Kultovní muzikál „Legenda jménem Holmes“ se blíží

Přípravy na muzikál o Sherlocku Holmesovi vrcholí, herci také soutěžili na megapaddleboardech během posledního srpnového sportovního víkendu. A TANEČNÍ MAGAZÍN byl při tom.

Prázdninové setkání na vodě s Hudebním divadlem Karlín, konkrétně s Legendou jménem Holmes! 

Ivana Chýlková v kostýmu od Krystiny Záveské

Poslední srpnovou sobotu se v pražské Vodpočívárně konalo prázdninové setkání s Hudebním divadlem Karlín, tentokrát předpremiérově se zbrusu novým muzikálem.

Herci Marku Holému to bude slušet

Na břehu Vltavy proběhla módní přehlídka kostýmů z připravovaného muzikálu „Legenda jménem Holmes“, svou šikovnost si mohli zúčastnění poměřit v anglickém sportu croquet a na řece Vltavě proběhl  také závod na paddleboardech!  (přesněji  na megapaddleboardech)

Jako vejce vejci se podobají snímky dvou lodních posádek

Snímek druhé posádky. Úkol pro čtenáře: naleznete na dvou posledních fotografiích deset rozdílů?

Vojtěch Dyk si zahraje role hned dvě – Sherlocka Holmese a Sira Arthura Conana Doylea

Muzikál „Legenda jménem Holmes“  se poprvé představí světu v říjnu 2018. Ondřej Gregor Brzobohatý se zasloužil o hudbu, texty a libreto.  V hlavní roli uvidíme  Vojtěcha Dyka.

Zleva Denny Ratajský, Ivana Chýlková, Jan Sklenář, Jaroslava Kretschmerová a Petr Vaněk

Děj  je do jisté míry  smyšlený,  tedy pro diváka se jedná o novinku. Sledujeme tady osudy  detektiva Sherlocka Holmese a  také peripetie jeho autora, spisovatele Sira Arthura Conana Doyla. Doyle pod nátlakem médií, společnosti a především svého  vydavatele Virgila Cromwella, začíná podléhat žárlivosti na svou literární postavu.  Své vlastní vysvobození vidí ve smrti  literární postavy, která je vlastně ale   jeho nejslavnější.  Jak to celé dopadne? Necháme se překvapit!

Zleva Lukáš Janota, Vojtěch Dyk, kostýmní výtvarnice Krystina Záveská a Marek Holý

Koho uvidíme v hlavních rolích muzikálu a kdo se na něm podílel?

Sherlock Holmes / Sir Arthur Conan Doyle – Vojtěch Dyk, Lukáš Janota
Irene Adlerová / Louisa Hawkinsová – 
Anna Fialová, Kristýna Daňhelová
Dr. John Watson / Dr. Sigmund Freud – 
Denny Ratajský, Aleš Háma, Marek Holý
Profesor Moriarty / Virgil Cromwell – 
Jan Sklenář, Petr Vaněk
Paní Hudsonová – 
Ivana Chýlková, Jaroslava Kretschmerová
Inspektor Lestrade – 
Filip Rajmont, Jaromír Dulava

 Autor, hudby, libreta a textů: Ondřej Gregor Brzobohatý

Režie: Gabriel Barre (USA)
Choreografie: Karen Sieber (USA)
Kostýmy: Kristina Záveská
Choregrafie bojových scén: Norbert Bidrman

 Na premiéru se těšme  18. října 2018 v Hudebním divadle Karlín

 V kostýmu policisty se ukrývá syn slavného režiséra Filip Rajmont

Filip Rajmont podruhé, tentokrát v obležení krásných žen, jmenovitě (zleva) Krystýny Daňhelové a Anny Fialové

Hlavní ženskou hereckou hvězdou bude Ivana Chýlková, tentokrát na snímku již v civilu

Dvě klíčové osobnosti tohoto muzikálu: (zprava) autor hudby, textů a libreta Ondřej  Gregor Brzobohatý  a představitel titulní role Vojtěch Dyk

Text a foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Racek míří nahoru, LOSERS spíše dolů

Na Letní Letné proběhla premiéra inscenace „Vzduchem“ souboru  Losers Cirgue Company

Losers Cirque Company patří k našim nejlepším akrobatickým souborům.  Stalo se už pravidlem, že každý rok   přichází s   novou inscenací na festival  Letní Letná.  A přesně tak tomu  bylo i 23. srpna, kdy natěšení diváci mohli zhlédnout tanečně- akrobatickou inscenaci „Vzduchem“.

Předlohou k tomuto dílu byla kniha Richarda Bacha „Jonathan Livingston Racek“, kterou se hlavní tvůrce Matyáš Ramba inspiroval. Základní myšlenkou je překonávání hranic, a to jakýchkoli. Podle  autorů samotných, racek díky vášni pro let překonal své hranice, naučil se létat a tím inspiroval další racky. Únavou usíná ve stoje, překonává zlomené křídlo a dokonce i smrt…

To jsou jistě silné myšlenky.  Ale slabou stránkou inscenace je, že divák by musel knížku znát. Pokud ano, pak  samozřejmě  tyto  hluboké myšlenky, vyjádřené špičkovou akrobacií, vnímá. Ale nepředpokládám, že každý v hledišti tuto knihu nutně četl. Divák neznalý anotací či knížky  hledí poněkud  zmateně, cože se to na jevišti vlastně děje a příliš se neorientuje.

Typicky „loserovský“ humor  tu postrádáme, dokonce ani akrobacie, kterou diváci tolik žádají a vyhledávají, není zastoupena do té míry, jako v předchozích inscenacích. Vzpomínám na dobu, kdy po celé představení divák prakticky nevydechl a se zatajeným dechem sledoval akrobatické výkony. Představení byla dynamická, nabitá humorem a  hlavní myšlenka byla od začátku do konce velmi dobře čitelná. Uznávám, že v případě  „Kolapsu“ a „Vzduchem“,  není možné „naservírovat“ zcela jednoznačně všechny pocity a je čistě na divákovi, aby si je našel, ale Losers už jaksi nejsou takovými Losers, jak je divák poznal a zamiloval si. Petr Horníček  říká: „Nechtěli jsme se opakovat, bylo naším záměrem udělat zcela odlišné představení, než byla naše předchozí. Nebojíme se jít jiným směrem  a necháváme každého vybrat si, co se mu líbí. Jdeme si svou   vlastní cestou. A třeba zase příště uděláme něco humorného.“ 

Určitě nelze než s Horníčkovými slovy souhlasit, přesto ale hlavní téma loňské inscenace „Kolaps“ a inscenace „Vzduchem“ jsou si dost podobná.  Překonávání sebe sama, překonávání kolapsů. Opravdu se Losers neopakují?  A půjdu-li ještě dál, představení „Kolaps“ bylo pro diváka jistě čitelnější než „Vzduchem“. Petr Horníček říká: „Vzduchem“  je hlavně o pocitech, akrobacie je tu méně.“

A co nám vlastně „Vzduchem“ vypráví?  Muž na prázdné scéně skládá papírovou vlaštovku. Vyhodí ji do vzduchu a čtveřice akrobatů (tedy racků) víří kolem s pronikavými skřeky.  Muž je fascinovaně sleduje. Ale nedokáže se jim přiblížit. Možná  by rád nějakého chytil, ale jaksi se do provazů zamotává. Sítě, na kterých později akrobaté předvádí své kousky, můžeme chápat jako nástrahu, ale  i záchranu, pokud někdo padá.

Pětice akrobatů (jedna dívka a čtyři mladí muži) předvádí špičkovou akrobacii na tyčích, která se opravdu přibližuje ptačí lehkosti a samozřejmosti. Tyč je dost vratká pro jednoho člověka, natož pro dva, tři… Výstup artistky až ke stropu šapitó (a to bez jištění) se jeví jako velmi nebezpečný a diváci ani nehlesnou.

V pozadí  je živý hudební doprovod Vladimíra Mikláše, který  akrobaty doplňuje zvukem kytary a dalších hudebních nástrojů.  Je to také poprvé, co Petr Horníček na jevišti nevystupuje. Proč? Petr vysvětluje: „Inscenací máme  hodně, vystupujeme také v zahraničí a já opravdu nemohu být všude.“

Bezesporu stojí za to vyrazit na  Letní Letnou  na představení  „Vzduchem“. Mluvíme-li o akrobacii, zůstávají Losers jen těžko překonatelní.  Přesto  se ale nemohu zbavit dojmu, že pokud bych neznala  předchozí inscenace  „Loser(s)“, „Walls and Handbags“, „Beach Boys“ či  „Kolaps“, nepovažovala bych Losers Cirque Company za českou elitu a výjimečně dobrý  soubor,   ale jen za velmi dobrý soubor.

Inscenaci „Vzduchem“ můžete vidět na Letné do 2. září 2018.

Foto: archiv Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Jak se dá tančit do rytmu starého šicího stroje?

Jeden malý cirkus – Bétes de foire petit théatre de gestes

V rámci festivalu Letní Letná zavítal letos do Prahy francouzský soubor Bétes de foire – petit théatre de  gestes.  Nejde tu o kdovíjakou vzrušující podívanou, u které se divákovi tají dech, je přilepený k sedadlu a  vůbec se nehýbe. Bétes de foire bychom spíše mohli nazvat „domáckým“ či rodinným cirkusem. Jejich šapitó je malé, nejprve pochybujete, zda vůbec jdete dobře a nevstupujete někomu do soukromí. Šapitó je plné různých rekvizit, skříněk, loutek, oblečení. Jako byste vstoupili ke kulisákům.

Kostýmy obou umělců  se vůbec neblyští jako ve velkých krásných cirkusech, oblečení je spíše omšelé. Připadáte si tak trošku jako na ulici. A skutečně. Umělci Laurent Cabrol a Elsa De Witte et Sokha roky hráli pouliční divadlo, ale nejen to,  spolupracovali také se známým souborem Cirque Trottola.

Samotné představení je složeno z řady krátkých etud a je doslova nabité neuvěřitelnými nápady. Tady nejsou artisté umělci sami, ale loutky. Loutky jezdí po provaze, tančí a tak dále.

Nejpřekvapivějším  momentem je okamžik, kdy se Elsa před zraky diváků jen tak samozřejmě obleče do jakéhosi barevného pláště, jenže náhle doslova zmizí před očima  a tančí tu jen dvě malé loutky.

 

Vděčnou  částí je okamžik, kdy se na jevišti objevuje malý psík, který ne a ne poslouchat. Velice  precizně předvádí pravý opak toho, co po něm umělci chtějí. A diváci se samozřejmě válí smíchy.

Každého tanečníka by jistě zajímalo, jak se dá tančit do rytmu starého  šicího stroje, který vydává všelijaké zvuky.  Laurent Cabrol  nabídne pořádnou snůšku pohybů. A hned poté také rozpohybuje množství malých míčků. 

Představení přináší klaunskou komiku, žonglování, loutky, drezuru svéhlavého psíka a dokonce i kouzla přijdou na řadu. Nečekejte žádnou velkolepost, ani lesk, ale milou rodinnou atmosféru a pocit, že Laurenta a Elsu znáte ze svého dětství, zkrátka odjakživa.

Foto: archiv Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanečnice, baletky a krasobruslaři na plátnech PETRY SKLUZÁČKOVÉ

Na výstavě tři současných malířek v jihočeské Želči zaujala TANEČNÍ MAGAZÍN nejvíce Petra Skluzáčková. O hudebních interpretkách na vernisáži , čilém Mistru televizní zábavy a Tatrmanech od Bechyně nemluvě.

V již renomované galerii OBRAZÁRNA ŠPEJCHAR ŽELEČ (poblíž Plané nad Lužnicí) se o posledním prázdninovém víkendu představily na vernisáži tři současné malířky – KATEŘINA EKRTOVÁ, LENKA KUROVSKÁ a PETRA SKLUZÁČKOVÁ.

Náš TANEČNÍ MAGAZÍN nejvíce zaujala ona posledně jmenovaná autorka. A to nejen svým cyklem obrazů „Krasobruslaři“. Byl to dobrý odhad i pocit. Později jsme totiž zjistili, že se mladá malířka věnuje programově nejen krajinám a sportovní tematice, ale také výtvarnému vystižení tance jako takového. S celou jeho mnohotvárností a mnohobarevností.

Petra Skluzáčková – Krasobruslaři 3

OBRAZÁRNA ŠPEJCHAR ŽELEČ si vydobyla své místo mezi předními (nejen jihočeskými) stánky výtvarného umění svou pestrou dramaturgií výstav. Za více než šest let své existence představila nejen místním, ale i návštěvníkům z celých Čech, Moravy i zahraničí desítky Mistrů palety dvacátého i jedenadvacátého století. Zároveň zde dostávají příležitost zajímaví soudobí autoři a autorky. A tak tomu je i na právě probíhající výstavě „Něžné trojspřeží“.

Katalog výstavy „Něžné trojspřeží“

Obálka výpravného katalogu výstavy z výtvarné dílny Lenky Kurovské vzdáleně připomíná vrcholnou tvorbu legendární Toyen. To však pouze mimoděk. Veškerá díla trojice autorek jsou originální, osobitá a nesou i výrazný punc postimpresionismu. Obzvláště v případě Petry Skluzáčkové. Rovněž u Lenky Kurovské, která nezapře slavné rodinné tradice. Ani Kateřina Ekrtová nezůstává svými díly na výstavě nikterak stranou. I když její plátna zdobí převážně postranní stěny. A ještě malá chvála ke katalogu. Trio vystavujících zde velice odvážně, nekonvenčně, ale zároveň něžně zvěčnil fotograf Miloš Burkhard.

Co na výstavě není: Petra Skluzáčková – Baletky, olej na lepence, 60 x 50 cm

Vernisáž jako takovou oživily – další tři umělkyně. Tentokrát múzy hudební. Mezzosopranistka Eva Garajová, Dominika Ťuková, která si přivezla nejobjemnější nástroj – harfu a violistka Kateřina Fialová. Jejich téměř hodinový recitál byl – jak ostatně titul napovídá – postavený převážně na „Nelaskavých písních“ Petra Ebena. Ale z celého jejich repertoáru měla asi největší aplaus hudba soudobého autora Michala Müllera.

Petra Skluzáčková – Krasobruslaři 5

Petra Skluzáčková se věnuje nejen krasobruslařským motivům, které jsou zastoupeny na této výstavě, ale zároveň taneční tematice. Je patrné, že ji fascinuje pohyb dvou těl, jejich proplétání se do roztodivných pozic i emoce s tím spojené. Dá se říci, že její obrazy patřily k vrcholům výstavy.

Petra Skluzáčková – Tanec, olej na plátně, 50 x 40 cm

Výstavu v poněkud odlehčeném duchu doplnily trojrozměrné artefakty řezbářského charakteru z dílny volného výtvarného a divadelního sdružení TATRMANI ze Sudoměřic u Bechyně, pocházející převážně z jejich výtvarných workshopů. A  TATRMANI zde nezapřeli ani své divadelní kořeny – vyřezávanými loutkami. Ty se líbily i vzácnému hostu výstavy, doyenu televizních kabaretů a estrád, scenáristovi a dramaturgu Gustavu Oplustilovi. Mimochodem, tomuto muži plnému elánu a energie byste ani omylem nehádali dvaadevadesát let!

Petra Skluzáčková – Tanec II – olej na plátně 50 x 40 cm

I když vám možná dosud obec Želeč nic tak moc neříká, tak přímo kolem OBRAZÁRNY ŠPEJCHAR ŽELEČ vede několik jihočeských cyklotras. Ať již k Táboru, Bechyni anebo vzdálenějšímu Týnu nad Vltavou. Navíc, v přízemí této obrazárny je velikánské Zemědělské muzeum. Je chvályhodné, že se obec Želeč, sdružení Osvětáři Jihu a zejména neúnavný kurátor Pavel Šmidrkal zasloužili, že tu vzkvétá nejen výtvarné umění. A největší zásluhu na tom všem má pan farmář Martin Novák, který celý špejchar dokázal zrestaurovat a zprovoznit. Pan Martin Novák je i majitelem pivovaru Obora, jehož pivo Žitohola doslova okouzlilo táborské centrální náměstí v podniku se skromným názvem – Výčep. A to si na pivo pěstuje pan  Novák i vlastní chmel!

PETRA SKLUZÁČKOVÁ vystavovala i v prostorách paláců PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY a výstavu ji tam zahajoval JAN ČENSKÝ. Petra mu za to věnovala jeho portrét!

A pouze zpravodajská povinnost velí oznámit, že výstava „Něžné trojspřeží“ potvá do 25. října 2018. Je otevřena denně kromě pondělí od deseti do sedmnácti hodin. A přesná adresa galerie je: 391 74 Želeč

GPS: 49°19’16.183″N 14°39’0.601″E

http://spejcharzelec.cz/

Foto: Lucie Váchová a archiv Petry Skluzáčkové

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN