Rozhovor s talentovaným baletním tanečníkem Kristiánem Pokorným

Úspěchy by měly kořenit v pracovitosti a odhodlání jedince

Kristián Pokorný pochází z rodiny plné baletních tanečníků a již ve čtyřech letech poprvé stál na jevišti Národního divadla v Praze v představení Lucrezia Borgia. Divadlo zná od mala a stalo se tak brzy pro něj  přirozeným prostředím. V baletu se našel a od sezóny 2020/21 je mladý a talentovaný tanečník v angažmá baletního souboru Wiener Staatsoper.

Oba Vaši rodiče – Zuzana Savková a Jiří Pokorný –  jsou bývalí sólisté baletu ND v Praze a dvojnásobní držitelé cen Thálie a Váš otec je šéfem baletu plzeňského Divadla J. K. Tyla. Dědeček Jaromír Pokorný byl rovněž tanečník, který jako choreograf působil také v Německu. Také babička Irena Löffler byla tanečnicí v Česku i Německu a Vy jste tak vlastně vyrůstal v divadle a svět baletu jste ochutnal velice brzy. Pamatujete si, kdy jste stát poprvé na jevišti, a jak jste se cítil?

„Pokud se nepletu, poprvé jsem stál na jevišti na prknech Národního divadla v představení Lucrezia Borgia, v choreografii Libora Vaculíka, když mi byly 4 roky. Pro tak malé dítě je zvláštní stát na jevišti, a jenom dělat, co se mu řekne. Myslím, že jsem to bral jako hru. Rodiče mě často brali s sebou do práce, nebo jsem se díval, když tančili, takže divadlo se pro mě brzy stalo přirozeným prostředím. A jaké to magické místo pro dítě!“

rok 2003

Narodil jste se v Praze, ale vyrůstal v Plzni, kde jste při Divadle J. K. Tyla navštěvoval baletní školičku a vystupoval v několika baletních vystoupeních. Jaké bylo vyrůstat v divadelním prostředí? Co rozhodlo, že jste se vydal ve šlépějích svých rodičů?

„Když jsem začínal, rodiče byli na vrcholu taneční kariéry, asi dávalo smysl, že jsem měl zájem dělat to, co jsem u nich pozoroval. Protože jsem byl odjakživa obklopen hudbou a umělci, objevil se ve mně zájem k tanci, ale také ke zpěvu, či hře na klavír. Jako malý jsem dostával příležitosti nejen v baletech, ale i muzikálech a činohrách. Doteď mám nezapomenutelné zážitky, a to všechno bylo možné díky mým rodičům. Nic ale není jenom růžové. Protože jsem byl zvyklý na to, že všichni v branži znají mé jméno, začal jsem na to spoléhat a chlubit se tím. Během dospívání jsem zjistil, že musím přestat být namyšleným malým klukem, a naučit se ctít to, že ne všichni mají takové štěstí, a že úspěchy by měly kořenit v pracovitosti a odhodlání jedince, a ne odkud pochází.“

Křižíkova Fontána
Louskáček 
2011

Vaše cesta pak vedla na pražskou Taneční konzervatoř, kterou jste ukončil v roce 2018 a při studiu jste nadále vystupoval na jevišti a v roce 2013 jste se představil v titulní roli v baletu Petr Pan. Velkou roli Tadzia jste měl v baletní inscenaci Smrt v Benátkách. Přišly další hlavní postavy v baletních představeních jako Carmina Burana, Rhapsody in Blue. Jaké role rád ztvárňujete?

„Mám rád, když dokážu projevit kousek sebe skrz role, které utvářím. Když se nad tím zamyslím, tak jsem měl na to docela štěstí: v Petru Panovi jsem byl ten třináctiletý rošťák, co nechtěl vyrůst; ve Smrti v Benátkách zase patnáctiletý kluk, s mírou zvědavosti, dětské naivity a špetkou dospělé odpovědnosti. Samozřejmě to nevychází takhle vždycky, ale já se přesto snažím vložit něco osobního do všeho, co dělám. Tak je to pro mě snazší a přirozenější, a myslím si, že to divák vždycky pozná. Momentálně mi ale o role nejde, a nacházím se na místě, kde je více příležitostí v abstraktních baletech, kde se žádné ani neobjevují. Můj přístup však zůstává stejný: najít v pohybu kousek sebe, a zároveň pomáhat vyobrazit choreografovu vizi. Často to není vůbec jednoduché, ale kdybych se denně nesetkával s nějakou výzvou, asi by mě to tolik nebavilo.“

Patříte mezi výrazné mladé tanečníky, což jste také dokázal i na Mezinárodní baletní soutěži, která se konala v roce 2015 v Plzni a Vy jste získal 3. cenu v kategorii B – Junior. Co to pro Vás tehdy znamenalo?   

„Z konzervatoře nás tam tehdy jelo mnoho, a je dobré, že nás škola, pod vedením Jaroslava Slavického, často posílala ven vystupovat, či soutěžit. Člověk tak pozná spoustu zajímavých lidí z různých koutů světa. Významné pro mě bylo si znovu zatančit v Plzni, kde jsem začínal, a zároveň vidět, jakým způsobem pracují naši vrstevníci z jiných evropských baletních škol.“

Po konzervatoři jste dostal stipendium na Akademie des Tanzes v německém Mannheimu, pod vedením Birgit Keil, kde jste v rámci studia byl součásti několika produkcí v baletním souboru Badisches Staatstheater Karlsruhe. Pak jste tančil v Balletts am Rhein Düsseldorf a od sezóny 2020/21 jste v angažmá baletního souboru Wiener Staatsoper. Na čem momentálně pracujete?  

„Po letošním „lockdownu” otevíráme reprízou Ein Deutsches Requiem v choreografii šéfa baletu Martina Schläpfera. Dále nás čeká celovečerní balet Johna Cranka – Onegin, a pracujeme i na Concertu od Lucindy Childs. Zároveň je ve tvůrčím procesu nová choreografie In Sonne verwandelt, též od našeho šéfa.“

Ballett am Rhein – b.42
Martin Schläpfer – Reformationssymphonie
Foto: Gert Weigelt

Čím je pro Vás balet tak okouzlující, že se mu s takovým nadšením věnujete? Láká Vás také choreografie?

„Já nevím. Naplňuje mě to. Poznávám spoustu úžasných umělců. Pracuji v nádherné budově, kam lidé chodí ocenit umění – co víc si přát? Čas od času ucítím záchvěv inspirace na choreografii, zatím ale tyto myšlenky odkládám do neurčité budoucnosti.“

Patříte k lidem, pro které je práce také jejich koníčkem, nebo práci a odpočinek striktně oddělujete? Jak nabíjíte ‚své baterky‘?

„Odpočinek považuji za absolutně zásadní součást jakékoliv profese. Přijdu domů a snažím se co nejefektivněji vypnout hlavu a uvolnit tělo. Díky tomu se každý den můžu těšit do práce a dělat na maximum, protože na to mám dostatek ušetřené energie.“

Wiener Staatsballett – MAHLER, LIVE
Martin Schläpfer – “4”
Foto: Ashley Taylor

 

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Mezinárodní den tance z Českých Budějovic

Jihočeské divadlo na vlnách on-linu a facebooku. Rovněž v době karantény zůstává se svými diváky neustále v kontaktu.

Díky Mall.tv jsme odvysílali záznam tanečního představení „Klíče odnikud“, operního představení „La Traviata“ a činoherního představení „Elity“. Záznam „Klíčů odnikud“ již zhlédlo téměř na deset tisíc diváků. Všechny inscenace vysílané na Mall.tv jsou napojeny na sbírku pro Jihočeské divadlo, která je založena na www.donio.cz. Tyto záznamy máte možnost zhlédnout bez omezení na Mall.tv do ukončení karantény.

Dále Jihočeské divadlo navázalo spolupráci s nově vznikající platformou Kultura doma, kde si bude možné během karantény přehrát některá představení JD. Je to skvělá příležitost, jak lidem přenést divadlo domů a chceme v tom pokračovat, dokud nebudeme moci začít hrát na našich jevištích.

Pro facebookové fanoušky Jihočeského divadla dále připravujeme od 21. 4. 2020 novou soutěž „Hádanky z činohry“, dále 29. 4. 2020 chystáme miniseriál o baletu, který večer vyvrcholí přenosem z oslav Mezinárodního dne tance, jehož součástí bude i baletní soubor Jihočeského divadla.

Z inscenace „Klíče odnikud“

Soubor baletu připravil pro diváky pozdrav z domácího tréninku a šéf opery s kolegy poslali foto z úklidu archivu.

Od 24. 4. 2020 rozjíždíme „Jihočeské v on-linu“. Po dobu 6 týdnů se příznivci a fanoušci budou moci každý týden podívat na youtube kanálu Jihočeského divadla na jednu z našich inscenací. Vysílací program představení:

24. 4. 2020 Čechomoří – inscenace o lásce k moři a snech českého národa

1. 5. 2020 Šípková Růženka – baletní pohádka

8. 5. 2020 Nebezpečný experiment – mysteriózní thriller

15. 5. 2020 Její Pastorkyňa – hudební drama

22. 5. 2020 Filmmakeři – film na divadle

29. 5. 2020 Trubadúr – operní drama

Na sociálních sítích Jihočeského divadla (facebook a instagram) jsme si připomněli autorský muzikál napsaný pro JD „Kronikáři“, spojený s tvořením pro děti. Stále probíhá soutěž s fotkami z archivu JD. Malé divadlo na svých facebookových stránkách připravilo pro mladší a menší diváky „Bruncvíkova dobrodružství“ (s tipy na výlety) a zpívání s názvem „Malé Tobě“.

Herec Pavel Oubram…

Audioknihu „Charlotta, žena T. G. M.“, kterou v režii šéfky činohry Jihočeského divadla Martiny Schlegelové namluvili Natálie Drabiščáková a Pavel Oubram, bude možné přehrát od 6. 5. 2020. Nahrávka vznikla ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice, který je mediálním partnerem divadla.

…a jeho kolegyně Nátálie Drabiščáková, známá i divákům televizního seriálu „Ulice“

Malé divadlo odstartuje na svých facebookových stránkách 30.4. 2020 audio nahrávku knihy „Zmizení Edwina Lindy“ v podání herců Malého divadla.

Eva Marečková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN