale většinou nás přesně k tomuto školy nutí. Učí klasiku, to bylo sice hezké, ale ‚Proboha!´ To  bylo hezké na tu dobu! Ale život je dnes někde úplně jinde!“

Tak to cítíte?

„Ano. Teď  je  všechno  jinak! Život je daný jenom teď a nikdy jindy. A my o tom jen hodně mluvíme, ale málo děláme.“

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Jurije Kolvy

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Ukrajinští tanečníci v ČR

Projekt – „Mezi vámi aneb Ukrajinci jak je neznáte“

V březnu 2019 se  v Městské knihovně v Praze  uskutečnila prezentace jedinečné fotografické publikace „Mezi vámi. Ukrajinci jak je neznáte“. Kniha představuje třicet úspěšných Ukrajinců, kteří udělali kariéru v České republice. Narušují tedy stereotypní obraz „nekvalifikovaného“ ukrajinského gastarbeitra. Kniha pojednává o vrcholových manažerech a vědcích, bankéřích a malířích, restauratérech a lékařích, sportovcích a muzikantech, ale také spisovatelích, geneticích, biochemicích, programátorech, architektech, inženýrech-konstruktérech, parkuristech, ale co je pro čtenáře Tanečního magazínu nejzajímavější, o choreografech a sólistech opery a baletu.  Přináší poohlédnutí po jejich profesních úspěších, životní filosofii a zálibách.
Jurij Kolva – baletní tanečník, choreograf, režisér. S představením od Jurije Kolvy zvítězil na Mistrovství Evropy ve fitnessu v roce 2011 Český reprezentant David Babůrek.
Jeho stránku v knize naleznete zde: https://mezivami.cz/jurij-kolva/  
 
Další osobností je Ivanka Rada Illyenko – baletka, filmová herečka, bývala sólistka baletního souboru Národního divadla v Praze.
Její stránku v knize naleznete zde: https://mezivami.cz/ivanka-rada- Illyenko/  
(Ukrajinci dnes tvoří největší skupinu migrantů v ČR, a to přesně 22 %, koncem března 2018 v Česku žilo 120 431 občanů Ukrajiny,  z nichž 43 %  žije v Praze, 7 % všech zahraničních studentů tvoří Ukrajinci)

 

Projekt byl realizován za finanční podpory Velvyslanectví Ukrajiny v ČR, ředitelka projektu – Larysa Halyšyč
Foto: Jana Špaková 
 
Olena Laň 
pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Český tanečník a choreograf porotcem velké show v Americe!

Ohromný úspěch českého tance a choreografie! Liberecký rodák tmavé pleti reprezentuje Českou republiku v USA!!!

Tvůrci populárních soutěží, jako je například „The Voice“, „MasterChef“ nebo „American Idol“ si pro americké diváky připravili opravdovou lahůdku, která dosud neměla obdoby – talentovou soutěž nazvanou „The World’s Best“. Z celého světa se sjeli (kromě soutěžících)  také samotní porotci. A tak kromě hlavní trojky – Drew Barrymore, Faith Hill a RuPaula, zde hodnotí rovnou padesátka odborníků z celého světa. Ve „Wall of the World“, jak se porotci souhrnně nazývají, zasedl mezi sedmatřiceti zástupci dalších národů i jeden český zástupce – multidisciplinární kreativec, choreograf, speaker a kreativní producent Yemi A.D.

Liberecký rodák, který má českou maminku a nigerijského otce se svěřil: Je to pro mne obrovská čest, reprezentovat Českou republiku v celosvětové show. Sedět vedle lidí, ke kterým chovám obrovský respekt. Složení poroty je nesmírně různorodé. Tvůrcům soutěže se podařilo obsadit například brazilskou legendu UFC Andersona Silvu, japonského choreografa, držitele ceny Emmy, Hokuta Konishiho nebo hollywoodskou hvězdu Drew Barrymore. Natáčení bylo náročné, ale nic jiného v zástupu takových jmen člověk vlastně ani nemůže čekat,“ komentuje Yemi A.D.

Talentová soutěž The World’s Best“, jejíž premiérový díl odvysílala stanice CBS v lukrativním čase, hned po únorovém Super Bowlu“, navazuje na úspěšné televizní počiny producentů Marka Burnetta a Mika Darnella. Ti po celosvětovém úspěchu pořadů jako The Voice“, American Idol“ nebo MasterChef“, přinášejí na americké televizní obrazovky formát, který v nabitém segmentu talentových soutěží dosud chyběl. Mimo soutěžících se totiž na The World’s Best“ sjeli z různých částí světa i samotní porotci. Padesátka předních světových odborníků, nejen v kreativních oborech, doplňuje trojici hlavních porotců složenou z RuPaula, Drew Barrymore a Faith Hill.

Podrobný příspěvek o soutěži, publikovaný 28. 2. 2019 na webu Jomagazin.cz, naleznete zde.

TANEČNÍ MAGAZÍN blahopřeje Yemimu k ohromnému úspěchu a věří, že jej budou brzy další Češi následovat.

Foto: archiv magazínu

TANEČNÍ MAGAZÍN