První rána kapitána

Premiéra mezigeneračního divadelní projektu ve Vzletu

Projekt, který dává hlas nejmladší generaci

Vzlet uvede 1. a 2. prosince premiéru autorské inscenace První rána kapitána, na které se podílí 15 teenagerů

Divadelní soubor 11:55 ve spolupráci s úspěšnou režijně-dramaturgickou dvojicí Anny Klimešové a Petra Erbese oslovil skupinu teenagerů, se kterou připravují nový divadelní projekt pro vršovickou kulturní křižovatku. Projekt přibližuje očima nejmladší generace téma budoucnosti, autorit, útlaku nebo očekávání. Nejmladší účastnici jsou rovnocenně zapojení do všech úrovní přípravy inscenace: od dramaturgické asistence, přes návrhy kostýmů až po propagaci.  

První rána kapitána je mezigenerační divadelní projekt teenagerů a profesionálních tvůrců, kteří v posledních deseti letech absolvovali pražskou DAMU. Ve spolupráci s vršovickým Vzletem uspořádali letos v červnu konkurz, na který se přihlásilo bezmála 40 mladých adeptů. Autoři z této skupiny vybrali 15 teenagerů ve věku 12 až 18 let a obracejí se na ně s otázkou, jak si představují svoji budoucnost a z čeho mají strach. Na oplátku s nimi o generaci starší tvůrci sdílí, jak se dostali do bodu, ve kterém se nachází právě teď, a v čem se jejich představy o tom, co bude, minuly s realitou.

„Rozhodli jsme se oslovit teenagery, protože máme pocit, že tahle skupina nemá ve veřejném prostoru dost silný hlas, a pokud už jsou slyšet, tak je tam pořád jakási nedůvěra ze strany „dospělých” způsobená věkovým rozdílem. Vedle toho nás divadelně zajímá s mladými herci a herečkami, kteří nejsou profesionálové, zkoumat herectví a vůbec různé podoby jejich autentického projevu,” představuje projekt Petr Erbes, který mimo jiné působí v Divadle Na Zábradlí.

Vybranou skupinu 15 performerů v otevřené výzvě zaujalo téma budoucnosti. Zástupci mladší generace se blíží věku, v němž se například rozhodují, na jakou vysokou školu se hlásit a jestli vůbec. Projekt První rána kapitána jim poskytuje rovnocenný, dospělý prostor pro vyjádření se ke zkoumanému tématu. Teenageři se na inscenaci podílí jako herci, členové kapely, režijně-dramaturgičtí asistenti, kostýmní výtvarníci, scénografové nebo autoři propagačních materiálů.

„Nepředstavovala jsem si, že se tak sblížíme. Jsme na stejné vlně–vážím si toho, jak jsou k námi otevření a zrovna tak my k nim. Jsou to pro mě úžasně inspirativní lidé,” pochvaluje si spolupráci s profesionálními tvůrci zástupkyně mladší generace Mariana Udatná. Její bratr-dvojče Vojtěch ji doplňuje: „Překvapilo mě, jak rychle jsme se všichni spřátelili. Představoval jsem si je jako herce, divadelníky a vedoucí. Oni jsou naopak velmi přátelští a já si připadám jako jejich kolega.”  

„Nejvíc mě vyděsilo, že ve třiceti pořád řešíte to stejný jako my,” zaznělo na jedné ze zkoušek a stalo se podtitulem inscenace. Jedním z cílů První rány kapitána je ukázat obě generace takové, jak se doopravdy cítí, a zmírnit předsudky, které o nich ve společnosti panují. Hledají, co sdílí a jestli se v sobě navzájem vidí. Herci ze souboru 11:55 se smíchem přiznávají, že občas nerozumí slovům, která mladší generace používá. Přesto se ale s teenagery potkávají v osobních otázkách, kterými se zabývají, a navzájem se inspirují.

„Zástupci mladší generace jsou odvážnější než já, tak se to od nich zkouším naučit. Vidím se částečně v každém z nich. Myslím, že by se z nich dal poskládat kompletní profil mého patnáctiletého já. Společně zjišťujeme, že lidský život není přímka, která někam směřuje. Spíš občas připomíná takové zamotané klubíčko,” dodává s úsměvem člen souboru 11:55 Jan Hofman.

První rána kapitána bude mít premiéru ve Vzletu 1. a 2. prosince v 19:30. Veřejná generálka proběhne 30. listopadu v 11:00. Inscenace je vhodná jak pro teenagery, tak pro dospělé nebo rodiče s dětmi.

Vzlet otevřely v roce 2021 tři pražské kulturní organizace – Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704 a vršovické Kino Pilotů. Sto let starý sokolský biograf tak po desítkách let opět pulzuje životem. Do Vzletu můžete vyrazit za divadlem, hudbou, výstavou, vzdělávacími programy nebo si zatančit na plese.

Lucie Kecová

pro Taneční magazín 

Derniéra v Paláci Akropolis

Nothing else, Mothers

Repríza autorské inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové, Nothing else, Mothers  se koná 11. října v 19:30 v Paláci Akropolis. Jedná se zároveň o poslední příležitost vidět inscenaci na tomto místě, další už se bude konat v jiném prostoru.

„Kompozice vztahu mezi matkou a dcerou. Matky a dcery si odjakživa vyměňují své znalosti a zkušenosti. Tato výměna probíhá verbálně i neverbálně, vědomě i v nevědomé podobě. Poznání a emoce proudí mezi dvěma od narození propojenými těly. Něha a síla nechává otisk v pohybech, zažíváme odpoutání, vymezení i přijetí.

Tanečnice Cécile Da Costa a herečka Antonie Formanová tančí a hrají o společném aktu pochopení. “

 

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín

Nothing else, Mothers

Inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové o vztahu matky a dcery bude mít premiéru v Paláci Akropolis

Autorská inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové se po několika odkladech konečně dočká své premiéry. Kompozice vztahu mezi matkou a dcerou s názvem Nothing else, Mothers se poprvé odehraje 13. září v Paláci Akropolis. V inscenaci pro dvě performerky se objeví tanečnice Cécile Da Costa a herečka Antonie Formanová.

Autorská inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové Nothing else, Mothers je kompozicí vztahu mezi matkou a dcerou. Je o nahlížení za subjektivní paměť, síle a moci našich pocitů. Přenosu emocionálních vzorců z generace na generaci. Do jaké míry se necháme ovlivnit našimi prvotními vztahy a přejatými vzorci chování? A když je odkryjeme, můžeme je přesáhnout?


Název, téma i strukturu inscenace inspirovala hudba. „Dominika mě oslovila s tím, jestli bych s ní nechtěla udělat představení o vztahu matek a dcer s názvem Nothing else, Mothers. Dřív si totiž myslela, že ta písnička od Metallicy se jmenuje ve skutečnosti takhle, což je vlastně výstižné,“ prozrazuje původ názvu inscenace režisérka Anna Klimešová.

„Mám ráda „dětské omyly“, kdy si dlouho myslíme, že něco znamená něco a až později zjistíme, že to znamená něco úplně jiného. Takový moment nás spontánně vyvádí z našich někdy rigidních postojů, což mi připadá jako paralela k porozumění vztahům obecně. Co je pravda a co si do vztahů projektujeme? A jak se na ně podívat jinak, než dosud? Přesmyčka názvu má zároveň potenciál humoru a hravosti, které se v naší inscenaci objevují,” doplňuje Dominika Špalková a pokračuje:

„Po jednom představení v Divadle Drak jsem seděla se skupinkou tvůrkyň a všechny se celý večer bavily o svých matkách. Došlo mi, že to je téma, které je aktuální, a kladla jsem si otázku, jak tento prvotní vztah dcery a matky ovlivňuje naše další vztahy v životě, a jak to pak ovlivňuje i společnost. Je to o komunikaci, o strategiích a vzorcích, které často nevědomě opakujeme. Přišlo mi zajímavé to uchopit divadelně.“

Inspirace hudbou se odráží i ve struktuře inscenace, kterou režisérky a performerky skládají ve stylu kompozice. “Bereme ji jako jednu skladbu, kterou jsme si pracovně rozdělily do několika partů, které se táhnou celou inscenací a zobrazují jednotlivé fáze vztahu. Stejně jako v hudbě je i dynamika vztahu matky a dcery různorodá a proměnlivá, “ popisuje Anna Klimešová. Obě režisérky se znají už dlouho a před lety spolu vytvořily představení Vertigo na motivy knihy Vlny od Virginie Woolfové.

V inscenaci Nothing else, Mothers vystupují tanečnice Cécile Da Costa, se kterou Dominika Špalková spolupracovala na pohybové performance Roselyne, a herečka Antonie Formanová. Analogie vztahu matky a dcery se tak dostává i do dvougeneračního obsazení – tanečnice učí herečku tančit a naopak, stejně jako se dcery v životě učí od matek.

Ženský inscenační tým doplňuje ještě hudební skladatelka Marie Čtveráčková známá jako Mary C, light designérka Eliška Kociánová a scénografka Karolína Kotrbová. „Snažím se scénografii co nejvíce napojit na naše téma a v prostoru zrcadlit vztah matky a dcery, jeho proměnlivost, náladovost, jemnost, překvapivost, ale i negativa. Prostor by tedy měl být živý a překvapivý, jako sám ten vztah,“ doplňuje scénografka.

Inscenace vznikala během loňského srpna na rezidenci v polském Fundacja Palac Gorzanów, kterou zakončila prezentace work in progress. Původně plánovaná site-specific premiéra v říjnu na festivalu 4+4 dny v pohybu kvůli vládním nařízením nakonec neproběhla (proběhla pouze veřejná work in progress) a i listopadová divadelní premiéra musela být odložena. Nothing else, Mothers se tedy konečně dočká svojí divadelní premiéry – v Paláci Akropolis 13. září.

Nothing else, Mothers

námět a režie: Dominika Špalková a Anna Klimešová
choreografie: Cécile Da Costa
účinkují: Antonie Formanová, Cécile Da Costa
hudba: Marie Čtveráčková
scénografie: Karolína Kotrbová
light design: Eliška Kociánová
producent: ProFitArt, z.s.
partneři: Festival 4+4 dny v pohybu, Alfred ve dvoře, Fundacja Pałac Gorzanów, Palác Akropolis
Podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, International Visegrad Fund, Státní fond kultury ČR

Premiéra: 13. září 2021 v Paláci Akropolis (1. repríza: 14. září 2021)

Foto: Tomasz Augustyn

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín

»Nothing else, Mothers«

Autorská inscenace o vztahu matky a dcery bude mít site-specific premiéru na festivalu „4+4 dny v pohybu“

Autorskou inscenaci Dominiky Špalkové a Anny Klimešové čeká site-specific premiéra na festivalu „4+4 dny v pohybu“. V secesním prostoru Nové strašnické školy se odehrají dvě uvedení kompozice. Bude o vztahu mezi matkou a dcerou pod názvem „Nothing else, Mothers“. V inscenaci pro dvě performerky se objeví tanečnice Cécile Da Costa a herečka Antonie Formanová.

Autorská inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové „Nothing else, Mothers“ je kompozicí vztahu mezi matkou a dcerou. Je o roztávání subjektivní paměti, síle a moci našich pocitů, přijetí a manipulaci. O přenosu emocionálních vzorců z generace na generaci. Do jaké míry se necháme ovlivnit našimi prvotními vztahy a přejatými vzorci chování? A když na ně nahlédneme, můžeme je přesáhnout?

Název, téma i strukturu inscenace inspirovala hudba. „Dominika mě oslovila s tím, jestli bych s ní nechtěla udělat představení o vztahu matek a dcer s názvem ,Nothing else, Mothers´. Dřív si totiž myslela, že ta písnička od Metallicy se jmenuje ve skutečnosti takhle, což je vlastně výstižné,“ prozrazuje původ názvu inscenace režisérka Anna Klimešová.

Mám ráda ,dětské omyly´, kdy si dlouho myslíme, že něco znamená něco a až později zjistíme, že to znamená něco úplně jiného. Takový moment nás spontánně vyvádí z našich někdy rigidních postojů, což mi připadá jako paralela k porozumění vztahům obecně. Co je pravda a co si do vztahů projektujeme? A jak se na ně podívat jinak, než dosud? Přesmyčka názvu má zároveň potenciál humoru a hravosti, které se v naší inscenaci objevují,” doplňuje Dominika Špalková a pokračuje: „Po jednom představení v Divadle Drak jsem seděla se skupinkou tvůrkyň a všechny se celý večer bavily o svých matkách. Došlo mi, že to je téma, které je aktuální, a kladla jsem si otázku, jak tento prvotní vztah dcery a matky ovlivňuje naše další vztahy v životě. A jak to pak ovlivňuje i společnost. Je to o komunikaci, o strategiích a vzorcích, které často nevědomě opakujeme. Přišlo mi zajímavé to uchopit divadelně.“

Inspirace hudbou se odráží i ve struktuře inscenace, kterou režisérky a performerky skládají ve stylu kompozice. „Bereme ji jako jednu skladbu, kterou jsme si pracovně rozdělily do několika partů, které se táhnou celou inscenací a zobrazují jednotlivé fáze vztahu. Stejně jako v hudbě je i dynamika vztahu matky a dcery různorodá a proměnlivá,“ popisuje Anna Klimešová. Obě režisérky se znají již velmi dlouho a před lety spolu vytvořily představení „Vertigo“ na motivy knihy Vlny od Virginie Woolfové.

V inscenaci „Nothing else, Mothers“ vystupují tanečnice Cécile Da Costa, se kterou Špalková spolupracovala na pohybové performance „Roselyne“, a herečka Antonie Formanová. Analogie vztahu matky a dcery se tak dostává i do dvougeneračního obsazení – tanečnice učí herečku tančit a naopak, stejně jako se dcery v životě učí od matek.

Ženský inscenační tým doplňuje ještě hudební skladatelka Marie Čtveráčková známá jako Mary C, light designérka Eliška Kociánová a scénografka Karolína Kotrbová. Snažím se scénografii co nejvíce napojit na naše téma a v prostoru zrcadlit vztah matky a dcery, jeho proměnlivost, náladovost, jemnost, překvapivost, ale i negativa. Prostor by tedy měl být živý a překvapivý, jako sám ten vztah,“ doplňuje scénografka.

Inscenace vznikala během srpna na rezidenci v polském Fundacja Palac Gorzanów, kterou zakončila prezentace work in progress. Po site-specific premiéře 13. a 14. října (obě ve 20.00) na festivalu „4+4 dny v pohybu“ se v listopadu přesune do divadla Alfred ve dvoře.

Divadelní premiéry proběhnou 12. a 13. listopadu. 

Nothing else, Mothers“

Námět a režie: Dominika Špalková a Anna Klimešová
Choreografie: Cécile Da Costa

Účinkují: Antonie Formanová, Cécile Da Costa

Hudba: Marie Čtveráčková

Scénografie: Karolína Kotrbová

Light design: Eliška Kociánová

Producent: ProFitArt, z.s.

Partneři: Festival „4+4 dny v pohybu“, Alfred ve dvoře, Fundacja Pałac Gorzanów
Podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, International Visegrad Fund, Státní fond kultury ČR

Site-specific premiéra: 13. a 14. října 2020 v rámci festivalu „4+4 dny v pohybu“, Nová strašnická škola

Divadelní premiéra: 12. a 13. října 2020 v divadle Alfred ve dvoře

Foto: Tomasz Augustyn

Pavla Haluzová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN