KD Mlejn » BA-TO-CU hudba a tanec západní Afriky
BA-TO-CU hudba a tanec západní Afriky. BA-TO-CU dokázala spojit rytmus, tanec a barvy v jednu radostnou oslavu života. Tato hudební a taneční skupina, založená Mgr. Monikou Rebcovou v roce 2000, se inspiruje hudbou a tancem západní Afriky.
mlejn.cz
15.září proběhla tisková konference k ročníku StarDance. Ani v době coronavirové se tento projekt naštěstí nezastavil a opět přinese radost každou podzimní sobotu do našich domácností.
V sobotu 16. října se představí originální taneční výkony, nekompromisní verdikty poroty i neotřelé moderátorské vstupy. Je to úplně poprvé, co se o titul královny či krále tanečního parketu uchází duchovní, tenistka nebo krasobruslař!!!
Životní jubileum oslaví Jiří Suchý a StarDance nemůže toto opomenout! Také si můžete připomenout milovaný charleston a Centrum Paraple bude opět s námi!
Celkově vzato- zorganizovat projekt, který je založený na tanci a zpěvu, bylo v době pandemie, kdy zpěv a tanec byl doslova zakázaný, celkem nadlidský úkol. Ale podařilo se. Bezpečnostní opatření jsou podmínkou, nikoho nevyjímaje, ale život jde dál i v pandemii, a tak je to správné.
Generální ředitel České televize Petr Dvořák říká: „Všechna bezpečnostní opatření jsme bedlivě sledovali, učili jsme se snažili jsme se najít cestu pro naše letošní vysílání. Takovou cestu, aby pořad zůstal pro diváky atraktivní a stanul opět na špici tuzemské zábavní tvorby.„
Marek Zelinka, hlavní choreograf (vystřídal Jana Onderu), se postará o neotřelé taneční prvky. On sám se bál, zda ho Česká televize nebude chtít zbavit jeho jedinečného vzezření, tj. typický knír a vlasy, ale k tomu nedošlo. Dnes už lidé vyžadují a souhlasí s určitými prvky, které nejsou konvenční, takže Markovi se ulevilo.
Marek říká: StarDance mi dává prostor tvořit, s pestrou a zábavnou partou lidí. Učím se rychlé koordinaci a komunikaci. Ale – bere mi vlasy! Zjišťuji, kolik je za přípravou jednoho ročníku tvrdé práce! Ale ten občasný stres je pro dobro věci a těch pár vlasů (děda Vševěda? ptá se Taneční magazín) určitě obětuji.“
Obrovským lákadlem jsou „princ“ Pavel Trávníček, tenistka Andrea Sestini Hlaváčková, mistr Evropy v krasobruslení Tomáš Verner a farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká. Nemůžete si toto, milí čtenáři, nechat ujít!!!! To je, pane, souboj!
O porotě a moderátorech jsme čtenáře Tanečního magazínu již informovali v rozhovoru s Markem Dědíkem a ten je bezpochyby stálicí StarDance a také velice milým a usměvavým člověkem.
Marek Eben říká: „StarDance je pro mě největší stres roku, ale taky největší dobrodružství. Je to takový koktejl hrůzy a vzrušení, diváci se jen s něčím hned tak nespokojí a já mám noční můry, jestli mě ještě vůbec něco nového napadne , jestli to lidi bude bavit…. Ale vždycky se těším! Když mě lidé zastavují na ulici a ptají se, co bude, mám radost.“
A oblíbená Tereza Kostková dodává: „Žasnu, je to už patnáct let, co jsem znělku StarDance slyšela poprvé, to je pěkný kus života! Jedinečnost každé řady Vás opravdu může vždycky nějak zaskočit….“
Nyní představujeme účastníky nové řady StraDance a postupně přineseme rozhovory či videa, pište nám svá přání, co byste chtěli vědět a slyšet a my je zkusíme zrealizovat!
Těší se na Vás všechny páry:
Simona Babčáková a Martin Prágr
Adriana Mašková a Jan Cina
Tereza Černochová a Dominik Vodička
Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík
Tereza Prucková a Zdeněk Godla
Lenka Nora Návorková a Mirai Navrátil
Andrea Sestini Hlaváčková a Michal Necpál
Marika Šoposká a Robin Ondráček
Veronika Lálová a Pavel Trávníček
Kristýna Coufalová a Tomáš Verner
Richard Genzer navždy nakažlivý smíchem a nikdy jinak
všichni účastníci se ukázněně fotí. Richard Genzer: „Já budu na fotce v příloze“ (nevešel se do záběru…)
Olga Špátová & Jan Malíř natočili pro Dášu Zázvůrkovou poetický videoklip k písničce Jazzovej anděl
Dášu Zázvůrkovou pojí přátelství s Olgou Špátovou a Janem Malířem už léta. “S Olinkou jsem se seznámila při práci na dokumentu o Dobře placené procházce, kterou jsme natáčeli v roce 2007 a s Honzou jsme se potkali v roce 2008, kdy Miloš Forman natáčel film Dobře placená procházka. Honza byl hlavním kameramanem a já hrála roli Vanilky,” vzpomíná zpěvačka Dáša Zázvůrková.
Spolupráce s Olgou Špátovou a Janem Malířem byla pro Dášu splněným snem. Olgu oslovila dokonce už před 5 lety, věděla totiž, že nikdo jiný by příběh Jazzového anděla neuchopil tak citlivě a pravdivě, jako ona. O Janu Malíři Dáša mluví jako o muži, který je přímý, pevný ve svých postojích a názorech, profesionál, citlivý a laskavý člověk se smyslem pro humor. “Souznění, respekt, napojení se na sebe, naprostá koncentrace a laskavost Olinky ale i Honzy Malíře mi dali takovou důvěru, že bych nejradši s nimi točila celovečerní film a ne “jen” třídenní klip. Jsme přátelé, máme společná témata a baví nás spolu tvořit. A jsem moc ráda, že se naše cesty spojily v téhle písni, když už jsem byla připravená a dostatečně vyzrálá,” raduje se Dáša.
“S Dášou nás spojuje mnohaleté přání vytvořit příběh o tom, co všechno může člověk obětovat a také ztrácet pro opravdovou lásku. Dáša je autorkou hudby a textu Jazzového anděla, je její osobní zpovědí. Cením si, jak je v její interpretaci pravdivá. Jsem moc ráda, že jsme se s Dášou plné sil vydaly na hrbolatou cestu s žebřinovým vozíkem, a v duchu si stále připomínaly Vrchlického verš Za trochu lásky šel bych světa kraj,” doplňuje Olga Špátová.
Písničku Jazzovej anděl Dáša napsala s vědomím, že nic není věčné a přesto něco je navždy. Že by se měl člověk radovat z přítomného okamžiku a umět přijmout sám sebe a svůj osud.
Ve videoklipu, který působí spíše jako menší filmový příběh, pozorujeme hlavní hrdinku, jenž jde krajinou s malým žebřiňákem, kde má svoje věci, které s ní souvisí. Veze si svůj osud, svůj domov. Postupně ztrácí všechno, na konci příběhu zůstává jen panenka. “Co je to za symbol, je odpověď na každém z nás. Já to cítím tak, aby člověk nikdy nezůstal sám… pro mě je v životě nejdůležitější láska a moje rodina a v tomhle klipu je to nosné téma, životní výpověď,” vysvětluje Dáša a dodává: “Videoklip se natáčel u Jevan v lesích a bažinách a poslední natáčecí den jsme prožili ve Voticích na Polském vrchu u javora. Tam mi bylo vždycky hezky. Bylo to napůl cesty k mojí babičce Růžence mezi Voticemi a Líštěncem. Takže se mnou lomcovaly vzpomínky a návrat do dětství a přitom jsem skrze Jazzovýho anděla prožívala už úplně jiný příběh. Nějak se mi to vše slilo do jednoho okamžiku a bylo mi krásně a zároveň melancholicky.”
Představení „Růžový samuraj“ choreografky Jany Burkiewiczové čeká první repríza v Praze, v La Fabrice
V pondělí 28. června se do pražské La Fabriky vrací představení „Růžový samuraj / Příběh zuřivého větru“ souboru Burki&com. Taneční gesamtkunstwerk hledající nového hrdinu v režii a choreografii Jany Burkiewiczové se bude hrát před diváky poprvé od úspěšné premiéry v září 2020. V příštím roce pak proběhne jen v několika blocích.
Téma hrdinství je v kontextu posledních měsíců ještě aktuálnější než kdy dříve. A právě na hledání archetypu i konkrétních podob hrdinů stojí představení „Růžový samuraj“ souboru Burki&com, které se s otevřením divadel znovu vrací do La Fabriky. A čeká ho teprve první pražská repríza. V následující sezóně se pak bude hrát – pro svou scénickou i taneční náročnost – vždy v několikadenních blocích, které proběhnou pouze třikrát do roka. Představení, v němž vystoupí sedm performerů, spojuje současný tanec, prvky nového cirkusu, fyzické divadlo, zpěv, hudbu i výtvarné prostředky do jednoho působivého celku.
Autorka Jana Burkiewiczová více jak půl roku zkoumala s pomocí pedagogů a 304 dětí v 11 školách od Prahy po Beskydy pojem hrdinů v současném světě. Jejich příběhy, kresby, slohové práce a další aktivity se staly základem pro „Růžového samuraje“.
„Bylo fascinující pozorovat, jak nám z desítek dětmi jmenovaných a naprosto rozdílných hrdinů pomalu vyrůstá jediný příběh. Příběh, v němž se vracíme k základním principům příběhu a ke každodenním situacím, které všichni prožíváme. Jako by hrdinství nebyl nějaký dar nebo mimořádná schopnost, ale pouhé samozřejmé lpění na základních hodnotách,” vysvětluje autorka Jana Burkiewiczová.
Jana Burkiewiczová zapojila do „Růžového samuraje“ i špičky současného produktového či módního designu. Za kostýmy z recyklovaných materiálů stojí designérka Petra Ptáčková, jejíž oblečení se prodává v Paříži i Los Angeles. Maska pro velké finále s „Růžový samurajem“ vznikla z použitých dětských autosedaček.
Za minimalistickou scénografií, která využívá hry se světlem a zapojení netradičních objektů, stojí jeden z nejvýraznějších designérů současné české scény, Maxim Velčovský.
Výjimečná je také skupina performerů, kdy se v sestavě Burki&com objevují například poprvé dva kmenoví tanečníci švédských Norrdans Hanna Nussbaumer a Viktor Konvalinka, mezi jiným zakladatel Dekkadencers a někdejší sólista baletu Národního divadla. Vedle nich stojí dva talentovaní mladí tanečníci Eduard Adam Orszulik a Michal Toman, první je student pražské HAMU a druhý čerstvý absolvent současného tance na bratislavské Vysoké škole múzických umění.
Za pozornost stojí i trojice hudebníků, kteří jsou součástí živé produkce, písničkář Dominik Zezula (post-hudba, Děti mezi reprákama), bubeník Michal Budinský (Lazer Viking) a operní pěvec Libor Kasík.
Autorem scénické hudby je Jiří Konvalinka (Vložte kočku, Mutanti hledaj východisko), skladatelem árie uznávaný slovenský skladatel Slavo Solovič.
Do příprav se zapojil stran animací i filmový režisér a animátor Tomáš Luňák (Alois Nebel).
Představení uvádí Burki&com za podpory Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy, Prahy 7 a Státního fondu kultury. Koproducent Uffo Trutnov.
