Hvězda LUCIE BÍLÉ na Chodníku slávy HD Karlín slavnostně odhalena

„Hvězda mi přece chyběla do sbírky cen“ ! směje se Lucie

Ve středu 25. dubna  byla v HD Karlín za účasti ředitele Egona Kulhánka a dalších hostů odhalena Hvězda  Lucie Bílé na Chodníku slávy. 

Lucie, coby představitelka nejpopulárnějšího muzikálu hudebního divadla  Karlín  – Carmen, zářila během  odhalování  své hvězdy na Chodníku slávy, nabitá pozitivní energií a  hned poté zazářila znovu v muzikálu Carmen, který rozhodně patří k jedné z největších divadelních show, které můžete v ČR vidět.

Příběh uhrančivé cikánky Carmen nemohl být nikdy podán lépe jinou českou herečkou či zpěvačkou než právě uhrančivou Lucií Bílou.

Co mají Carmen a Lucka společného?  Lucie říká: Možná temperament, lásku k  mužům, doufám,  že i sex appeal a humor!“  A s tím nelze než souhlasit.

Ačkoliv byla Lucie celý večer vytížená, ať už účinkovala v muzikálu, či bavila publikum během technické přestávky, nebo byla v obležení novinářů, ochotně poskytovala rozhovory a celou dobu se usmívala.

Zeptali jsme se…..

TM: Jaký byl Váš první pocit, když jste slyšela, že budete mít svou Hvězdu slávy v HD Karlín?

Lucka: „Měla jsem z toho velikou radost! A také – ta hvězdička mi trošku chyběla v mé sbírce cen!“ (Smích)

TM: Jak se Vám  daří roztančit jeviště v muzikálu Carmen a jak se vlastně cítíte při  tanci? 

Lucka: „Já tedy  opravdu  nemůžu  říct, že by mě tanec tak úplně bavil. Jsem spíše zpěvačka, která  má ráda  svůj postoj na jevišti a křičím do mikrofonu tak, že nestíhám  vlnit se ještě tělem. Ale v „Carmen“   nemám statické role, takže jsem musela pokořit svoje ego a tančit. Ale už jsem v tom našla zalíbení a   baví mě to .  Obzvláště mě potěšilo, že  kritika  pochválila můj tanec!  (Stalo se po „Sestře v akci“,  což je další mé milované představení).  Tak to je  pro mě největší poklona, protože  já sama se považuji za  totální dřevo.“

TM: Takže účast ve Stardance se nedá očekávat?

 Lucka: Já jsem už dostala  nabídky účinkovat ve Stardance, ale pokud bych něco takového dělala, musela bych se tanci  věnovat naplno a na to tedy opravdu nemám čas. Obdivuji moc  všechny, kteří se do toho pouští!“

Děkujeme za rozhovor

Ihned  po odhalení Hvězdy Lucie Bílé se odebrali návštěvníci sledovat muzikál Carmen, který bezpochyby patří k těm nejúspěšnějším v ČR.

Příběh Carmen  se dočkal mnoha zpracování.   Carmen v HD Karlín je spíše moderní verzí.   Carmen (Lucie Bílá) je cirkusačka a narušuje  zaběhlé konvence ve společnosti v jistém maloměstě.  Poblouzní svou svobodomyslností  ledasjakého muže. Touhou hoří policista José, jeho na dřízený Zuniga i nastávající tchán Mendoza, úplatný starosta města.   Netřeba hovořit o tom, jaký propletenec vztahů je mezi těmito muži a právě to dělá příběh tak poutavým. José je upřímně zamilovaný, či alespoň dost oblouzněný a panenství jeho snoubenky Kataríny (Dasha) nemůže situaci zachránit.  Dasha je pro roli také jako stvořená, těžko si představit někoho lepšího a výběr zpěvaček Lucie Bílá x  Dasha byl skutečnou trefou do černého. Agresivní cirkusový vrhač nožů a partner Carmen, Garcia, připraví o život  Zunigu, vina samozřejmě padá na  Josého,  Carmen cítí k Josému  skutečnou  lásku a snaží se zachránit  Josého i Catarínu. Jenže…..

Muzikál Carmen je zaměřený zejména na city a příběh, který je tu hodně zjednodušený, všechny možné aspekty lidských povah jsou vesměs jen naznačeny, ale budeme-li upřímní, více by se už do tříhodinového představení opravdu nemohlo vejít. I tak je nabité událostmi a emocemi až až.

Ale nemůžeme muzikálu Carmen upřít, že je  velkolepou show pro diváky. Cirkusové scény, akrobacie, kouzelnická čísla, ohňové efekty,  dokonce zvířata,  napětí příběhu.. . V okamžiku, kdy není zcela jasné, zda Garcia připraví o život Katarínu či Carmen, sál ztichne a téměř přestává dýchat. Celá situace je až hrozivá a diváci možná mají tu noc i zlé sny. Ostatně existuje ještě nějaká dramatičtější smrt než v cirkusu plném emocí a masek?

Kýč. Možná. Jenže diváky náramně baví. Baví je více než cokoliv jiného kvalitního s hlubokými myšlenkami.   Tak proč ne kýč?

Coby TANEČNÍ MAGAZÍN nemůžeme opominout  vystoupení cirkusových umělců, zejména pak jedné z tanečnic, jemné, lehoučké, dokonalé pohyby.

Lucka  Bílá zpívá všechny své písně s patřičnou  energií,  zaujetím a nadhledem. Zpívá procítěně a věříme, že něco podobného mohla i osobně prožít.  Přinejmenším to tak vypadá.

Dasha je ve své vlastní křehkosti  velmi věrohodná jako panenská  snoubenka, naslouchající  radám své příbuzné a v roli dívky nezkažené životem  je roztomilá.

Starosta Mendoza  nemá moc prostoru svou postavu rozehrát a možná by právě tato  záporná postava v podání Jiřího Korna diváka velmi bavila.  Ale jak už bylo řečeno, prodlužovat  už tak dost dlouhé představení by asi nebylo možné.

Ať  už tak nebo tak, muzikál Carmen přitahuje diváky dlouhou dobu, kdo neviděl, o mnoho přichází. Nečekejte hloubku příběhu, spíše jen tolikrát ohrané téma (právě jako příběh  „West Side Story“ či příběh „Cikáni jdou do nebe“, kde na sebe tragédie nenechá dlouho čekat), ale právě tato milionkrát ohraná témata lákají nejvíce. Proč?  Vášeň, svobodomyslnost, troška lidské naivity, víry  a upřímného citu, trošku boje,  to všechno dělá tato díla nezapomenutelná.

A Lucie Bílá si za roli Carmen, ale nejen za ni,  svou Hvězdu slávy rozhodně zaslouží. „Nevadí mi, že po mně budou lidé šlapat!“ směje se Lucka.

Eva Smolíková

Foto,video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s přeborníkem a mistrem světa v Electric Boogie RICHARDEM MACHEM

„V Martině jsem ve finále světového šampionátu porazil Martina!“

V Martině jsem porazil Martina“

A právě v tom slovenském městě Martině z titulku se Richard Mach stal mistrem světa v robotickém tanci Electric Boogie. Dnes už má hlavní sezóny aktivní kariéry za sebou, ale věnuje se pilně vystupování, show, moderování i managementu. Jako člověka spojeného s moderními tanečními a pohybovými trendy jsem Richarda Macha vyzpovídal.  A jelikož jde o moderní taneční styly, bude i rozhovor v modernějším duchu, plný mediálních odkazů na webové stránky i videa a také s řadou současných moderních  hovorových obratů a výrazů.

Jak jste se vlastně vůbec dostal k tanci?

„Hýbat se k hudbě mne vždycky bavilo. Rodiče mě dali už jako malého kluka na pohybovou průpravu. V sedmé třídě mi řekla spolužačka, abych s ní chodil od počátku osmičky na kurz moderních párových tanců do Domu Dětí a Mládeže v Praze, na Žižkově na Balkáně. Dnes se už jmenuje Ulita. Do kurzu se (kromě našeho páru a dvou spolužáků) přihlásila už jen jedna dvojice. Tím pádem byl asi po třech měsících rozpuštěn. Nicméně jsem tam narazil na svou první taneční lektorku Ivanu Luehnovou.Ta mě vyhodnotila jako talent (dodnes nevím, jak se mi to stalo 🙂 a nabídla, abych chodil do její přípravky pro tehdejší taneční skupinu Atlas. Tam jsem byl já a třicet holek. Bohužel jsem tenkrát ještě nechápal výhody takové situace a moc mě to ,protahování´ nebavilo… Mimo všech těch tanečnic se tam však objevovali dva ,týpci´. A přinášeli na tréninky tehdy super akční novinky taneční scény, na který si jeli základy Hypu – tenkrát jsme tomu ještě rikali ,rap dance´. To mne dost inspirovalo a tak jsem proto, že hned po revoluci vysílal televizní federální program F 1 a tam dávali odpoledne hudební kanál MCM, na kterým právě běžely aktuální videoklipy od interpretů jako MC Hammer (https://www.youtube.com/watch?v=O01knIMTEpY), Vanilla Ice (https://www.youtube.com/watch?v=rcjVjqTARKA), Benny B feat. DJ Daddy K (https://www.youtube.com/watch?v=BPSiB2vyHLU),Snap (https://www.youtube.com/watch?v=cDQ1wZYTg9s) a spousty dalších – začal okoukávat taneční triky z obrazovky. Na jedný VHSce jsem měl asi tři hodiny klipů, kde se tancoval tenhle ,současnej styl´ a brousil jsem každý odpoledne po škole v botách koberec před velkým zrcadlem v obýváku – ještě, že to rodiče nevěděli… :-)“

A jak jste pokračoval?

„Další zlom v mé taneční ,kariéře´ nastal právě v DDM na Balkáně když jsem se dal dohromady s Pavlem Pruckem – ten dnes prodává motorky a myslím, ze na taneční léta si už jen sem tam nostalgicky vzpomene. Ten mě zatáhnul do skupinky v Praze studujících cizinců, kteří jeli právě v Hypu, ale taky v Electric Boogie, a scházeli se v té době v jediným a úplně pr vním tanečním studiu v Praze. To vedla Monika Rebcová (http://www.monikarebcovadance.c)/. Byl to Klub MON v Maiselově ulici. Tam s náma tancoval v té době i Ruben (http://www.ruben-dance.cz/) nebo Ondra Sifon Andera, kterej se v roli tanečníka ,elektriky´ objevil třeba v slavným klipu Lucie Bilé ,Láska je láska´. Tenkrát mě ještě Electric Boogie moc nezaujalo. Ale Pavel se do toho zakous a po nějaký době tr&eac ute;ninku začal dávat první triky, jako vlnu a slidovaní (moonwalk). Mě, jako správně ješitnýho chlapa, štvalo, že umí něco navíc. A tak jsem to začal zkoušet taky a to se mi stalo osudným :-).

Chodil jste do tanečních?

„Ano, chodil v Praze na náměstí Míru v tehdejším ÚKDŽ. A štvalo mě to. Neměl jsem partnerku, tak na mne vždycky zbyla ta nejtlustší a nejnemotornější holka v sále :-). Protože jsem v době, kdy jsem tanečni navštěvoval, už nějaký ten pátek tancoval sólo, tak mi tenkrát přišlo, že mě partnerka při tanci hrozně omezuje :-). Byl jsem vždy zodpovědný student (spíš tedy odpovědný než student) a tak jsem to celé přechodil až do konce, ale bylo to trochu utrpení.“

Kdy a čím Vás podmanil robotický tanec?

„Jak jsem  už říkal před chvílí, byla to u mne hlavně věc ega :-).

Kdo Vám byl v tom oboru vzorem?

„Když jsem začínal tancovat nebyl internet a IT. Byla jedna pomačkaná VHSka, která mezi náma kolovala. Učili jsme se jeden od druhého. Pro Hype byl můj vzor MC Hammer, to je jasný. Otočku jsem se naučil podle klipu ,I cant stand it´ (https://www.youtube.com/watch?v=zCySwHRksVk) tenkrát ještě původní formace Twenty4seven v čele s Capitain Hollywood. Co se Electric Boogie týká asi jsem úplnej vzor neměl – prostě jsem to tancoval, protože mě bavilo napodobovat ten mechanickej pohyb.“

Kdo byl Vaším prvním učitelem tohoto stylu?

„Kluci z Monu a kazety VHS.“

Jak dnes vzpomínáte na svůj vítězný světový šampionát?

„V zásadě nijak zvlášť dobře. Byl v roce 2002 na Slovensku v Martině. Rok předtím jsem byl poprvé na světovým šampionátu v Essenu, kde jsem byl druhej za kolegou Martinem Pořízkem. S ním jsme v té době už tvořili duo a vystupovali pod názvem The Robots (www.therobots.cz). V Martině jsem vyhrál já. Ani nevím, jak se to povedlo. Nikdy jsem nebyl moc soutěživej typ. Tak jsem to moc, na rozdíl od Martina, neprožíval. Ten mi dal po soutěži ,céres´, že jsem se choval nesportovně. A vedl čtvrt hodiny monolog, jak je to nespravedlivý. Právě tenkrát zrovna změnili způsob hodnocení – podle toho starýho by totiž vyhrál on! Na zpáteční cestě do Prahy jsme měli na ledu ještě malý karambol s vypůjčeným autem. Proto můj celkový dojem z toho mistrovství světa nebyl zrovna zásadně pozitivní…“

Otevřel Vám světový titul dvířka k novým možnostem?

„Tak tanec v tý době nebyl, a dodnes myslím není zrovna zásadně veřejností sledovaným sportem. A tedy titul světového šampióna není, bohužel, katapultem na hvězdný nebe. Kdybych rychlobruslil, nebo třeba běhal na běžkách s puškou na zádech, bylo by to asi větší terno! Samozřejmě, titul jako marketingový nástroj fungoval. Do roku 2013 jsem v The Robots byl s Martinem, který měl tituly dva (rok přede mnou a rok po mně). A tedy říct klientům, že jsme třikrát m istři světa v Electric Boogie bylo jen plus. Mně osobně šlo ale vždycky hlavně o to, abychom  na pódiu odvedli výkon, který se bude líbit, lidi budou pobavený a nakonec nás ocení potleskem. A jestli před sebou mají mistry světa nebo amoleta na tom mi vlastně nikdy moc nezáleželo.“

Jak hodnotíte současnou taneční scénu v tomto směru?

„Tak jako všechno jde dopředu, i ,elektrika´ má svůj vývoj. Dneska dávaj už mladoši ,peklíčka´, o kterých se nám ani nesnilo. Do určitý míry je to dobře, ale cenit někoho víc, jen kvůli tomu, že je dispozicemi hypermobilni a druhý ne, to mi tedy nepřijde jako úplně správnej pohled na věc… IT jsou zdrojem inspirace a hlavně nekonečnou studnicí materiálů pro sebevzdělávání. Dneska je tady ta ,výhoda´, že nová generace už na spoustu technik n emusí přicházet sama – prostě kliknou na tablet a mají to před sebou – takže mají víc času a prostoru na samotný nácvik a pak případnou kombinaci naučených věcí.“

Jak vidíte úroveň tanečního školství a vedení tanečníků?

„Myslím, že dnes to já nemůžu tak odborně posoudit. Když jsem se z taneční scény stáhl a novou generaci tanečníků už sleduju jen zpovzdálí, tak nemám ten potřebnej komplexní přehled pro relevantní hodnoceni.  Nicméně si myslím, ze i u nás se najdou velmi kvalitní tanečníci, kteří dokážou oslovit i světový publikum. Jedním příkladem za všechny je Džajna Jája Vaňková.“

Čemu se tedy věnujete nyní?

„Zatím se pořád snažím zůstat na pódiu a okolo něj. Dokonce občas ještě stále děláme vystoupení The Robots – sice jsem už trochu starší a mohutnější typ robota, ale ještě to dávám a publikum naše vystoupení pořád baví. Kromě toho mám další vystoupení a aktivity. Treba BUT (Bláznivý učitel tance). Moderuju, hraju na Reactable, a mým nejvíc nabízeným projektem je v současnosti asi LasremanCZ (www.facebook.com/lasermancz). Diky Lasermanovi jsme vzbudili zájem o naše vystoupeni po celým světě. Od toho se pak začaly odvíjet moje agenturní aktivity. Zahraniční agenti, se kterými jsem se díky LasermanCZ seznámil mne vnímají nejen jako performera, ale i jako obchodníka, tedy jim prodávam dnes už i jiná vystoupení, který chtějí mít klienti na svých akcích v zahraničí. Pokud vás to zajímá, něco najdete na mych strankach (www.richardmach.cz) nebo mne folowujte na Instagramu (LasermanCZ) a Facebooku (www.facebook.cz/machr) – tam je to všechno nejaktuálnější…”

A na čem pracujete nyní?

„Vzhledem k tomu, že se považuju za komerčního umělce, který je kromě vlastního performera i moderátor, agent, řidič, technik, režisér, sound designer, script maker – prostě taková holka pro všechno – je těžký v tom všem shonu vymýšlet a realizovat nové projekty na dlouhodobějsí bázi. Mám prostě nějaký okruh vystoupení, která nabízím a z toho pak vychází práce na nových věcech, kdy klient žádá customizaci jednotlivých vystoupení, nebo zase pro klienta vymýšlíme na bázi těchto našich vystoupení nové kombinace na míru eventu, na němž se má program předvést. Pořád se něco děje a já doufám, že tomu tak ještě nějakou dobu bude :-).

Tak držím palce a děkuji za rozhovor

 

MICHAL STEIN

FOTO: ARCHIV RICHARDA MACHA

Taneční magazín

Nový hit – taneční polepšovny!

Dříve se hrozilo zlobivým dětem polepšovnou. Taneční polepšovnou však nikdo nikomu vyhrožovat nemusí! Naopak. Řada zájemců se může o místo v polepšovně taneční doslova utlouci….

 

Téměř každý někdy absolvoval klasická taneční. Konec konců, ptáme se na to často i českých a slovenských kulturních, tanečních či sportovních osobností v našich rozhovorech a ony nám to pouze potvrzují. Kdysi se jednalo o základní taneční, pokračovací, případně výběrové kurzy. Zhruba tak před třiceti lety se doslova roztrhl pytel s tanečními lekcemi pro starší a pokročilé. Řada někdejších úspěšných frekventantů a absolventů tanečních kurzů si v pozdější době potřebuje své bývalé znalosti oprášit, načerpat jistotu i absorbovat nové taneční trendy. Podobně, jako autoškoly nabízejí hodiny pro ty, kteří dlouho neměli v ruce volant a vypadli z řidičského rytmu, vznikají dnes na řadě míst Čech a Moravy – taneční polepšovny! Někde se jedná o jednorázové víkendové lekce a naopak v jiném místě je to několik hodin s obvykle týdenní periodicitou.

Opravdu, taneční polepšovny se rozběhly po celé republice od počátku roku. Jedna z nejčasnějších čekala zájemce hned první víkend nového roku, konkrétně 7. ledna v Děčíně. A to přímo na místním zámku. Účastníci se zde skvěle mohli připravit rovnou na dvě reprezentační taneční zámecké akce. V sobotu 18. února zde totiž proběhne Zámecký ples s hvězdným hudebním doprovodem. Za zvuků Boom Bandu Jiřího Dvořáka, který doprovází Karla Gotta, Hanu Zagorovou, Lucii Bílou, Evu Pilarovou i další pěvecké stálice si budete moci od srdce i od nohou zaplesat. Pro ty mladší tancechtivé je připrave n v neděli 12. března Zámecký karneval. Doprovázet jej tentokrát bude OLI band. A o divadelní vložku, včetně shakespearovské balkónové scény se tam postará „Divadlo VeTři“.

V Děčíně se tanečně nezaměřují pouze na taneční doučování, převýchovu a plesání. Dokladem toho je i letošní lednový taneční seminář. Proběhne v sobotu 21. ledna a bude věnován – izraelským tancům. A opět bude v prostorách děčínského zámku.

Lidová písnička sice zpívá o krásném zámku nedaleko Jičína. Jeden krásný zámek je i nedaleko Děčína. Přímo v městečku Jílové. A právě ve velkém sále tohoto jílovského zámku proběhne 20. 1. od 17 do 20 hodin Taneční polepšovna manželů Rottenbornových. Přihlašovat se mohou pouze kompletní páry a cena pro pár je 800,- Kč.

Již o týden dříve však chystají taneční polepšovnu i ve východních Čechách. Přímo v Týništi nad Orlicí. Pod vedením tanečních mistrů Lenky Milé a Oresta Janečka bude mít hned deset dvouhodinových lekcí. Ta úvodní proběhne v neděli 15. ledna od 18 hodin ve velkém sále místního kulturního centra. Vzhledem k velkému počtu hodin je tady kurzovné několikrát vyšší než je tomu v případě jednorázové polepšovny v Jílovém u Děčína. V Týništi nad Orlicí zaplatí zajemci za 10 lekcí rovné dvě tisícovky. Pochopitelně, se jedná o cenu pro taneční pár.

Taneční polepšovny však zdaleka nejsou pouze výsadou severních a východních Čech. Úspěšně proběhly a probíhají v moravských Hustopečích, ve Velkých Pavlovicích, s neměnnou pravidelností je pořádá středisko volného času TYMY v Holešově. V nedaleké Kroměříží úspěšně pořádal taneční polepšovnu naopak Taneční klub Gradace. A poněkud severněji, v Opavě s ní má výborné zkušenosti Taneční škola Vítr. A ještě severněji – až u polských hranic – probíhaly úspěšně i v obci Chuchelná.

Tanečním polepšovnám se nevyhnulo ani naše hlavní město. Patrně ta nejvýznamnější proběhla v Praze roku 2011 přímo v reprezentačních prostorách České národní banky. Jedna z těch top-tanečních plepšoven probíhala i v tradičním sále v Praze Na Žofíně. Ale pořádaly se i na území velké Prahy, v Újezdě nad Lesy či na Zbraslavi. Anebo v městečkách poblíž naší metropole, jakými jsou Dobřichovice či Mníšek pod Brdy.

Jak je z výše napsaného patrno, taneční polepšovny jsou dobrým nápadem a nalezly si své místo v nabídce velkého množství tanečních sálů, kulturních domů i jiných tanečních scén. Je dobře, že s nimi taneční mistři i instruktoři počítají. Napomáhají tím taneční gramotnosti i zvýšenému tanečnímu sebevědomí těch, které byste jinak na nějaký ples či bál dostali pouze těžko.

FOTO: archiv zámku Děčín

Kulturní centrum Týniště nad Orlicí, Michal Stein 

Taneční magazín