„Farma v jeskyni“ hledá chlapecké dětské herce – casting. Uzávěrka přihlášek již 7. září!
Mezinárodní divadelní soubor „Farma v jeskyni“ hledá pro svůj nový projekt dva dětské herce – chlapce. Projekt vzniká ve spolupráci s Centrem současného umění DOX v režii Viliama Dočolomanského, držitele XII Evropské ceny Nové divadelní reality.
Tématem nového projektu souboru „Farma v jeskyni“ je proces radikalizace mladých v on-line světě. Poukazuje na nebezpečí závislosti na digitálních platformách a osvětluje, jak tento fenomén ovlivňuje naše myšlení. Zkoumá se v něm rovněž vliv on-line světa na utváření identity a sociálních vazeb u mladé generace. Součástí projektu bude krátký film, jehož aktéry budou dva malí chlapci.
Požadavky:
věk 7 až 10 let (může být starší, pokud vypadá na požadovaný věk),
schopnost naučit se text, dobře mluvit a učit se napodobovat řeč dospělých,
Casting proběhne 10. 9. 2020 mezi 16 až 19 hod. v prostorách DOX+, Poupětova 3, Praha 7.
Pokud chcete přihlásit své dítě na casting a rádi byste věděli bližší informace o kontextu zadání nebo v případě jiných dotazů nás kontaktujte nainfo@farminthecave.com.
Zkušební natáčení s již vybranými chlapci proběhne o víkendu 10. a 11. 10. 2020 v prostorách Centra současného umění DOX.
Divadelní ústav Zbigniewa Raszewského ve Varšavě pořádá konferenci zaměřenou na akademický výzkum cirkusu. Velmi zajímavá témata. Proběhne vůbec vzhledem k okolnostem?
V polském akademickém prostředí nepředstavuje cirkus, jako takový, etablovaný předmět studia. Navzdory významu této umělecké disciplíny pro středoevropskou kulturní historii je tam cirkus obvykle předmětem okrajového bádání.
Nejčastěji bývá na polské akademické půdě cirkus zmiňován v rámci teorie populární kultury, divadelních studií či antropologie scénického umění. Tato konference si proto klade za cíl zaměřit se na témata, spojená výlučně s fenoménem cirkusu. Kupříkladu historií a významem cirkusu ve střední a východní Evropě, analýzou cirkusového jazyka, vztahem cirkusu k filmu, tanci a sportu, analýzou cirkusového publika a další problematikou.
Konference se má uskutečnit od 6.do 8. května 2020 v Divadelním ústavu Zbigniewa Raszewského ve Varšavě.
Témata konference:
Cirkus: archaičnost dnes a proto-modernita při narození moderny
Cirkus v perspektivě mediální archeologie
Nepsaná historie cirkusu ve střední a východní Evropě
Cirkusová mikrohistorie, místní příběhy, osobní příběhy
Cirkusová institucionalizace, sociální cirkusová historie
Filozofické cirkusové úvahy, cirkusová metafora v jazyce filozofů
Cirkusové jazyky a formy (prostor, hudba, obraz)
Úspěchy vědy a techniky v cirkusu, cirkus a myšlenka pokroku
Cirkusová divadelnost – cirkus v divadle
Cirkus při narození filmu, současný tanec,cirkusový kabaret a sport
Cirkus jako archiv motivů a citátů pro literaturu, divadlo, výtvarné umění, film, komiks, reklama atd.
Cirkusové náboženské kořeny, cirkus a rituál
Politické ideologie v cirkusové aréně: cirkus a národní myšlenka, koloniální dobytí, fašismus, cirkus v období komunismu.
Counterkultura a nový cirkus, cirkus jako kritické umění.
Cirkus jako prostor nostalgie, přestupků, panoptiky
Všemi milovaný a obdivovaný Josef Laufer odstartoval v Kaplici IV. ročník Seniorských hrátek
Seniorské hrátky 2019
Vystoupení nestárnoucí legendy, zpěváka, herce a moderátora Josefa Laufera mělo neskutečný ohlas, neboť tento vystudovaný herec vyprávěl nejenom příhody z mládí a z filmových zážitků, ale také zazpíval plno českých i světových hitů, včetně svého megahitu „Lásko, já jedu dál“, kterým své vystoupení ukončil a poté se věnoval autogramiádě.
Další v programu byli zpěvák a herec Martin France, který si zazpíval hit Jiřího Zmožka „Už mi lásko není dvacet let“ a rokenrol z muzikálu Pomáda „Jsme parta správná“. V šatně pro účinkující pak předal Josef Laufer kolegovi Martinovi svou zbrusu novou LP, kterou si věnoval ke svým letošním 80. narozeninám a také dudácké duo Arantis, které pochází z jihočeské Blatné, kam s touto road show zamíří příští týden.
Tak odstartoval již IV. ročník Seniorských hrátek na jihu Čech. Jeho premiéra se odehrála v Kaplici na Českokrumlovsku ve středu 28. srpna.
Hrátky 2019 se následně odehrají v dalších šesti jihočeských okresech a to v Blatné, Prachaticích, Písku, Táboře, Jindřichově Hradci a končit se bude v Českých Budějovicích. Senioři tu, mimo jiné, získají informace o kartě plné slev – Senior Pasu, či Senior Pointech, chybět nebude ani oblíbené měření tlaku, cholesterolu nebo cukrovky a informace o prevenci bezpečí jim předají zástupci České policie.
Zejména poslední aktivita, tedy společné jazykové kurzy pro nejstarší a nejmladší generaci řeší to, na co poukazuje starosta Kaplice Pavel Talíř. „Stejně důležité, jako věnovat pozornost seniorské problematice je snažit se propojit všechny věkové skupiny obyvatel,“ zdůraznil starosta a dodal, že ho těší hostit start Seniorských hrátek právě v jejich novém kulturním domě.
Náměstek hejtmanky Ivy Stránské Pavel Hroch doplnil důvody, proč Jihočeský kraj tuto akci pořádá už čtvrtým rokem. „Děláme a to hlavně proto, abychom našim seniorům ukázali, že jsou stále platnými členy naší společnosti, že si jich vážíme a že nám záleží na tom, aby se jim v kraji dobře žilo,“ sdělil náměstek Pavel Hroch a pozval všechny dříve narozené Jihočechy na další letošní Seniorské hrátky.
Film „Můj příběh“ je již dotočen a čeká jen na zahájení střihu. Natáčení tohoto celovečerního filmu bylo poměrně rychlé – trvalo jen 25 dní. Ovšem nesmíme opominout ještě rok příprav. Točilo se v Slezském divadle v Opavě a v Salesiánském divadle v Praze.
Štáb nyní musí nabrat sílu na další usilovnou práci a jde se dál….
Už už se začínají připravovat také plakáty a hudba. Celkově práce zabere nejméně dalšího půl roku. Producentka Pavla Krečmerová říká: „Je to jeden z mých nejkratších projektů…“
Rozhovor s hlavní protagonistkou Vlastinou Svátkovou
TM: Byla pro Vás nutná nějaká taneční průprava pro roli baletky?
Vlastina: „Ano, já jsem se připravovala dosti tvrdě na svou roli. Musela jsem zvládnout některé baletní figury, chodila jsem na lekce s dětmi, takže to pro mě bylo těžké, protože balet je opravdu náročná disciplína. Hodiny a hodiny dřiny. Naštěstí mě choreografka Natálie Housková, která mě vedla, v mém úsilí opravdu podpořila.“
TM: Jak vnímáte Elizabeth, hlavní hrdinku příběhu? Je Vám jí líto, nebo ji berete jako statečnou ženu?
Vlastina:„Mně jí líto není, lítost je vlastně povýšený postoj. Já s ní soucítím, protože jí rozumím. Mnoho věcí, které hraji, jsem prožila ve svém životě i já. Je mi blízká a interně ji nazývám ,trdlo Eli´. Snad každá z nás žen je v určité etapě svého života takové ,trdlo‘ a dělá blbosti, chyby a hloupá rozhodnutí, která samozřejmě mají nějaký důsledek. Proto si myslím, že se v tomto příběhu najde každá žena, která byla kdy naivní a prožívala svou velkou lásku. Každá, která si myslela, že je to opravdu ta pravá láska, je-li k ní muž galantní a dvoří se jí nahání a uhání… , pak je to přesně to pravé. Ale není to tak.“
TM: Znáte nějaké podobné příběhy, které se odehrály ve Vaší blízkosti?
Vlastina: „Já konkrétně žádný takový identický příběh neznám. Když se na to ale podíváme s nadhledem a bavíme-li se o domácím násilí či manipulaci nebo vydírání, tak to znám velice dobře. Neděje se to výjimečně, tohle zná mnoho žen…“
TM: Pokud hovoříme o domácím násilí a spojíme je s profesí baletky, je to rozdíl oproti jiné profesi? Je těžké vrátit se zpět k tak náročné práci, po této zlé zkušenosti?
Vlastina:„Nemyslím si, že je to úplně jiné u baletky, prodavačky či krejčové. Když muž týrá ženu nebo naopak žena týrá muže, tak je to pořád týrání, a to se podle mého názoru nijak neliší. Někdy je návrat k profesi opravdu velice obtížný, ať je spojen s čímkoliv jiným, například s těžkou nemocí, úmrtím v rodině a tak dále. Cokoliv nás může zabrzdit v povolání a nemůžeme se vrátit. Anebo je tu vnitřní síla, která nám pomůže znovu naskočit. Takže opět je to velice individuální příběh a těžko lze situaci nějak hodnotit.“
TM: Tedy nelze se asi ptát na veselé příhody z natáčení…?
Vlastina:„No, moc veselých příhod z tohoto natáčení zřejmě nebude. Je to opravdu hodně emoční a složité po všech stránkách. Moje postava se chvilku z něčeho dostane a hned spadne do dalšího problému. Ale zároveň je hezké na našem filmu to, že to není depresivní film, není to jen zlé. ,Můj příběh´ obsahuje i humor a hlavně naději, je to takový komplexní film, řekla bych. Jako život. Velice reálný a skutečný, ale zároveň neklesne s beznadějí a neutěšenými pocity.“
