TisíciHRAn uvádí inscenaci 89

Příběhy lidí, kteří nesouhlasili

Co zůstalo pod povrchem listopadu 1989?

TisíciHRAn uvádí inscenaci 89, v níž vrací hlas příběhům každodennosti lidí, kteří nesouhlasili

V Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí uvede divadlo TisíciHRAn premiéru nové dokumentární inscenace 89, která se vrací k poslednímu roku komunistického režimu v Československu.
Premiéra se uskuteční 27. března od 19.00 a tvůrci v ní navazují na dlouhodobý divadelní cyklus mapující české dějiny 20. století.

Inscenace se vrací k období, které dnes často vnímáme skrze symbolické obrazy listopadových oslav. Tvůrci se ale snaží proniknout hlouběji – k osobním příběhům lidí, kteří se režimu postavili ještě v době, kdy jeho pád zdaleka nebyl jistý. Jedním z nich je historik a spisovatel Petr Placák, zakladatel hnutí České děti, a jeho přítel David Kabzan, tehdy osmnáctiletý aktivista. Pro oba znamenal odpor proti režimu nejen politické gesto, ale také existenciální rozhodnutí a každodenní risk. Na jevišti se potkávají nejen příběhy Petra Davida, ale i dalších pamětníků a aktérů, jejichž zkušenosti se protínají v listopadu 1989, a zároveň se od sebe liší. TisíciHRAn přitom neusiluje pouze o zachycení velkých, „hrdinských“ momentů, ale především o každodenní životy lidí, kteří vedle svých rozhodnutí zároveň chodili do práce, potkávali se, starali se o své rodiny. Právě v těchto drobných situacích se ukazuje, že dějiny nejsou vzdálené ani uzavřené, ale odehrávají se neustále tady a teď.

„Komunisté nám vtloukali do hlavy dějinný pokrok. My jsme chtěli strčit tyč do kola dějin,“ vzpomíná Petr Placák na vznik opozičního hnutí České děti, která se snažilo otevřeně narušovat normalizační stagnaci. David Kabzan ve svých vzpomínkách popisuje atmosféru neustálé ostražitosti, která provázela každodenní život mladých disidentů: „Vyjdeš z domu a najednou se ti zostří vnímání. Musíš vědět, kdo jde za tebou, kdo tě sleduje. V té chvíli se probudí instinkty.“

Inscenace sleduje události roku 1988 a 1989, od smrti obhájce lidských práv a disidenta Pavla Wonky přes demonstrace během návštěvy francouzského prezidenta Françoise Mitterranda až po Palachův týden a listopadové události. Tyto momenty jsou nahlíženy očima lidí, kteří se v opozici pohybovali dlouho před pádem režimu.

Režisérský přístup divadla TisíciHRAn staví na dokumentárních výpovědích, archivních materiálech i osobních vzpomínkách pamětníků. Na jevišti se tak potkávají různé generace a zkušenosti – od těch, kteří zažili represe padesátých let, přes generaci pražského jara až po mladé lidi, kteří se v osmdesátých letech rozhodli jednat. Listopad 1989 tak inscenace připomíná nikoli jako náhlý zlom, ale jako vyústění dlouhodobého odporu a odvahy lidí, kteří se režimu stavěli dávno před pádem komunistické moci.

Novinka 89 je již pátou částí dokumentárního cyklu divadla TisíciHRAn, který založily Tereza Durdilová, Eva Čechová a Tereza Vohryzková. Mapuje klíčové momenty české historie 20. století prostřednictvím osobních příběhů. Projekt dlouhodobě propojuje historický výzkum s divadelní formou a vytváří prostor pro dialog o minulosti, která stále formuje současnou společnost.

„Nikdo z nás nestojí mimo dobu, do které patří. Návraty do nedávné minulosti jsou pro nás způsob, jak ji znovu otevírat jako společnou otázku: v jaké době to vlastně žijeme. Skrze osobní výpovědi můžeme minulost znovu prožít a uvidět, jak silně prostupuje dneškem. Myslíme si, že takové divadlo má moc ukázat mladým lidem (a nejen jim), že dějiny nejsou tvořeny velkými událostmi samy o sobě, ale především drobnými rozhodnutími konkrétních lidí – podobných jim samotným. A že každý z nás je nositelem zkušenosti, která má smysl být sdílena a předávána dál,” říká Eva Čechová, herečka, lektorka, pedagožka a spoluzakladatelka divadla TisíciHRAn.

O divadle TisíciHRAn

TisíciHRAn se věnuje dokumentárnímu a autorskému divadlu. Tématem jeho tvorby jsou významné momenty dvacátého století, které ovlivňují i životy dalších generací. Nahlíží na ně optikou skutečných osudů a příběhů, jejichž pamětníky a současně interprety jsou ti, kdo byli v té době mladí. Ukazují dějiny skrze konkrétní osudy těch, kdo je zažili a nahlížet události z různých úhlů pohledu.

 

TisíciHRAn: 89

Vyprávějí: Anna Dlasková, David Kabzan, Juanita Kansil, Alena Laufrová, Petr Placák, Jindřich Synek, Renata Válová

Námět, dramaturgie, režie: Tereza Durdilová a Eva Čechová, TisíciHRAn

Projekce: Zdeněk Durdil

Světla: Vojtěch Kopta

Premiéra: 27. března 2026 v Eliadově knihovně, Divadlo Na zábradlí

Reprízy: 19. dubna, 12. a 17. května

Pro školy: 17. dubna a 13. května

VSTUPENKY | https://goout.net/cs/89/sztpdhy/

 Foto: Marek Bouda

Michaela  Sikorová

pro Taneční magazín

Best of the Best

Boj o postup do velkého Grand finále

Praha hostí semifinále taneční soutěže Best of the Best. Více než 150 choreografií zabojuje o postup do velkého Grand finále

 V neděli 22. března 2026 se v pražském Sportovním centru Řepy uskuteční jedno z vrcholných tanečních klání sezóny – semifinále prestižní soutěže Best of the Best. V soutěži se představí více než 150 choreografií moderních tanečních stylů, které zabojují o postup do květnového Grand finále. Diváci se mohou těšit na hip-hop, disco i contemporary.

Best of the Best přináší profesionální zázemí, špičkové technologie a odbornou porotu. Na tanečníky čeká profesionální zvuková i světelná technika, což umožní vystupujícím i divákům zažít atmosféru taneční show světové úrovně.

Výkony bude hodnotit porota složená z respektovaných českých i zahraničních tanečních osobností, mezi nimiž nechybějí jména jako Majka Piskořová Veselá, Monika Rebcová, Michal Černý či Nobru.

Soutěžní turné Best of the Best, která se letos koná již 4. rokem, si klade za cíl přinášet do českého prostředí světové taneční trendy, podporovat rozvoj talentů a popularizovat moderní tanec i mezi širokou veřejností.

„Chceme, aby tanečníci měli co možná nejlepší zázemí a zároveň, aby se moderní choreografie staly populárnější u široké veřejnosti. V zahraničí to funguje, tak veříme, že je potenciál i u nás,“ uvedl Allan Lemaja, spoluzakladatel soutěže a profesionální tanečník a choreograf.

Pražské semifinále je důležitým krokem v cestě do Grand finále, z něhož vzejde vítězný choreograf s možností vycestovat na prestižní taneční pobyt do New Yorku, kde získá příležitost vzdělávat se u špičkových světových lektorů.

Praktické informace:

Datum: 22. 3. 2026

Místo: Sportovní centrum Řepy, Na Chobotě 1420/16, Praha 6

Začátek soutěže: 8:00 (vstup pro tanečníky i veřejnost od 6:30)

Vstupné (300 Kč) je možné zakoupit na místě (děti do 6 let zdarma)

Foto: Best of the Best

Dita Jacobson (Vašíčková)

pro Taneční magazín

Videoklip Crossroads

Videoklip k písni CROSSROADS Daniela Žižky pro Eurovision Song Contest byl uveřejněn

Soutěžní skladbu CROSSROADS pro Eurovision Song Contest vytvořil Daniel Žižka, na jejím finálním dokončení spolupracoval s producentem Viliamem Bérešem. Samotný proces vzniku písně trval přibližně dva roky. Česká televize odvysílá přímé přenosy květnových semifinále na ČT2, finále pak na ČT1.

 

Tematicky se skladba věnuje procesu rozhodování a momentům v životě, kdy člověk stojí na pomyslné křižovatce a musí si zvolit svou další cestu. Píseň zachycuje vnitřní boj a pochybnosti, které taková rozhodnutí provázejí, a zároveň zdůrazňuje odvahu být sám sebou a stát si za tím, kým člověk je.

Oficiální videoklip režíroval Ruy Okamura, který má zkušenosti s tvorbou pro eurovizní umělce. V minulosti natočil například videoklip k vítězné skladbě „The Code“ švýcarského interpreta Nemo z ročníku Eurovision Song Contest 2024. Podílel se také na dalších zahraničních projektech spojených se soutěží – režíroval například oficiální videoklip k rakouské eurovizní písni „Who The Hell Is Edgar?“ dua Teya & Salena z roku 2023.

Jeho práce je tak propojena s eurovizní scénou napříč několika zeměmi, vedle Švýcarska a Rakouska má zkušenosti také s českými reprezentanty, například s videoklipem pro We Are Domi a jejich píseň „Lights Off“ pro Eurovision Song Contest 2022. Ruy Okamura zároveň působí jako art director české delegace pro letošní ročník soutěže. Podle jeho výtvarné koncepce bude připraven také staging českého vystoupení na velkém pódiu Eurovision Song Contest ve Vídni.

„Od začátku jsme chtěli vytvořit jednotný vizuální svět pro Daniela. Takový, který propojí videoklip, staging, fotografie i celkovou komunikaci kolem písně. Naším cílem bylo přijít s přístupem, který je na eurovizním pódiu spíš neobvyklý a v jistém smyslu jde proti tomu, co je pro soutěž typické. Stejnou filozofii nese i samotný videoklip. Místo střídání mnoha lokací jsme zvolili jeden komorní prostor, který vytváří intimní atmosféru a nechává vyniknout především Danielův hlas a jeho přítomnost. Největší momenty jsme si ale záměrně nechali až pro živé vystoupení na pódiu. To bude jiné ve formě, ale vychází ze stejného principu. Tento přístup nám umožňuje zachovat Danielovu autenticitu a zároveň jasně představit jeho umělecký hlas na mezinárodní scéně,“ říká Ruy Okamura.

Kameramanem videoklipu a zároveň hlavním kameramanem českého stagingu na Eurovizi je Martin Douba, držitel ocenění Český lev za nejlepší kameru, které získal za film Amerikánka režiséra Viktora Tauše. Vedle toho se podílel například na snímcích Úsvit (2023) a Chvilky (2018) nebo na seriálech Zrádci a Modré stíny.

Videoklip byl natočen ve studiu České televize na Kavčích horách. Natáčení probíhalo v kulisách navržených scénografkou Anežkou Strakovou. Celý videoklip vznikl na 16 mm filmový materiál a byl následně vyvolán v laboratořích České televize. Tato technologie dodala výslednému obrazu specifickou texturu a vizuální hloubku.

Videoklip je od 11. března 20:00 ke shlédnutí na oficiálním YouTube kanále Eurovision Song Contest, píseň najdete na všech streamovacích platformách.

Michal Pleskot, Česká televize 

pro Taneční magazín

Ines Ben Ahmed přepisuje muzikálové dějiny

V devatenácti je nejmladší princeznou Annou v Ledovém království

Proslulý muzikál Ledové království se stal novou hvězdou repertoáru Hudebního divadla Karlín. Nejbližší reprízy jsou vyprodány a publikum odměňuje hrdiny pohádkového příběhu bouřlivými ovacemi. Mimořádnou pozornost si získává Ines Ben Ahmed v roli princezny Anny – v pouhých devatenácti letech je vůbec nejmladší představitelkou této postavy. Na světových scénách se Anny ujímají zpravidla o něco starší interpretky. Role je totiž velmi náročná: vyžaduje suverénní zpěv, intenzivní pohybové nasazení i hereckou zralost.


 

Princezně Anně je v původním Ledovém království 18 let, ovšem při jevištním ztvárnění mívá její představitelka přibližně mezi 23 a 30 lety. Režiséři totiž hledají velmi specifickou kombinaci – tvář a energii osmnáctileté dívky a zároveň zkušenou umělkyni, která bez zaváhání obstojí v náročných číslech, jako je například ikonická píseň For the First Time in Forever. Jak obtížný part Anny je se ukázalo také při zřejmě nejslavnějším uvedení na newyorské Broadway, kde ji hrála Patti Murin jako sedmatřicetiletá. Její nástupkyně McKenzie Kurtz roli převzala zhruba ve 23 letech. Podobný trend potvrdil i londýnský West End, kde první Anna, Stephanie McKeon, měla při premiéře přes 30 let.


Devatenáctiletá Ines Ben Ahmed má pro zvládnutí téhle velké výzvy všechny předpoklady. Zpívat začala v šesti letech v Kühnově dětském sboru, během školních let vedle běžných zkoušek navštěvovala i hodiny zpěvu a tance, o prázdninách se vydala na letní herecké školy v New Yorku, Paříži a Londýně. V Hudebním divadle Karlín se objevila v inscenacích Čas růží, Jak se dělá muzikál, The Addams Family, Kapeska, Alenka v říši divů, Anděl Páně, v muzikálu Beetlejuice hraje hlavní roli.

„Každý z projektů, ve kterých teď účinkuji nebo jsem účinkovala, je jiný a každý něčím jiným výjimečný. Ledové království je ale speciální v tom, že si konečně můžu zahrát krásnou princeznu. Ta pohádka je neskutečně kouzelná a magická. Přesně to hřeje moje malé vnitřní já u srdíčkaNavíc Ledové království je pohádka, na které jsem vyrůstala. Pamatuju si úplně přesně ten den, kdy mi bylo 10 a viděla jsem ji poprvé v kině. A teď ji můžu sama hrát na jevišti… jsem za to opravdu vděčná,“ říká Ines Ben Ahmed.

Postava Anny je plná odvahy, emocí a lidskosti – v čem se s ní Ines nejvíc ztotožňuje? „S Annou máme stejné ADHD a rozhodně i to, že mluvíme dřív, než přemýšlíme. Dřív jsem tuhle vlastnost na sobě neměla ráda a dodnes ji neumím úplně krotit. Ale právě Anna mi pomohla ji přijmout a pochopit, že to není slabost, ale součást toho, kým jsem. A že i chaos může mít svoje kouzlo.“

Více: www.inesbenahmed.cz

Foto: Zdeněk Sokol

Michaela Fialová Rozšafná

pro Taneční magazín