Rozhovor s tanečnicí, populární ze StarDance, VERONIKOU LIŠKOVOU

„Třeba se k soutěžnímu tanci ještě vrátím“

 Tanci se věnuje od pěti let. K tomu v sedmi začala zpívat a toto spojení přivedlo Veroniku Liškovou ke studiu muzikálu na Mezinárodní konzervatoři v Praze. V devatenácti letech se představila jako taneční partnerka youtubera Karla „Kovy“ Kováře v oblíbené TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí. Jejím nejoblíbenějším tancem je rumba, v budoucnu by chtěla mít vlastní taneční kurzy.

Pocházíte z Benešova a v dětském věku jste se věnovala gymnastice, ale velice brzy Vás okouzlil tanec. Kdo Vás k němu přivedl? 

V Benešově jsem se pouze narodila, jinak celý život bydlím v Kačici, ve vesnici nedaleko Kladna. Na Kladně jsem také začala s tancem. Moje sestra začala s tancem jako první a jelikož bylo výhodnější vozit obě děti na jeden koníček, začala jsem také. Sestra u toho dlouho nevydržela, ale u mě byl tanec celý život. Byla jsem velmi akční dítě a chodila týdně asi tak na 6 kroužků. Se vším jsem musela skončit, kvůli tanci, kromě zpěvu, který mi zůstal do teď, a tím se dostáváme k další otázce.“

 V patnácti jste začala studovat na Mezinárodní konzervatoři v Praze a v roce 2019 jste maturovala v oboru muzikál. Proč jste si vybrala tento obor?

Od 7 let zpívám a od 5 let tančím, chtěla jsem tyto dvě věci spojit, takže pro mě byl muzikál tak trochu jasná volba. Druhá volba byl gympl, poblíž našeho bydliště, ale já chtěla přestoupit do pražského tanečního klubu a trochu se osamostatnit od rodičů. Cítila jsem, že musím do Prahy, abych se v životě trochu posunula, a jsem za to rozhodnutí ráda. Konzervatoř dále studuji a příští rok budu absolvovat, také v oboru muzikál.“

Protančila jste se mezi finalisty taneční ligy v latinsko-amerických a standardních tancích. Co to pro Vás znamená?

Nikdy jsem se nedostala do finále na mistrovství republiky. Vždy jsem skončila na 7. místě a skončila tak před branami finále, takže finále na taneční lize bylo pro mě takový ten menší cíl v tancování, kterého jsem dosáhla. Finále mistrovství republiky byl vždycky můj takový další cíl nebo sen a do teď mě mrzí, že jsem si ho nesplnila. Kdo ví? Třeba se k soutěžnímu tancování ještě vrátím a splním si ho.“

V roce 2018 jste tančila jako partnerka herce Jakuba Koudely v tanečním projektu v Mladé Boleslavi Roztančené divadlo aneb Když herci tančí. Co Vám to dalo?

Myslím, že to byla určitě dobrá příprava na StarDance. Předtím jsem učila jen malé děti a učit dospělého člověka, který nikdy moc netancoval je úplně něco jiného. Trošku jsem z Kuby cítila, že mi ze začátku tolik nevěřil v tom, co jsem po něm vyžadovala nebo chtěla. Bylo mi v tu dobu čerstvě 18 let a Kuba byl o dost starší než já, takže jsem to naprosto chápala. Já sama jsem nevěděla, zda to zvládnu, ale nakonec vše dobře dopadlo.“

A o rok později jste se stala taneční partnerkou youtubera Karla „Kovy“ Kováře v jubilejní televizní taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a spolu jste se protančili před finále soutěže. Jednou jste přiznala, že tancování ve StarDance bylo splněním Vašeho snu….

Asi bych neřekla, že to bylo přímo splnění mého snu. Spíš to bylo takové to políčko, které jsem si přála odškrtnout a říct si, že jsem StarDance mohla zažít, vyzkoušet.“

 Do soutěže jste se dostala na základě konkurzu. Šla byste do toho znovu, kdyby přišla nabídka? Jaká to byla pro Vás zkušenost?

Byla to zkušenost, kterou jsem si přála vyzkoušet, nahlédnout za kamery soutěže a poznat nové lidi. Věděla jsem, že to bude náročné, ale nevěděla jsem, že až tak. Zhubla jsem 8 kg, nejedla jsem, nespala. Měla jsem strach. Je to velká zodpovědnost. Netušila jsem, že by ta nabídka mohla přijít takhle brzo už v mých 19 letech. Existuje velké množství lepších tanečníků. Naštěstí jsem dostala za partnera Kovyho, který byl naprosto skvělý, důvěřoval mi na 100 % a podporoval mě, když se něco nedařilo. Snažil se vždy pochopit, jak jsou myšlené choreografie a jak cítím hudbu. Byli jsme na stejné vlně. Věřil v to, co dělám a to mi obrovsky pomohlo. Pokud nabídka znovu přijde, záleželo by, v jaké životní situaci bych se zrovna nacházela. Je to opravdu velice intenzivní soutěž a všechen svůj čas do ní musíte vložit.“

 Jaké tance ráda tančíte?

Celý život jsem měla raději latinsko – americké tance než ty standardní až před pár lety jsem standardním přišla na chuť a oblíbila si je. Můj nejoblíbenější tanec je rumba a z těch standardních tango.“

Uvažujete, že se budete věnovat také lektorské a trenérské práci? Předávat své zkušenosti dál…

Ano, momentálně si dodělávám zkoušky na  trenéra a porotce. Chtěla jsem si otevřít i svoje vlastní kurzy nebo trénovat páry, jelikož mě to moc baví, ale cítím, že na to není ještě ta správná chvíle. Myslím, že se mám stále, kde vzdělávat, abych mohla předávat maximum. Musím se přiznat, že mě ale spíše láká myšlenka pomáhat ženám v tancování z toho psychologického hlediska. Uvidíme, jestli se mi to někdy podaří.

Navíc jsem teď přijatá na další vysokou školu, takže budu studovat dvě školy najednou. Na trénování si teda ještě nechám trochu čas.“

Jak ráda odpočíváte? Je Vám tanec také koníčkem? 

Spíše odpočívám aktivně. Chodím teď na lekce různých tanečních stylů, začala jsem chodit také na box, zpívám. Musím se ale přiznat, že když jsem závodně tancovala, vůbec jsem neodpočívala, a tak jsem ráda, když si občas mohu zalézt do postele, koukat na seriály, číst si nebo trávit čas se svým pejskem a přáteli.“

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Čeští umělci překonávají koronavirovou krizi

Zpívání z balkonu, i Zpívání z vyhořelého balkonu aneb „České Alpy“ 2020

Po letošních koronavirových koncertech „Zpívání z balkónu“ na Bohdalci a „Zpívání z vyhořelého balkónu“ v restauraci Černý kohout přišla zpěvákovi a producentovi Martinovi France nabídka na týdenní návštěvu „Českých Alp“ v Rakousku.  A to právě za zpívání, které pomáhalo v nelehké době lidem. „Napsalo mi vedení hotelu, které poděkovalo za bohulibou a koronavirovou činnost a tito,  jako správní Češi, nabídli pobyt v rakouských Alpách v česko-alpském  hotelu Oberwirt“, uvedl France.

V rychlém sletu a jednání, každý po vlastní ose v „Českých Alpách“ v Nedersmillu, kousek od vyhlášeného lyžařského centra Kaprun, se ve finále potkali hned tři zpěváci: Marcela Březinová, slovenský zpěvák a muzikant Martin Harich a již zmíněný Martin France.

Zprava Marcela Březinová a Martin France

Ale samozřejmě, že to nebylo bez problémů. Třeba slovenský finalista soutěže Superstar 2011 Martin Harich. Ten zpíval tak, jak to má rád. Třeba na ulici ve Švýcarsku. A byl sražen autem. Cesta do Rakouska byla tím pádem  ohrožena. Ale Martin Harich zapracoval. A s oblepeným zadním sklem a částečně vyklepanými dveřmi kufru dorazil!

Martin France

A pak už následovaly jen návštěvy vnitřních útrob rakouských Alp ze všech možných stran, včetně ledovců, kde zima a sníh stále vládne.

Ale jinak si mohli nejen interpreti, ale zkrátka kdokoli  chtěl, hodně užívat, tak za cenu 73,- Eura na místní kartu absolvovali  celotýdenní vstupy zdarma na všechny atrakce, které si člověk umí představit. Zúčastnění mohli navštívit nejen nejvyšší hory v Alpách, včetně ledovce, ale i horské vyhlídky, muzea, skalní soutěsky, horská jezera, lanovky, měděné doly, thermály anebo třeba bazény. Zkrátka, pro každého tu bezpochyby bylo vyžití. Velikou devízou bylo i to, že, byť v hotelu s německým názvem Oberwirt, byl český personál a hlavně český průvodce a majitel tohoto zařízení. Ten se o své hosty staral a doprovázel je, samozřejmě i s patřičným výkladem všude, kde se dalo. Slovenský zpěvák Harich si dokonce v jednom dni se svým kachonistou Matějem odskočil do vedlejšího lázeňského města Zel am See a zahráli zde na ulici pro místní obyvatele a sklidili velké ovace….

Marcela Březinová s vodopádem

Že se interpreti domluvili už po telefonech, že zde v rámci nějakého večera na hotelu zazpívají, bylo téměř samozřejmostí. A vykouzlilo to úsměv na tváři nejen zpěvákům, avšak především ostatním ubytovaným Čech i Slovenska. Navíc i příchozím návštěvníkům.

Martin Harich a jeho polepené auto

Po týdenním pobytu s nezapomenutelnými zážitky, se tak všichni rozjeli do svých domovů v Čechách a na Slovensku a domluvili se, že se opět všichni sejdou a v ještě rozšířenějsí verzi projektu „České Alpy“ v rakouských horách, tentokráte v zimní verzi, na zahájení sezóny a to počátkem listopadu.

Zleva prase a Martin France

Je patrné, že umělci se z koronavirové krize už začínají „oklepávat“ a s podzimem se dá očekávat velký  comeback!

Hodně zdaru!

Alpská pozadí

Foto: Martin Production 

Martin Production

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Senegal 2020/2021

Jóga – tanec – bubnování v kruhu
dva nebo tři týdny pobytu
od 28. 12. 2020 do 20. 1. 2021

CENA OD 600 EU zahrnuje:

  • ubytování a stravu
  • ranní jógu na pláži
  • workshopy afrického tance
  • workshopy bubnování
  • návštěvu mezinárodního festivalu v Abene
  • dílny batikování s vytvořením vlastních výrobků
  • slunění na rozlehlých plážích a koupání v moři
  • výlety na trhy a za krásami africké přírody
  • Cena nezahrnuje letenku, pojištění a případné individuální očkování
  •  v případě Vašeho předběžného zájmu se prosím dotazujte na: monika.rebcova@hamu.cz, +420 776646069
  • Podrobnosti na: http://senegalsky-workshop.webnode.cz

Těším se na vaše dotazy!

 Monika 776646069

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí KAMILOU TOMÁNKOVOU, známou ze StarDance

„Tanec je můj život, práce i zábava. Kdyby ne, už dávno dělám něco jiného“

 „Tanec je můj život, přináší mi dobrou náladu, je to moje práce, ale i zábava…“, říká Kamila Tománková, kterou tanec provází celý život. Tanci podlehli nejen její rodiče, ale i bratr, věnuje se mu také manžel i jejich dvě děti. Třikrát se objevila ve StarDance, což pokládá za nezapomenutelný životní zážitek.


Pocházíte z Brna z taneční rodiny. Váš tatínek Petr Odstrčil, byl nejen výborný tanečník, ale také prezident Českého svazu sportovního tance a s Vaší maminkou Marcelou, založili a dlouho vedli, brněnský taneční klub Impuls a Vy s bratrem Martinem jste v tomto prostředí vyrůstali. Jak vzpomínáte na svá dětská léta?

Vše se u nás v mém dětství točilo právě kolem tance. Hrozně se mi líbilo poslouchat taneční hudbu, chodit s rodiči dívat se na tréninky, na soutěže a na soustředění. Byla tam vždycky hezká a přátelská atmosféra. Maminka šila i oblečení pro tanečníky a já jí pořád jako malá chtěla pomáhat, ale spíš jsem ji asi zdržovala. Probírat se všemi těmi látkami, flitry a kamínky byl pro mě neuvěřitelně zajímavý svět. Prvního tanečního partnera na soutěže jsem měla ve 13 letech, ale byl o 10 let starší a moc jsme si nerozuměli. Přesto jsme spolu tančili zhruba 3 roky. Pak rodiče chtěli, abych tančila  s bráchou, ale nečekaně se musel už v osmnácti letech oženit, protože čekali se svojí tehdejší tanečnicí mimčo. Já pak vystřídala ještě asi 5 tanečních partnerů, než jsem potkala svého muže, se kterým jsme se dali dohromady i tanečně.“

Bylo asi přirozené, že jste se vydala ve šlépějích svých rodičů. 3x jste získala titul vicemistra ČR v 10 tancích a titul mezinárodního mistra Kanady v 10 tancích. V roce 2000 jste se podílela na titulu vicemistrů Evropy v latinských formacích. Jste soutěživý typ?

Tanec pro mě byl, je a doufám, že i bude nedílná součást života. Primárně mi nikdy nešlo o to soutěžit a vyhrávat. Ale to potěšení ze spojení pohybu každé části těla ve spojení s hudbou a s partnerem. No a předávat tu radost a energii na někoho, kdo se na nás dívá nebo si to jen tak užívat se svým partnerem. To člověka hodně obohacuje, je to prožitek, který Vám dává smysl, potěšení, vášeň, štěstí a někdy i únavu a bolest. To k tomu prostě patří a je to neuvěřitelná kombinace toho všeho, bez čeho pak už nemůžete být, prostě to máte tak rádi a chcete to dělat. Že se pak dostaví i úspěchy na soutěži, je dobré motivačně a je to fajn, ale pro to jsem to nikdy nedělala.“

Vystudovala jste trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Olomouci. A jste spolu zakládající členkou taneční studia Kometa Brno, které patří k nejúspěšnějším tanečním školám republiky. Co Vás k tomu vedlo, podílet se na založení tohoto studia?    

Nejdřív tu byl nápad od mého bráchy a táty vybudovat rodinnou firmu, taneční studio. Našli pro to vhodný objekt, který byl z části rozestavěný, a část byla na zbourání. Já byla tehdy na střídačku týden v Mostě s Honzou (mým současným mužem) a týden studovala v Brně VUT. A protože jsme se také tehdy věnovali trénování párů, šli jsme do toho projektu s nimi a pře-sunuli se natrvalo do Brna. Postavili jsme nejprve jeden taneční sál s obytnou částí, kde také všichni stále bydlíme, máme takový velký činžovní dům s byty pro každou rodinu. Nejprve jsme v tanečním studiu jen založili a trénovali taneční klub se soutěžními páry, hlavně juniorskými a dospělými. Pak jsme přistavěli ještě jeden taneční sál a zázemí se šatnami a recepcí, využívané hlavně pro taneční kurzy pro malé děti až po dospělé. Věnujeme se všemu, co se týká tanečního světa od šití tanečních kostýmů, přes vzdělávání trenérů, pořádání tanečních soutěží a akcí až po již zmíněné trénování tanečních párů a tanečních kurzů.“

Ve studiu působíte jako lektorka tanečního kurzu pro nejmenší a latino dance pro ženy. Co Vás na učení nejvíce baví? Jaký je zájem o Vaše kurzy?

Mám na starosti celý chod kurzů tanečního studia. Zahrnuje to výběr a vzdělání lektorů tance, zaměstnávání dalších potřebných pracovních sil a plánování celé taneční sezony, včetně pravidelných vystoupení dětských složek, vytvoření metodiky výuky a kontroly, jestli jsou u nás lidi spokojeni. O to se snažíme nejvíc, být profesionální a přinášet lidem radost a zážitek z tance. Zájem o naše kurzy je velký, často máme plno a za to jsem moc ráda a vděčná, ale nebylo to takto hned od začátku, museli jsme se k tomu dopracovat. Tancování pro nejmenší pak i sama vyučuji a baví mě to moc, děti jsou neuvěřitelný příval energie a mají rády pohyb, poskakování a hraní si na písničky. Je to někdy náročné, ale musím říct, že to dělám ráda, protože moje vlastní děti už z těch dětských let vyrostli, jsou z nich puberťáci. No a Latino Dance pro ženy je bezvadná záležitost, která mi dělá moc radost a často mi i zlepší náladu. Přijde k nám vždycky ten, kdo se chce opravdu tancem potěšit, zpotit se a naučit se to dobře. Postupně se ze všech stane dobrá parta nadšenkyň, je tam skvělá atmosféra a hodně z nich už k nám chodí několik let. A taková práce je pro mě i potěšením.“

Tanec Vás svedl s manželem Janem Tománkem, s nímž jste se seznámila na tanečních soutěžích, kde jste vystupovala jako Kamila Odstrčilová a spolu učíte společenský tanec pro pokročilé. Jak se Vám spolu pracuje?

My se spolu vidíme na tanečním parketě takřka denně při trénování našich soutěžních tanečních párů. Každý tam ale trénuje při soukromých lekcích někoho jiného, tak se zase až tak moc nevnímáme, každý si hledí své práce. Někdy je to náročné v tom, že je to pod tlakem, aby tanečníci pak byli na soutěžích úspěšní, pokud možno nejlepší. Ne každý ale na to má, někdy se jim nechce, protože ta zátěž pro vrcholové tanečníky je velká, někdy nemají motivaci po špatném umístění na soutěži, občas je problém i psychika, rodiče dětských párů potřebují často něco řešit. Takže je to někdy fajn a v pohodě, ale někdy taky ne. Spolu s manželem pak vyučujeme dva taneční kurzy pro dospělé páry a to je příjemné v tom, že tam lidi přijdou s dobrou náladou, proběhne to v dobré náladě a skončí to v dobré náladě. Nikdo žádné výsledky neřeší, tančí se tam jen proto, že si to chtějí všichni užít, zasmát se.“

Tanec Vás provází celý život. Co pro Vás znamená? Jednou jste řekla: „Tanec je můj život, přináší mi dobrou náladu, je to moje práce, ale i zábava…“ Platí to stále?

Ano, kdyby tomu tak nebylo, tak už dělám něco jiného. Někdy toho samozřejmě bylo hodně a chtěla jsem třeba i přestat a najít si jinou práci, ale čím jsem starší, tím mám více zkušeností a uvědomuji si, že to je to, co dělat chci, už vím moc dobře, jak a baví mě to a jsem za to ráda. Nemusím sedět v kanceláři na zadku osm hodin denně, mám hodně pohybu a potkávám na akcích spoustu zajímavých lidí a pořád jsou přede mnou nové výzvy a zkušenosti. Moderuji třeba i taneční soutěže a taneční přenosy v TV a k tomu bych se asi nikdy normálně nedostala. Moje práce je pestrá, věnuji se i designu a šití tanečních šatů. Pro život je hodně důležité mít rád svou práci, pracovat tvrdě, mít pořád své vize, sny a cíle. Vždycky, když jsem se tak bezhlavě plácala životem, v práci, nemělo to pro mě smysl a vlastně jsem se necítila dobře a spokojeně. Pro mě je nejdůležitější zdravá a spokojená rodina a dělat práci, co mě baví, co přináší mě i lidem pro které pracuji nebo s kterými pracuji potěšení a všichni se snažíme nejlépe, jak to jde.“

Třikrát jste tančila v TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí. V první řadě s atletem Tomášem Dvořákem, v páté řadě s hercem Oldřichem Navrátilem a v osmé řadě jste byla partnerkou lyžaře Ondřeje Banka, ale ze zdravotních důvodů jste pak odstoupila. Jak na soutěž vzpomínáte? Co Vám soutěž dala?

StarDance byl pro mě velký zážitek, velká změna v životě, přinesla mi spoustu zkušeností, nových příležitostí a zážitků a nových přátel. Nejvíc byla pro mě první řada, vše bylo nové, nikdo nevěděl, jaké to bude, jestli to jen nějak proběhne nebo to bude úspěšné. Mám ohromnou radost, že StarDance pořád patří k nejúspěšnějším pořadům na ČT. To je pro taneční svět strašně důležité a hodně ho to pozdvihlo a stal se díky tomu populárnější. Před tím pomalu nikdo nevěděl, co je to samba a dnes to už všichni vědí. To je skvělé. A na taneční partnery ve StarDance jsem měla štěstí. Se všemi se mi dobře tančilo, byli to moc fajn lidé, pracovití a příjemní, neměli jsme mezi sebou problémy. Hodně mě mrzelo, že jsem svoje poslední účinkování s Ondrou Bankem musela přerušit, nerada věci vzdávám, potřebuji být spolehlivá a vše dotáhnout do konce. Ale bolesti během tréninků a na zkouškách a přenosech se nedaly vydržet bez léků, prostě to nešlo. Vyhřezla mi ploténka na krční páteři na zkouškách při prvním díle a představa, že se tam budu trápit třeba ještě několik týdnů či měsíců pod práškami, to teda nebylo nic příjemného a zhoršovalo se to. Tak jsem ve třetím díle musela své účinkování přerušit a naštěstí byla k dispozici jiná tanečnice, která zrovna to kolo vypadla, tak mě vlastně jen vystřídala. Ale i přesto je pro mě StarDance nezapomenutelný životní zážitek v tom nejpozitivnějším smyslu slova.“

Jste maminkou dvou dětí – syna Jonáše a dcery Nely. Jak to mají s tancem? Neláká je také taneční parket?  

Naše děti obě tančí. Jonáš už opravdu skvěle, je několikanásobným mistrem ČR v tanečním sportu v kategorii juniorů i mládeže. Nelča tančí také, hlavně pro radost, ale první úspěchy na soutěžích už má také za sebou. Vyrůstali s námi v tomto prostředí a je to pro ně přirozené, baví je to a žijí tím stejně jako my. Nemuseli jsme je do ničeho nutit, sami to chtějí a tanec je pro ně důležitá součást života. Jsme za to rádi, kdyby ale chtěli dělat cokoliv jiného, budeme je v tom podporovat úplně stejně.“

A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?  

Chvíle volna jsou pro mě důležité, trávím je nejraději s rodinou. Vaříme rádi různá jídla, chodíme na procházky, jezdíme na kolo, v zimě lyžujeme a bruslíme, jezdíme na výlety do ZOO a na zámky a hrady, baví nás cestování, ale rádi se spolu díváme i na filmy v klidu domova. Užívám si i chvilky, které mám sama pro sebe, cvičím jógu, čtu si knížky a sbírám nápady na dekorace do domu a na nové taneční a společenské šaty. Ráda si zajdu s přáteli na pivko či víno nebo jen tak pokecat o životě. Užít a prožít každý okamžik svého života, vnímat svět okolo sebe a lidi v něm je to, co je pro mě důležité, to dělám nebo se o to alespoň snažím.“

 Veronika Pechová   

pro TANEČNÍ MAGAZÍN