Kontroverzní proces sloučení dvou velkých organizací

Moravská filharmonie Olomouc ztrácí důvěru v transparentnost procesu sloučení s Moravským divadlem Olomouc

Dne 18.1. 2024 se v olomoucké Redutě uskutečnilo další setkání zaměstnanců Moravské filharmonie Olomouc s náměstkem pro kulturu a školství Magistrátu města Olomouce, panem Viktorem Tichákem. Tentokrát nepřišel sám, neboť hlavním tématem bylo představení tzv. manažera sloučení. Tento manažer by dle důvodové zprávy, kterou Tichák předložil na posledním zasedání zastupitelstva města Olomouce, měl připravit celý kontroverzní proces sloučení či splynutí dvou příspěvkových organizací města – Moravské filharmonie Olomouc a Moravského divadla Olomouc a to po právní, formální a také provozní stránce.

Po krátkém úvodu byl zaměstnancům MFO jakožto manažer sloučení představen pan David Gerneš, současný ředitel MDO, což vzbudilo v plénu nemalé rozčarování.

Jednotícím prvkem nespokojených hlasů zaměstnanců byl možný a vysoce pravděpodobný střet zájmů pana ředitele Gerneše. Dle filharmoniků totiž, jakožto současný ředitel MDO, není už z podstaty věci schopen dostát požadavku rovného přístupu k oběma organizacím v rámci následného procesu slučování a zdaleka nejen to.

Mějme na paměti, že již v březnu tohoto roku by dle důvodové zprávy mělo být vyhlášeno výběrové řízení na ředitele budoucí nové zastřešující organizace, sdružující MFO a MDO. Bude pan ředitel Gerneš aspirovat i na tuto pozici? Jaká bude přesná role, velikost a autonomie a způsob fungování MFO v nové  instituci?

Tyto a další otázky se ozývaly z řad rozmrzelých zaměstnanců, ale bohužel zůstaly bez kontrétních odpovědí. Pan náměstek Tichák s ředitelem Gernešem představili pouze jediné nové stanovisko a sice, že ona tolik skloňovaná analýza bude v dalším procesu pouze inspirací, nikoliv dogmatem pro další kroky. Reálně tedy stále není dán jasný cíl transformace, tím méně jak k němu dospět.

Filharmonici v debatě opakovaně poukázali mimo jiné i na fakt, že nejistota plynoucí z nejasné budoucnosti se musí časem zákonitě projevit nejen na rozsahu nabízených kulturních služeb, ale hlavně na jejich kvalitě, neboť už v současné době se začíná projevovat tendence odlivu špičkových hráčů do těles s předvídatelnější budoucností.

Výsledkem debaty bylo zklamání a rozhořčení zaměstnanců nad způsobem optimalizace kulturních příspěvkových organizací města. Na základě vyznění celého setkání, ztráty důvěry a jmenování ředitele MDO pana Davida Gerneše do funkce manažera sloučení zaměstnanci MFO deklarují několik následných kroků.

Jedná se o zaslání otevřeného dopisu primátorovi města Olomouce panu Miroslavu Žbánkovi (text otevřeného dopisu přiložen k tiskové zprávě).

Abonentní koncert filharmonie oděné v protestních tričkách „My jsme MFO“, kterými zaměstnanci vyjadřují zásadní nesouhlas se způsobem řešení financování a budoucího fungování MFO.

Spuštění facebookového profilu „My jsme MFO“, který bude přinášet aktuální informace ohledně vývoje slučování organizací a napomůže veřejné debatě, která se díky nedostatku informací nikterak neodehrála.

Zorganizování speciálního vystoupení pro sympatizanty a podporovatele MFO. Výtěžek z této akce pak má být předán jako symbolická pomoc statutárnímu městu Olomouc, při řešení tíživé situace financování zřizované kultury.

Jakub Látal

pro Taneční magazín

První foto z inscenace Istanbulská úmluva

A studion Rubín uvedlo dokumentární inscenaci režisérky Barbary Herz

V České republice stále platí, že muži zaujímají většinu rozhodujících funkcí. Jaké jsou ale sdílené představy o tom, jací muži jsou nebo mají být? A jak tento fakt i otázka souvisí s mezinárodním dokumentem, který téměř nikdo nečetl, ale všichni na něj mají názor? A proč je Česká republika jednou z posledních pěti zemí v EU, která tento dokument zatím neratifikovala? Na tyto otázky hledá v nejnovější inscenaci pražského A studia Rubín a neziskové organizace Otevřená společnost odpovědi režisérka Barbara Herz. V dokumentární sondě do osobních strachů a nerovností, které tak snadno ústí v násilí, se představí Petr Jeništa, Lucie Syrová a Dan Kranich. 

Foto: Patrik Borecký
Pavla Umlaufová
pro Taneční magazín

Pomáhej tancem!

Tanec, hudba a dobročinnost se spojují

Připojte se k nám na nezapomenutelný večer plný zouku, salsy a bachaty v Zámecké kavárně v Pardubicích. Tato jedinečná akce, „Pomáhej tancem“, není jen o tanci a zábavě; zároveň nabízí příležitost změnit životy dalších lidí. Výtěžek z akce podpoří misi „Nový domov – Místo naděje“ organizace Splněné dětské přání, která pomáhá rodinám s handicapovanými dětmi, ale i zdravým jedincům hledajícím úlevu od osobních starostí a úzkostí​​.

Večer zahájí zoukový workshop s Evou Stillerovou, uznávanou lektorkou, která zaručuje zábavu a uvolnění bez ohledu na taneční zkušenosti. Následovat bude taneční párty se salsou a bachatou. Speciálním host, Kristy Jana, ambassadorka organizace Splněné dětské přání, se postará o moderování a atmosféru večera​​​​.

Program zahrnuje také speciální vystoupení Karolínky Dejové a její dlouholeté taneční partnerky a kamarádky Elišky Jeřábkové. Tyto talentované dívky spolu táhnou za jeden provaz již mnoho let a jejich propojení nezanechá nikoho lhostejným. Kája je mladá dívka, která čelí každodenním výzvám kvůli svému zdravotnímu omezení – svalové hypotonii a dystrofii. V tanci našla jak formu rehabilitace, tak i zdroj síly a radosti. Po dlouhých letech snění se jí právě díky organizaci Splněné dětské přání splnilo dětské přání, když si zatančila u Eiffelovy věže v Paříži. Její příběh byl velkou inspirací pro mnoho lidí. Eliška navíc předvede svůj um i v břišním tanci, kterému se profesionálně věnuje.

„Pomáhej tancem“ se koná v pátek 26. ledna od 18:30 v Zámecké kavárně v Pardubicích. Vstupenky jsou k dispozici v den konání akce na místě za finanční dar 300 Kč pro kombinovaný vstup na workshop a párty nebo za finanční dar 200 Kč pouze na párty​​.

Nemůžete-li se zúčastnit a přesto chcete misi podpořit věc, můžete přispět na účet 444555066 / 0100 s variabilním symbolem 26012400. Vaše podpora a šíření informací o akci „Pomáhej tancem“ výrazně pomůže​​. Přijďte tančit, bavit se a pomáhat.

Záměrem mise „Nový domov – Místo naděje“ je vytvořit bezpečný prostor, kde naleznout přijetí a podporu, jak děti a lidé se zdravotním znevýhodněním, tak i zájemci o seberozvojové aktivity. Smyslem je vytvořit unikátní centrum, kde se mohou tyto skupiny potkávat, rozvíjet a navzájem se od sebe učit. “Pro nás je normální být odlišní. Každý člověk má nějaké kvality a zároveň slabiny. Inspirujeme druhé a ukazujeme jim, že je možné žít bez nálepek a škatulkování,” říká Kristy Jana z rodinné organizace Splněné dětské přání a dodává: “Vlivem rodiny, studijních let nebo blízkých osob si můžeme vytvářet různé domněnky, přesvědčení a limity, ať už o světě handicapovaných či zdravých lidí. Náš přístup a vnímání světa napomáhá k překonávání strachů a bariér, aby byla mezilidská komunikace a vztahy mezi oběma komunitami jednodušší.”

Kristy Jana

pro Taneční magazín

SCRAP

Vernisáž Galerie NoD: Ester Parasková

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž výstavy SCRAP výrazné české umělkyně nastupující generace, malířky a kreslířky Ester Paraskové, která proběhne ve středu 24. 1. 2024 od 19:00 v Galerii NoD:

 

Galerie NoD

Ester Parasková
SCRAP

Kurátor: Pavel Kubesa
24. 1. 2024, 19:00
Výstava potrvá do 25. 2. 2024

Výstava SCRAP Ester Paraskové představuje její nejnovější práce, které se vyznačují prvky sériovosti, repetitivností motivů, v jistém smyslu doslova „mechanickou reprodukcí téhož“. Aktuální výstavní projekt zachycuje její autorskou tvorbu v okamžiku signifikantní proměny: Ester se od kritiky institucí, jakými jsou škola či rodina, formulované z hloubky osobní prožité perspektivy, přes politickou satiru přesouvá k záměrně „tematicky bezobsažné“ formální hře s atributy „machismu“ v prostoru západní civilizace. Současně se ale ve své imaginaci nechává inspirovat aspekty westernové estetiky či principy dějin západního umění.

V plátnech rozšířená kresba s prvky spontaneity či automatismu, ale i vědomě naučených vizuálních zkratek, tak diváka konfrontuje s různými prvoplánovými symboly, fabuluje spletité a nejednoznačné narativy a vytváří řadu kognitivních pastí. Nejnovější série se obrací k problematice a tématu boje, konfliktu, machismu, v oblasti jejího zájmu stojí také komplexita industrialních strojů. Ester Parásková zde deformuje jednoduchou a prvoplánovou symboliku, gestickou a syrovou malbu doplňuje osobitou rebelující lyrikou. Proces své tvorby připodobňuje „performativnímu obdělávání kusu špinavého ubrusu“.

Ester Parasková (* 1993) je vycházející českou umělkyní, v jejímž centru zájmu stojí tvorba na pomezí malby a kresby. Její práce na první pohled zaujme svým nekonvenčním, stále se vyvíjejícím se dynamickým stylem malířské exprese a figurativní zkratky. Mimo techniky kresby a inklinace k olejomalbě, základními formálními aspekty jejího autorského rukopisu je balancování na hranici hmoty, tíhy a lehkosti, současně ji zajímá určitý princip nedbalosti v přísném kontrastu s precizností. Ester Paraskovou zajímá hra na hranicích „vysokého a nízkého“, rozvíjí tenzi na úrovních jako „špína“ vs elegance, křehkost vs. drsnost. Její vizualita upomínající na „dětskou kresbu“, „automatické psaní“ či fragmenty komiksové figurace nese v plátnech současně i silný narativní potenciál. Obrazy Ester Paráskové tak podávají výpověď o světě, v němž žijeme, o vnitřních krajinách našich životů či paměti, jež ztrácíme a znovu nalézáme.

 

NoD, Taneční magazín