Jihočeské divadlo a „Bezpečná kultura 2021“. ֍ Ze střechy radnice koncert pro všechny. ֍ Pro nejmenší i „kešky“! ֍ Klipy proti trudomyslnosti. ֍ Nezapomíná se na návštěvy seniorů! ֍
Jihočeské divadlo do letošního roku vstoupilo s claimem Bezpečná kultura. Návrat do normálního chodu považujeme za to nejcennější a nejpodstatnější a kroky, které k tomu povedou jsou jasně dané. Vládní opatření a nařízení striktně dodržujeme a od loňského roku testujeme členy souborů, kteří se potkávají na zkouškách na jevišti. V tom budeme i nadále pokračovat. Od pondělí 8. března budeme testovat i všechny ostatní zaměstnance divadla.
Přes všechna opatření Jihočeské divadlo stále funguje a připravuje nové inscenace a projekty. Za zavřenými dveřmi, které otevíráme prostřednictvím on-line prostoru, se právě odehrávají přípravy tanečního divadla na motivy legendárního Kubrickova filmu „Mechanický pomeranč“ a opery „Cosi fan tutte.“ V minulém týdnu se bez diváků „odpremiérovala” velmi zajímavá inscenace činohry „Perplex“. Jakmile se divadla otevřou, jsme připraveni divákům nabídnout novinky ze všech našich souborů.
Ze zkoušek inscenace „Perplex“ je tento i titulní obrázek
Ze střechy radnice do vašich srdcí
Orchestr opery JD se vrací na střechu českobudějovické radnice. Po dobu čtyř týdnů, vždy ve středu od 13.30 hodin, zahrají trubači orchestru skladby, které se ponesou v duchu vnitřního zastavení, zklidnění a očekávání nejvýznamnějšího liturgického svátku – Velikonoc.
Na první koncert se lidé mohou těšit již tuto středu v oznámených 13.30 hodin.
„Velké putování s Malým divadlem“
Další z projektů bezpečné kultury je „Velké putování s Malým divadlem“. Putování za jihočeskými pověstmi, které jsou propojeny s určitými místy v jižních Čechách. Protože současný stav nedovoluje vyrazit za hranice okresu, je putování určeno hlavně pro lidi z okolí Terčina údolí, Karlova hrádku a Čertovy šlápoty, kde jsou již umístěny „kešky”. S putováním budeme pokračovat, jakmile budou zrušena opatření s uzavírkou okresů.
„Perplex“ vypadá už i na fotografiích zajímavě…
Pro všechny ostatní máme připraveny audio nahrávky Jihočeských pověstí od Radovana Krátkého, které vypráví herci Malého divadla. O celém projektu se můžete dozvědět více zde. Povídky jsou volně k dispozici na Youtube kanále JD.
Roztančíme divadlo!
Klipy proti trudomyslnosti, kterými budeme dělat radost v online prostoru. Klipy k písničkám z inscenací Malého divadla, které roztančí malé i velké a zaženou chmury startujeme 15.3. 2021.
Radostné songy budou ke zhlédnutí na facebooku Malého divadla a na YouTube kanále JD.
Pilně se zkouší i taneční inscenace „Mechanický pomeranč“, inspirovaná kultovním americkým filmem režiséra Stanley Kubricka
Čaj o páté
Poslední z březnových projektů jsou on-line návštěvy u seniorů z Klubu Aktiv. Každou středu v 17.00 hodin se vybraný člen nebo členové divadla připojí do on-line „místnosti” klubu a budou si povídat celkem s cca 30 seniory.
Celý projekt zahájí ředitel divadla Lukáš Průdek, který bez váhání souhlasil s návrhem pana Batysty z Klubu Aktiv. Tedy, uspořádat on-line povídání se seniory. Těšíme se na to a věříme, že se k nám přidají i další, kteří budou chtít příjemně zkrátit dlouhé chvíle seniorů.
Úspěšný muzikál režiséra Radka Balaše s názvem Mýdlový princ můžete v současné době vidět v divadle Broadway. Rozhodně se postarejte o lístky s předstihem, neboť je téměř stále vyprodáno. A není divu. Hlavní postavy ztvárnili známí oblíbení herci, pro tanečníky dlužno uvést, že mohou vidět Terezu Kostkovou či Jitku Schneiderovou, spojené neodmyslitelně se Stardance.
V hlavní roli se představí Martin Dejdar (kterého jsme také mohli vidět v taneční soutěži, rozhovor s Martinem nejen o tanci najdete v Tanečním magazínu), který ztvárňuje smolaře a lháře, zkrátka neúspěšného člověka, na kterého je dokonce uvalena exekuce. Obelhává herce i své přítelkyně.
Myšlenka příběhu je prostinká, až pohádková, už mnohokrát ohrané téma: dědictví s podmínkou. Tentokrát s podivnou podmínkou, chce-li smolař Martin dědit, musí se věnovat divadlu a oživit zašlou slávu divadelního spolku Šumavan. Série trablů se rozbíhá.
Výkon herečky Jany Synkové (J. Synkovou jsme již zmiňovali dříve v Tanečním magazínu v nezapomenutelné roli Ginger, v inscenaci Chytání větru s Janem Onderem v hlavní roli), je i zde nepřehlédnutelný. Osoba, dělající si nárok na vedení herecké společnosti, intrikující a věčně skřehotající své nároky, částečně připomíná postavy Louise de Funèse, sympatického škodiče, jehož vlastnosti jsou ale tak lidské, že ho divák miluje.
Smolař Martin je samozřejmě divákovi buď sympatický či naopak. Možná by ho jeden s chutí udeřil, ale Martin rozhodně ve svém zoufalém úsilí zachránit divadelní spolek spíše vyhrává divákovy sympatie. Postava učitelky Zuzany, která není nijak výrazná, nedává Tereze Kostkové (v alternaci Jitce Schneiderové) příliš prostoru, aby vzbudila u diváků silné emoce. Nudná „správňačka“.
Naproti tomu Jaromír Nosek (jednou z cen fotosoutěže Tanečního magazínu bylo setkání s herci Michalem Slaným a Jaromírem Noskem) je v roli homosexuálního majitele cukrárny jednoduše opět okouzlující. Silnou stránkou Jaromíra Noska je jeho schopnost vcítit se do každé role. Bohužel ale daní tomuto daru je, že dostává role komplikovaných, záporných hrdinů, tedy vypočítavé hejsky, lidi méně chápavé, extravagantní či jinak orientované. A některému divákovi tedy nemusí být právě sympatický. Ale zdá se, že Jaromír Nosek zůstává nad věcí.
Ačkoliv základní myšlenka příběhu Mýdlový princ není nikterak hluboká, přesto je tu mnoho peripetií a nekonečných zápletek, které vytvořily dokonalé podmínky pro užití písní Václava Neckáře, příběh je mistrně vložen do písní (zpívané jsou ale herci samotnými, takže dojem je poněkud jiný než dojem z originálních písniček). Oprášily se tu staré hity, které by možná dnešní mladí lidé už ani nechtěli poslouchat, ale během muzikálu si třeba náhle uvědomí, jak byly tyto písně půvabné. Fotky V. Neck&a acute;ře, které jsou v pozadí na plátně, do příběhu sice nezapadají, ale jsou jakousi poctou zpěvákovi Václavu Neckářovi, který si ji opravdu zaslouží. Tomuto počinu se nedá nic vytknout.
Tři hodiny jsou celkem dlouhá doba, ale diváci jsou nadšení, vesele si pozpěvují staré písničky, podupávají, potleskávají, komické situace dotváří radostnou atmosféru. Je snad v sále někdo, komu se Mýdlový princ nelíbí? Ne, řekněme si upřímně, rozhlédneme-li se kolem.
Jeho autorský videoklip „Tchýně“ u nás doslova rozbouřil hudební i taneční vody. Severomoravák, který dnes žije v Německu má velice dobré pěvecké základy – studoval u věhlasného profesora Leo Jehneho, spolupracoval s dlouholetým kapelníkem Marie Rottrové, Vladimírem Figarem i dalšími. Má praxi v ostravské televizi i divadle a za sebou pedagogická studia. A nyní tvoří i vystupuje v zahraničí, ale i v Čechách či na Moravě. Zpěváka a textaře VLADY GRYCE jsme vyzpovídali v Berlíně pro Taneční magazín.
Jaký máte vztah k tanci a pohybu vůbec?
„Dřív jsem se hýbal velmi často a rád, dnes o tom už hlavně spíše jenom mluvím. V minulosti nebyl víkend, abych nebyl někde na diskotéce. Když jsem byl mladý, tak jsem se také věnoval hodně plavání. A nějak kolem osmnácti let, když jsem začínal se zpíváním, chodíval jsem i do kroužku scénického tance, který vedla věhlasná osobnost – paní Jarka Calábková. Hodně mě to bavilo, ovšem tréninky byly galeje. Bolely mě i svaly o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Ale to k tanci přece patří.“
A co v mládí taneční? Minuly Vás?
„Kdepak. Bylo to někdy na gymnáziu a chodila tam celá naše třída. V tanečních nás vedli shodou okolností taky manželé Calábkovi a mívali jsme hodiny každý čtvrtek v ostravském kulturáku. Nejvíce mě bavila ,latina´, ale dnes bych nezatančil ani jeden z tanců tak, jak nás to tenkrát učili. Později jsem se věnoval raději tanci scénickému.“
Odrazily se ty zkušenosti ve Vaší další práci?
„Vzhledem k tomu, že nedělám vyloženě taneční muziku, tak ani moc ne. Jedině snad v tom směru, že se snažím podvědomě hlídat držení těla, nebo, pokud písnička vyžaduje naučit se konkrétní choreografii, nemám s tím žádné problémy. Docela mě uklidňuje, že nepatřím mezi ty interprety, kteří tančí na písničku úplně mimo rytmus.“
Máte vztah k muzikálům?
„Muzikály miluji. Mám rád jak jejich divadelní, tak filmové podoby. Mně osobně se velmi líbí, jakým způsobem muzikály interpretují Francouzi. Nevím, jestli je to tou krásnou řečí, nebo zda jsou skutečně lepší než jinde? Ale ta francouzská představení mě prostě berou. A hodně. V New Yorku jsem si neodpustil zajít na Fantoma opery a Cats. Též to byly úžasně výkony, i když ve srovnání s oněmi Francouzi, už jsem pociťoval malinko rutinu. Ale tím nechci říci, že ty inscenace byly horší. Ostatně, vždyť na Broadwayi se hraje jeden muzikál i několik let, takže rutina je tady asi naprosto normální věcí. Mám rád i inscenace mnohých českých muzikálů. Mými favority zůstanou i po letech Bídníci a Dracula. V Česku máme několik fantastických muzikálů, které se absolutně vyrovnají světovým produkcím. Avšak zároveň mi přijde, že je tu nějaký divný zvyk dělat muzikál z jakéhokoli námětu – a výsledek taky podle toho pak vypadá. Některá témata, která byla zpracována jako muzikál mi přišla úplně zcestná. Ale nechci se nikoho dotknout, takže zde nemíním konkretizovat. V současné době mě zaujal muzikál Antoinetta – královna Francie.“
A jak se stavíte k pantomině?
„Bohužel, pantomima mě nechává poměrně chladným. Je to bezesporu velká dřina – umět vyjádřit děj beze slov, ale bohužel se mne to dosud nějak nedotklo. Ale co mám velmi rád je černé divadlo a stínové divadlo. Když nad tím teď tak přemýšlím, nejsou ona také součástí pantomimy?“
Proč jste se přeorientoval do Německa?
„V podstatě jde o ,klasický příběh´. Původně jsem měl v plánu zakotvit úplně někde jinde a proto jsem se taky už od dětství pilně učil angličtinu. No a pak jednoho dne zaťukala na dveře paní Láska a všechny plány vzaly za své a můj život nabrat úplně jiný směr. Takže za všechno může ,die Liebe´.“
Své původní písňové texty píše předem anebo textujete hudbu již téměř hotovou?
„Jak kdy. Záleží taky na tom, s kým na písničce spolupracuji. Nejužší spolupráci mám především se dvěma skvělými skladateli: Hellmutem Sickelem, jehož písničky lidi znají z podání jeho někdejší ženy Heleny Vondráčkové, ale skládal také pro Lenku Filipovou a další. A pak také s mladým, velmi talentovaným Michalem Workem. Pokud dělám písničku s Hellmutem, tak spíše píši text na hudbu. Hellmut vytvoří instrumentální základy a já, když mě to zaujme, si to nahraji na mp3, nastavím si nahrávku na sm yčku a nechávám sebou hudbu ,protékat´ – a čekám na impuls, na téma, jež ve mně hudba vyvolá. Někdy je to během chvilky, jindy to trvá celé dlouhé dny. U Michala Worka je to přesně naopak. Já si napíši text podle vlastní představy – tak, jak bych jej na hudbu nikdy asi nenapsal – mám volnější ruku k vyjadřování a Michal následně složí hudbu. Michal se do textu vcítí, nasaje jeho atmosféru a většinou přijde s něčím tak úžasným, s něčím, co předčí mé dosavadní představy. Samozřejmě, že jsme to jak s Hellmutem, tak s Michalem dělali už i obráceně a výsledky byly stejně dobré, ale tohle je pro nás už takový zavedený postup.“
Písní o tchýních – mimo dávného hitu Jany Robbové „Přijede k nám tchýně“ z pera Jaroslava Uhlíře a Karla Šípa – není mnoho, co přímo Vás inspirovalo k tomuto hitu? Vlastní zkušenosti?
„To jste tipnul správně. Moje tchýně byla opravdu neskutečná mrcha. Takže vlastní zkušenosti poskytovaly dostatek námětů. Nicméně, impuls k tomu napsat text k písni Tchýně přišel teprve tehdy, když jsem sledoval, čím během rozvodu procházela moje kamarádka. Ta měla doma taky úžasný ,exemplář´. Písnička byla napsána původně pro ni, ale pro zachování klidu v rodině od toho nakonec ustoupila. Přišlo mi škoda, aby ta skladba zapadla někam do šuplíku. A poněvadž si myslím, že se s ní může identifikovat spousta mužů a žen, upravil jsem si text do mužské formy a nazpíval jej sám.“
Celé video nese autorskou pečeť, jste scenáristou i režisérem videoklipu Tchýně?
„Ano. Scénář jsem si vymýšlel sám a taky jsem si vedl režii. Měl jsem jasnou představu o tom, jak by klip měl vypadat a co v něm chci mít. Za kamerou stála Táňa Lietavová, která se postarala také o střih a efekty. Jsme naladěni na stejnou ,vlnovou délku´, takže spolupráce byla bezvadná.“
Jak na toto dílko reagovala Vaše tchýně, pokud ji máte?
„V době, kdy písnička a klip vznikaly, tak už nežila. Pokud se jí to na onom světě doneslo, tak se určitě musela obracet v hrobě. Jak už jsem řekl, moje tchýně byla neskutečná potvora. Z ,bezpečnostních´ důvodů se proto ani nikdy nedozvěděla, že se vlastně stala mou tchýní i přes svůj nesouhlas. My se navzájem výslovně nesnášeli a tak jsme se ani dobrovolně nesetkávali. Přesto však stíhala úspěšně plivat jed a dělat rozbroje. Nakonec by dnes byla spokojena, jelikož jsme s její dcerou ve fázi rozvodu. Ale na úrovni. Zůstáváme dobrými přáteli.“
Chystáte nějaký podobný „štěpný“ autorský videoklip?
„Líbí se mi moc ten výraz ,štěpný´ 🙂 . To je fakt velmi výstižné. Ode dneška to budu taky používat . Ale zpět k otázce. Ano, chystám další autorské ,štěpné´ klipy a chci začít, co nejdříve. Kdyby k tomu nebylo zapotřebí tolik peněz, už by byly určitě hotové. Takže pilně šetřím a jakmile se oteplí, tak bych vše rád dal do pohybu. Hlavně, abychom se všichni shodli na nějakém, volném termínu, který by vyhovoval všem zároveň. Zvlášť od jednoho z připravovaných klipů si slibuji, že bude hodně ,štěpit´. Víc ale nechci prozrazovat, protože již název písničky by ,odtajnil´ obsah textu.“
Budete v dohledné době vystupovat v Čechách anebo na Moravě?
„V Čechách i na Moravě budu během letošního roku několikrát, ale především kvůli natáčení a práci na CD a organizaci a natáčení videoklipů. Bude to hodně rozlítané. Co se vystoupení týče, tak to budou jen dvě firemní akce ke konci roku. Mimo to mám i několik dalších závazků s jinými umělci. Nemám rád ten pocit, kdy jsem ve stresu a pro jednu věc se nemůžu soustředit na druhou. Musel jsem si stanovit priority, co je pro mě v letošním roce nejdůležitější. Pár vystoupení je sjednáno na rok 2017, ale na organizování koncertů pro letošní rok nezbývá bohužel čas. Pokud ovšem o můj program někdo projeví sám od sebe zájem a bude mi to zapadat časového harmonogramu, tak se dá dohodnout.“
Prozraďte závěrem své další umělecké plány?
„Jak už jsem uvedl, chci dokončit připravované CD. Nahrávání a studiové práce proběhnou na jaře. Pak přijde na řadu shánění financí, aby se nahrávky ,dostaly´ i na CD. A zároveň musím postavit program, s nímž hodlám vystupovat. Také chci natočit alespoň dva nové klipy, které by nové album prezentovaly. To v mém případě znamená připravit si i scénáře. Naštěstí mám už poměrně jasnou představu. Takže, jde hlavně o to domluvit se předem s kameramanem, co je technicky vůbec možné. Také bych rád udělal jeden duet, který však nebude součástí mého alba. Tady mě asi čeká boj s byrokracií – ohledně autorských práv. Nějak v mezičase musím ještě otextovat dvanáct písniček pro jistou mladou kapelu. Tím, že já žiju v Německu a oni v Česku, hraje kolikrát proti nám. Všichni máme ještě i jiné závazky a tak nejde vždy všechno podle původních plánů. Nejde pendlovat mezi Německem a Českem každých čtrnáct dnů a tak musíme brát navzájem ohledy. Pro mě je to práce až nad hlavu Takže to shrnu, letos chci hlavně dovést plány ke zdárnému konci a dodržet závazky, které jsem už slíbil.“
Práce je na obzoru opravdu dost, tak raději nebudu zdržovat. A za Taneční magazín přeji další úspěšné texty, písničky i videoklipy.
