„Přežije-li kultura, přežije národ“

Apel kulturních organizací Libereckého kraje, zaštítěný citátem Jana Viktora Mládka. Zapojte se aktivně!

Liberecký kraj přichází s apelem na důležitost role kultury v této komplikované době. A to s cílem podpořit kroky ministra kultury Lubomíra Zaorálka, který usiluje o získání více prostředků na podporu kultury.

Ihned po vypuknutí současné pandemie a zavedení přísných opatření pro ochranu zdraví obyvatel v naší zemi bylo jasné, že už tak podfinancovaná kultura bude znovu Popelkou. Prostě tou, která zůstane v žebříčku priorit na jednom z posledních míst.

Jan Viktor Mládek: „Přežije-li kultura, přežije národ“. Známý citát Jana Viktora Mládka, manžela významné mecenášky a sběratelky umění Medy Mládkové, jsme si proto v posledních týdnech připomněli nesčíslněkrát.

Rozumíme všichni tomu, že v okamžiku, kdy je ekonomika zcela paralyzovaná, trpí každodenními miliardovými ztrátami a nikdo neumí říci, kdy vše skončí, není kultura tím, o čem společnost přemýšlí na prvním místě. Jsme bohatou ekonomikou a spíše určitě současnou pandemii přežijeme. Budeme mít obrovský hospodářský propad, nevídaný schodek rozpočtu, ale přežijeme to. Každý z nás, samozřejmě až na výjimky, zchudne. Nejhůře na tom budou, jako vždy při otřesech, ti, kteří jsou na tom špatně už teď. Může to znamenat obrovské napětí ve společnosti, a to napříč světem. A nikdo nevíme, v co se to napětí promění.

I tak je však jisté, že udržet při životě všechny existující vrstvy lidského života, včetně kultury, je nám velice zapotřebí. Historie nás umí poučit, takže víme, že skvělá – a dnes velice slavná – umělecká díla světa vznikala právě po krizích. Když minuly doby epidemií nebo válek. Nevznikl by Boccacciův „Dekameron“, nádherné morové sloupy, které dnes vídáme v centrech měst. Hudba, malířství a literatura reagovaly na tyto pohromy mnoha význačnými díly. A právě, i díky umění, se dnes o dávných těžkých dobách dozvídáme mnoho informací, které by jinak zůstaly zapomenuty.

Kultura mívá v dobách po krizích své velice významné místo. Lidé se potřebují nadechnout, znovu jít na výstavu, do divadla, na koncert. Potkat se s přáteli na krásných místech. Prožít něco mimořádného, co jim dovolí na chvíli zapomenout na každodenní starosti. Kultura také otupuje ostří. Kulturní společnost odmítá neomalenost, „buranství“, hrubost i násilí. Taková společnost žije z kultivovaného prostředí. Vlastně, kultura tak trochu pomyslně funguje ve společnosti i jako důležitý filtr toho nejhoršího, co v sobě my lidé nosíme.

Musíme se snažit, aby kultura v naší zemi přežila tuto těžkou dobu. Nikoli pro prospěch lidí pracujících „v kultuře“, jak občas slýcháme. Tato snaha je důležitá pro všechny lidi v naší zemi. I pro ty, kteří to nyní, v této těžké době, nepovažují za důležité.

Kromě konkrétních kroků, které musíme udělat, můžeme dát svému úsilí i symbolickou podobu. Prosíme proto vás všechny, abyste využili v příloze zaslaných podkladů (na výběr máte černou a bílou variantu, uplatnitelnou na jakkoli barevný podklad) a vlastními silami vyrobili transparenty na budovy svých organizací. Anebo vylepili plakáty na svých plochách, zveřejnili ve svých tištěných a internetových médiích. Tímto silným apelem můžeme pomoci ministru Zaorálkovi vyjednávat podmínky pro přežití kultury s ministryní financí a celou vládou. Rádi bychom, aby celá kampaň vyzněla velkou silou najednou, proto prosíme o rychlou výrobu a vyvěšení nejpozději do 14. dubna 2020.

Ocenění na hudebním festivalu Lípa Cantates, pořádaném organizací, která tuto výzvu iniciovala

Věříme, že v toto datum bude v celé zemi vidět a slyšet to, co my, kteří v kultuře pracujeme, víme dávno. Stačí na to jedna krátká citace Jana Viktora Mládka: „Přežije-li kultura, přežije národ“.

Děkujeme a pevně věříme, že se k této iniciativě přidáte.

Zástupci kulturních organizací z Libereckého kraje

Sdílet

Více na: www.lipamusica.cz

Kulturní organizace Libereckého kraje

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

OSN na pomoc kultuře

Výzva na nejvyšší mezinárodní úrovni. Od Organizace spojených národů všem umělcům a umělkyním. I těm z tanečního oboru.

Organizace spojených národů (OSN) vybízí uměleckou scénu, aby se zapojila do boje proti šíření pandemie COVID-19.

Umělci a kreativní pracovníci z celého světa jsou vyzváni, aby prostřednictvím umění sdíleli informace ohledně hygienických opatření, symptomů, společenské odpovědnosti a mýtů spojených s pandemií COVID-19. S využitím jakéhokoli média – grafiky, hudby, videa, tance, choreografie a dalších – mohou vytvářet sdělení, které bude Organizace spojených národů šířit ve spolupráci s dalšími subjekty po celém světě. Příspěvky lze zasílat do 9. dubna 2020.

Podrobné informace o výzvě: zde.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Půlnoc ve 20.00 v chrámu Panny Marie Sněžné

Jedno z tematicky nejzávažnějších představení MALÉ INVENTURY 2020. █ Emotivní i aktuální „divadelní oratorium“ v sakrálním prostoru. █ S důrazem na choreografii. █ Autenticky – česky i německy. █

Už nikdy nebude nic jako dřív. Dramatická noc z 3. na 4. května roku 1950 v kostele svatého Vavřince – zbývá jen pár hodin před plánovaným vyklizením jednoho z posledních klášterů v česko-německém pohraničí. Prolnutí epoch a národů, zpytování morálky. Hra o strachu, bezmoci a naději, která tady umírá.“

Tyto věty předznamenaly nesmírně silné a originální představení „Půlnoc v pohraničí“ v podání souboru FysioART. A to přímo v jednom z nejznámějších pražských chrámů. Je obdivuhodné, že tento soubor uvedl za minulý rok více než čtvrt stovky představení v Čechách, ale také na Moravě, na Slovensku, v Maďarsku i Izraeli!

Málokdy se vám poštěstí zažít divadelní prožitek přímo v autentickém prostoru. A rovněž vás asi těžko někdy jindy bude osobně autorka a režisérka v jedné osobě předem uvádět k místům k sezení v kostele.

Tou režisérskou i choreografickou osobností je Hana Strejčková. Záměrně zdůrazňuji její choreografický vklad. Toto představení si zasloužilo velký zájem TANEČNÍHO MAGAZÍNU, který klade důraz na taneční i pohybové divadlo, již pro tento aspekt. Soubor FysioART uváděl „Půlnoc v pohraničí“ již v několika sakrálních prostorách na severu Čech i v Praze. A tím více musím ocenit variabilitu a prostorovou přizpůsobivost režisérky a zejména interpretů. Se specifiky i záludnostmi chrámu Panny Marie Sněžné, kde vystupovali poprvé, se všichni vyrovnali bez jediné známky zaváhání či nejistoty.

Herci, kteří se museli vyrovnat navíc se zákeřnou zimou (na rozdíl od diváků, kteří seděli v elektricky vyhřívaných lavicích J), si taktéž museli část svých partů připravit v německých dialozích. I to nadmíru přispělo k autentickému vyznění celého večera.

Důležitou složkou představení je hudební doprovod. V tomto případě asi není „doprovod“ tím nejsprávnějším výrazem.  Hudba zde netvoří pouhý ilustrativní podkres. Navozuje atmosféru i dramatičnost. Dodává inscenaci rytmus i potřebnou náladu. Jejím autorem i interpretem (a zároveň mistrem zvuku) je, zde v případě „Půlnoci v pohraničí“, skladatel a citerista Michal Müller. Tento severočeský komponista i hudebník dokázal, že je důstojným pokračovatelem uznávaného pražského skladatele vážné hudby naprosto stejného jména.

Během hodinového představení dokázal autorský tým i interpreti, bez rozdílu, vtáhnout diváky do složité historické problematiky. Bez násilně mentorských a didaktických klišé. Velkou zásluhu na tom má historička Klára Mágrová. A pochopitelně již zmiňovaná režisérka, herečka a inscenátorka Hana Strejčková.

Velice hodnotím i aktuální připomenutí umučeného kněze Josefa Toufara, u nějž jsme si právě těsně před pražským provedením inscenace připomněli sedmdesáté výročí hrdinné smrti. Byť nemá bezprostřední pouto se severočeskými tyraniemi, tak silný společný jmenovatel zde je více než zřejmý.

Nedílnou součástí „Půlnoci v pohraničí“ je vkusně laděný a textově bohatý divadelní program. Byl ke koupi za pouhých 10,- Kč. Jeho informační a výtvarná hodnota však tuto částku zdaleka převyšuje. Obzvláště v porovnání s jinými podobnými produkty, plnými reklam, které bývají jinde prodávány za cenu až pětkrát vyšší.

Závěrem se zákonitě nabízí otázka, zda  bude „Půlnoc v pohraničí“ provedena i ve stejnojmenném svatostánku Panny Marie Sněžné v Olomouci? Hana Strejčková, všichni herci a celý realizační tým předvedli, že je možné inscenovat i velmi závažnou tematiku stravitelným, objevným a podnětným způsobem. Jejich „divadelní oratorium“ si zaslouží velkou poklonu. A respekt. Závěrem i poděkování produkci MALÉ INVENTURY, že nám tento silný zážitek zprostředkovala a umožnila.

»Půlnoc v pohraničí«

Autor a režie: Hana Strejčková

Námět a odborná spolupráce: Mgr. Klára Mágrová, historička

Hudba, zvuk: Michal Müller

Výprava, kostýmy: Hana Strejčková a Filip Novák

Paruky, make-up art: Zuzana Maibaumová a VOŠ Varnsdorf

Hrají: Filip Novák, Barbora Ješutová, Petr Horák, Jiří Lössl, Matěj Pour, Jean-Marie Amez-Droz, Hana Strejčková, Miroslav Řebíček, Tereza Rauch

Herecká spolupráce a statisté: Miloslav Bláha, Karel Nedvídek, Jan Solar

Fotografie: Tomáš Strejček, Ivo Šafus

Plakát: Filip Novák

Produkce: FysioART

Za finanční podpory: Ministerstva kultury ČR, Města Rumburk, organizace Via Sacra

Poděkování: Římskokatolické farnosti – děkanství Rumburk, Městskému divadlu Varnsdorf

Premiéra: 22. 9. 2019, Loreta Rumburk

Pražská premiéra: 6. prosince 2019, kaple DS Chodov

Čas: 60 minut

Jazyková verze: česky, německy

Nejbližší reprízy: 12. 6. Liberec, Kostel nalezení svatého Kříže,

13. 6. Klášter Rajhrad

FysioART

Toto profesionální umělecké uskupení pracuje se silným sociálním aspektem a přesahem v oblastech fyzického divadla, tance i alternativních forem živého umění. Ve své produkci se dlouhodobě zaměřuje na aktuální sociálně-existenční témata. Zdůrazňuje také společenskou potřebnost, se zřetelem na požadavky dobra, humanismu, respektu a morálky. Mezi profilová autorská díla, v nichž tvůrčí tým nahlíží na historické křižovatky 20. století, patří „Sestry“, „Hotel na rohu“, „Zchlazení jara“, „Anna V./HanaB.“, „Budování zmaru“, „Od Madlenky k Madle“ a nejnověji „Půlnoc v pohraničí“. FysioART je rovněž spolupořadatelem reminiscenčního festivalu MEMOfestival, pod mottem „od vzpomínky k divadlu“.

Činnost FysioART o.p.s. je v roce 2019 podpořena grantem Hlavního města Prahy.

Fotografie: Tomáš Strejček, Ivo Šafus

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

HRUBÁ HUDBA pokřtí na Jatkách78 nové album

Křest hudebního projektu Jiřího Hradila a Petra Mičky. Již ve středu 27. listopadu.

NOVÝ PROJEKT HRUBÁ HUDBA JIŘÍHO HRADILA A PETRA MIČKY VYDÁVÁ STEJNOJMENNÉ CD

již příští týden na Jatkách78 proběhne křest nového hudebního projektu. Hrubá Hudba je originální spojení dvou odlišných hudebních světů (Lesní zvěř & Horňácká muzika Petra Mičky), které na české hudební scéně dosud nemá obdoby. Hudební koktejl syrového horňáckého folkloru a nu-jazzu rozezní Jatka78 již na konci listopadu. Na albu se podíleli hudebníci rozličných zájmů, jako jsou Martin Hrbáč, Dušan Holý, Anna Šajdlerová, Katarzia, Kato nebo Jaroslav Rudiš.

Dvě nahrávky, dva světy, jedna hudba a nekonečná vášeň. Hudba jako spojnice mezi časem, která propojuje tradici a současnost. Hrubá Hudba jsou dvě alba propojené jednou myšlenkou. První pod názvem Hrubá Hudba je pohledem muzikanta Jiřího Hradila (Tata Bojs, Umakart, Kafka Band, Lesní zvěř) na tradiční horňáckou hudbu, její propojení s ostatními žánry a zároveň rozvinutí směrem k současným hudebním světům.

 „Ještě to tady je! Je co rozvíjet! Z čeho čerpat a na co být hrdý!“ Slova Jiřího Hradila jakoby byla protknuta celým projektem, který spolu s Petrem Mičkou připravoval od roku 2016. Více než padesát umělců se postupně zapojilo do práce na Hrubé Hudbě, která vyústila ve dvě části, dvě nahrávky, které se vzájemně doplňují: „Jedna by možná potěšila milovníky nejryzejšího horňáckého folkloru, zatímco nad druhou by se rozplývali fanoušci world music, kteří sázejí na propojení tradice s rapem, elektrickými nástroji a především moderní (post)produkcí. Jenže až spojení obou polovin do jednoho celku dělá z Hrubé Hudby jedinečné dílo. Ta dvě alba jsou zdánlivě postavena na kontrastu, ale o tom, jak moc se doplňují a jak jedno druhé obohacuje, svědčí už to, jak zajímavé a funkční by bylo prohození jejích názvů. Vždyť Hlasy starého světa přinášejí hudbu skutečně syrovou, hrubou. A Hrubá Hudba pod vrstvami současných přístupů nechává promlouvat hlas starého světa, hl as tradice, hlas z kořenů…,“ píše v průvodním slově hudební publicista Milan Tesař.

Speciální koncert u příležitosti vydání se koná v Praze 27. listopadu na Jatka78.

TANEČNÍ MAGAZÍN