Snídaně s Uměleckou radou divadla Ponec

Podpora nových talentů, reflexe současných témat či diverzita jsou v hledáčku Umělecké rady divadla PONEC pro rok 2025

V kavárně Ponrepo proběhla  diskuse s novou Uměleckou radou divadla PONEC ve složení Dagmar Bednáriková, Sylva Šafková a Honza Malík, kteří budou nyní stát za uměleckým směřováním divadla PONEC. Přítomna byla i zakladatelka a ředitelka organizace Tanec Praha a divadla PONEC Yvona Kreuzmannová a její tým.

Když mě Yvona Kreuzmannová oslovila, pochopila jsem, že divadlo PONEC je přetížené. Budu v Umělecké radě působit především jako produkční a organizační element,“ řekla na setkání Dagmar Bednáriková, která byla oslovena přímo Yvonou Kreuzmannovou.

Sylva Šafková a Honza Malík se přihlásili do Umělecké rady prostřednictvím Open Callu a následně byli vybráni.

Všechny změny v divadle PONEC jsem sledoval z dálky, protože jsem z něj jako tvůrce odešel téměř před dvěma lety. Scénu sleduji, jsem s ní spjatý přes dvacet let a chápu moje nové působení v Umělecké radě jako další krok, jak přispívat k rozvoji nezávislé scény, poznamenal Honza Malík a pokračoval: Vnímám nenápadnou spojnici divadla PONEC s konzervatoří Duncan centre a HAMU. Zajímá mě možnost rozvíjet potenciál mladých umělců.

Působím v Praze jako choreografka a zajímám se o současnou taneční scénu jako celek. Vnímám svoje působení v Umělecké radě jako podporu umělcům. Ráda bych byla jejich hlasem i pomocnou rukou,“ přidala se Sylva Šafková.

Yvona Kreuzmannová, která není členkou Umělecké rady, vysvětlila, že ke zřízení Umělecké rady se rozhodla po vzoru velkých tanečních domů v zahraničí. Umělecká rada nyní vyhlásila Open Call – výzvu pro umělce, kteří se mohou přihlásit se svými choreografiemi do dramaturgie příští sezóny. V novém roce se chystá sedm premiér. Jedna z nich bude i premiéra rezidenčního umělce. Tento post je v divadle PONEC nový a v roce 2025 jím bude renomovaná umělkyně Nataša Novotná.

Dagmar Bednáriková, Sylva Šafková a Honza Malík vedou od 22. dubna diskuse s interním týmem divadla PONEC, které směřovaly ke specifikaci základních kritérií pro výběr nových projektů na rok 2025:

– podpora nových talentů, zaměření na mladou generaci vedle spolupráce s již etablovanými umělci či soubory,

– reflexe současných témat a originalita,

– tematická diverzita,

– experimenty s formáty představení: site specific, netradiční využívání prostor,

– spolupráce s jinými uměleckými obory,

– zahraniční spolupráce.

V roce 2025 má divadlo PONEC zájem i závazek uvést až 7 premiér. Většinu projektů bude Umělecká rada vybírat na základě Open Callu, který právě běží, a to do konce května 2024. Výběr plánuje dokončit ke 14. červnu. Zároveň oslovuje konkrétní umělce a počítá s podporou mezinárodní spolupráce s důrazem na blízké země, kde je situace nezávislé scény výrazně složitější (Visegrad, Ukrajina).

„Předmětem diskusí je způsob uvádění inscenací, jak vytvořit optimální podmínky pro tvůrčí proces ve studiu, prostor a čas v samotném divadle, jak přistupovat k reprízování způsobem, který bude funkční a zároveň vyhovující pro umělce. Zvažujeme únosný počet premiér pro další období od roku 2026. Důležitá pro nás budou setkávání a otevřené diskuse s umělci – ať už nyní zapojenými, nebo zvažujícími budoucí spolupráci s divadlem,“ říká Sylva Šafková.

„Oslovujeme umělce různých generací a jde nám jednoznačně o otevřenou komunikaci. Jsou to i finanční možnosti, resp. škrty, které vedou k redukci repertoáru, ovšem za cenu více prostoru a času na tvůrčí proces, což považujeme za přínosné,“ konstatuje Dagmar Bednáriková.

„Sledujeme mladá nezávislá uskupení a soubory, dále i absolventská představení tanečních škol, abychom se mohli vrátit ke konceptu tzv. divoké karty. Vedle toho uvažujeme, jak spolupracovat i s celou domácí sítí ZUŠ (základní umělecké školy), ve které působí mnozí taneční profesionálové aktivní také z působení v divadle PONEC,“ dodává Honza Malík.

Open Call na projekty s premiérou v roce 2025 nabízí vybraným zájemcům 4 týdny zkoušení ve Studiu Krenovka a jeden týden v divadle PONEC včetně technické podpory. Umělecká rada má zájem sledovat tvůrčí proces, poskytovat zpětnou vazbu, umožňovat prezentace „work in progress“, to vše za standardních podmínek, jaké divadlo dosud nabízelo (prostorové zázemí, technický support, příspěvek na honoráře a podíl ze vstupného, podpora propagace).

Další debatu vede Umělecká rada k tématu „rezidenční umělec“, který by měl mít nadstandardní podmínky po celý rok, možnost nejen uvést premiéru, ale také úzce spolupracovat na komunitních aktivitách Tance Praha (Zažít město jinak, Žižkovské mezidvorky apod.), být jakousi „tváří divadla“. Tato nabídka se týká jedné vybrané osobnosti, která již má zkušenosti a všichni členové rady se na ní shodnou. V tuto chvíli již známe jméno na rok 2025 – Nataša Novotná a jednáme s konkrétní umělkyní na rok 2026.

Více o osobnostech Umělecké rady divadla PONEC:

MgA. Dagmar Bednáriková, Ph.D.

Je absolventkou Katedry produkce DAMU v Praze a následně doktorského studijního programu na Divadelní fakultě JAMU v Brně. V praxi se zaměřovala na produkci divadelních projektů alternativní činohry, později na pohybové divadlo a současný cirkus. Uplynulých 15 let se věnuje řízení kulturního centra KD Mlejn, kde se vedle pohybového divadla, současného cirkusu a tance spojuje také divadlo, hudba a komunita. Je členkou prezidia ITI, které se jako zastřešující platforma pro scénická umění věnuje strategickým tématům, jako je Status umělce, VKI (Veřejná kulturní instituce) a podobně. Zájmem Dagmar Bednárikové je propojování Prahy s dalšími regiony prostřednictvím Asociace kulturních center ČR a celosvětové organizace ASSITEJ, která podporuje divadlo pro děti a mládež. Netradiční divadlo, tanec a cirkus jsou pro ni hlavními nositeli možností spolupráce a tvůrčího rozvoje v domácím i mezinárodním prostředí.

MgA. Sylva Šafková

Tanec studovala od roku 1994 na konzervatoři v Brně a poté na pražské Taneční konzervatoři. V letech 2000–2002 pokračovala ve studiích na École-atelier Rudra Béjart Lausanne, kde se stala interpretkou Béjart Ballet Lausanne (2001) a následně souboru Compagnie M – Maurice Béjarta v Lausanne (2002–2003). V Praze působila jako sólistka Pražského komorního baletu Státní opery (2004–2005) či demisólistka Baletu Národního divadla (2005–2013). Vedle interpretační práce se začala věnovat také choreografii (Cumbia, Simple symphony for three, Fuga, Zinin, Ciacona, Záměna, Triang, We are all same yet different), jejíž studium na pražské HAMU ukončila v roce 2009. V Praze spolupracovala s několika tanečními soubory (Pražský komorní balet, Dekkadancers a Bohemia Balet). Pro Divadlo F. X. Šaldy v Liberci vytvořila celovečerní balet Alenka v říši divů (2016).

Od roku 2015 spolupracuje se souborem Dance Company Nanine Linning/Theater Heidelberg, kde v letech 2016–2017 působila jako rehearsal director a asistentka choreografie. V roce 2018 se zúčastnila semifinále mezinárodní choreografické soutěže v Hannoveru se svou choreografií Off – Balance, kterou vytvořila v roce 2017 v Mannheimu. Od roku 2019 působí jako umělecká asistentka choreografa a uměleckého ředitele souboru 420PEOPLE Václava Kuneše. Pro soubor 420PEOPLE vytvořila choreografie INspiraCe, Why things go wrong (duet byl vybrán mezi 20 nejzajímavějších děl evropské platformy Aerowaves: Twenty 2024), HeArt of Noise nebo taneční film Through Glass, který získal hlavní cenu Pick of the fest Award na tanečním filmovém festivalu v Los Angeles.

Honza Malík

Přes dvacet let působí v Čechách jako umělec na volné noze (tanečník, pedagog, příležitostný choreograf, produkční a manažer). V roce 1999 absolvoval Konzervatoř Duncan centre, kde je aktuálně pedagogem a uměleckým koordinátorem (od r. 2007). Je dramaturgem Nu Dance Festivalu v Bratislavě (od r. 2017) a členem odborné komise slovenského Fondu na podporu umění. Vede umělecké uskupení PULSAR (od r. 2016), v rámci kterého realizoval tvorbu choreografa Michala Záhory a spolu s dramaturgyní Terezou Krčálovou připravoval počiny, které inovativně přistupují k situaci na taneční scéně a posilují progresivní vývoj tanečního oboru (např. umělecká setkávání Ulov realitu! 1–6, mezioborová konference Role umělce dnes, roadshow série Choreograf v ringu 1st–9th round i slovenská adaptace Choreograf v ringu via Bratislava 1st – 7th round). Byl u zrodu souboru NANOHACH, který v letech 2004–2016 umělecky vedl. Jako iniciátor mnoha projektů současného tance realizoval desítky představení svých kolegů, tři série debat Mluvme o tanci, taneční program na Festivalu Prague Pride (2011–2022). Je lektorem různých vzdělávacích seminářů pro tanečníky, pedagogy nebo účastníky tanečních přehlídek dětí a mládeže napříč českými regiony. Obdržel ocenění Osobnost roku (Pocty festivalu …příští vlna/next wave…, 2014) a Taneční manažer roku (Česká taneční platforma, 2017).

Tanec Praha z.ú. je partnerem projektu Krenovka. Společnost SUDOP Real na revitalizaci usedlosti získala grant z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP 2014–21.

Foto: Anna Benháková, Vojtěch Brtnický, Annemone Taake 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Národní divadlo se zahalí do smutku

Poslední rozloučení s emeritním sólistou a bývalým šéfem Baletu Národního divadla Vlastimilem Harapesem

Poslední rozloučení s emeritním sólistou a bývalým šéfem Baletu Národního divadla Vlastimilem Harapesem vypraví Národní divadlo v pondělí 27. května 2024 ve 12:00 z jeviště historické budovy.

Divadlo bude pro veřejnost otevřeno od 11:20, aby smuteční hosté mohli položit květiny a poklonit se u rakve.

Vlastimil Harapes  –  biografie

“Ve všech jeho rolích se projevovala sugestivní žízeň po životě, hledání nepoznaného, víra v to, že kdesi, v čemsi je něco, za co stojí žít a života oslavovat.“ Petr Weigl, režisér

Emeritní sólista a šéf Baletu Národního divadla Vlastimil Harapes, laureát Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet, nositel titulů zasloužilý a národní umělec i řady dalších ocenění, patří mezi legendy Národního divadla. Třebaže působil v jiných uměleckých žánrech jako herec, zpěvák, moderátor a taneční pedagog, jeho jméno je trvalým synonymem Baletu Národního divadla.

Jako tanečník oplýval pohybovou elegancí, vytříbenou kulturou, muzikalitou projevu i hereckou suverenitou, oslňoval technickou bravurou s klidnou a neokázalou jistotou. Svým tanečním mistrovstvím a charizmatickým jevištním projevem se trvale zapsal do srdcí několika diváckých generací. Díky velké šíři uměleckého záběru a talentu přispěl k popularizaci oboru, nejen za to mu patří velké poděkování.

Narodil se v roce 1946 v Chomutově. Absolvoval Taneční konzervatoř v Praze (1965), od roku 1966 byl členem a od roku 1971 sólistou Baletu Národního divadla. Absolvoval stáž v Choreografickém učilišti A. J. Vaganovové v Petrohradě (1968). Svou pohybovou spontánnost formoval do kultivované jevištní formy zejména bezchybnou gramatikou klasického tanečního tvarosloví.

V letech 1987–1989 byl sólistou a šéfem baletu Laterny magiky. Od roku 1990-2002 působil ve funkci uměleckého šéfa Baletu Národního divadla. Během své více než dvacetileté aktivní činnosti tančil stěžejní mužské role prakticky ve všech titulech repertoáru Národního divadla. Za všechny jmenujme Prince v Labutím jezeřeSpící krasaviciLouskáčkovi Popelce, titulní role v MacbethoviFaustoviFaunově odpoledniSpartakoviHoffmannových povídkách a Odysseovi, Oriona v Sylvii, Alberta v Giselle, Colina v Marné opatrnosti, Basila v Donu Quijotovi, Ivana Careviče v Ptáku Ohnivákovi, Adama ve Stvoření světa nebo Escamilla i dona Josého ve Vášni.

Skutečným milníkem v jeho kariéře bylo ztvárnění rolí Merkucia a poté i Romea v baletu Romeo a Julie (režie Petr Weigl, choreografie Miroslav Kůra) v Národním divadle roku 1971.

Mezinárodní prestižní cena Prix d’Italia 1972, udělená filmovému záznamu inscenace vyzdvihovala vedle objevné dramaturgie, režie, choreografie, také přesvědčivý taneční výkon Vlastimila Harapese. Tento mimořádný ohlas mu otevřel cestu k hostování na mnoha baletních scénách světa.

Byl stálým hostem Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu (Labutí jezeroOrfeusKalevalaDuch růžeSfinx aj.). Hostoval též ve Frankfurtu, ve Skotském královském baletu, v římské Akademii tance i tamní Opeře, v Tokyo City Ballet, dále ve Francii, Belgii, Holandsku, Rakousku, Finsku, Španělsku, Švýcarsku, Řecku, na Kubě, v Austrálii i v dalších zemích.

Jeho umělecký zájem zahrnoval jak balet, tak filmové, později divadelní herectví. Z propojení vysoké baletní stylizace a civilního hereckého projevu si postupně vytvořil svůj osobitý interpretační styl, který se proměňoval podle stylu inscenace a její obsahové výpovědi.

Stal se úspěšným filmovým a divadelním hercem. Ztvárnil hlavní role v takových filmech jako Markéta LazarováDen pro mou láskuPanna a netvorOperace mé dceryWolfgang A. Mozart a Bolero. Vystupoval v divadelních hrách Bouře a Maškaráda a objevil se i v televizních inscenacích Jak vytrhnout velrybě stoličkuJak dostat tatínka do polepšovnyDary hadího králeAnynka a Čert a v řadě dalších pořadů. V letech 1984–1986 zvítězil v televizní divácké soutěži o nejlepšího tanečníka roku, v roce 1985 byl mezi všemi soutěžními obory absolutním vítězem. V Národním divadle se podílel na choreografii a režii baletu Popelka (1994), Labutí jezero (1996), Někdo to rád… (1994) a Mauglí (1996). Je spoluautorem libreta dětského baletu Broučci (1992). Působil jako baletní mistr Baletu ND, Státního divadla v Košicích a jako hostující pedagog na Akademii tance v Římě.

Kromě jiného se stále věnoval práci činoherce (J. Murrell – Poslední léto, J. B. Poquelin-Molière – Škola pro ženy, P. Mérimée – Kočár nejsvětější svátosti, Gustav Skála – Nevidím to černě). V roce 1998 získal čestné členství a čestný řád Ruské akademie uměnovědné a hudební interpretace, v roce 2000 mu Evropská unie umění udělila Evropskou cenu G. Mahlera za baletní výkony. Jeho pracovní poměr v Národním divadle skončil v roce 2009. V roce 2012 získal Cenu Thálie za celoživotní taneční mistrovství. 26. srpna 2016 u příležitosti svých 70. narozenin byl uveden do Síně slávy Národního divadla.

Vlastimil Harapes zemřel 15. května 2024.

„Říká se, že k úspěchu v umění je zapotřebí padesát procent talentu a padesát procent píle. Ale já jsem v průběhu let dospěl k názoru, že by snad stačilo dvacet pět procent talentu, dvacet pět procent píle, ale padesát procent inteligence. Když člověk nemá hlavu, aby věděl, proč co dělá, není schopen vnímat hudbu, přemýšlet o věcech a učit se od zkušenějších; je to jen promarněný čas a úsilí.“

Vlastimil Harapes ve své autobiografii (Vlastimil Harapes, Pluto 1997).

Foto: Lenka Hatašová, Jaromír svoboda

Alice Titzová

pro Taneční magazín

KoresponDance letos poprvé i v Novém Městě na Moravě

Festival současného pohybového umění bude nejen v Praze a ve Žďáře nad Sázavou

Mezinárodní festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu KoresponDance se uskuteční již podvanácté. Hlavní festivalový program se uskuteční tradičně ve městě a na zámku Žďár nad Sázavou, a to od 11. do 14. července 2024. Doplněný bude o jeden festivalový den v pražském PRAKABu a poprvé festival zavítá i do Nového Města na Moravě do prostor Horácké galerie. Největší site-specific festival současného pohybového umění představí umělce a umělkyně z Česka, Francie, Portugalska, Rakouska, Španělska, Slovenska, ale třeba i z Kanady. Tvůrčí gejzír novocirkusové, taneční a pohybové energie zažijí návštěvníci na všech festivalových scénách.

 

Letošní festival pozval umělce a soubory, kteří naplno ukážou interdisciplinaritu své umělecké práce. Letos návštěvníci zažijí nejen divadlo, nový cirkus, tanec, ale třeba i film či vizuální instalace. Festival KoresponDance si zakládá na tom, že je otevřen pro širokou škálu publika. Nehledí na rozdílné generace, zájmy nebo sociální prostředí. Umění si užijí doslova všichni, rodiny s dětmi, generace Z, zralí padesátníci i senioři. Zklamaní ale nebudou ani zkušenější diváci či odborná divadelní a taneční obec. Je zkrátka přístupný všem, kteří jsou otevření kulturním zážitkům a poznání specifických míst, na kterých by návštěvník performační umění primárně nečekal. Například v továrně na kabely.

„Již podruhé jsme se spojili s pražskou kabelovnou PRAKAB a umístila jednotlivé perfomance do industriálního prostředí. Propojení rozdílných prostředí a přidanou hodnotou jednotlivých děl je i to, že se zapojí zaměstnanci PRAKABu. Velmi si vážíme spolupráce, kterou se nám podařilo vytvořit a udržet, přece jen umělci v továrně nejsou k vidění každý den,” přibližuje pražský den ředitelka festivalu Marie Kinsky. Ten se v PRAKABu uskuteční 20. června v odpoledních a večerních hodinách. Program v pražské kabelovně láká na choreografku a performerku Katiu Marii Germain z kanadského Montréalu, francouzské uskupení Alta Gama, které ve své performance řeší vztah k vlastnímu tělu. Na této cestě k sebepoznání bude důležitým nástrojem nejen člověk sám, ale i největší vynález všech dob – kolo. Performeři a choreografové Viktor Černický a Agáta Jarošová připraví pro diváky performance na míru prostorám PRAKABu. Své pohybové umění představí i ti nejmladší – děti zapojené do projektu Škola tančí.

Už o den dříve, 19. června, se festival vůbec poprvé představí v Novém Městě na Moravě, kde organizátoři navázali spolupráci s Horáckou galerii. Odpolední i večerní hodiny si mohou diváci užít společně se slovenskou tvůrkyní, tanečnicí a choreografkou Soňou Ferienčíkovou a švýcarskou umělkyní a akrobatkou Stéphanie NDuhirahe. Obě umělkyně svá díla přizpůsobí specifickému prostoru galerie a jeho geniu loci, obě díla pracují s prostorem zcela odlišně, ale přitom je propojuje jeden společný prvek, a tím je lano. Stéphanie ve své performance Šrámy/La Débattue zkoumá historii daného místa, do kterého se prolíná i její osobní příběh a příběh její rodiny. Soňa Ferienčíková pak ve svém projektu IHOPEIWILL skloubí fyzickou performance, zvukový design a vizuální instalaci.

KoresponDance od svého počátku propojuje umělce z celého světa nejen s Prahou, ale především s regionem Vysočina. Na vybraných projektech pravidelně spolupracuje s místními komunitami, obyvateli Žďáru, ale i celého regionu Vysočina, s mladými lidmi či se školami a dětmi. Rozvoj regionu je jednou z priorit festivalu. Jeho jádro tak neodmyslitelně patří zámku a městu Žďár nad Sázavou. Letos se návštěvníci mohou těšit na mezinárodně oceňované umělce a soubory z celé Evropy.

Prostory zámku a jeho okolí rozžijí přední francouzská tanečnice a choreografka Leïla Ka, slovenský novocirkusový performer Roman Škadra, francouzský multidisciplinární kolektiv Groupe ZUR přiveze podmanivou audiovizuální show. Německý tanečník Tobias M. Draeger připravuje pro Žďár imerzivní projekt kombinující komunitní práci, fotografii, video a hudbu. Krásu nového cirkusu ukáže portugalský tvůrce a performer Joao Paulo Santos, španělský temperament prosákne do ulic Žďáru díky uskupení HURyCAN. Světovou i osobní premiérou bude multidisciplinární inscenace Panta Rhei v režii Martina Říčana, který si přizval ke spolupráci mladé divadelníky, filmaře i tanečníky. V programu nebude chybět tradiční KoresponDance Battle, která se uskuteční ve spolupráci se špičkovým českým tanečníkem, výtvarníkem i hercem, Kristiánem Mensou, známým také pod uměleckým jménem Mr. Kriss.

Vedle workshopů a diskusí umělců s publikem či hudebních show hlavní program dále doplní tradiční dětská představení projektů Škola tančí a Tvořivý tábor pro děti i dospělé.

V posledních letech KoresponDance akcentuje i ekologickou stránku a má za cíl zařadit se mezi “zelené” festivaly. Třídění odpadu v průběhu po celou dobu konání i příprav je samozřejmostí, návštěvníci mohou využít zdarma MHD i speciální svozy v pozdních nočních hodinách. Součástí festivalového merche budou například re-kelímky. „V průběhu posledních let se snažíme držet krok se základními návyky, které vedou k udržitelnosti. Víme, že můžeme omezit dopravu osobními auty, třídit odpad, nepoužíváme plastové nádobí a letos si budou moct návštěvníci zakoupit i re-kelímky za symbolickou cenu. Chceme být ekologickým festivalem, není nám jedno, jak vypadá naše krajina a životní prostředí. Tím prosíme i samotné návštěvníky, aby se s námi do jednotlivých kroků k zelenějšímu festivalu aktivně zapojili a využili k dopravě například MHD, které budou mít po celou dobu zdarma,” dodává Marie Kinsky.

KoresponDance je mezinárodní festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu a největší site-specific festival současného tance v České republice. Každý rok na začátku července otevře KoresponDance dveře zámku Žďár nad Sázavou desítkám umělců a tisícovkám návštěvníků a všem zprostředkuje fantastický zážitek se současným uměním té nejvyšší světové úrovně. Těšit se můžete již na jedenáctý ročník, který opět přivítá nepočítaně umělců z mnoha zemí.

Od roku 2009 je festival na české scéně, od roku 2013 na zámku.
KoresponDance je vůbec prvním outdoorovým festivalem tance v České republice. Formovat se začal v roce 2009 v rámci projektu KoresponDance Europe, který dal příležitost k uměleckému rozvoji více než stovce choreografů z několika zemí. Od roku 2013 je na scéně festival tak, jak ho známe dnes, tedy největší site-specific festival současného tance u nás, zároveň jediný festival současného tance v regionu Vysočina a především festival, který dlouhodobě a naprosto jedinečně pracuje s publikem.

Řada představení je připravována speciálně pro festival a odehrávají se tak ve světové premiéře.
KoresponDance přináší unikátní spojení genia loci barokního zámku se současným uměním, díky koncentraci celého programu do jednoho areálu vytváří opravdovou festivalovou atmosféru, a nejen zastřešuje sérii představení, zcela stírá dělící linii mezi umělci a publikem, kteří se všichni setkávají na centrálním prvním nádvoří, a v neposlední řadě uvádí neopakovatelná site-specific díla, která pozvané skupiny na zámku připravují i tři týdny před zahájením festivalu.

Na festivalu se již během jeho prvních sedmi ročníků objevili umělci z pěti kontinentů a osmnácti zemí.
KoresponDance je výjimečný i programem, který každoročně pečlivě skládá jeho zakladatelka Marie Kinsky se svými spolupracovníky. Žďár nad Sázavou už přivítal hvězdy, jako jsou Dominique Boivin, Paco Decina, Béatrice Massin, Jordi Galí, Joseph Nadj, skupiny Barely Methodical Troupe či Foco alAire producciones a zapsal se do paměti představeními Něžný bagr, Contigo, La Cosa a mnoha dalšími.

Zažijte tanec, zažijte zámek.
Festivalový program zve i na prohlídky expozic a interaktivního multimediálního Muzea nové generace, zároveň často otevírá běžně nepřístupné prostory jako sklep či uzavřená křídla.

KoresponDance se těší podpoře regionálních i mezinárodních institucí.
Festival získal v roce 2017 značku EFFE (Europe for Festivals, Festivals for Europe) a od téhož roku záštitu hejtmana Kraje Vysočina, zároveň je zařazen mezi VIP akce Kraje Vysočina a v roce 2018 získal podporu v rámci projektu Roundabout Europe z programu Kreativní Evropa. V roce 2020 navázal prestižní spolupráci s Českými centry. O rok později byla realizována úvodní část projektu People Power Partnership podporovaného z programu Kreativní Evropa. V roce 2022 festival uvedl několik projektů podporovaných programem meziregionální spolupráce INTERREG EUROPE Rakousko-Česko po úspěšném představení PHOENIX v roce 2019.

Křivka návštěvnosti festivalu je neustále na vzestupu.
V roce 2019 vzrostla o více než 25 %, o rok později byly kapacity vyprodané a nedostačovaly. Právě v roce 2020, i navzdory koronavirové krizi, potvrdil festival svou životaschopnost, když dokázal garantovat konání a přijít s konceptem, který disponoval variantou pro jakýkoliv epidemiologický stav.

Organizátorem festivalu je nezisková organizace Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.

Předprodej vstupenek na festival bude zahájen na přelomu května a června, vstup na pražskou část bude zdarma. Bližší informace o programu i vstupenkách jsou průběžně zveřejňovány na www.korespondance.cz a na sociálních sítích.

TERMÍNY 2024

  1. 6. | Nové Město na Moravě | Horácká galerie
  2. 6. | Praha | PRAKAB

11.–14. 7. | zámek a město Žďár nad Sázavou

WEB| www.korespondance.cz

FACEBOOK| facebook.com/korespondance

INSTAGRAM| instagram.com/korespondance

YOUTUBE| Festival Korespondance

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

 

 

Letošní Cirk-UFF?

Lahůdky ze světa i oslav patnácti let Cirku La Putyka

V podkrkonošském Trutnově se blíží už čtrnáctý ročník novocirkusového festivalu Cirk-UFF. Ten si za dobu své existence získal respekt v Česku i v zahraničí. Třeba v roce 2014 vybíral prestižní časopis The Economist pro svou ročenku jednu událost v každé zemi, kterou v daném roce sledovat. A pro Česko vybral právě Cirk-UFF. A i letošní ročník bude něčím speciální. Přední soubory z Austrálie, Maďarska a Izraele, oslava patnácti let Cirku La Putyka a setkání s CZirkidz, školou pro ty, kteří se chtějí učit od těch nejlepších na světě a stát se „world class“ akrobaty a performery.

Cirk-UFF se soustředí na spolupráci s Austrálií, jejíž novocirkusová scéna se během posledních let dostala na absolutní světovou špičku. I proto otevřeli v Trutnově školu CZirkidz, kde učí právě Australané. Projekt, který přímo navazuje na školu Cirkidz v Adelaide, je otevřen dětem a mládeži od čtyř do devatenácti let, ale po dohodě i starším zájemcům odkudkoli. „Zásadní věcí letošního ročníku bude souvislost právě s naší školou CZirkidz. Naši studenti si založili vlastní soubor s názvem CZirkidz Dance Company a připravují pod australsko-českým režijním vedením představení Heart. Na tom budou moci lidé vidět, co je možno naučit se pod tímto skvělým vedením za jeden semestr. A další zásadní věc, spolu se South Australian Circus Centre připravujeme koprodukčně představení The Veil. Jeho režisérem je Joshua Hoare, umělecký ředitel zmíněného centra, školy Cirkidz Adelaide produkující ty nejlepší akrobaty a zároveň supervizor naší školy CZirkidz. Vystoupí v ní ti nejlepší australští akrobaté a čeští muzikanti a zpěváci,“ nastínil ředitel Cirk-UFFu Libor Kasík.

Slavíme 15 narozeniny Cirku La Putyka

Vedle mnoha dalších programových lahůdek budou na Cirk-UFFu slavit i patnácté výročí dlouhodobého partnera, Cirku La Putyka. „Ano, Putykáři jsou tady vlastně od začátku, proběhlo tu i několik jejich premiér, Uffo bylo vlastně nějakou dobu před otevřením Jatek78 i jakousi jejich domovskou scénou. Takže musíme, ale hlavně chceme jejich výročí oslavit, a to představením La Putyka venku, zdarma pro všechny, a taky show Runners. Navíc nejsou teď ohledně prostoru Jatka78 v lehké situaci, proto bych chtěl vzkázat představitelům města Prahy, ať se k tomuto problému postaví čelem. Je to nejen pro soubor, ale pro celou českou kulturu opravdu důležitá věc,“ řekl Libor Kasík.

Pozvánka od principála

„Všechny bych chtěl srdečně pozvat, bude to zážitek. Navíc cesta k nám se zkracuje, z D11 už je to nějakých 20 kilometrů. Návštěvu Cirk-UFFu doporučuji propojit s výletem do našich krásných hor, podle mě nejkrásnější údolí Krkonoš, tedy Pec pod Sněžkou, je z Trutnova coby kamenem,“ uzavřel Kasík.

Cirk-UFF vypukne ve středu 29. května, potrvá do neděle 2. června, vstupenky jsou k mání online na ZDE

Foto: Miloš Šálek

Hanka Topolovová

pro Taneční magazín