Štítek: Tanec Praha

Šaolin či kaolín?

Premiéry „Faun“ a „Nomád“ završily na festivalu „Tanec Praha 2017“ velmi úspěšnou spolupráci souborů EASTMAN a 420PEOPLE. A opět jsme s nadšením obdivovali mistrovství choreografického mága Sidi Larbiho Cherkaouie, tentokrát za výrazného přispění Václava Kuneše.

 

Další z velkých událostí letošního festivalu „Tanec Praha“ se odehrála na scéně Jatka78 v Praze v neděli 4. června. Bylo to již mé druhé setkání s famózním vlámským choreografem, tanečníkem, muzikantem a výtvarníkem Sidi Larbi Cherkaouiem během dvou nedělí. Vlastně třetí, během nedělí tří! Jelikož Sidi Larbiho i tohoto představení se bezprostředně dotýkal rozhovor s vůdčí osobností souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem, který jsem připravoval o týden dříve – rovněž v neděli!

Večer v industriálních prostorách Jatek78 byl dvojitým představením. Na rozdíl od kvalitního tištěného programu, kde bylo opačné pořadí, nás jako první uvítala Larbiho choreografie „Faun“. Představila se v něm kmenová sólistka Larbiho souboru EASTMAN Nicola Leahey a Václav Kuneš ze 420PEOPLE.

Sidi Larbi Cherkaoui a Václav Kuneš připravují inscenaci „Nomád“.

Je to pohybově i orientačně náročná téměř dvacetiminutová etuda na důvěrně známé dílo Claude Debussyho. Speciálně náročná na mužskou roli. Ostatně, Václav Kuneš se tomu netajil ani v již uveřejněném rozhovoru (na jiném místě Tanečního magazínu). Debussyho muziku místy vhodně vystřídaly východní melodie z autorské dílny Nitina Sawhneye. Larbiho choreografie tradičně nepostrádala nepřeberné množství inspirací a nových pohledů na souznění s přírodou. I člověka s člověkem. Tuto baletní seanci původně připravil Sidi Larbi Cherkaoui jako poctu legendě tance – Václavu Nižninskému. A jeho citlivá choreografie tento její hlubší smysl umocňovala. Oba sólisté byly místy individualitami, ale současně tvořili sehraný tým. Celý jejich výkon umocnila citlivá světelná spolupráce Adama Cariéra. Mne nejvíce v tomto smyslu imponovalo minimální použití bodových reflektorů, na něž došlo téměř až v samotném finále.

Hlavní částí večera bylo společné představení souborů EASTMAN a 420PEOPLE pod názvem „Nomád“. Velice uznávám, že název vznikal až skutečně tvůrčím způsobem – na poslední chvíli. Celkové programy Tance Praha toto koprodukční dílo uvádějí ještě pod pracovně obecným názvem „Premiéra“. Osobně mám k představením, která vznikají tak, že si předem někdo „nalinkuje“ název i ostatní spíše vnější atributy, vypěstovaný despekt. Nevím, jak váženým čtenářům, ale mně takové postupy zavánějí výrazným kalkulem. Cením si, když název vznikne organicky až na závěr.

Nicola Leahey a Václav Kuneš v baletu „Faun“ v Larbiho choreografii.

 

Sidi Larbi Cherkaoui se – za výrazného přispění Václava Kuneše – protentokrát představil v úplně opačném světle. Expresívnějším i progresívnějším. Koneckonců, měli k tomu k dispozici hned mezinárodní tým tanečníků. Opět společenství EASTMANU a 420PEOPLE. Jmenovitě: Francescu Marii Amante, Sabine Groendejik, Nicolu Leahey, Mabrouk Gouicem, Vojtěcha Raka, Filipa Staňka, Antonina Rioche a Nemo Oegoedeho. Jiný ráz představení udal i odlišný světelný koordinátor – Willy Cessa.

Hudba byla, jak je u Sidi Larbiho časté, převážně ve východním duchu. Místy si divák připadal jako u vyznavačů učení šaolinu… EASTMAN i 420PEOPLE zde opět nalezli společnou řeč a utvořili jednolitý „teamwork“. A to zdůrazňuji, že jsem viděl naprosto první premiérové uvedení!

Tematika bloudění a hledání v poušti, nalézání podstaty žití a objevování vlastní individuality a svého místa na světě, snad nemohla neoslovit žádného z diváků v přeplněném sále. Nejsilněji celý Larbiho scénář gradoval v závěru samém. Jednotliví aktéři nosili do pouště celé hrsti něčeho vazkého. Tu to byla životadárná voda. Pojednou se to proměnilo na sypání rýže na jakýchsi vzdálených východních plantážích… Aby se to „cosi“ v závěru stalo životodárným blátem, které obrodí poušť. Ve finále se touto hmotou – připomínající barvou i strukturou kaolín – interpreti obalili. Strhující závěr! Komusi v hledišti to prý připomínalo zápasy žen v bahně. S takovým výkladem však zůstal osamocen.

Závěrečné zkoušky představení „Nomád“, pod bedlivým dohledem Sidi Larbiho (sedící úplně vlevo).

„Faun“ i „Nomád“ znovu dokázaly genialitu Sidi Larbiho. Já však ještě výše hodnotím spolupráci dvou souborů. I dvou mužů – Sidi Larbiho Cherkaouie a Václava Kuneše. O dalších nemluvě. Díky za pozoruhodný zážitek. V neposlední řadě patří dík i „Tanci Praha“ a dalším organizacím, že nám tento silný divadelně taneční projekt umožnily prožít.

 

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Tanec Praha zahájila primátorka a Sidi Larbi Cherkaoui

V neděli 28. května 2017 byl v hypermoderní hale Forum, v Praze 8, Karlíně, zahájen již devětadvacátý ročník prestižního mezinárodního festivalu Tanec Praha. Bude probíhat do 28. června 2017 nejen v Praze, ale i v dalších devatenácti městech Čech i Moravy.

Tam, kde kdysi bývávaly výrobní haly kotlárny socialistického koncernového podniku ČKD Dukla Karlín (a ještě dříve historický podnik Breitfeld a Daněk) nyní již tři roky sídlí nejmodernější multifunkční kulturní sál v Praze – Forum Karlín. S hledištěm pro tři tisícovky osob. A právě v něm byl ve večerních hodinách v neděli 28. května 2017 slavnostně zahájen již devětadvacátý ročník mezinárodního tanečního festivalu Tanec Praha.

Vlastní zahajovací ceremoniál obstarala ruku v ruce se zakladatelkou a ředitelkou festivalu Yvonou Kreuzmannovou primátorka hlavního města Prahy paní Adriana Krnáčová. Vtipně připomněla své dětské baletní krůčky a vysvětlila, že posléze se raději věnovala sportování. Obě dámy pak přestřihly pomyslnou „otvírací lentu“ festivalu. A pódium mohlo patřit tomu nejlepšímu, co současný světový tanec nabízí. Souboru Eastman vlámského tanečníka, choreografa i hudebníka Sidi Larbiho Cherkaouie. A jeho strhujícímu představení „Fractus V“.

 

Sidi Larbi je výjimečnou osobností světových pódií výrazového tance. Nejen, že vymýšlí neotřelá choreografická sdělení, komponuje hudbu a sám tančí i je multiinstrumentalistou, scénickým výtvarníkem, ale zároveň hledá a nalézá souvztažnosti mezi tancem i filosofií. Pro „Fractus V“ byl Larbi inspirován učením amerického filosofa židovského původu Noama Chromského. Obzvláště jeho obhajobou takzvané „společné řeči“. A kde jinde společnou řeč nalézat, než v tak kosmopolitním oboru jako tanci?

Mimo vrcholných výkonů tanečníků ze skupiny Eastmen zaujala hudba. Jak „východní“ jméno souboru tak trochu napovídá, byla v hlavní linii ohlasem idické hudby. Její vrcholné momenty připomínaly sólové období exčlena Beatles George Harrisona či nezapomenutelného indického hudebního barda Ravi Shankara. Tomu napomáhaly i sitáry, tambury, autoharfy i další nástroje charakterizující tento hudební trend. Indicky znějící muzika nebyla jediným hudebním východiskem „Fractusu V“. V kontrastním střihu se zde objevily klavírní motivy, za něž by se nemusel stydět ani Edvard Hagerup Grieg. Ty naopak střídaly pas áže harfy s klavírem slovanské melodiky, místy připomínající i důvěrně známé skladby Bohuslava Martinů. A nezapomnělo se ani na diskotékový styl.

 

Stejně mnohovrstevný byl i baletní styl. Složité velkoplošné lidské obrazce střídal step. Náhle kontrastně zaplnil pódium styl Lindy Hop. V přímém kontrapunktu se zde objevovaly prvky flamenca, break dance, ale i hip-hopu. Tanečníci kontinuálně prolínali s muzikanty. Chvílemi se stávali i kulisáky a stavěči scény či stepovacích desek.

Ačkoli bylo v hledišti přísně zakázáno fotografovat, fotograf (dokonce s bleskem!) se objevil přímo na pódiu. V jedné z vrcholných pasáží celého večera. Ta pranýřovala určitou nenasytnou až bestiální touhu dnešních médií zachytit tragicky vypjaté obrázky života.

„Fractus V“ byl zkrátka erupcí zdánlivě protichůdných námětů, nápadů a myšlenkových pochodů. Došlo v něm i na apelativní mluvené slovo. I jeho náladová poloha se neustále měnila. Od vážných pasáží až po humornou hyperbolu.

Pětasedmdesát minut nabitého představení tak divákovi uteklo, jako by se jednalo o půlhodinku pouhou! A není náhodou, že narvaný třítisícový sál ještě dalších deset minut tleskal vestoje.

 

Sidi Larbi Cherkaoui se ukázal jako naprosto výjimečná světová osobnost, která je schopna dát souvislosti a řád i zdánlivě naprosto neslučitelným až ambivalentním prvkům. Nejen, že je umně poskládal v silný a mnohoznačný celek, ale dal naplno vyznít i jednotlivým fragmentům představení. Dokonale vystihl jejich jemné nuance i barvité valéry. Je skvělé, že se s jeho souborem budou moci diváci Tance Praha ještě setkat při společném projektu s domácím souborem 420PEOPLE. Konkrétně na představení „Premiéra + Faun“ v neděli 4. a v pondělí 5. června. Vždy od 20.00 hodin na scéně Jatka78. Ale na festivalu Tanec Praha vás toho čeká –  až do 28. června – daleko více!

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha a archiv hlavního města Prahy

TANEČNÍ MAGAZÍN

Fractus – hlavní událost festivalu Tanec Praha

Choreografii renomovaného belgického tvůrce Sidiho Larbiho Cherkaouia s názvem Fractus uvidíme v rámci festivalu Tanec Praha

Hlavní událostí  29. ročníku Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2017, který se bude konat 28. 5.-28. 6. v Praze a dlaších 18 obcích, je  choreografie renomovaného belgického choreografa Sidiho Larbiho Cherkaouia s názvem Fractus V. Autor  již v Praze vystoupil před 6 lety s představením SUTRA, v němž účinkovala početná skupina mnichů ze šaolinského kláštera.
Proč právě Fractus? Fractus znamená přirozený zlom nezbytný k růstu.  Larbiho inspiroval filosof Noam Chomsky, zvláště jeho obhajoba „svobody řeči“. Vnímá ji jako zásadní svobodu výrazu umožňující bourat tabu. Jedinec a společnost. Informace a manipulace. Zlomové momenty, které nás vždy někam posouvají. Dílo o nalomených vztazích je zároveň dialogem kultur.

Kromě choreografa proslulého zkoumáním nejrůznějších stylů jsou na jevišti další 4 tanečníci a 4 muzikanti s hlubokou znalostí hudby Japonska, Koreje, Konga a Indie. Background tanečníků je stejně pestrý: francouzský nový cirkus, americký Lindy Hop, španělské flamenco, německý break dance a hip hop… Rozdílnost spojuje. To právě nejlépe vystihuje letošní festival, který nese motto: tancem proti předsudkům.

Taneční magazín

Tanec Praha 2017 nejen v Praze

Již podevětadvacáté klepe na dveře festival „Tanec Praha“. Taneční magazín se mu bude věnovat pravidelně a důkladněji. Nyní pouze to nejdůležitější a první ochutnávka z jeho bohatého českého i zahraničního menu. A zejména, do kterých měst – mimo Prahu – zavítá?

Devětadvacátý ročník jednoho z největších českých tanečních festivalů „Tanec Praha 2017“ již pomalu ale jistě klepe na dveře. Letošní ročník bude probíhat pod mottem „Tancem proti předsudkům“. A jak se již stalo dobrou tradicí, představí se nejen v Praze, ale i v celé řadě větších i menších měst po celé republice. Vyjmenujme si nyní předem jeho jednotlivé zastávky.

Mimo pražské divadelní scény a veřejné prostory zavítá tento předjubilejní ročník „Tance Praha 2017“ do Brna, Ostravy, Plzně, Olomouce, Pardubic, Písku, Hradce, Králové, Tábora, Českých Budějovic, Liberce, Ústí nad Labem, Karlových Varů, ale i menších měst jakými jsou Kladruby nad Labem, Choceň, Nečtiny či Malovice.

„Tanec Praha 2017“ bude probíhat od 28. května do 28. června a celkově čítá na stovku představení a doprovodných programů. Přinese to nejzajímavější z české taneční scény (namátkou jmenujme prof. Mirku Eliášovou, Terezu Ondrovou, Terezu Hradílkovou, Václava Kuneše a mnoho a mnoho dalších), ale také reprezentativní zahraniční hosty. Navíc též workshopy, výstavy, ale také třeba netradiční „taneční bojovku“. Letos jsou připraveny rovněž dětské programy, ale také studentská sekce. Pražské centrum „Tance Praha 2017“ bude již tradičně v divadle Ponec. Více na www.tanecpraha.cz .

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN