Štítek: film

Cirkusové umění teoreticky

Divadelní ústav Zbigniewa Raszewského ve Varšavě pořádá konferenci zaměřenou na akademický výzkum cirkusu. Velmi zajímavá témata. Proběhne vůbec vzhledem k okolnostem?

V polském akademickém prostředí nepředstavuje cirkus, jako takový, etablovaný předmět studia. Navzdory významu této umělecké disciplíny pro středoevropskou kulturní historii je tam cirkus obvykle předmětem okrajového bádání.

Nejčastěji bývá na polské akademické půdě cirkus zmiňován v rámci teorie populární kultury, divadelních studií či antropologie scénického umění. Tato konference si proto klade za cíl zaměřit se na témata, spojená výlučně s fenoménem cirkusu. Kupříkladu historií a významem cirkusu ve střední a východní Evropě, analýzou cirkusového jazyka, vztahem cirkusu k filmu, tanci a sportu, analýzou cirkusového publika a další problematikou.

Konference se má uskutečnit od 6.do 8. května 2020 v Divadelním ústavu Zbigniewa Raszewského ve Varšavě.

Témata konference:

Cirkus: archaičnost dnes a proto-modernita při narození moderny

Cirkus v perspektivě mediální archeologie

Nepsaná historie cirkusu ve střední a východní Evropě

Cirkusová mikrohistorie, místní příběhy, osobní příběhy

Cirkusová institucionalizace, sociální cirkusová historie

Filozofické cirkusové úvahy, cirkusová metafora v jazyce filozofů

Cirkusové jazyky a formy (prostor, hudba, obraz)

Úspěchy vědy a techniky v cirkusu, cirkus a myšlenka pokroku

Cirkusová divadelnost – cirkus v divadle

Cirkus při narození filmu, současný tanec,cirkusový kabaret a sport

Cirkus jako archiv motivů a citátů pro literaturu, divadlo, výtvarné umění, film, komiks, reklama atd.

Cirkusové náboženské kořeny, cirkus a rituál

Politické ideologie v cirkusové aréně: cirkus a národní myšlenka, koloniální dobytí, fašismus, cirkus v období komunismu.

Counterkultura a nový cirkus, cirkus jako kritické umění.

Cirkus jako prostor nostalgie, přestupků, panoptiky

TANEČNÍ MAGAZÍN

A také něco pro dříve narozené

Všemi milovaný a obdivovaný Josef Laufer odstartoval v Kaplici IV. ročník Seniorských hrátek

Seniorské hrátky 2019

Vystoupení nestárnoucí legendy, zpěváka, herce a moderátora Josefa Laufera mělo neskutečný ohlas, neboť tento vystudovaný herec vyprávěl nejenom příhody z mládí a z filmových zážitků, ale také zazpíval plno českých i světových hitů, včetně svého megahitu „Lásko, já jedu dál“, kterým své vystoupení ukončil a poté se věnoval autogramiádě.

Další v programu byli zpěvák a herec Martin France, který si zazpíval hit Jiřího Zmožka „Už mi lásko není dvacet let“ a rokenrol z muzikálu Pomáda „Jsme parta správná“. V šatně pro účinkující pak předal Josef Laufer kolegovi Martinovi svou zbrusu novou LP, kterou si věnoval ke svým letošním 80. narozeninám a také dudácké duo Arantis, které pochází z jihočeské Blatné, kam s touto road show zamíří příští týden.

Tak odstartoval již IV. ročník Seniorských hrátek na jihu Čech. Jeho premiéra se odehrála v Kaplici na Českokrumlovsku ve středu 28. srpna.

Hrátky 2019 se následně odehrají v dalších šesti jihočeských okresech a to v Blatné, Prachaticích, Písku, Táboře, Jindřichově Hradci a končit se bude v Českých Budějovicích. Senioři tu, mimo jiné, získají informace o kartě plné slev – Senior Pasu, či Senior Pointech, chybět nebude ani oblíbené měření tlaku, cholesterolu nebo cukrovky a informace o prevenci bezpečí jim předají zástupci České policie.

Zejména poslední aktivita, tedy společné jazykové kurzy pro nejstarší a nejmladší generaci řeší to, na co poukazuje starosta Kaplice Pavel Talíř. „Stejně důležité, jako věnovat pozornost seniorské problematice je snažit se propojit všechny věkové skupiny obyvatel,“ zdůraznil starosta a dodal, že ho těší hostit start Seniorských hrátek právě v jejich novém kulturním domě.

Náměstek hejtmanky Ivy Stránské Pavel Hroch doplnil důvody, proč Jihočeský kraj tuto akci pořádá už čtvrtým rokem. „Děláme a to hlavně proto, abychom našim seniorům ukázali, že jsou stále platnými členy naší společnosti, že si jich vážíme a že nám záleží na tom, aby se jim v kraji dobře žilo,“ sdělil  náměstek  Pavel Hroch a pozval všechny dříve narozené Jihočechy na další letošní Seniorské hrátky.

Vstupné je na všechny akce zdarma!

Martin Production, 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Z natáčení filmu „Můj příběh“

Kdy se dočkáme tohoto příběhu na filmovém plátně?

Film „Můj příběh“ je již dotočen a  čeká jen na zahájení střihu. Natáčení tohoto celovečerního filmu bylo poměrně rychlé – trvalo jen 25 dní.  Ovšem nesmíme opominout ještě rok příprav.  Točilo se v Slezském divadle v Opavě a v Salesiánském divadle v Praze.

Štáb nyní musí nabrat sílu na další usilovnou práci a jde se dál….

Už už se začínají připravovat také plakáty a  hudba. Celkově práce zabere  nejméně dalšího půl roku. Producentka Pavla Krečmerová říká: „Je to jeden z mých nejkratších projektů…“

Rozhovor s hlavní protagonistkou  Vlastinou Svátkovou 

TM:  Byla pro Vás nutná nějaká taneční průprava pro roli  baletky?

Vlastina: „Ano, já jsem se připravovala dosti tvrdě na svou roli. Musela jsem zvládnout některé baletní figury, chodila jsem na lekce s dětmi, takže to pro mě bylo těžké, protože balet je opravdu náročná disciplína. Hodiny a hodiny dřiny. Naštěstí mě choreografka  Natálie Housková, která mě vedla, v mém úsilí opravdu  podpořila.“

TM: Jak vnímáte  Elizabeth,  hlavní hrdinku příběhu? Je Vám jí líto, nebo ji berete jako statečnou ženu?

Vlastina:  „Mně jí líto není, lítost je vlastně povýšený postoj. Já  s ní soucítím, protože  jí rozumím. Mnoho věcí, které hraji, jsem prožila ve svém životě i já. Je mi blízká a interně  ji nazývám ,trdlo Eli´. Snad  každá z nás žen je v určité etapě svého života takové ,trdlo‘ a dělá blbosti,  chyby a hloupá rozhodnutí, která  samozřejmě mají nějaký důsledek. Proto si myslím,  že se v tomto příběhu  najde každá žena, která byla kdy  naivní a prožívala svou velkou lásku. Každá, která si  myslela, že je to opravdu ta pravá láska, je-li k ní muž  galantní a dvoří se jí nahání a uhání… , pak je to přesně to pravé. Ale není to tak.“

TM: Znáte nějaké podobné příběhy, které se odehrály ve Vaší blízkosti?

Vlastina:  „Já konkrétně žádný takový identický příběh neznám. Když se na to  ale  podíváme s nadhledem a bavíme-li se o domácím násilí či manipulaci nebo  vydírání,  tak  to znám velice dobře. Neděje se to  výjimečně, tohle zná mnoho žen…“

TM: Pokud hovoříme o domácím násilí a spojíme je s profesí baletky, je to rozdíl oproti jiné profesi?  Je těžké vrátit se zpět k tak náročné  práci, po této zlé zkušenosti?

Vlastina: „Nemyslím si, že je to  úplně jiné u baletky, prodavačky či krejčové.  Když  muž týrá  ženu nebo naopak žena týrá muže, tak je to pořád týrání,  a to se podle mého názoru nijak neliší.  Někdy je  návrat k profesi opravdu velice obtížný, ať je spojen  s čímkoliv jiným,  například s těžkou nemocí,   úmrtím v rodině a tak dále. Cokoliv nás může zabrzdit  v povolání a nemůžeme se vrátit. Anebo  je tu vnitřní síla, která nám pomůže znovu naskočit. Takže  opět je to velice individuální  příběh a těžko lze situaci nějak hodnotit.“

TM: Tedy nelze se asi ptát na veselé příhody z natáčení…?

Vlastina: „No, moc veselých příhod z tohoto natáčení zřejmě nebude. Je to opravdu  hodně emoční a složité po všech stránkách. Moje postava se  chvilku z něčeho  dostane a hned spadne do dalšího problému. Ale zároveň je hezké na našem filmu to, že to není  depresivní film, není to jen zlé. ,Můj příběh´ obsahuje i  humor a hlavně naději,  je to takový komplexní film, řekla bych. Jako život.  Velice  reálný a skutečný, ale zároveň neklesne s beznadějí a neutěšenými pocity.“

Děkujeme za rozhovor 

Z natáčení filmu

Štáb při práci

Foto: Johana Střížková, Eva Smolíková

Film „Můj příběh“, 

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

SE.S.TA připravuje taneční film s TONI LAZNIKEM!

Chcete se na něm podílet i vy ?

Multikulturní umělec Toni Laznik hledá choreografa, tanečníka, nebo dva tanečníky, kteří by se podíleli na tvorbě tanečního filmu v prostorách zámku Žďár nad Sázavou.

Realizace filmu by probíhala formou týdenní až čtrnáctidenní rezidence na zámku, během které by rovnou vznikla konečná podoba včetně střihu. 

Hledáme choreografy, kteří mají zájem se intenzivně podílet na vzniku audiovizuálního díla, zkoumat jeho zákonitosti, možnosti a získat díky tomu nové zkušenosti i finální materiál, který bude plně k dispozici pro jejich prezentaci i jakékoliv další užití, vše je na dohodě. 

Cílem uměleckého procesu není konkrétní užití materiálu, ale tvorba a vznik díla, jeho následná cesta už je otázkou vzájemné domluvy. 

Zbrusu nový taneční film se bude natáčet v kouzelných scenériích zámku Kinských ve Žďáru nad Sázavou

Celý projekt je velmi otevřený a hledá spolupracovníky, kteří se budou chtít aktivně podílet na celé tvorbě a získat díky tomu mimo jiné i možnost pracovat s výjimečnými prostory barokního areálu. 
Na požádání je možné zaslat první vizualizace projektu. Termín a další detaily realizace závisí pouze na dohodě a kapacitách zámku Žďár. 

„Bude tam kamera (základní kamerová technika 4k, světla), budeme tam bydlet (místo ubytovaní přímo v areálu zámku). Budeme na místě vymýšlet příběh, tanec, záběry (otevřená spolupráce s konečným cílem – film), budeme čekat… na světlo (celý film bude sloučením kamery a tance). Budeme oplakávat promarněné chvíle (a hlavně využívat všech daných možností), budeme se v slzách radovat z povedených záběrů (euforie sdílená u společných večeří a snídaní), budeme usínat před monitorem v improvizované střižně… (na zámku zřídíme střižnu, kde budeme společné skládat film), budeme mít z naší práce radost… Garantuji, že se budeme těžce loučit… Garantuji, že zůstaneme parta… A zůstane FILM! To vám garantuji,“ ubezpečuje Toni Laznik

Kdo je Toni Laznik?

Toni Laznik se narodil v Mariboru v Jugoslávii, v devadesátých letech pracoval jako fotograf pro periodika Republika, Fokus, Tribuna či Mladina. Během války v Chorvatsku působil jako asistent kamery pro rakouskou televizi ORF, později jako asistent kamery pro dokumentární film BBC Skotsko. Následně úspěšně vystudoval kameru na pražské FAMU. Během studia pracoval na několika úspěšných projektech, například na filmu Jana Cvitkoviče „Kruh i mleko“ (Chléb a mléko), který získal na festivalu v Benátkách Zlatého lva v sekci Nová teritoria. V roce 2003 pracoval na dokumentárním seriálu „Vsi smo ljudje…“ (Všichni jsme lidé), v letech 2005 až 2006 natáčel making of z natáčení filmu „Hannibal – Zrození“. V dalších letech pracoval zejména pro české televizní projekty. Kromě řady dalších projektů, na kterých se podílel, také o filmové tvorbě přednáší. Hovoří pěti jazyky (česky, anglicky, německy, slovinsky a srbochorvatsky).

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

pro TANEČNÍ MAGAZÍN