Zuzana Stirská a Fine Gospel Time se vrátí do divadla Semafor
Pouhých 153 cm vysoká zpěvačka Zuzana Stirská, které v Německu a na zaoceánských lodích přezdívali „malá dáma s velkým hlasem“, začínala svoji kariéru v pražském divadle Semafor, kam ji angažoval principál Jiří Suchý. V roce 1999 tam pak společně založili pěvecký soubor Gospel Time, který se časem přejmenoval na Fine Gospel Time. To proto, aby publikum předem pochopilo, že se nejedná o religiózní a příliš vážnou záležitost. Skvělou zprávou je, že již v neděli 16. října 2022 v 19 hodin budou Zuzana Stirská a Fine Gospel Time opět koncertovat právě v Semaforu!
Vzhledem k tomu, že semaforské jeviště není moc velké, vystoupí tam přibližně dvě třetiny více než třicetičlenného souboru. Zkrátka ti zpěváci, kteří budou aktuálně v nejlepší kondici. „Já se tam musím vejít celá,“ zavtipkovala Zuzana Stirská, která bude jako vždy zpívat první hlas a navíc celý večer moderovat. Nutno podotknout, že obojí zvládá na jedničku s hvězdičkou.
Pro publikum, jež usedne do hlediště divadla Semafor, si Zuzana opět připravila písně nejen v čestině, ale také v angličtině. Většina z nich je notoricky známá, například Oh Happy Day nebo I Will Follow Him z filmu Sestra v akci. Šetřit nebude hity ani hudebními styly – zazní gospel, pop, americké country, šanson, blues, jazz a možná i rap…
V tuto chvíli je koncert už téměř vyprodaný. Poslední volné vstupenky si můžete zakoupit na pokladně nebo internetových stránkách divadla Semafor. Pokud se na vás nedostane, případně nebudete moci dorazit z časových důvodů, nezoufejte!
V neděli 18. prosince 2022 od 15 hodin se v podstatně větším Divadle U Hasičů uskuteční tradiční Vánoční Gospel Time Party Zuzany Stirské se svíčkami, svařáčkem a hosty.
KD Mlejn » BA-TO-CU hudba a tanec západní Afriky
BA-TO-CU hudba a tanec západní Afriky. BA-TO-CU dokázala spojit rytmus, tanec a barvy v jednu radostnou oslavu života. Tato hudební a taneční skupina, založená Mgr. Monikou Rebcovou v roce 2000, se inspiruje hudbou a tancem západní Afriky.
mlejn.cz
15.září proběhla tisková konference k ročníku StarDance. Ani v době coronavirové se tento projekt naštěstí nezastavil a opět přinese radost každou podzimní sobotu do našich domácností.
V sobotu 16. října se představí originální taneční výkony, nekompromisní verdikty poroty i neotřelé moderátorské vstupy. Je to úplně poprvé, co se o titul královny či krále tanečního parketu uchází duchovní, tenistka nebo krasobruslař!!!
Životní jubileum oslaví Jiří Suchý a StarDance nemůže toto opomenout! Také si můžete připomenout milovaný charleston a Centrum Paraple bude opět s námi!
Celkově vzato- zorganizovat projekt, který je založený na tanci a zpěvu, bylo v době pandemie, kdy zpěv a tanec byl doslova zakázaný, celkem nadlidský úkol. Ale podařilo se. Bezpečnostní opatření jsou podmínkou, nikoho nevyjímaje, ale život jde dál i v pandemii, a tak je to správné.
Generální ředitel České televize Petr Dvořák říká: „Všechna bezpečnostní opatření jsme bedlivě sledovali, učili jsme se snažili jsme se najít cestu pro naše letošní vysílání. Takovou cestu, aby pořad zůstal pro diváky atraktivní a stanul opět na špici tuzemské zábavní tvorby.„
Marek Zelinka, hlavní choreograf (vystřídal Jana Onderu), se postará o neotřelé taneční prvky. On sám se bál, zda ho Česká televize nebude chtít zbavit jeho jedinečného vzezření, tj. typický knír a vlasy, ale k tomu nedošlo. Dnes už lidé vyžadují a souhlasí s určitými prvky, které nejsou konvenční, takže Markovi se ulevilo.
Marek říká: StarDance mi dává prostor tvořit, s pestrou a zábavnou partou lidí. Učím se rychlé koordinaci a komunikaci. Ale – bere mi vlasy! Zjišťuji, kolik je za přípravou jednoho ročníku tvrdé práce! Ale ten občasný stres je pro dobro věci a těch pár vlasů (děda Vševěda? ptá se Taneční magazín) určitě obětuji.“
Obrovským lákadlem jsou „princ“ Pavel Trávníček, tenistka Andrea Sestini Hlaváčková, mistr Evropy v krasobruslení Tomáš Verner a farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká. Nemůžete si toto, milí čtenáři, nechat ujít!!!! To je, pane, souboj!
O porotě a moderátorech jsme čtenáře Tanečního magazínu již informovali v rozhovoru s Markem Dědíkem a ten je bezpochyby stálicí StarDance a také velice milým a usměvavým člověkem.
Marek Eben říká: „StarDance je pro mě největší stres roku, ale taky největší dobrodružství. Je to takový koktejl hrůzy a vzrušení, diváci se jen s něčím hned tak nespokojí a já mám noční můry, jestli mě ještě vůbec něco nového napadne , jestli to lidi bude bavit…. Ale vždycky se těším! Když mě lidé zastavují na ulici a ptají se, co bude, mám radost.“
A oblíbená Tereza Kostková dodává: „Žasnu, je to už patnáct let, co jsem znělku StarDance slyšela poprvé, to je pěkný kus života! Jedinečnost každé řady Vás opravdu může vždycky nějak zaskočit….“
Nyní představujeme účastníky nové řady StraDance a postupně přineseme rozhovory či videa, pište nám svá přání, co byste chtěli vědět a slyšet a my je zkusíme zrealizovat!
Těší se na Vás všechny páry:
Simona Babčáková a Martin Prágr
Adriana Mašková a Jan Cina
Tereza Černochová a Dominik Vodička
Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík
Tereza Prucková a Zdeněk Godla
Lenka Nora Návorková a Mirai Navrátil
Andrea Sestini Hlaváčková a Michal Necpál
Marika Šoposká a Robin Ondráček
Veronika Lálová a Pavel Trávníček
Kristýna Coufalová a Tomáš Verner
Richard Genzer navždy nakažlivý smíchem a nikdy jinak
všichni účastníci se ukázněně fotí. Richard Genzer: „Já budu na fotce v příloze“ (nevešel se do záběru…)
Olga Špátová & Jan Malíř natočili pro Dášu Zázvůrkovou poetický videoklip k písničce Jazzovej anděl
Dášu Zázvůrkovou pojí přátelství s Olgou Špátovou a Janem Malířem už léta. “S Olinkou jsem se seznámila při práci na dokumentu o Dobře placené procházce, kterou jsme natáčeli v roce 2007 a s Honzou jsme se potkali v roce 2008, kdy Miloš Forman natáčel film Dobře placená procházka. Honza byl hlavním kameramanem a já hrála roli Vanilky,” vzpomíná zpěvačka Dáša Zázvůrková.
Spolupráce s Olgou Špátovou a Janem Malířem byla pro Dášu splněným snem. Olgu oslovila dokonce už před 5 lety, věděla totiž, že nikdo jiný by příběh Jazzového anděla neuchopil tak citlivě a pravdivě, jako ona. O Janu Malíři Dáša mluví jako o muži, který je přímý, pevný ve svých postojích a názorech, profesionál, citlivý a laskavý člověk se smyslem pro humor. “Souznění, respekt, napojení se na sebe, naprostá koncentrace a laskavost Olinky ale i Honzy Malíře mi dali takovou důvěru, že bych nejradši s nimi točila celovečerní film a ne “jen” třídenní klip. Jsme přátelé, máme společná témata a baví nás spolu tvořit. A jsem moc ráda, že se naše cesty spojily v téhle písni, když už jsem byla připravená a dostatečně vyzrálá,” raduje se Dáša.
“S Dášou nás spojuje mnohaleté přání vytvořit příběh o tom, co všechno může člověk obětovat a také ztrácet pro opravdovou lásku. Dáša je autorkou hudby a textu Jazzového anděla, je její osobní zpovědí. Cením si, jak je v její interpretaci pravdivá. Jsem moc ráda, že jsme se s Dášou plné sil vydaly na hrbolatou cestu s žebřinovým vozíkem, a v duchu si stále připomínaly Vrchlického verš Za trochu lásky šel bych světa kraj,” doplňuje Olga Špátová.
Písničku Jazzovej anděl Dáša napsala s vědomím, že nic není věčné a přesto něco je navždy. Že by se měl člověk radovat z přítomného okamžiku a umět přijmout sám sebe a svůj osud.
Ve videoklipu, který působí spíše jako menší filmový příběh, pozorujeme hlavní hrdinku, jenž jde krajinou s malým žebřiňákem, kde má svoje věci, které s ní souvisí. Veze si svůj osud, svůj domov. Postupně ztrácí všechno, na konci příběhu zůstává jen panenka. “Co je to za symbol, je odpověď na každém z nás. Já to cítím tak, aby člověk nikdy nezůstal sám… pro mě je v životě nejdůležitější láska a moje rodina a v tomhle klipu je to nosné téma, životní výpověď,” vysvětluje Dáša a dodává: “Videoklip se natáčel u Jevan v lesích a bažinách a poslední natáčecí den jsme prožili ve Voticích na Polském vrchu u javora. Tam mi bylo vždycky hezky. Bylo to napůl cesty k mojí babičce Růžence mezi Voticemi a Líštěncem. Takže se mnou lomcovaly vzpomínky a návrat do dětství a přitom jsem skrze Jazzovýho anděla prožívala už úplně jiný příběh. Nějak se mi to vše slilo do jednoho okamžiku a bylo mi krásně a zároveň melancholicky.”
