Měsíc: Říjen 2011

Netradiční, ale stále irská tradice

„Cítil jsem se jako farmář, chtěl jsem skončit s tancem“, říká Colin, tvůrce nového tanečního stylu.

 

 

 

 

Řekněme, že se celý svůj život věnujete  taneční tradici, té, o které většina světa nic neví.  Pak se z této  tradice  stane hit ve  velkém stylu: je tu show, jste jednou  z hvězd, a nyní o tom celý svět ví. Jedinečná tradice.  A vy. Ale jste umělec, jak pokračovat ve své  kariéře   po tomto komerčním megahitu? Opustíte hit? Spojíte ho s něčím jiným?

Colin Dunne

Představení „OUT OF TIME“ má premiéru v New Yorku v Baryshnikově uměleckém  centru, v koprodukci s irským  uměleckým  centrem. Jeho tvůrce a interpret je irský tanečník  Colin Dunne. Možná jste o něm slyšeli, vedl skupinu „Riverdance“ s Jean Butler, 1995 – 1998.

 

„Out of Time“  nemá nic společného s  „Riverdance.“ Ale oklikou vděčí za svou existenci Dunnovi a Butler. Jejich show „Tanec na nebezpečné půdě“ obdržela silnou kritiku v New Yorku  v roce 2000.

 

„Bylo to poprvé, co jsem  opravdu neuspěl v  tanci“, prohlásil Colin  Dunne, 43, ze svého domova v Limericku. Muž, který vyhrál svůj první světový šampionát ve stepu, když mu bylo 9 let,  strávil 18 měsíců po porážce tím, že se skrýval   v New Yorku, navštěvolal  různé hodiny  tance (polovina z nich byly hodiny   baletu).  „Cítil jsem se jako farmář“, říká dnes Colin se smíchem.  „Přemýšlel jsem, co dělat sám se sebou.  Nevěděl jsem, jestli pro mě třeba tanec už neskončil.“

Později také příležitostně učil v Limericku (Irsko) na univerzitě tradiční tanec. Začal konverzovat s Marií Nunan, ředitelkou školy současného tance. „Hovořili jsem o mé frustraci, coby umělce, proč  došlo k neuspokojivému výkonu. Když jsem o tom přemýšlel, zjistil jsem, že show v New Yorku nemusela být dobrá podívaná.“

„Cítil jsem, že je tu prostor pro mě objevovat současný  tanec“, říká Dunne.

Dunne nakonec studoval u takových vlivných choreografů, jako jsou Jošiko Cuma a Yvone Rainer, a posunul sám sebe sebe mimo irské tradice.

„Yoshiko byla zvědává, proč to dělám, říká Dunne.  „Proč se chcete stát současným tanečníkem, když umíte tak brilantně  tančit? ptala se.  „Nevěděl jsem“, říká Dunne.

„Yoshiko mě povzbudila, abych se podíval na všechny možnosti světa, ze kterého pocházím“, pokračuje Dunne.  Yoshiko tvrdila, „Nemusíte nic ničit, přidávat  a možná výsledek bude více současný.“

„V konkurenčním prostředí, kde trénujete, by  horní část těla neměla reagovat vůbec,“ říká Siobhan Burke, redaktorka časopisu Taneční magazín a bývalý člen „Riverdance“, předpokládejme,  že tato pravidla  tvoří více než tradice.

Siobhan Burke nemohla  jmenovat žádné jiné irské tanečníky s tak výrazně volným  pohybem   kloubů. (I několik hodin po mezikontinentálním letu, jen při naznačení pohybu  byl Dunne ve zkušebně v centru Baryshnikov oslnivý.) Dále řekla, že byl jediným umělcem, který  úspěšně vnesl step do  moderního tance, proto tento  styl   zamířil raketově z neznáma ke slávě.

 

„Irští tanečníci mají velmi zajímavý vztah k tanci, když se podíváte do historie“, říká Jean Butler.  „Pracovat s tradiční uměleckou formou  znamená, že pohyby  se do jisté míry dědí.  A my jsme strávili náš život děláním něčeho, co lidé ignorují, nebo si z toho dělají legraci.

„Jean a Colin jsou jako lidový hrdinové“ v Irsku, řekla Laurie Uprichard, ředitelka  Dublin Dance Festival 2007 – 2011, která představila  „Out of Time“.  „Vynaložili veškeré své umění a vystoupili  před  2000 až 5000 lidí. Lidé objevili formu  tance, která nebyla do té doby  oceněna diváky.

 
Colin Dunne našel svůj prostor, kterého se dožadoval.

 
„Co je to zač – irské tance, je to tradiční tanec  nebo ne?  Nejsem obtěžkán tradicí. Jen z ní čerpám.  Tradiční tanec je takové zavazadlo, ale můžu tuhle tíhu  sbalit  a letět…  “

Autor:  CLAUDIA LA ROCCO

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Beyoncé obviněna z plagiátorství

Beyoncé není ta nejhorší plagiátorka, zpívá a tančí velmi dobře, a má dobrý vkus!

Několik  tanečních pohybů v novém videoklipu Beyoncé k její písni „Countdown“ nese  nápadnou podobnost s prací  belgické choreografky Anne Teresy De Keersmaeker. Anne řekla v rozhlasu  v Antverpách, že Beyoncé ukradla její myšlenky.

„Nejsem blázen, ale je to plagiát, to je krádež!“ řekla Anne De Keersmaeker při rozhovoru ve  Studiu Brussel.

Anne De Keersmaeker uvedla, že zpěvačka si půjčila  choreografii ze dvou jejích děl, „Achterland“ z roku 1990 a „Rosas danst Rosas“ z roku 1983. Tanečníci ve videu Beyoncé nejen sdílejí některé taneční kreace s „Rosas danst Rosas“, ale i kostýmy, soubor a dokonce i některé konkrétní záběry připomínají tanec Thierry de Mey, řekla. „Beyoncé si také bere pohyby z díla  „Achterland,“ řekla Anne, „ale v méně explicitní formě. Je to trochu hrubé,“ řekla. „Co je  ještě hrubější, že se ani nepokouší to  skrývat.“

V reakci na připomínky paní De Keersmaeker  Beyoncé prohlásila: „Je jasné, že balet  „Rosas danst Rosas “ byl jedním  z mnoha insiprací pro  moje video.  Byla to inspirace,  která přivedla  skladbu k životu.“
„Také vzdávám hold filmu “ Funny Face “ s legendární Audrey Hepburn,“ pokračovala  Beyoncé. „Mou největší inspirací byly 60., 70. léta, Brigitte Bardot, Andy Warhol, Twiggy a Diana Ross.“ dodala.  „Vždycky jsem byl fascinována tím, jak současné umění využívá různé prvky a odkazy pro  tvorbu něčeho  jedinečného.“

 

 

Spolurežisérka videa, Adria Petty, řekla  nedávno pro MTV News, že ukázala  Beyoncé záznam současného tance v Evropě, aby  mohla přijít  s  novými nápady.

„Přinesla jsem Beyoncé několik skladeb a vybrali jsme společně“,  řekla slečna Petty. „Většina z nich byly německé moderní tance, věřte tomu nebo ne.“

Beyoncé byla obviněna z  kopírování  tanečních  pohybů na začátku tohoto roku, poté, co některé z choreografií pro její představení   „Run the World,“ na Billboard Music Awards v květnu   vypadaly, že je převzala  z tance Lorell Cuccarini. Beyoncé později připustila, že Cuccarini ji inspirovala.


V dopise zveřejněném  na webové stránce Studia Brussel Anne  De Keersmaeker, která  byla vlivnou sílou  v současném tanci tři desítky let, napsala: „Beyoncé není ta nejhorší plagiátorka, zpívá a tančí velmi dobře, a má dobrý  vkus!“

„Na druhé straně, jsou zde protokoly a následky takové činnosti, já si nedovedu představit, že ona a její tým  si toho nejsou  vědomi.“
Anne dále dodala, že kopírování  choreografie okradá  původní sílu díla  při využití  tance pro  pop music video. „V roce 1980 bylo moje dílo vnímáno  jako prohlášení  dívčí síly. Byla jsem často tázána, zda  jsem  feministka. Teď vidím, že Beyoncé tento  tanec považuje za příjemný, ale nevidím v tom nic víc. Jen  lákavou zábavu  konzumním způsobem.“

James C. McKinley JR

 

 

 

Danza Contemporanea de Cuba nominovaná na Olivierovu cenu 2011

Nejlepší mambo na světě

Taneční soubor Danza Contemporanea de Cuba byl nominován na Olivierovu cenu 2011 za nejlepší  ‘Mambo 3 XXI’ kubánského  choreografa George Cespedese.

 

 

‘Mambo 3 XXI’ je součástí  programu, se kterým Danza Contemporanea de Cuba byla poprvé na turné po Velké Británii.  Je to  mix současného tance spojeného s afro-karibským a španělským stylem.

 

 

Cena Laurence Oliviera, nebo jednoduše Olivierova cena se dává každý rok souborům v Londýnských divadlech za excelentní profesionální výkony.

 

Taneční magazín

 

Přehlídka těl a exotiky

Danza Contemporánea de Cuba vystupuje v divadle Joyce, Chelsea

 

 

 

Jenny Nocedo a Yosmell Calderón ve hře  Eduarda Rivera   “Sulkary,” Joyce Theater.

Danza Contemporánea de Cuba vystupuje  v divadle Joyce, Chelsea

Když je identita taneční divadelní společnosti založena na národnostní a etnické menšině, pasti, ve kterých se choreografové ocitnou, jsou strmé a hluboké. S tímto  problémem se v současné době potýká DANZA CONTEMPORANEA na Kubě, Joyce Theater, balet Hispanico, Dance Brazil.

Kulturní dědictví je hlavní pro tyto soubory. Převládají folklórní  a historické příběhy. Hudba dodává správný rytmus a nádech exotiky a sexuality visí ve vzduchu. A často také pocit snadno dosažené svornosti způsobuje, že se diváci cítí dobře. Zatímco tanečníci jsou skvělí, choreografie zřídkakdy.

Danza Contemporanea, která vznikla v roce 1959 a objevuje se v New Yorku poprvé na festivalu !Sí Cuba!, je založená na kouzlu tanečníků a směsi exotiky a sexuality.

Divadelní hra „Sulkary“, která  byla vytvořena v roce 1971, je naplněna divokou kubánskou hudbou Yoruba, nápaditou a odvážnou, pohyby tanečníků čerpají z afro-kubánské taneční tradice. „Sulkary“ má jistou choreografickou a atmosférickou integritu.

Ale hra Horizonte, nové dílo Pedra Ruize se španělskou příchutí, ukazuje pouze 16 tanečníků v nekonečném proudu jednoduchých choreografií,  přerušovaných  atletickými duety. Baletní, nejasně latinsko-americky laděný kus by nebyl tak špatný, kdyby byl o polovinu kratší. Ale zdá se asi pětkrát, že je konec, a pak se show rozjede znovu a znovu. Když konečně skončí, je divák udolán.

Julieta Cervantes, New York