Ani konec prázdnin a dovolených pro vás nemusí být pasivní. Zveme vás na přelomu srpna a září na sportovně-společenské pobyty ve Františkových Lázních!
Rádi bychom Vás pozvali do Františkových Lázni na týden plný sportovně-společenských aktivit. Ze sportů se můžete těšit na fotbalové utkání a průběžně na tenis, stolní tenis, nohejbal, florbal. A ze společenských aktivit vás tam očekává hlavně hudba a tanec.
Tato velmi zajímavá akce proběhne od neděle 26. 8. 2017 do pátku 3. 9. 2017. Účast na všech programech je dobrovolná. Všichni s dobrou náladou jsou vítáni.
Termín není závazný. Po individuální dohodě můžete přijet na jak dlouhou dobu chcete a hodí-li se vám termínově! Účastnit se můžete pouze toho, na co máte náladu. Nejen pro mladší generaci je zde zajištěno velice hezké sportovně-společenské zázemí.
Dalšími aktivitami v okolí jsou: aquapark, golf, tanec, koně, cyklistické a turistické stezky. V areálu je také skatepark a dětské hřiště. Pouhé tři kilometry od Františkových Lázní se nachází jedna z nejčistších vodních nádrží v České republice – přehrada Jesenice. Bohatý kulturní program je každý den zajištěn různými akcemi, mezi něž patří denně v přírodním amfiteátru diskotéka a ve večerních hodinách na čtyrech místech hudba k tanci a příjemnému posezení. V okolí Františkových Lázní je množství míst, která jsou vhodná k řadě individuálních i rodinných výletů.
Naprostá většina sportovních a kulturních zařízení je přístupná zdarma (volejbal, nohejbal, tanec, florbal i mnoho dalších).
Platí se pouze tenis (100 Kč/hod./kurt) ,stolní tenis pak podle počtu účastníků a počtu odehraných hodin (se skládá na pronájem haly).
Po případně prohraném fotbalovém zápase s ženským fotbalovým týmem Františkových Lázní se platí pivo.
Odborná nebo individuální výuka pouze po dohodě s trenérem a je ji potřeba domluvit a zajistit předem.
Tancující babičky překvapily! Moderní i tradiční tanec, smích, neotřelé nápady, průřez exotickou korejskou kulturou.
V rámci festivalu TANEC PRAHA diváci zhlédli představení „Dancing Grandmothers“ korejské choreografky Eun – Me Ahn. Podtitulek „Událost sezóny“ napovídal, že máme před sebou něco mimořádného a vskutku, bylo tomu tak.
„Dancing Grandmothers“ bylo nejen sondou do korejské kultury a národa, ale také vynikající zábavou pro diváky.
Zpočátku videoprojekce přináší obrazy korejské krajiny i měst a záblesky každodenního života Korejců. Do toho přichází tanečníci, kteří střídají všechny možné různobarevné kostýmy, sem tam zpestřené ponožkami, které jsou každá jiné barvy. Neustále se střídající tanečníci v kostýmech… Začínám být trošku skeptická. Ale stop – je tady videoprojekce s obrazy korejských žen, které tančí ve svém přirozeném prostředí svůj národní tanec. Tančí s radostí, zapomínají na všechny strasti života, bolavá záda se na chvilku narovnají a nemohoucí se na pár sekund pustí opěrného vozíku, tančí se v obchodě, na poli, na ulici. Dojemné, směšné, jak chcete. Ale díváme –li se pozorně, vidíme mnoho z korejského života, oblečení, prostředí, domovy, práci, životní styl. Postupně se plátno zaplní všemi možnými obrazy tančících babiček a divákům se vloudí úsměv na tvář, ať už chtějí nebo ne.
Opět přichází na scénu tanečníci a představení se stupňuje. Mladí muži tančí s babičkami (ať mladíci nebo babičky, všichni tančí se stejnou vervou a energií) a teprve teď přichází nálož neuvěřitelných nápadů. Tanec je doplněn videoprojekcí třeba tak, že v jednom rohu se náhle objeví hlava zvířete a hned zas v druhém, jakoby tanečníky zvíře špehovalo. Musíte se smát. Obraz i zvuk doplňují tanečníci neutuchající energií, tradiční korejská hudba střídá supermoderní. Pak zase tančí babička v náručí muže, pro kterého pláče…
Choreografce Eun – Me Ahn, která ve svém díle vyzvedla mladé muže, protože podle jejích vlastních slov právě oni představují budoucnost národa, se podařilo také současně ukázat krásnou myšlenku, totiž, že mladíci, (zejména v okamžiku, kdy berou starší ženy do náručí) si žen váží a respektují je. To podle slov autorky v Koreji není tak úplně pravda a žena je v podřízeném postavení.
Nelze opomenout moment, kdy mladí tanečníci předvádí svou taneční variaci se širokými kalhotami. Člověk žasne, kolik různých nápadů je možné vidět a jak se obyčejné kalhoty dají v tanci využít.
Korejský pohybový slovník a pověstná mrštnost tohoto národa se přece jen liší od českého tance, proto český divák se zájmem sleduje každý pohyb.
Mladé talenty vystřídají „babičky“. Musíte uznat, že starý člověk může být v tanci velice roztomilý, dávat energii a radost ostatním a nemusí být právě superhvězda, aby druhé těšilo se na něj dívat. Ostatně tyto usměvavé babičky jsou toho dokladem. Tanečník určitě nemusí nutně ukončit ve čtyřiceti letech kariéru, ale musí v sobě prostě mít „to něco“.
„Smích je požehnání“ hlásá slogan a korejští umělci si můžou strhat bránice, mladíci i babičky si v hlasitosti smíchu v ničem nezadají.
Ke konci představení je na dovršení vší pestrosti dokonce použit stroboskop.
„Dancing Grandmothers“ je jedinečné představení, divák má možnost nejen nahlédnout do korejské kultury, módy, ale také se smát, žasnout nad všemožnými choreografickými nápady a výrazovými prostředky, (Eun – Me Ahn si byla velmi blízká s Pinou Bausch, která ji od počátku milénia často zvala do Wuppertalu), ale i těšit se z vitality babiček a radosti se kterou tančí.
Musíme také obdivovat fyzickou kondici tancujících žen, které v podstatě devadesát minut tančí v dosti ostrém tempu. Bravo! A pak, že je tanec pouze uměním mládí! Tyto ženy dokazují pravý opak.
Na závěr jsou diváci vyzváni k tanci s korejským souborem, a tak, ačkoliv mě bolí páteř po těžkém úrazu, nechávám se inspirovat stařenkou, která se pustila opěrného vozíku, a tančím, co mi síly stačí.
„Dancing Grandmothers“ patří bezesporu k nejlepším představením, které jsem letos měla možnost zhlédnout, jak po stránce výrazových prostředků, tak i díky tomu, že vypovídá mnohé o nám vcelku málo známé Korejské zemi.
Legenda jménem Holmes – muzikál z pera Ondřeje G. Brzobohatého
Zbrusu nový muzikál ‚Legenda jménem Holmes‘ z pera Ondřeje G. Brzobohatého uvede premiérově 18. a 19. října 2018 Hudební divadlo Karlín
Ondřej G. Brzobohatý a celý tvůrčí tým se sešli na tiskové konferenci v HD Karlín, aby představili připravovaný muzikál.
Legendární detektiv Sherlock Holmes znovu ožívá, sleduje ale také peripetie, kterými prochází jeho tvůrce – Sir Arthur Conan Doyle. Ten pod nátlakem médií, společnosti a vydavatele začíná podléhat žárlivosti na slavného detektiva. Jedinou možnost, jak vystoupit ze zajetí stínu Sherlocka, je smrt jeho nejslavnější literární postavy. Jak jenom tento humorný příběh, plný nadsázky a skvělé hudby, dopadne?
Ondřej Brzobohatý říká: „Ano, Arthur Conan Doyle skutečně nechal utonout Sherlocka Holmese v povídce Poslední případ, nicméně ho k tomu nikdy nevedly tak extrémní pohnutky, které jsem si dovolil trochu výstředně, za to s největší láskou k jeho odkazu, ztvárnit v mém muzikálu. Řada postav má reálný základ, jediná postava vydavatele je smyšlená, ale nebýt jí, nemohl by muzikál obsahovat onu dramatickou zápletku, kterou je třeba brát s nadsázkou jako uměleckou licenci, nikoliv jako popis skutečných reálií historie. I samotná postava Sherlocka Holmese se ne vždy drží svého tolik typického charakteru, ale občas nečekaně vybočí, pro osvěžení děje, do jiné, pro diváka sympatické polohy. Jde o to, aby se divák dojal, zasmál, možná i trochu poučil, ale hlavně královsky bavil.“
Zajímavostí tohoto muzikálu je, že pět rolí jsou dvojrole. Např. Sherlock Holmes/Sir Arthur Conan Doyle – Vojtěch Dyk, Lukáš Janota. Dr. John Watson/Dr. Sigmund Freud – Denny Ratajský, Aleš Háma.
Vojta Dyk si pochvaluje: „Nejedná se o jen tak ledajaký muzikál, je to světová premiéra kultovního muzikálu. To víme už teď.“
Nebývá zvykem, že jedna osoba udělá pro muzikál scénář, hudbu i texty, čili všechny tři složky. Ondřeji Brzobohatému se to podařilo. Ondřej říká: „Musím přiznat, že mě těší mít vlastní tvorbu na jevišti, kam jsem se chodil kdysi dívat, jak táta zkouší muzikály (např. Zpívání v dešti, Řek Zorba). Je to takový můj splněný sen.“
Egon Kulhánek, ředitel HD Karlín, říká: „Čas od času za mnou tvůrci chodí, zda by nespatřil světlo světa nějaký nový kus a já vždy odpovídám, ať napíší synopsi tak, abych se do toho kusu zamiloval. Autoři obvykle napíší dva, tři odstavce, nebo stránku a čekají, jestli jsem se zamiloval. Ono se to na základě dvou stránek moc nedaří. Ondřej Brzobohatý mi situaci ulehčil, protože po té ;, co jsme se dlouho scházeli a povídali si o tom, jak Holmse uchopit, tak přinesl rovnou 50-ti stránkovou synopsi. A já jsem se po přečtení okamžitě do Holmse zamiloval.
Dnes se tu schází tvůrčí tým a autoři, abychom myšlenku Ondřeje Brzobohatého převedli na prkna, která znamenají svět. Přeji nám všem hodně štěstí, ať se to podaří a divákům, ať se zamilují do Holmse jako já.“
Hudebního nastudování se ujala vycházející hvězda, výrazná osobnost současné dirigentské scény Chuhei Iwasaki, choreografie Karen Sieber (USA), choreografie bojových scén Norbert Bidrman, kostýmy Kristina Záveská, režie Gabriel Barre (USA).
Ivana Chýlková a Kristina Záveská (kostýmy)
Zeptali jsme se Ondřeje G. Brzobohatého
Přitahovaly Vás, coby teenagera, detektivky a pročítal jste Sherlocka Holmse?
„Měl jsem je vždycky moc rád a Sherlock byl pro mě jedna z mála postav, kterou jsem obdivoval, když jsem byl malý. Měl tu nádhernou eleganci a současně takovou jemnou aroganci, což se mi vždycky líbí, obzvláště, když ji někdo umí mile a hezky prodat. Proto jsem měl také rád Pierce ze seriálu M.A.S.H. a další televizní postavy. Ale co se týče lit erárních postav, tak to byl prostě Holmes. Je pravda, že jsem někdy už od mých 12-ti let přestal Holmse číst a vrátil jsem s k němu, až začali dávat filmy a seriály. A dál to nějak šlo jedno s druhým, až mně přišlo na mysl, že by bylo krásné, kdyby se z jeho příběhu třeba udělal muzikál.“
Zajímal Vás Sherlock natolik, že jste se jel podívat do Anglie do míst, kde údajně žil?
„Ano, jel jsem tam. Pročetl jsem snad všechno, co Arthur Conan Doyle napsal, včetně knížek jiných autorů, abych se ještě dočetl něco o Arthurovi samotném. Ulice Baker street je přesně to ‚něco podstatného‘. Není to ulice, kde Sherlock opravdu žil, ale řada lidí si myslí, že Holmes je skutečná postava, která tam opravdu žila. A to je přece skutečně nádherné…., Někdo dokázal stvořit takovou postavu a takovým způsobem ji zt várnit, že dodnes řada lidí neví, že Holmes nikdy ve skutečnosti neexistoval. A právě to je vlastně částečně i trošku tématem mého muzikálu.“
Když jste začal přemýšlet o muzikálu, byl hlavní postavou Sherlock Holmes nebo Sir Arthur Conan Doyle?
„Myslím si, že oba dva najednou. Začal jsem se jimi vlastně zabývat čím dál tím víc a myslím si, že Holmes mě neuvěřitelně bavil tím, že byl trošku protiklad Arthura. Ten byl přece jen jako v kleštích v rámci společnosti, kde musel být, kde musel nějak vystupovat, existovat a psát. Kdežto z Holmse udělal rebela a to se mi právě nejví ce líbilo. Takže já jsem tento fakt ještě zveličil a dramaticky doupravil tak, aby to bylo zahrnuto i v připravovaném muzikálu.“
Co bude v muzikálu o Sherlockovi největším tahákem pro diváka?
„Doufám, že tím bude to, co vždycky muzikálovým tahákem má být a to je dojem z něho celého, že pobaví diváka jak po herecké stránce, tak i pěvecké, tak taneční, i výpravné. To je základ všech muzikálů. A ten můj by to základní snad měl splňovat. Ale takovým jakýmsi posláním či myšlenkou je i to, že člověk by se měl maximálně oprostit od nějakého svého vnitřního strachu a nedbat na to, co mu kolem jeho okolí určuje. Měl by jednat podle nějakého svého vlastního vnitřního vědomí a svědomí. A hlavně toho, co mu srdce káže.“
Taneční, hudební a umělecké soutěže určené pro profesionály i pro amatéry
Zveme všechny milovníky soutěží, tance, hudby, umění a zábavy!
11. jubilejní ročník mezinárodní soutěže talentů TALENT AWARDS 2018 – taneční, hudební a umělecké soutěže, určené pro profesionály a pro amatéry je vyhlášen!
