Jak se Vám všeobecně daří v této poněkud nestabilní a pohnuté době covidové?
„Musím říct, že všeobecně se mi daří dobře a tou nejdůležitější a hlavní věcí pro mě je, že naše celá rodina je zdravá, a proto jsem šťastný. Moje manželka, moji dva synové Bertram Jozef a Dorian Marek jsou zdraví, jsem vděčný.
Teď v postcovidové době v letě se opět trošku rozjely taneční kurzy a taneční lekce, takže já jsem měl spíše pracovní a ne odpočinkové léto. Ale já jsem rád.“
Bylo pro Vás možné v době covidové-rouškové pořádat kurzy? Jak Vám vlastně prosperovala taneční škola, když škola všeobecně neprosperovala vůbec? Jak jste se s celou situací vyrovnával?taneční kurzy
„Já sem se s tím vyrovnal asi jako každý jeden z nás, protože taneční sport, kurzy a má výuka spočívá v setkávání se s lidmi. Rád se potkávám a setkávám s lidmi, pravidla to zakazovala, takže jsem měl neplacené prázdniny po dobu covidu. Nemohl jsem trénovat, všechno bylo zavřeno, ani nebylo kde trénovat. Takže já jsem samozřejmě netrénoval. Než se vše úplně zavřelo či otevřelo, tak jsme prožívali různé restrikce, každý musel podepsat čestné prohlášení nebo předložit doklad o očkování, či doklad, že covid prodělal, nebo negativní test, na tanečních lekcích se dodržoval dvoumetrový odstup. Všechno jsme dodržovali, ale pak přišel tak velký skok, tedy celkový lockdown, a ten jsem prožil doma s rodinou. Na jednu stranu jsme se sice ocitli bez finanční podpory, ale na druhou stranu jsem byl s rodinou, a to od rána do večera, což bylo krásné a užil jsem si to.“
Dalo by se říci, že pro Vás lockdown přišel akorát vhodně….
„Asi ano, asi akorát, ale má to také svá ale. Dorian se narodil po prvním lockdownu, já jsem ani nemohl být u porodu, protože to bylo zakázané a manželka tam byla sama.“
Hm, hm. Vraťme se ale k Vaší profesi. Pořádal jste také své soutěže či „poháry“?
„‘Můj pohár‘ jsem podruhé zrušil, i před covidem a teď také a počkám, co se bude dít. Když bude situace příznivá, budu ho pořádat na jaře 2022.“
„Učil jste hodiny on-line?“
„Mnoho tanečních škol tuto výuku zvolilo a pořádalo hodiny přes počítač. Nějak trénovali a pokračovali, já jsem ale zastánce skutečného kontaktu mezi lidmi, všechno lépe ukázat, opravdu s tím člověkem být a zažít ten tanec. Tuto on-line formu výuky jsem vůbec neprovozoval a nechtěl jsem ji dělat. Nikam by to nevedlo.“
Nejsou lidé už trošku apatičtí? Mají ještě vůbec chuť přijít do kurzů?
„Já si myslím, že je to naopak lepší, lidé více chtějí chodit do kurzů, báli jsme se, že ne, ale děti touží chodit do kroužků. Jediné, z čeho mám opravdu strach, že profesionální taneční páry, které třeba patřily pod ČSTS a byly zvyklé jezdit po soutěžích, tak během pandemie trošku zlenivěly. Tudíž ten rozjezd pro ně bude těžší. Ale pro běžné kurzy je to právě naopak.“
Stardance se blíží. Zpočátku se proslýchalo, že soutěže či olympiády budou bez diváků. Jak byste tu situaci vnímal?
„No, samozřejmě Česká televize a produkce Stardance má připravenou tzv. covidverzi bez diváků a pak normální verzi. Pokud opravdu ‚covidverze‘ nastane, pak nastane. Ale bude to velká újma a nebude to zrovna to pravé. Vždyť přece přímý přenos přináší úplně jinou atmosféru! Možná budou v hledišti nějaké papírové hlavy, nebo co já vím, ale bude to tak jako tak obrovská škoda. Osobnosti, které budou v pořadu poprvé, potřebují zažít atmosféru a tančit před lidmi. Tohle činí tanec tancem!“
Bylo by podle Vás tedy lepší soutěž o rok posunout? Anebo tedy pokračovat i bez diváků?
„No, upřímně, v nejhorším asi pokračovat i bez těch diváků. Protože show musí pokračovat, tak je to lepší a dává to smysl. Bylo by špatné, kdyby byla pauza. Lidé jsou už připravení a těší se. Vzít jim tu radost a možnost by bylo smutné. A celkově tato doba není veselá. Takže to musíme zvládnout.“
Bojíte se Vy osobně viru, když jste na akcích, kde je spousta lidí?
„Já osobně ten strach samozřejmě mám, a to hlavně proto, že mám strach o svoji rodinu. V České televizi se nosily po celou dobu roušky, tam se pravidla ani nezastavila, všechno se dodržuje a je to tak dobře. I při tréninku Stardance může přijít třeba rekvizitář nebo asistent režie nebo někdo jiný a přesně to jsou všechny ty kontakty, ke kterým dochází, proto dodržujeme pravidla. Obava panuje velká, myslím si, že přímý přenos, který je plánován na 16.října, přinese to, že naše obava bude ještě větší, protože za tu dobu se nám situace ještě o něco zhorší. O to víc budu i já nervóznější, protože samozřejmě budu mít strach.“
Asi jste připraveni na možnost, že budete 16. října bez diváků?
„Hm… Jsme. Připustilo se to, ale nikdo neví, co to způsobí, takže je to takové … zvláštní.“
Můžete už teď prozradit nějaké novinky soutěže tohoto roku?
„Např. Honzu Ondera nahradil Marek Zelinka, je tedy coby hlavní choreograf. Za sebe můžu říct, že moje taneční partnerka je Martina Viktorie Kopecká, farářka Husitsko-bratrské církve. První šoty jsme natočili, jsou už i přístupné na internetu, po TK vyjde celá znělka, obsahuje symbol času, je to velmi pěkné. Soutěž bude opět tanec různých osobností, a to velmi zajímavých, např. Tomáš Verner, Mistr Evropy v krasobruslení, Simona Babčáková, paní farářka Kopecká, celkově letos tančí mladí lidé, takže taneční výkony budou úžasné. V porotě zasedne stálice p. Chlopčík a p. Drexler, Jan Tománek a zábavný Richard Genzer. A bez našich komentátorů Marka Ebena a Terezky Kostkové by asi StarDance nebylo StarDance.
Tančíte ve StarDance už popáté. Jste rozhodně stálice StarDance, ale hodně tanečníků je už minulostí. Co Vás naplňuje na této soutěži?
„Já mám rád Stardance jako takové, ale hlavně mě moc těší poznávat všechny ty osobnosti, které přichází. Pro mě je to pokaždé nové, naplňuje mě to a letos zvlášť! Vždy je to nový příběh, ale s paní farářkou je to úplně jiný příběh než všechny ostatní. Protože zatančit si s paní farářkou, to není jen tak!!!“
To určitě ne!!! V minulosti by Vás za to možná i upálili na hranici…..
„Smích“.
Ať se Vám daří a hlavně, ať je situace natolik dobrá, že budete moci mít mnoho diváků kolem sebe!
Foto: archiv Marka Dědíka
Eva Smolíková
Taneční magazín
