Štítek: studio ALTA

Za kulisy před premiérou

Taneční magazín se druhý květnový víkend vypravil na festival RespondART do pražského divadelního studia ALTA. Jak si vedlo oblíbené duo „Ufftenživot“?

RespondART zajímavý celoroční projekt, který kouká nejen přes rameno, ale doslova do tvůrčí kuchyně divadelníků pokračoval druhý květnový víkend v pražském holešovickém studiu ALTA. První den tam patřil německému projektu „Chipping“ režisérky a choreografky Anny Konjetzké. Jak jsme se dočetli, byl o vztahu těla a měnícího prostoru. Aktivně jsme se zúčastnili druhého dne představení v podání (již našem magazínu dostatečně populární) dvojice Sára Arnsteinová – Jiří Šimek. Jinak jsou v divadelním světě všeobecně známější pod originálním souborovým jménem „Ufftenživot“. Třetím v pořadí květnových víkendových prezentací RespondARTu v ALTĚ byla dětská inscenace Cerena Orana „Povídej“.

Populární divadelní pár „Ufftenživot“ uvedl inscenaci pod titulem „Keep Calm“. Je možná diskutabilní, zda představení, které má dlouhé a nosné dialogy i monology v našem mateřském jazyce má mít „světově“ anglický název? Ale budiž. Patří to k tradici tohoto minisouboru. Jejich příznivci to očekávají, tak na tom v jádru není nic až tak zlého…

Bezprostředně před samotným začátkem nás tvůrci ujistili, že inscenaci stále berou jako ve stadiu zrodu. Vznikala prý průběžně v Olomouci i na jihu Čech. A tím pádem, že ještě teprve hledají výsledný tvar celého představení. Dlužno podotknout, že i přes takový úvod působil předvedený „Keep Calm“ vyzrále a téměř (až na opravdu malé výjimky) uceleně. A to, ačkoli má mít vlastní premiéru až 28. září tohoto roku na scéně „Alfed ve dvoře“.

„Ufftenživot“ opět překvapil. Jsme od něj zvyklí, že umí interaktivně zatáhnout diváky do vlastního představení. Že nachází stále novou a neokoukanou divadelní řeč. Že se snaží objevovat možnosti netradičních sdělení. Že se snaží nacházet stále novější pohybovou mluvu.

Tentokrát se zbrusu nový divadelní tvar věnoval nejen moderní technice. A to prostřednictvím prezentace části úvodu na notebooku hlavní představitelky, ale také zapojením diváků s mobilními internetovými aplikacemi v druhé polovině „Keep Calmu“.

Až téměž nadužívání různorodých výrazových i inscenačních prostředků je vůbec hlavním rysem této napadnuté divadelní hry. V pravém smyslu slova hry, neboť zde dochází i ke hře s divákem. A to hře na té nejvyšší možné úrovni. Divák není zesměšňován, ani zahrnován nepatřičným množstvím pseudofilosofických mouder.

Zbylo zde místo také na satiru. Sára Arnsteinová se v úvodní pasáži citlivě dotkla našeho pana prezidenta. Stačila na to jediná fotografie a téměř holá věta: „Také jsem objímala stromy.“ K vrcholům inscenace patří stínové divadlo. Velice jednoduchými prostředky zde oba protagonisté dosahují velkého účinku. A před závěrečnou finální scénou graduje představení rapovými vystoupeními obou herců. Texty rapů, stejně jako celý scénář, jsou nápadité. Mají tolik potřebný kontrapunkt i vtip v mužském a ženském vnímání světa.

„Keep calm“, i když nebyl ještě údajně plně inscenačně ukotven, patří k tomu nejlepšímu, co jsem od dvojice „Ufftenživot“ viděl. V rámci RespondARTu následovala ještě beseda po představení vedená PhD. Alicí Koubovou. Moderátorka spíše technickým pojetím diskuse nezapřela, že je původně vystudovanou matematičkou.

 

MICHAL STEIN

Foto: Ufftenživot

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pomsta nebo groteska?

Handa Gote, svérázní tvůrci na poli alternativního divadla, přináší na jeviště pomstu. Jak vypadá? „Když se chceš pomstít, vykopej dva hroby.“ – Konfucius

21. dubna uvedlo Studio Alta inscenaci Die Rache (Pomsta). Skupina Handa Gote (nezvyklý název tohoto uskupení  snad údajně pochází z japonštiny)  přinesla divákům western z česko-německého pomezí. Protože jde o vraždu, pomstu, nedlouhé představení bylo  hráno v příšeří, což dodávalo některým momentům až strašidelný nádech, ostatně pro seskupení Handa Gote dosti typické, protože se rádi pohybují na „pomezí strašného a komického“. Stejně tak jako ve filmu „Tenkrát na západě“, kde se určité scény táhly nekonečně  dlouho, i zde jsou okamžiky, které se zdají být věčností.

Začátek hry poměrně zaujme: Do tmy se pomalu, velmi pomalu šourá postava v dobovém oblečení, doslova vidíme oblast Šumavy a pohraničí.  Svítí si lucernou a  posvítí si i  na diváky, zazpívá si písničku, poměrně skvěle. Po  dlouhé, dlouhé době žena bere lopatu a jistého muže zabije. Důvod neznámý.  Pečlivě zahrabává tělo a celá atmosféra je dosti tíživá. Hudba je v tomto okamžiku skřípající a sténající. Jako vítr v Pošumaví.  Tmavá, ponurá, děsivá atmosféra.

Posud se hra jeví jako napínavá a divák netrpělivě čeká, co bude dál.

Další žena na jevišti  opět nekonečně dlouho táhne nebohé tělo z místa činu, pečlivě ho omývá, snad i důstojně pohřbívá. Nebožtík ovšem vstává, bere si klobouk a svléká se do spodního prádla. Proč?  Vyrazil si snad z hrobu na vycházku?  Ještě několikrát během hry tento proces zopakuje. Obléká se a vysvléká, z naprosto neznámých příčin.  Je  mu snad po smrti trochu přespříliš  teplo?  Vytápí  se snad v záhrobí  nad míru? Jediná příjemná věc je v této chvíli hu dební doprovod.  Diváci se lehce vrtí a jejich výrazy hovoří o jistých pochybách….

Hra tady nemá spád, ani hlubší myšlenku. Není co sledovat, není o čem přemýšlet. Ke konci hry jedna z žen zastřelí  tu druhou a poté i sebe. Budiž. Ale výstřel mrtvého na posledního přeživšího už dělá z dramatu  trošku frašku.  Diváci celkem rozpačitě tleskají. Co si myslet?

Budu-li hodnotit tuto hru očima vážného ‚recenzisty‘, potom budu pokračovat asi takto:

Handa Gote se pokusili ztvárnit pomstu, což zpočátku budilo zájem a zvědavost diváka. Naneštěstí tu nebyla žádná linie příběhu, takže divák se neměl o co opřít, aby postavám porozuměl, z názvu vyplývající příběh o pomstě není nijak propracován. Podíváme-li se na inscenaci pouze jako na ztvárnění aktu pomsty a vraždy, pak bych očekávala více rozehrát právě to drama, které se odehrává v takovýto kritický životní okamžik  uvnitř člověka. Nepochopitelné okamžiky oblékání se a svlékání se  a závěrečný výstřel již zavražděného, který bez jakékoliv příčiny zastřelí postavu nehrající v dramatu doposud žádnou roli, jsou rušivé a  srazily tuto inscenaci s dobrým a poutavým začátkem do kategorie druhořadých  až velmi špatných her.

Ovšem, podívám-li se na tuto hru očima současného  diváka, proč ne?  Handa Gote se opět pohybuje mezi komickým a  strašidelným, což jejich záměru  odpovídá. Vnímáme-li „Die Rache“  jako hru na rozhraní parodie na všechny svlékání a oblékání, které v dnešní době neodmyslitelně patří do všech inscenací, ať už se tam hodí či ne, parodii na western „Tenkrát na západě“, kde všechno trvalo věčnost, parodii na všechny krvelačné hry, potom musíme uznat, že jejich „Die Rache“ je opravdu geniální věc na současné scéně a člověk se musí v duchu smát i kdyby nechtěl.  A možná právě tohle je ten pravý záměr tvůrců Handa Gote.

 

Foto: Martin Špelda

Eva Smolíková

Taneční magazín

Roztančete Výstaviště!

Už tuto sobotu 29.4. 15:00 – 19:00!

 

29.4. 15:00 – 19:00 / Mezinárodní den tance

Oslavte s námi tanec, pohyb a rozkvetlé jarní dny před Výstavištěm! Bujaré pouliční veselí propojí profesionální umělce, děti, místní komunitu i náhodné kolemjdoucí a nabídne bohatý program pro všechny. Program moderuje duo Ufftenživot (Sára Arnstein a Jiří Šimek) s Vandou Hybnerovou.
Akci pořádá Studio ALTA ve spolupráci s:
divadlo PONEC, Dětské studio Altík, Alfred ve dvoře, Ufftenživot, tYhle, Duncan Centre, Prague Improvisation Orchestra, folklorní spolek Bejvávalo a další.

PROGRAM:
15:00 / Tanec Praha představí projekt Tanec školám
16:00 / LOOP by ALTA – jednoduchý pohybový vzorec, do kterého se může zapojit každý dle vlastních pohybových možností a tužeb
16:45 / tYhle: LEGOrytmus – work in progress vznikajícího představení, které se inspiruje sportem a spartakiádou
17:30 – 19:00 / Ukázky z tvorby divadla Ponec, DS Altík, folklorního souboru Bejvávalo a dalších tanečních uskupení všech žánrů.

Taneční magazín