PETR KELLNER bez servítků, bez kávy i bez ztráty kytičky

Brněnské divadlo FESTE uvádí v bývalých mrazírnách nadmíru aktuální titul. Po Havlovi, Klausovi a Pithartovi tentokrát na scéně miliardář. U něj, ke tradičně aktuální politické tematice, protentokrát FESTE přidalo i tu ekonomickou. Představení s dlouhatánským názvem určitě nezklamalo.

Ambiciózní a zejména aktuální divadlo FESTE z Brna se zaobírá tematicky širokým záběrem. Snaží se jít s dobou. Rovněž nadmíru aktivně reflektuje politické dění. Prostě, jak lze vše tak trochu frázovitě nazvat: „hodlá stát na křižovatce dějin“. To výmluvně dokumentuje například tituly „Moc bezmocných“ Václava Havla, „Pýchou osamělosti“ na motivy románu „Osmašedesátý“ Petra Pitharta či současnou premiérou „Eichmann v Jeruzalémě“.

Před necelými deseti lety FESTE rozbouřilo (nejen divadelní) vody inscenací „Pohřbívání“ o Václavu Klausovi. Autorem námětu a scénáře byl Roman Sikora. A právě k aktuální spolupráci s ním se FESTE opět vrátilo. Tentokrát s inscenací spíše na ekonomicko-politickou notu. Její název „Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ mluví za vše.

A jelikož jsem výše uvedené zajímavé tituly neviděl, ale „Kellnera“ ano, podělím se nyní o své čerstvé pocity z netradičního prostředí a posléze s dojmy z představení v kratší recenzi.

TROCHU JAKO V BÝVALÉ ALTĚ

Divadlo samotné se odehrává v docela inspirativním prostředí „Industria“. To vyrostlo v někdejším areálu brněnských mrazíren. Kromě divadelního sálu a výstavních prostor, obsahuje i místa pro grafické počítačové experty, tiskárny 3D a šicí dílny. Tam se prý i v nedávné době počínající koronavirové karantény šily roušky. Prostě je zde, jak se, nyní tak módně, nazývá – tvůrčí HUB.

Nedílnou součástí „Industrie“ je i milá nonkonformní kavárnička. Škoda, že se před divadlem nepodávala káva… Údajně by prý rušil kávovar??! Ale čaj zde nabízeli. To nebylo možné alespoň připravit kávu v konvici? Anebo v džezvě? Nebyly k dispozici ani, v jídelním lístku inzerované, tousty. Zřejmě by rušil i touster?

To, že je areál ve velkém industriálním prostoru, má za důsledek, že do něj musíte vcházet osobní (pozor, nikoli dopravní!) vrátnicí. To tak trochu připomíná bývalý pražský holešovický prostor Studia ALTA. Tam se obdobnou vrátnicí pouze vycházelo večer po 22. hodině. Tady se vchází a vychází. Vždy a za každých okolností.

NAPOVĚDĚLA I NÁPOVĚDA

Jak odpovědět na „3 B“? Je totiž otázkou, zda je Petr Kellner osobností burzovního, buržoazního či spíše bulvárního světa? Nicméně autor Roman Sikora mu – v průběhu večera – přidal další „2 B“ – a to „bizarnost“ a „buble-gumovost“ A tak, pokud zde Petr Kellner nemá všech „pět P“, má alespoň minimálně „pět B“…

Když jdete na operu, tak vás povětšinou teprve výpravný divadelní program uvede do (často nesrozumitelného) děje. U „Opravdového interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ neměl program tuhé desky. Ani několik stránek. Byl pouhým listem. Ale dostatečně kvalitně uvedl diváka do ekonomického dění bouřlivých devadesátých let minulého století. Jako správná tiskovina svého druhu  seznámila i s obsazením a celým autorským a inscenačním týmem. Zde musím velmi pochválit i za jmenovité uvedení nápovědy. Bohužel, toto jinde nebývá standardem. Ale i takové (pouze zdánlivé) detaily něco o divadle napovědí.

TAJEMSTVÍ DESETI KUFRŮ

Režisér Jiří Honzírek je současně i autorem scénické podoby „Kellnera“. A zde bych hned úvodem velmi pozitivně kvitoval jeho nápad s deseti kufry. Nejde zde pouze o prvoplánový symbol „prvobytně pospolného podnikatelství“ devadesátých let. Kufry se stávají nositelem rekvizit i děje. Zároveň jsou zde však i nezastupitelným scénotvorným prvkem.

Je slučitelná pozice režiséra se scénografem? Jiří Honzírek není ani prvním a ani určitě posledním tvůrcem, který na těchto dvou pomyslných židlích sedí. Nedokážu zhodnotit, zda to spíše inscenaci obohacuje… Či jej kreativní práce s prostředím scény odvádí od režijních nápadů? Těžko posoudit. Jednoznačně bych však uvedl, jak je dobré, že ve FESTE neslučují práci scénografa s kostýmním výtvarníkem. Tento nešvar vznikal patrně za minulého režimu, „aby se ušetřilo“…

Kufry dodávají inscenaci také další významy. Například ten, podle již zavedeného výrazu, původně z orientačního běhu – „kufrování“. Jedná se o bloudění či zabloudění. Postavy Kellnera i jeho protihráčky zde totiž tak trochu bloudí světem. Světem byznysu. Světem politiky. Světem morálky i cti.

Jinak je dominantním prvkem scény obrovská kulisa s letadlem.

KLOBOUK DOLŮ

Scénář a jeho režijní zpracování nepostrádají nadhled. Chválím však, že představení samo nesklouzlo na bulvární úroveň nějaké frašky. Či anekdoty.

Opravdu musím smeknout svou kšiltovku před hereckými představiteli „Opravdu živého interview s opravdovým Petrem Kellnerem“.

Ondřej Novák i pouze zdánlivě v menší roli přihrávající Vanda Klestilová nezklamali. Dokázali odstínit jemné valéry barev pestrého scénáře i naplnit inscenační nápady režiséra Honzírka. Zejména na Ondřeje Nováka v titulní roli, když musel v rychlých „kontrapunktovních střizích“ přecházet do rozličných hereckých poloh. Byl zde výrazově i pohybově dokonalý. Dokázali, spolu s Klestilovou, diváky nenásilně vtáhnout do oné „hry na miliardáře“.

Neměl bych opomenout ani vynikající scénickou hudbu Maria Buzziho. Nebyla pouhým podkreslujícím či náladovým prvkem. Svými bohatými kompozičními i aranžérskými postupy hnala představení dál, respektive mu přidávala gradaci.

KELLNER Z MASA A KOSTÍ

Jelikož se „Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ odehrává v prostorách bývalých jatek, musím závěrem napsat, že se celému tvůrčímu týmu podařilo vykreslit miliardáře z masa a kostí. Opravdu se jim zdařila ta autentická opravdovost. A nejen za to mu patří (zcela evidentně nejen moje) poděkování i uznání.

A tak snad v předsálí pouze chyběla zmíněná káva? A na scéně možná přebývalo to letadlo? Mně osobně se zdá zjednodušení Kellnerových finančních operací na bázi onoho již zprofanovaného „letadla“ být hyperbolou až příliš nadsazenou… A zjednodušující.

OPRAVDU ŽIVÉ INTERVIEW

S OPRAVDOVÝM

PETREM KELLNEREM

Původní scénář: Roman Sikora

Hrají: Ondřej Novák, Vanda Klestilová

Režie, scéna, úprava textu: Jiří Honzírek

Dramaturgie: Kristýna Břečková

Kostýmy: Marie Jirásková

Hudba: Mario Buzzi

Light design, zvuk: Judita Mejstříková

Produkce: Veronika Starova

Nápověda: Jana Nosková

Asistentky produkce: Barbora Tučková, Alica Priehradníková

Scéna: Industria, Masná 9 (bývalý areál mrazíren), Brno

Premiéra: 24. června 2020

Psáno z první reprízy 20. 7. 2020 v Brně.

Foto: Divadlo FESTE

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„Objevte Více Muziky u vodní nádrže Rozkoš“

Taneční hvězdy ze Stardance na Rozkoši

Tonya Graves přitančila na Rozkoš 

 Pláž „Objevte Více Muziky u vodní nádrže Rozkoš“ navštívila v sobotu 11. 7.  i zpěvačka Tonya Graves, která vystoupila se svou kapelou a s DJ Airto. S sebou si přivedla  vybrané hudebníky, aby na pódiu spolu s nimi předvedla unikátní koncert s pohodovou letní atmosférou.

Akce  „Ahoj na Rozkoši 2020″  bude trvat až do konce července. Prázdniny u vodní nádrže budou nabité nejen hudbou, ale také filmy a vodními sporty všeho druhu.

Středy a čtvrtky jsou vyhrazené pro letní kino, které promítá  jak české klasiky, jako Samotáři nebo Rozmarné léto, tak dokumentární snímky z Mezinárodního filmového festivalu „Voda, moře, oceány“.

Každý pátek probíhá plážová párty s nejlepšími českými DJs, jako jsou DJ Robot,  DJ Eva Porating nebo DJ IM Cyber.

Soboty se ponesou ve znamení mejdanů, na kterých vystupují přední umělci lokální scény se svými přáteli hudebníky a vytváří  tak pohodovou párty náladu.

Pláž je umístěná v SK Vodní Sporty Rozkoš ve Velké Jesenici. Pláž otevírá v 10.00 hod, párty začíná v 17.00 hod.

Pro aktuální program sledujte: https://bit.ly/AhojNaRozkoši

Pavlína Procházková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rituální performance

Obdivuhodné mezinárodní obsazení. Japonka a Slovák společně v samém středobodu České republiky.

Srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy 

„Dominik Styk, Simon Miné | Lounge Lizard“,

která se koná

v úterý 28. července 2020 od 18 hod.

Naše společnost se již pozvolna dostává, po koronavirové krizi, do normálních kolejí. A současné umění na sebe v posledních letech bere čím dál častěji podoby kombinující divadelní scénografii a ritualizovanou performanci s kostýmním či dokonce loutkovým designem. Výstava rozehrává výpravnou scénu prostřednictvím na místě zbudovaných kulis”, performativních postupů a rukodělných forem.

Dominik Styk (narozen 1996 na Slovensku) a Simon Miné (narozena 1997 v Japonsku) se potkali v Hamburku, kde oba studují na Hochschule für Bildende Künste v ateliéru Time Based Media u Michaely Melián, respektive Simona Dennyho.

Kde?

Jiří Švestka Gallery

Janáčkovo nabřeží 5
Praha 5
150 00

Galerie Švestka

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Performeři, platforma pro vás!

Ale nikoli pouze performery čeká nový prostor v Holešovicích. Každý zajímavý projekt, z jakéhokoli oboru zde dostane šanci. Kdo si oblíbil Studio ALTA, tak může právě tady navázat!

Nový prostor VEMZU Space vyzývá umělce ke spolupráci.

Náramný kulturní prostor pro besedy, koncerty, divadlo, pro performance, kreativní workshopy, promítání, vernisáže, výstavy, scénické čtení – VEMZU Space (U Výstaviště 21, Praha 7-Holešovice) – vyzývá umělce bez přístřeší, nechť se zdarma realizují u nás.

Krátký popis svého projektu zasílejte do července 31. 7. 2020.

Těšíme se.

Sdílet

Kontakt: angelika@vemzu.cz

Vemzu Space, www.vemzu.cz

Angelika Sbouli a IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN