Exkluzivní set 12ti předvánočních představení

Cirk La Putyka zahájí oslavy 10. výročí představením Up End Down se symfonickým orchestrem

21. prosince uplyne přesně deset let od prvního uvedení dnes již kultovního představení La Putyka v režii Rostislava Nováka ml. Příští rok v září to pak bude deset let od založení samotného souboru Cirk La Putyka. Oslavy tohoto kulatého výročí zahájí jeho členové speciální verzí úspěšné inscenace Up End Down s živým hudebním doprovodem čtyřicetipěti-členné Filmové filharmonie pod taktovkou dirigenta Chuheie Iwasakiho. Pod názvem Up End Down Symhony bude tento projekt uveden od 7. do 20. prosince pouze dvanáctkrát v pražském prostoru Jatka78.

“Představení Up End Down je pro mě srdcový projekt. Byl riskantní. Navazoval na veselou La Putyku, kde jsme všichni dělali to, k čemu máme předpoklady. Ale v Up End Down jsme chtěli kombinovat divadlo a cirkusové techniky a učili jsme se vše úplně od nuly. Je tam jasný příběh, se kterým se může každý ztotožnit. Představení je inspirací pro filmový scénář a nyní i pro orchestraci. Významné je pro mě také proto, protože stojí pouze na českém týmu, který se mnou před deseti lety začínal,” vysvětluje principál souboru Rostislav Novák ml.

Hudebních aranží pro symfonický orchestr se ujal spoluautor původní hudby Jan Maxián. “Už při vzniku představení jsem cítil, že příběh, způsob vyprávění, hudební téma a vlastně hudba v představení jako taková, je natolik široká a nosná, že by mohla využít širší paletu barev – symfonický orchestr,” říká Maxián na úvod a dodává: “Spojit novocirkusové divadlo s orchestrem může být dost komplikované, neboť hudbu jsme vždy koncipovali tak, abychom mohli ve velké rychlosti reagovat na jakékoliv změny dění na jevišti. Což jsme také vždy dělali. Ve třech. Ale improvizovaně takto měnit hudbu v padesátičlenné bandě… to bude jiná jízda.”
Představení Up End Down v režii Rosti Nováka ml. mělo premiéru v roce 2010, kdy také získalo Cenu Divadelních novin za Inscenaci roku v kategorii Tanec a balet.

Cirk La Putyka: Up End Down Symphony
7., 8. (od 15:00 a 19:30), 9., 11., 12., 13., 15. (15:00 a 19:30), 16., 18., 19. a 20. prosince 2018, Jatka78

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jatka78 s celou řadou poutavých novinek

Na co se můžete těšit v nové sezóně? Na tanec, hudbu, činohru, ale i ten velkolepý a skvělý cirkus, „nejnovocirkusovější“ za posledních několik let!

Tanec říznutý sci-fi, symbióza nového cirkusu s osmdesátičlenným orchestrem, zahraniční hvězdy  a další a další novinky, to jsou Jatka 78 v nastávající sezóně

Neobvyklý prostor v holešovické tržnici, o který navíc umělci museli tento rok bojovat,  už jednoznačně patří umění a  název, který stále nese,  se každým dnem stává více a více minulostí.

Prodloužení smlouvy o výpůjčce hal v pražské tržnici  umělce potěšilo a vlilo jim nový elán do žil. Ředitel divadla Jatka78 Štěpán Kubišta říká:  „V ČR není moc vhodných prostor pro novocirkusová představení, potřebujeme velké haly, kde by se tato představení vůbec mohla hrát. Proto jsme o tyto prostory usilovali.“  V hale zvané Skleněnka aktuálně probíhá představení Nesnestitelná tekutost bytí režiséra Víta Neznala.  Štěpán Kubišta dodává: „Když  Vít Neznal poprvé přednesl svůj záměr udělat velké akvárium ve Skleněnce, kde by proběhlo toto představení, tak jsme všichni pochybovali. Moc jsme nevěřili, že se tato idea nějak zhmotní. Ale povedlo se. I přestože jsme žili ve značné nejistotě, věřili jsme, že Praha má zájem naše divadlo zachovat.  Pokračovali jsme ve své vizi i přes všechna úskalí. Nová sezóna nás tedy nezastihla nepřipravené, ale naopak, je tu výhled na několik dalších let.“

Zuzana Hošková, Štěpán Kubišta

Zeptali jsme se:

Nepřemýšleli jste někdy o změně názvu divadla?  Při slově Jatka přece jen běhá citlivým osobám mráz po zádech…

Štěpán Kubišta, ředitel divadla Jatka78: „Já vím.  Tu a tam o tom uvažujeme. Naše první představení vlastně byla mše  za duše všech těch zabitých zvířat, přáli jsme si, aby se tu změnila stávající energie.  Ten název samozřejmě  říká své, ale na druhou stranu je to historie Prahy a možná by byla škoda ji změnit. I když připouštím, že třeba  v budoucnu s tím názvem ještě nějak pracovat budeme.“

Děkujeme

Nejbližší půlrok přináší pět premiér.  Jatka 78 zahájila sezónu představením Víta Neznala‚Nesnesitelná tekutost bytí ( o kterém jsme již čtenáře informovali).  Tímto vyvrcholil letošní program Letní Letné, můžeme klidně říct.  Nicméně, po velkém akváriu jsou tu další super novinky:

HEAVEN’S GATE / AMERIKÁNKA

Září ozdobí inscenace „Amerikánka“  režiséra Viktora Tauše  (zazáří zde Tereza Voříšková a  Eliška Křenková).

13.září proběhla premiéra

reprízy: 14. 9, 27. a 28. 11.

O představení budeme podrobně informovat.

Viktor Tauš,  Štěpán Kubišta, Rostislav Novák ml.

DEKKADANCERS / NÁVŠTĚVNÍCI

Těšit se můžeme na Dekkadancers, kteří inscenací „Návštěvníci“ oslaví deset let své existence.  Celý večer se tematicky ponese ve vědeckofantastickém žánru, na své si přijdou fandové tance, napětí, paranormálních jevů, zakázaných oblastí, tajemných zásilek, zelených mužíčků a humoru! (Company založili Tomáš Rychetský, Viktor Konvalinka, Pavel Hejný).

16.září probíhá premiéra

reprízy: 23.9., 18. a 25.11.

CIRK LA PUTYKA / ADHD

Cirk La Putyka uvádí nové představení s výjimečným zahraničním obsazením. Zaměřuje se v něm na lidskou osobnost, konkrétně na poruchu pozornosti s hyperaktivitou známou pod anglickou zkratkou ADHD.

21.října(premiéra)

23.-26. 10., 28. 10. – 1. 11.

Podrobnější informace k představení přineseme v dalších dnech.

Rostislav Novák ml.

ANALOG / FINALE

Berlínský soubor za podpory Cirku La Putyka a Jatek78 představuje netradiční podívanou, která kombinuje hudební a novocirkusové vystoupení. Osm přátel, mezi nimi špičkoví akrobaté a hudebníci, se setkává, aby předvedlo ty nejlepší kousky, z nichž každý je hoden skutečného grand finále.

Show plná akrobacie doprovázená sametovým hlasem zpěvačky Eny Wild a dynamickými bicími Lukase Thieleckeho. Jedinečná podívaná inspirovaná undergroundovou hudební scénou, odvážnými filmovými kousky a tradičními i méně tradičními cirkusovými triky. Svou originální estetikou a nekonvenčním přístupem Analog vytváří energii, které je těžké odolat.

6.-11. listopadu

Štěpán Kubišta, Rostislav Novák ml.

CIRK LA PUTYKA & FILMOVÁ FILHARMONIE / UP END DOWN SYMPHONY

Loni v předvánočním čase Cirk La Putyka na Jatka78 přivezl svoji gastro show Roots, která vznikala pro berlínské kabaretní divadlo Chamäleon. Poslední show letošního roku bude neméně zářivá a vzrušující. Poetické představení o andělech a lidech Up End Down zvedá ze židle milovníky akrobacie i krásné hudby. A ta bude na konci roku 2018 opravdu impozantní. V orchestraci Jana Maxiána a pod taktovkou Chuheie Iwasakiho  totiž představení proběhnou za doprovodu Filmové filharmonie. Inscenace bude na Jatkách78 k vidění pouze v 11 reprízách.

7. prosince  (premiéra)

8.-20. 12.

 

Foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec mezi bulvárem, trestankyní, lesbami a režijními nitkami

První slovensko-český ryze taneční filmový muzikál „Backstage“ jako celek nepřesvědčil, ale ani tanečně nezklamal…

Hned první týden po distribuční premiéře navštívil TANEČNÍ MAGAZÍN (s velkým očekáváním) nový slovensko-český ryze taneční film „Backstage“. Na Slovensku, kde původně vznikal, měl návštěvnost od března do června letošního roku kolem 55 000 diváků. Bude mít v Čechách a na Moravě výraznější divácký ohlas? Spíše by se o tom dalo s úspěchem pochybovat…

V čem vězí problém?

Tak trochu jako v pohádce

Když postavíte do fotbalového mužstva vedle sebe jedenáct skvělých a výtečných individualit, nemusí to na hřišti fungovat. Ba, bývá tomu v praxi přesně naopak.

Taneční hrdinové jsou mladí a v Čechách méně okoukaní…

Pokud si vezmete režiséra a scenáristu tří úspěšných dílů filmu „Fontána pro Zuzanu“ Dušana Rapoše, který je nadto ještě podepsán pod divácky úspěšnými tituly „Rabaka“ či „Muzzikanti“ a výtečným dokumentem o Karlu Krylovi, vypadá to jako záruka úspěchu. Dlužno podotknout, že tato osobnost je u nového tanečního filmu „Backstage“ pouze autorem námětu. K tomu přizvete ještě autorku námětu a scénáře slovenského velmi úspěšného muzikálu „Príbeh ulice“ Naďu Clontz. A do třetice ještě velmi uznávanou a několika Českými lvy i cenou César ověnčenou režisérku Andreu Sedláčkovou. Ta má na svém kontě kupříkladu filmy „Fair play“, „Musím tě svést“, „Dívka za zrcadlem“ i celou řadu dokumentárních filmů (včetně „Život podle Václava Havla“). Taková sestava by zákonitě měla být zaručenou sázkou na úspěch… Navíc, když je tato režisérka (u jiných snímků) rovněž úspěšnou autorkou hudby…

A to již ani nemluvě o řadě angažovaných výrazných hereckých tváří. Od Ivany Chýlkové, přes Judith Bárdos a Romana Luknára, až po Kryštofa Hádka, Bena Cristovaa a Filipa Jankoviče. A koneckonců, i mladou hvězdičku nedávného televizního seriálu „Inspektor Max“ – Márii Havranovou. A rovněž nesmíme zapomenout na taneční skupinu „The Pastels“ (doplněnou atraktivními tanečnicemi) – vítěze soutěže Československo má talent – v hlavní roli filmových tanečníků fiktivní formace „West Coast Crew“.

Prostě, je to v tomto případě trochu dost jako v pohádce, jak kočička s pejskem „vařili“ dort. Kombinace „zaručených“ a „tutových“ spolupracovníků, nemusí vést k úspěchu. A bohužel, film „Backstage“ to v poměrně vrchovaté míře dokumentuje. Zkrátka, místo „tutovosti“ spíše k tuctovosti.

The Pastels jako West Coast Crew

Jako v pohádce se vine i nit samotného scénáře filmu. Kluci a holky ze slovenského maloměsta prorazí až do velkého televizního a mediálního světa. Pod nohy jim hází klacky zlí producenti, manipulativní televizní štáb a nejvíc oni sami sobě. A navíc v tomto případě to zavání nejen pohádkou, nýbrž v případě hlavní taneční skupiny „The Pastels“, i mírně nadnesenou autobiografií.

V Baťově městě i v Praze

V době, ne tak minulé, se mnoho filmů pro ty nejmenší diváky a mládež točilo ve městě Tomáše Bati – ve Zlíně. V ateliérech Kudlov. Děj filmu „Backstage“ začíná také v Baťově městě. Ale nikoli na Moravě, nýbrž na Slovensku – ve Svitu. Ve městě, které ostatně dalo za socialistického režimu i „znárodněné“ nové jméno obuvnickému koncernu Baťa.

Hned úvodem zde musíme pochválit toho, kdo vybíral lokace filmu. Mezi cihlovými baťovskými domky Svitu dominuje architektonicky odlišné nádraží. A právě tam se odehrává valná část slovenského děje „Backstage“.

Nejlepší taneční hvězdy prý září ve Svitu

Mladí tanečníci ze Svitu hodlají dobýt Prahu. Hned na počátku filmu se jim to částečně podaří v menším soutěžním klání v Praze, na Štvanici ve skateparku za centrálním tenisovým kurtem. Ve finále poráží ryze mužskou taneční skupinu s nepochopitelně anglickým ženským názvem „Muertas“. Soupeření s ní je provází celým filmem. Po dalších peripetiích se dostávají (opět v Praze) do televizní české i slovenské soutěže. Mezitím sledujeme dost plakátová rodinná zázemí i „nezázemí“ mladých hrdinů. Mírným zpestřením je mladý výpravčí, který se jeví němým, ale nemluví schválně. Do toho se prolínají rovněž plakátově pojatí Romové, lesba, která homosexuálkou není, i lesby, které oné orientace jsou. Mezi ony „típky“ zcela zapadne motorkář s movitým otcem, který se však sponzoringu táty vyhýbá. Rovněž pozdější zákulisí televizní soutěže je pojato velmi černobíle. A obdobně i praktiky „zlého“ bulváru. Proradný režisér v podání Kryštofa Hádka je trapnou karikaturou. Výbornému herci zde slaboduchý scénář nedává větší prostor ani šanci. Jediným kladem scénáře je, že nesází na klišé s happy endem. Prostě, slovenská skupina posloužila v soutěži jako onen pověstný mouřenín. A vyhrávají oni její mužští soupeři s ženským názvem. Ani frontman skupiny „West Coast Crew“ posléze neuspěje v New Yorku, kam se mu složil na cestu tatínek dělník. Takže, hned dva hořké konce. Ještěže maminku hlavní hrdinky (jaká to náhoda) právě propustí z kriminálu. A právě sekvence s matkou hlavní hrdinky vracející se z vězení je pomalu hodna pořadu „Pošta pro tebe“ či nějaké telenovely. Ostatně, sama její protagonistka Mária Havranová si velice obdobné „nanečisto“ odzkoušela již před televizními kamerami STV ve slovenské odnoži „Pošty pro teba“ ve show Kataríny Brychtové „Rodinné prípady“.

Mária Havranová

Velmi komické jsou některé zásadní chyby. Vše v Praze je popisováno až otrocky věrně. Včetně kongresového centra, blízkého hotelu a dalších reálií. Kromě toho je jednou z hlavních rolí železniční výpravčí. A pohybujeme se navíc na nádraží ve Svitu. Do toho sledujeme pak vlak s hlavními hrdiny ze Slovenska, který však přejíždí Vltavu přes železniční most od západu, od Smíchova. Tedy nikoli ze Slovenska, ale od Plzně či z Německa!

Na fiktivní televizní soutěži to žije i mimo obraz

Elementární logiku postrádají i regule hlavní osy příběhu – televizní soutěže. Od jistého momentu o postupujících rozhodují diváci svými SMS. Ale pak ve finále pouze svými hlasy porota?!! Je nabíledni, že jde pouze o přihrávku na smeč, aby mohlo dojít k závěrečné manipulaci s výsledky. Nebo se někdo bál – kvůli stále probíhajícím reálným televizním soutěžím obdobného typu a byznysu s nimi spojeným – ve filmu zcela zdiskreditovat hodnocení formou diváckých SMS?

Opravdu legrační je, když je celý film až nesmyslně dabován a v závěru při scénách z USA nedabuje nikdo nikoho, žádný titulek! Proč?

Kdopak to mluví?

Jako taneční periodikum musíme také ohodnotit taneční scény. Ty bezesporu patří k vrcholům filmu. Hned jedna z prvních v industriálním prostředí továrny na nápoje patří k těm nejbrilantnějším. Navíc dává mimoděk připomenout již klasickou českou veselohru Juraje Herze „Holky z porcelánu“. I další taneční scény nepostrádají nápad, kreativitu a švih. A hlavně, veškeré taneční akce mají logiku, motiv a vývoj. Nápadité choreografie postupně „obrušuje“ televizní mašinérie. Z osobitosti se stává klišé a nápady klesají až po trapnosti. To se zde povedlo. Další poklonu musím složit práci s osvětlením při všech (nejen soutěžních) tanečních scénách. Ta vysoce převyšuje běžný filmový průměr. Naopak, střih i kamera mají co dohánět… Do jisté míry jsou výstižná slova jednoho z hereckých protagonistů „Backstage“: Na filmu dělali přední tanečníci české a slovenské scény a co se tance týče, tak já osobně mám ve film velkou důvěru. Vždycky, když jsem byl na place, tak jsem viděl, že tanečníci i herci do toho dávají všechno,“ hodnotil práci na filmu Ben Cristovao.

Ben Cristovao a slovenský plakát filmu

Hudbu pro film složili uznávaný Jan P. Muchow  spolu s Viktorem Hazardem, taneční choreografii a styl vytvořil Miňo Kereš, autor choreografií k mnoha televizním show a k jednomu z nejúspěšnějších muzikálů na Slovensku „Príběh ulice“. Ke stejnému dílu psala scénář i spoluautorka „Backstage“ Naďa Clontz.

A tak závěrem pouze velká výtka směrem k českému dabingu. Nemá potřebnou kvalitu, důvod ani logiku. Proč logiku? Slovenští tanečníci jsou dabováni česky, ale jeden z porotců mluví slovensky. A o nenadabování (respektive nenatitulkování) sekvencí z New Yorku již byla řeč…

Foto: Bontonfilm

Recenze: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Backstage

taneční film

Slovensko/Česko

Bontonfilm

Délka:

90 minut

Režie:

Andrea Sedláčková

SCÉNÁŘ:

Naďa ClontzAndrea Sedláčková

Kamera:

Tomáš JuríčekTomáš Stanek

Hudba:

Jan P. MuchowViktor Hazard

Hrají:

Mária HavranováTony PoruchaOndrej HraškaKryštof HádekIvana ChýlkováJudit Bárdos,Roman LuknárJan MaxiánBen CristovaoTereza GübelováOndrej AntálekIgor RattajIna Gogálová a další

Producenti:

Silvia PanákováErik PanákMartin PalánVojtěch FričIgor RattajOndřej Kulhánek

Střih:

Adam Dvořák

Zvuk:

Juraj BalážLukáš Moudrý

Masky:

Zuzana Paulini

Kostýmy:

Ján Kocman.