Rozhovor se zpívající herečkou LUCIÍ ČERNÍKOVOU

„Nejvíc mě baví vždy to, co právě dělám”

Hraje a zpívá v Semaforu, v muzikálech, koncertuje s Bohemia Big bandem, moderuje TV dětský pořad Kouzelná školka, kde namlouvá Fanynku a vrátila se ke své seriálové roli barmanky Dorky v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 a kromě toho je Lucie Černíková maminkou dvou holčiček. Spolupráce s manželem, hudebníkem Lukášem Pavlíkem na písni Plout ve dvou, kterou otextovala, jim vynesla cenu v hitparádě Česká dvanáctka na ČRo, kde se udržela dvanáct týdnů.

Jak vzpomínáte na své dětství prožité v Rakovníku, v rodině kde hudba byla na denním pořádku, jelikož Váš tatínek má vlastní kapelu Merkur a starší bratr Michal se hudbě také věnuje?

„Dětství jsem měla opravdu krásné. Brácha nás zásobil gramodeskami a později kazetami a cédéčky. Díky němu jsem se dostala k širokému spektru hudby. Taťka mě občas brával zpívat s jeho kapelou. Doma jsme zpívali a muzicírovali spolu. A maminka mě vždy ve všem nadšeně podporovala.”

Od mala jste směřovala k múzickému umění, přesto jste nejdříve vystudovala rakovnické gymnázium a až pak jste šla na konzervatoř do Prahy a přitom jste začala zpívat s Bohemia Big bandem. Spolupracovala jste i s jinými bigbandy, co Vás na tom láká?

„Je v tom obrovská síla. Miluju ten pocit stát na pódiu se záplavou úžasných muzikantů a nechat se unášet proudem jejich energie.”

Co Vás přivedlo ke psaní písňových textů?

„Napsala jsem jich zatím jen pár. Měla jsem potřebu si to vyzkoušet, protože přece nejlíp rozumím sama sobě já. Loni jsem vypustila do světa i svůj první videoklip s písní, kterou jsme složili spolu s manželem a já ji otextovala. Píseň Plout ve dvou získala cenu v hitparádě Česká dvanáctka na Českém rozhlase, za to, že se tam dvanáct týdnů udržela. To mi udělalo radost.”

Od devatenácti let působíte v Semaforu. Někde jste přiznala, že jste v 16 letech napsala dopis Jiřímu Suchému, který Vám sice odepsal, ale až po třech letech Vás pozval na konkurz do hry Pokušení svatého Antonína, který jste vyhrála. Je pro Vás také výhra být součástí tohoto dnes již legendárního divadla?

„Jednoznačně. Semafor se mi stal takovým divadelním domovem. S velkou pokorou předávám dílo Jiřího Suchého divákům a děkuji, že můžu být u toho. Laskavý a chytrý humor, spousta krásných písniček, to je můj šálek kávy.”

Hostujete také na dalších scénách a hrála a zpívala jste v řadě muzikálů (Kráska a zvíře, Bídníci, West Side Story, Ať žije rokenrol, Kat Mydlář, Jago). Co Vás na muzikálu baví? Je to ona směs herectví, zpěvu a tance?

„Přesně tak. Muzikály jsou velká hudebně dramatická díla a dát to všechno dohromady, aby spolu ten velký ansámbl fungoval, to je vždycky velká dřina, ale hlavně zábava.”

Známou jste se stala díky seriálu Ordinace v růžové zahradě  rolí barmanky Dorky, ke které jste se po letech opět vrátila. Jak se Vám role hraje a je Vám něčím blízká?

„Jsem ráda, že jsem se s ní po té dlouhé době opět potkala a budu se těšit, jakým směrem se bude dál vyvíjet. Dorka je hodná holka a vždy to myslí s ostatními dobře.”

Jste maminkou dvou holčiček a sama se věnujete také práci pro děti a v televizním pořadu Kouzelná školka Vašim hlasem mluví Fanynka. Jak jste se do Kouzelné školky dostala, a baví Vás práce pro děti, která není vůbec lehká?

„Čím jsem starší, tím více mě baví a spatřuji v ní velký smysl. Byla jsem tenkrát pozvána na hlasový casting, kde si mě na hlas Fanynky vybrali. Po několika letech přišla nabídka Kouzelnou školku i moderovat. Takže už se stalo i to, že jsem si jako Fanynka a Lucka povídala sama se sebou.”

Cítíte se více herečkou nebo zpěvačkou? Je Vám z toho něco bližší?

„Mně vždy nejvíc baví to, na čem právě dělám. To, že to může být takto pestré, je velice zábavné, Vše má ale jeden společný cíl, potěšit nebo pobavit diváka či posluchače.”

A co chvíle volna. Jak ráda odpočíváte?

„Odpočinek je mi teď s dětmi vzácností, nicméně ráda sáhnu po knížce, zrelaxuji na zahradě, zatančím si nebo pustím hezký film.”

Lucie Černíková:

Narodila se v Rakovníku 19. 12. 1981, kde také vystudovala gymnázium a pak herectví na konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Otec Josef Černík má kapelu Merkur, starší bratr Michal Černík se věnuje malování a psaní.

Vystupuje v Divadle Semafor. Působí jako zpěvačka v Bohemia Big bandu.

TV – Horákovi, Přešlapy, Poslední sezóna, Proč bychom se netopili, ORZ, Modrý kód…

S manželem, hudebníkem Lukášem Pavlíkem mají dcery Sofii a Elenu.

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s kaskadérkou MICHAELOU DVORSKOU

„Má práce je zajímavá“

Narodila se v roce 1985 v Praze. Před kamerou se pohybuje od dětství, ale coby kaskadérka  procestovala kus světa a  zahrála si také po boku hollywoodských hvězd.  Objevila se v řadě filmů – Harrisonovy květy, Bídníci, Příběh rytíře, Blade 2, xXx, Letopisy Narnie, Letopisy Narnie: Princ Kaspian, Van Helsing, Spider-Man: Far From Home, Justice league, 6 Underground, … a seriálů – Tři mušketýři, Carnival Row, Whiskey Cavalier, Knightfallff.  

 Maminka Hana Dvorská je světově proslulá kaskadérka a  tatínek Jaroslav Dvorský parašutistický instruktor. Bratr Martin je zdravotní záchranář. Michaela má dceru Sašu, která je také kaskadérkou.

Věnuje se podnikání a vede Sportovní centrum ve Velkém Meziříčí, kde také čtyři roky byla radní.

Jednou jste řekla, že jste se jako kaskadérka narodila, jelikož Vaší maminkou je kaskadérská ženská legenda Hana Dvorská a Vaše rodina je trochu rarita. Protože i Vaše dcera Saša se kaskadérské práci věnuje. Co pro Vás kaskadérství znamená?

„Kaskadérství pro mě znamená zajímavou práci, která mě baví. Díky ní cestuji, učím se jazyky, díky scénám z různých období pronikám do historie, zažívám místa a situace, do kterých by se jen tak někdo nedostal, potkávám herce, kteří koukají ze stránek časopisů a poznávám je jako docela normální lidi. Navíc mám natáčení spojené s dobrou „bandou“ lidí, kteří mě motivují k neustálé fyzické přípravě a sebezdokonalování.“

Vy jste se již ve čtyřech letech objevila před kamerou a spolu s bratrem Martinem jste si zahráli i  s maminkou ve filmu Bídníci. Jaké bylo Vaše dětství? Co Vás bavilo?

„Moje dětství bylo vždycky ve znamení sportu, ale nejenom. Abych (podle mé maminky) nezakrněla, přebíhala jsem mezi všemožnými tréningy ještě na lekce francouzštiny a hodiny houslí. V podstatě jsem neměla možnost nic moc vymýšlet a někde se poflakovat, jelikož jsem každý den od 4:40, kdy jsem vstávala na plavání, do 10 do večera měla přesný rozvrh hodin a až do maturity mě nikdy nenapadlo se proti tomu jakkoli ohrazovat. Musím říct, že dětství bylo náročné, ale těžím z něj doteď. Nikdy jsem nebyla jednostranně zaměřená, takže se tak nějak chytnu téměř všude.“

V řadě filmů jste hrála společně se svojí  maminkou a v seriálu Carnival Crow si s Vámi oběma zahrála i Vaše dcera Saša. Jaké to bylo, Vy tři na „scéně“ společně?

„Tři generace kaskadérů, a ještě navíc žen, jsou opravdu unikátní. Znám pár kaskadérských rodin, kde se toto řemeslo posunulo již o generaci dál, ale většinou starší generace začne filmy koordinovat a „bouchání o zem“ přenechá mladším. To jen moje nesmrtelná máma bude skákat z okna až do smrti:-) Saša je jako každé dítě přirozeně natěšená na jakékoliv natáčení a záleží na tom, jak bude šikovná a jaké příležitosti dostane, nicméně já se ji budu snažit motivovat i na studium a jiné koníčky, aby si v dospělosti mohla vybrat sama.“

Zahrála jste si v řadě filmů, který byl pro Vás klíčový? A co další filmy? Kde Vás mohou diváci „vidět“ jako dubla nebo v nebezpečné scéně?

„Do Česka jezdí mnoho  zahraničních produkcí, takže jsem měla možnost pracovat na Hollywoodských velkofilmech, které mi přijeli takřka až pod nos (Blade, XXX, Narnie, Underworld, G. I. Joe, Babylon, Spiderman…) ale takové osobní prestižní zářezy cítím po práci na filmech, kde jsem byla sama Češka mezi týmem zahraničních kaskadérů, kde se o mě nikdo nestaral, dostala jsem vysílačku a musela fungovat. Filmaři mají svůj jazyk a spousty  speciálních názvů, které neznám ani v češtině, zkratky a vůbec…obyčejné převody byly problém. Představte si, že dě láte náročnou bouračku v autě a někdo do vysílačky těsně před akcí zahlásí, že mám odcouvat x yardů zpátky…v časovém presu a nervech, ve vypjatých chvilkách před akcí nemáte čas zjišťovat kolik je jeden yard v metrech. Nutno podotknout, že každý špatný centimetr při kaskadérských akcích vás může stát život. Samozřejmě převod yardů budu umět už nadosmrti, stejně jako spoustu jiných podobných drobností, které mě filmový život naučil. Za nejklíčovější tedy považuji Justice league nebo projekt 6 Underground od Michaela Baye, který teprve přijde do kin. Jen být na place s tímto režisérem je velké dobrodružství a doslova boj o život.“

Dnes patříte mezi světovou kaskadérskou elitu a díky své práci jste spolupracovala s řadou zajímavých lidí. Na koho nejraději vzpomínáte?

„Ráda vzpomínám třeba na Brada Pitta. Ohromný sympaťák, který samozřejmě žije už v jiném světě, ale nemachruje a váží si práce ostatních departmentů a kaskadérů zvláště. Jsou daleko menší hvězdičky, kterým stouplo ego do nebeských výšin a špatně se s nimi pak spolupracuje. Perfektní je také Ryan Reynolds, krásný člověk z venku i zevnitř a vtipálek, který si dokáže udělat legraci sám ze sebe.“

Vy žijete ve Velkém Meziříčí, kde podnikáte a vedete Sportovní centrum…

„Ve 23 letech jsem se z Prahy přestěhovala do Velkého Meziříčí, kde jsem zjistila, že mi hodně  věcí chybí k životu, tak jsem si je tam prostě zařídila 🙂 Sportovní centrum se spoustou lekcí pro veřejnost a s lezeckou stěnou a posléze venkovní pobočku s tenisovými a volejbalovými kurty. Vzhledem k mému časovému vytížení je to občas těžká písemka pro mě i moje zaměstnance, ale po 8 letech si troufám říct, že už se to pěkně usadilo a každý ví, co má dělat. Dokonce si vymýšlíme pořád další a další aktivity jako pořádní závodů a různých jiných akcí, které se postupně stávají tradičními sportovními eventy této lokality.“

Vy jste se jednu dobu věnovala také komunální politice. Co Vás k tomu vedlo? Jaká to byla pro Vás zkušenost?

„Moje sportovní centrum mělo během prvního roku od založení obrovskou základnu sporťáků, daleko více, než nejúspěšnější politické strany, které v té době vládli městu, takže nabídka vstoupit do politiky byla od tehdejšího pana starosty vcelku logická. Zkušenosti s politikou jsem sice předtím neměla, ale svůj názor ano a navíc jistý nadhled z hlavního města a mého cestování po světě. Ukázalo se, že do skupinky sedmi starších rodáků jsem schopná přinést takový svěží vítr a mladší pohled na situaci. Jsem za toto období moc ráda, hodně  jsem se naučila a pochopila, jak fungují a to nejen v čistě pozitivním mínění. Každá skupina lidí, ve které jsem se do té doby pohybovala, měla společný zájem či názory, najednou jsem se však vyskytla ve skupině 23 lidí v zastupitelstvu a 7 lidí v městské radě, kteří častokrát mají úplně opačné zájmy, naprosto jiné názory, osobnostně si nesedí a přesto se musí na věcech dohodnout. Byl to veliký oříšek a obrovská škola života.“

A co odpočinek a koníčky? Kde čerpáte energii?

„Naštěstí všechny mé aktivity jsou hodně různorodé, takže se ničeho jen tak lehce nepřejím. Dělám vlastně jen to, co mě baví, takže nějaký pracovní syndrom vyhoření asi řešit nemusím. Spíš jsem častokrát opravdu nejšťastnější, když se prostě obyčejně zastavím, přitulím se k přítelovi Štěpánovi a k Saše a jsme alespoň na chvilku spolu sami v klidu. Jsme všichni tři velmi aktivní, pořád se kolem nás něco děje a takovéhle chvilky mi jsou teď vzácné.“

Děkujeme za rozhovor          

Foto: archiv Michaely Dvorské 

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN