Hvězdná kariéra nebo láska? A je to láska nebo nenávist?
V současné době právě probíhá natáčení celovečerního tanečního filmu podle skutečných událostí pod názvem „Můj příběh“.
Film má hvězdné obsazení a milovníci tance si zajisté přijdou na své. Těšit se můžete na Vlastinu Svátkovou, Terezu Kostkovou, Vilmu Cibulkovou, Pavla Kříže, Alexandra Rašilova, Milana Kňažka, Betku Stankovou, Nelu Boudovou, Zuzanu Norrisovou, Jaromíra Noska, Zdeňka Maryšku, Romana Vojtka, Martina Stránského či Jiřího Klema nebo Stanislavu Jachnickou..
Taneční magazín bude pravidelně přinášet novinky z natáčení.
Osiřelá dívka Elizabeth rezignuje na úspěšnou kariéru baletky kvůli osudové lásce. Muž jejího srdce má však dvojí tvář, a tak se život s ním stane peklem a Elizabeth musí bojovat o vlastní přežití. Během jediného okamžiku se z krásné ženy stane zrůda bez tváře a budoucnosti. Během nekonečné léčby takřka fatálních popálenin dochází Elizabeth k přesvědčení, že je na konci své cesty, bojuje sama se sebou, se svým znetvořením a alkoholem.
Teprve její teta Marie jí ukáže, že žít je sice někdy nesmírně složité, ale vždy je o co bojovat a s pomocí svého starého přítele Oldřicha donutí Elizabeth začít znovu. Elizabeth tedy uzavře nešťastnou kapitolu svého života, přestěhuje se z Prahy do Zlína a postoupí tam řadu plastických operací na klinice estetické chirurgie. Ve volných chvílích se naučí pod vedením Oldřicha hrát golf.
A právě pobyt v přírodě, klid a nutnost soustředění je pro její poničenou duši tou správnou rehabilitací. Ve svém novém domovském městě, se navíc setkává se čtyřmi neuvěřitelnými ženami a ty se stávají jejími průvodkyněmi novým životem. Vše se zdá jednoduché a „sluncem zalité“, ale jen do té doby, kdy se na scéně znovu objeví její manžel a chce jí zpět. Elizabeth musí začít opravdu bojovat – se svým strachem a závislostí na manželovi i se svými depresemi.
Tento zápas je pro Elizabeth jedinou možností, jak přežít a pokusit se najít nový smysl života. Největší pomoc najde právě u svých nových přítelkyň, a tak se její život dostane na zdánlivě „nemožnou“ a dlouhou cestu ke štěstí, plnou černého humoru, na jejímž konci zažije své „zmrtvýchvstání“. A i když je to skoro neuvěřitelné, najde i toho pravého muže. Přesně tak jak je zvykem v dobrých amerických filmech. Jenomže tenhle příběh se opravdu stal a Elizabeth jej žije s námi…
Producentka Pavla Krečmerová o tanečním sportu říká: „Pravdou stále zůstává, že holčičky v ryze dívčím sportu jsou zvyklejší na to někoho poslouchat, mají to zřejmě zakotveno z rodiny, dětství a zažitých stereotypů. Do úmoru dřou, přicházejí o dětské hry, mnohdy se to pro jeví i na zdraví, vrcholem je, že si i v tom najdou své štěstí. Chlapci k tomu přistupují jinak. Posuďte, když řeknete klukovi na tréninku ať zhubne, tak Vás jako trenéra bude buď ignorovat nebo se na to ‚vykašle‘. Kdežto dívkám snadněji sáhnete do nitra.“
Taneční film budeme v TANEČNÍM MAGAZÍNU i nadále sledovat. Až přijde do kin, rozhodně si jej nenechte ujít!
I letošní soutěž Talent Awards si připravila své překvapení
Břišní tance, Free Style, New Age Dance, Balet, Foto Portrét, Zpěv a Hra na kontrabas a klavír, saxofon, kytaru a další obory předvedli výherci všech soutěžních disciplín.
Finálový gala večer moderoval Martin Vencl, který byl překvapením minulého ročníku, protože zatančil osobitý břišní tanec. Tentokrát se ale o podiv a obdiv postaralo chlapecké duo, které si říká K2. S bohorovným klidem nastoupili na jeviště a pravili: „Omlouváme se panu zvukaři, ale mohl by nám ještě předělat židle? My jsme se totiž před půl hodinou vsadili, že odehrajeme skladbu s kytarami za zády!“ V sále to zašumělo a ztichlo. Hoši se nenuceně posadili zády k divákům, kytary si hodili za krk a perfektně zvládli svou skladbu. Během večera je diváci mohli ještě jednou zhlédnout s jejich vlastní skladbou „Pepa“. Duo sklidilo pořádný potlesk.
Každý rok vysílají umělecké školy do soutěže ty nejlepší a paní Muna, organizátorka soutěže Talent Awards přiznala, že letos bylo opět těžké vybírat, talentů bylo hodně, ale nakonec snad přeci jen zvítězili ti nejlepší z nejlepších. Soutěže se zúčastnili 1 492 soutěžící.
První kola castingů se konala v Praze a ve Frýdku – Místku již v únoru a březnu 2019. Aby nemohli být soutěžící, kteří se svému oboru věnují profesionálně, zvýhodňováni, disciplíny byly rozděleny samostatně pro amatéry a pro profesionály. Soutěž nalezla své vítěze jak z České republiky, tak ze Slovenska, Polska, Chorvatska, Německa, Itálie a Ruska.
Cílem Talent Awards je nalézt nové talenty v jednotlivých oborech a otevřít jim bránu do světa nových možností a tím navázat na tradici předchozích ročníků soutěže. Po celou dobu soutěže, ale i po ukončení 12. ročníku, budou organizátoři propagovat nové „talenty“, jež se umístili v soutěžních kategoriích jako TALENTI daného roku, jako vítězové 12. ročníku soutěže TALENT AWARDS ČR. Tento ročník stejně jako ročníky následující se pokusí odstartovat dráhu do síně slávy choreografům, tanečníkům, sportovcům, umělcům, příznivcům kultury, zábavy a také adrenalinu.
Přihlášky a pravidla 13. ročníku soutěže naleznete na webových stránkách Talent Awards od ledna 2020.
Soutěž probíhá pod záštitou uměleckého garanta a pořadatele soutěže, jímž je Profesionální škola orientálního tance MUNA v čele se zakladatelkou a prezidentkou soutěže Munou Al Muchantafovou.
Generálním sponzorem soutěže TALENT AWARDS pro 12.ročník byla Profesionální škola orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA. Hlavním sponzorem společnost Enermo s.r.o., dalším sponzorem pak Centrum M+M a Dobré zboží z EU.
Mediálními partnery: Taneční magazín, server Praha Levně, Ekamarad.cz, By The Way a Veverušák.cz.
Další podrobnosti o soutěži včetně fotografií a kontaktů naleznete na www.talentawards.eu.
Zeptali jsme se ….
Muny, organizátorky Talent Awards, Prezidentky Profesionální školy orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA:
Jak probíhala letošní soutěžní kola?
„Jednotlivá kola probíhala na přelomu února a března, byla to vlastně taková výběrová řízení mezi soutěžícími, letos skutečně byla velká konkurence, všichni účastníci byli hodně silní a museli se vybrat jen ti nejlepší. Zvláštností letošního ročníku je asi to, že silné zastoupení mají hudební čísla a různá show. Prostřídalo se to, neotevřely se některé kategorie, tance možná bylo méně, záleží zkrátka na tom, co se lidem líbí v daném ročníku, jednoduše řečeno ,jdeme s dobou´“.
Co si myslíte o skupině K2? Měla jste nějaké tušení, že předvedou „hru zády“?
„Jejich vystoupení mi vyrazilo dech. Bylo to zvláštní, nečekané. Klasicky zahrát je umění, natož ještě zády. Tady je už vidět profesionalita a to, že si jen zahrávají“.
Jako Martina Adamcová má na kontě role ve filmech režisérů Víta Olmera, Juraje Herze, Vladimíra Drhy i mnoha dalších. Dovedla si svou bezprostředností získat srdce televizních diváků, když moderovala populární evropskou soutěž „Hry bez hranic“. Stejně tak navazovala kontakt s rozhlasovými posluchači stanice Evropa 2.
Nyní žije přes čtvrt století v Kanadě, kde pod jménem Tina Adams točí své autorské filmy, ale i produkuje filmová díla jiných autorů. Avšak dělá toho daleko více. A právě proto jsem ji, pro TANEČNÍ MAGAZÍN, vyzpovídal.
Ještě jako Martina nikoli s Charlie Kasalem, nýbrž s Martinem Dejdarem při uvádění televizní soutěže Hry bez hranic
Do širšího povědomí diváků jste kdysi pronikla moderováním prvního českého porevolučního televizního pořadu ve stylu talk show s Charlie Kasalem, který žil v minulosti v exilu v Kanadě. Nyní v Kanadě žijete Vy. Má v tom tak trochu prsty i pan Kasal?
„Má v tom prsty rádio Evropa 2. Vedení stanice z Paříže si mne vybralo k moderování rozhlasové relace v Montrealu. Mně se tady nesmírně zalíbilo. Pak jsem poznala i svého prvního muže, s kterým mám nádherného syna, dnes 100% Kanaďana.“
Kasalova maminka, paní Helena Bušová, byla hvězdou prvorepublikových filmů. Máte ráda filmy pro pamětníky?
„Jsem odchovaná pražským kinem Ilusion, který zásobovala fantastickým osobním archivem veliká hvězda Zita Kabátová. Kino bylo její zásluhou ukázkou čistoty elegance a služeb zaměřených na diváka. V tom ,jejím´ kině Ilusion jsem se cítila jako důležitý klient; filmy byly krásné, nezapomenutelné. A české hvězdy, Helena Bušová, Adina Mandlová, Zita Kabátová anebo Anny Ondráková byly v Čechách tenkrát zničeny a udupány.“
Před kinem v Montrealu při uvádění jejího filmu (v pozadí originální plakát)
A jaký žánr filmů máte nejraději?
„Nezáleží na žánru, záleží na tom ,je ne sais pas quoi´, které film s sebou přináší. Je to jako v každém umění, velký risk, kdy musí filmař nést svoji kůži na trh a doufat v přízeň publika.“
Nyní filmy i sama točíte a produkujete. Jak jste se k té profesi dostala
„Narodila jsem se s touhou bavit a film mi ten sen dovoluje realizovat.“
Téměř výhradně jste se (jako scenáristka, režisérka i producentka) podílela i na filmu „The Perfect Kiss“ v hlavní roli s Lucií Vondráčkovou. Byl psán Lucii na tělo? Anebo ten námět uzrál ještě, než jste se vy dvě seznámily?
„Námět uzrál. Uzrál, ano, to je to správné slovo 🙂 Lucie absolvovala všechny castingy a všichni byli nadšeni. Věřím, že její výkon a vůbec celý ten film se časem zapíše do srdcí diváků i v Čechách, kde je kolem něj podivná, a pro mne, odtud ze zámoří, nepochopitelná, vražedná kampaň.“
V české jazykové verzi tohoto filmu Vás dabuje Zuzana Slavíková. Proč jste svými ústy česky nepromluvila Vy, kvůli akcentu?
„Teď jste mě tedy pobavil, kvůli jakému akcentu ? 🙂 🙂 🙂 To bylo čistě organizační a umělecké rozhodnutí distributora. Zdravím Zuzanu a doufám, že se jí moje role ruské agentky Šárky dabovala dobře.“
V roli pseudo rozvědčice Šárky v The Perfect Kiss (vpravo), vedle Sophie Gendron
Chystáte v dohledné době nějaký další filmový titul s českým hercem či herečkou?
„Máme dotočeno. Opravdu krásný film a vystupují v něm hned dvě Češky! Lenka Šourková a samozřejmě skvělá, zářná a nadaná Lucie Vondráčková.“
Ve svém nejnovějším filmu hraje Tina nešikovnou zvukařku Odile
Chodíte, pokud je čas, v Kanadě na hokej?
„Ne.To je, pro mne, čistě mužský sport. V Čechách jsem také nechodila třeba na fotbal. Bohužel, mě hokej vůbec nebaví.“
Jaký sport máte ráda z pozice diváka a které případně sama aktivně provozujete?
„Daleko raději sport provozuji, než pozoruji. Díky neuvěřitelné kvalitě českého školství a vzdělání toho umím spousty: lyžovat, plavat, tenis, jógu. Věřili byste, že tady v Americe, lidi třeba neumí udělat ,svíčku´? Ve škole se to totiž při tělocviku neučí. A vůbec celá česká tradice Sokolství… Vždyť já bych možná vylezla i dnes po tyči a pamatuji si, že nejvíc mě bavilo se houpat na kruzích. V Americe je to něco, co zdejší děti vůbec nemají a neznají. Jsou to dovednosti, které jsou v Čechách samozřejmostí, jako třeba i tančit valčík nebo polku. Ty jsou zde absolutně opomíjeny. Tedy myslím v tom všeobecném vzdělání. Jinak pokud se lidé něčím vážně zabývají, tady bývají většinou excelentní. Společnost je tu zaměřena na výsledek – performanci.“
Tina (vpravo) opět se svou kmenovou americkou herečkou Sophií Gendron
Mimo režie, točení a hraní ve filmech se ještě doplňkově věnujete nějakým uměleckým odvětvím?
„Psaní. Mám něco i vydaného ve francouzštině. Hlavně si, už od dob toho vzpomínaného ,Charlie Talk show´, všechno píšu sama.“
Ale vím o Vás, že se rovněž věnujete baletu.Proč zrovna balet?
„Balet je precizní technika pohybů, které zdokonalí držení těla, celkovou rovnováhu a tonus svalů. Příprava u tyče je pro všechny stejná, jsou to stejné přípravné cviky pro ty, kteří předvádějí fantastické výkony na jevišti, i pro ty, jež jsou pouhými začátečníky. Je to věda, je to jako jazyk. Choreografie se dá popsat slovy. ,Plier, tendu, soutenu, plier.´ Kdo tuhle morseovku zná, hned si představí pohyb asi jako hudebník, když si čte noty. Je to fascinující a každá hodina je výzva.“
Chodíte na klasický balet i do divadel?
„Na můj vkus ne dost často. Ato je Montreal mecca tance.“
Na reprodukci příspěvku ze sociálních sítí se svými nejoblíbenějšími herečkami (zleva) Lucií Vondráčkovou a do třetice Sophií Gendron
Máte ráda i moderní druhy tance?
„Taneční společnosti obdivuji, je to řehole pro každého tanečníka i choreografa a lituji například zániku Montrealského Lala Dance.“
Co říkáte televizním tanečním soutěžím, jako je v Česku StarDance? Určitě jste nějaké zaregistrovala i v Kanadě…
„Myslím, že zpopularizovali fantastickým způsobem tanec a vůbec taneční vyjádření. Tento, původně britský TV pořad, dokázal přiblížit tanec širokému publiku, a iniciovali také otevření nových studií.“
Máte nějaký taneční vzor?
„Choreografa Jiřího Kyliána.“
Nechystáte nějaký projekt i v Čechách? Kdy se na Vás můžeme popřípadě těšit tady?
„V Čechách bohužel nic neplánuji. Ale protože jsem srdcem stále Češka, samozřejmě, že o tom často přemýšlím.“
Tak věřme, že se to v budoucnosti změní. A zatím se na Vás můžeme těšit prostřednictvím Vašich filmů… Při jejichž tvorbě Vám i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU držím palce.
