Štítek: Helena Urban

Zatmění slunce

Od žalu k oslavě života

V úterý 17. září 2025 od 19:30 se v pražském KD Mlejn uskuteční premiéra inscenace Zatmění slunce, autorského projektu režisérky Heleny Urban a jejího tvůrčího týmu v produkci Dočasné Company.

Zatmění slunce vzniklo jako umělecká reakce na náhlou smrt Natálie Podešvové – tanečnice, performerky, členky Dočasné Company a blízké kamarádky tvůrčího týmu. Inscenace vychází z rozpracovaného konceptu projektu, který spolu Natálie a Helena plánovaly vytvořit. Čerpá ale také z Natáliiny umělecké tvorby i z osobních prožitků tvůrců.

Zatmění slunce se dotýká tématu ztráty, žalu i otázky, jak se s nimi vyrovnává jednotlivec i komunita. Inspirací jí je fenomén tzv. druhého pohřbu, rituálu známého z mnoha tradičních kultur, který přichází typicky dva roky až pět let po smrti a zakončuje období truchlení oslavou života.

„Při zatmění slunce zmizí ze světa barvy a zůstane mlhavá šeď. Při smrti blízkého zmizí smysl, rozpadnou se priority a motivace. Jak bude jejich nový řád vypadat, kam se vrátí smysl, to záleží i na tom, jak se ztrátou sami v sobě pracujeme. A nejlepší cestou je nebýt sami,“ říká režisérka Helena Urban.

Projekt skrze konkrétní příběh, který zasáhl komunitu okolo Natálie, cílí na všechny, kdo ztratili milovanou osobu příliš brzy. Chce v tomto směru nabídnout neobvyklou, ale potřebnou službu veřejnosti, která komunitám může nabídnout skrze uměleckou tvorbu prostor k obřadu rozloučení, k vyrovnání se se ztrátou a přispět k otevření dialogu o tématu, které je často tabuizováno. Proto také tvůrčí tým o projektu přemýšlí více jako o rituálu než o klasické repertoárové inscenaci.

Dočasná Company Dočasná Company z.s. je kolektiv tvůrců nastupující generace propojující současný tanec a pohybové divadlo. Vytváří symbiotickou platformu pro rozvoj umělecké svobody a překračuje hranice mezi různými styly, žánry a divadelními i nedivadelními formami. Cílem Dočasné Company je tvořit udržitelně a rozmělňovat hranice mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum. Momentálně vytváří několik uměleckých projektů převážně v Praze, ale působí i v regionech. Členové Dočasné Company se mimo jiné aktivně zapojují i do lektorské a pedagogické činnosti.

Vstupenky jsou k zakoupení na GoOutu

Foto: Karolína Šnajdrová

Natálie Matysková

Poetické zrcadlení časem

Absolutně první (a přelomová) recenze TANEČNÍHO MAGAZÍNU z videozáznamu divadelního představení

Dnešní složitá a komplikovaná doba klade nové nároky. Na všechny. I na recenzenty. Takže, pokud – z důvodu koronavirových opatření – zatím nemůžeme do divadelních hledišť, tak se k nám dopraví divadlo jaksi samo, „po sítích“. Přímo do našeho počítače. A nejinak tomu bylo v případě videozáznamu premiéry souboru FysioART s poetickým názvem „Za zrcadlem“.

Bylo poněkud složitější, nebrat záznam jako plnohodnotné filmové dílko. Přece jen, zde nemohly být absolutně vysoké nároky na kameru, střih i další ryze filmové prostředky. Tím nechci v žádném případě vzbuzovat dojem, že tyto jsou slabinou výsledného videa. Spíše nemluví vlastní řečí a jsou zcela a výhradně podřízeny výsledné divadelní stránce. Prostě, jak tomu má u správného záznamu být.

Ačkoli je tato autorská tanečně-pohybovo-loutková hra s prvky černého divadla deklarována jako zejména pro maminky s děvčátky, je ve svém výsledku přístupná všem. I těm starším a plnoletým. Prostě, i dospělým „dětem“, které neopustila hravost a bláznivé myšlení. Beze zbytku tomu nahrává tanečně hravá hudba, hojně využívající Orffovského stylu melodiky a instrumentace. Nadužívání různých bicích hudebních instrumentů místy vhodně evokuje metronom – čili relativitu měření času. Což je významovou osou celé bezmála hodinové inscenace.

Již zmíněná hudební stránka (od Michala Seitla) není pouhým ilustračním podkresem divadelních akcí. Naopak, žene představení dopředu. Občas mu kontrastně nastolí klidovější polohu. Jindy, pro změnu, dodá potřebnou dramatičnost.

Důmyslným, ba téměř geniálním, je pojmenování hlavní role – Anička. Poetická poloha inscenace zcela neomylně evokuje bezmála dvě Aničky. Určitě tu Nezvalovu, se Slaměným Hubertem. A zcela nepochybně také Aničku od Františka Hrubína v zahradě plné květin. Známou několika generacím dětí ze „Špalíčku pohádek“, tak nedostižně ilustrovaným Jiřím Trnkou. Zpravodajská povinnost velí potvrdit, že v „Zrcadle“ se hlavní role ujala i civilním jménem Anička. Příjmením Benháková. A určitě je ji třeba za tuto úlohu pochválit.

Dalších sedmi divadelních rolí se ujali čtyři ženy a jeden muž. Ten, s „fotbalovým“ jménem Filip Novák, svým výkonem nezůstal za ženskou převahou nikterak pozadu. Jedna z účinkujících – formou nepřechylování – nesla mužské příjmení – Helena Urban. A tak jsem si na chvíli připadal jako na komerční televizi Nova. Mezi Emmou Smetanou a Petrou Svobodou. Ale i toto ovšem patří k dnešní exaltované společnosti.

„Zrcadlové“ anebo „hodinové“ (brrrrr to ne, moc zavání „hodinovým hotelem“) představení se vydařilo. Jedině škoda, že jsou pod ním na YouTube zakázány komentáře. Myslím, že by byly převážně a veskrze kladné.

Psáno z videozáznamu představení ze dne 12. 11. 2020, v Městském divadle ve Varnsdorfu. Natočilo: JSvideo.

»Za zrcadlem/ Behind the Mirror«

Obsazení: Anička – Anna Benháková, Mr. Toy/ Pan Hračička – Filip Novák, Mrs. Time/ Paní (svého) času – Helena Urban, Vteřinka – Ester Valtrová, Minutka – Alena Štěpánová

.Autor a režie: Hana Strejčková

Hudba a zvuk: Michal Seitl

Choreografická spolupráce: Anna Benháková

Dramaturgická spolupráce: Kateřina Schwarzová

Výprava, kostýmy: Hana Strejčková

Loutka: Sota Sakuma

Make-up Art: Zuzana Horčičková Maibaumová

Technická spolupráce: Petr Tůma

Kostýmní spolupráce: Filip Novák, Miroslava Kocourková

Světlo: Tomáš Strejček, Jiří Zewll Maleňák

Čas: 57 minut

Poděkování: Zuzana Zajíčková

Fotografie: Ivo Šafus

Produkce: FysioART

Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf

Poděkování: Nová síť

Za laskavé finanční podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha

Foto: Ivo Šafus

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN